Sekyra

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román s autobiografickými prvky, o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547/sekyra-0Ey-547.jpg 3.7181
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Sekyra

Přidat komentář
Cortegos
13. března

Příliš mě tato kniha nezaujala, přestože je napsaná zajímavým způsobem. Občas se čtenář může trochu ztrácet. I tak myslím, že pro poslední kapitolu stálo si přečíst i ty před ní.

zanetkov77
20. února

Ludvík Vaculík, jedna z nejvýraznějších osobností české literatury druhé poloviny 20. století, se ve své autobiografické próze Sekyra stylizuje do role vypravěče, který se formou neuspořádaných vzpomínek vrací do kraje svého dětství, vzpomíná na svého otce, na dobu počátků „socialistické“ přeměny společnosti a na ztracené politické ideály. Prolínají se zde různé časové i prostorové roviny, vypravěč místy nechává skrze sebe promlouvat svého otce, a to bez upozornění, takže ne vždy si hned uvědomíme, kdo zrovna promlouvá (byť i otcova promluva je z velké části spíše vypravěčova představa). Způsob narace je v tomto velmi blízký modernistickému „stream of consciousness“ (osobně mi připomíná Faulknera). Kromě dobového hlediska, které je kritikou režimu nebo třeba pozorováním přeměny vesnického života a krajiny, kde se z lesů stávají fabriky a lidé si kupují suroviny, které dříve sami produkovali, je to dojemný příběh o dětství, o složitých, ale milujících vztazích v rodině a o cestě k sobě samému.
Doporučuji vydání z roku 2003 od nakladatelství Atlantis, které vydává Vaculíkovy spisy, aktuálně čítající 11 svazků, již od roku 2001.


leny.wood
01. ledna

Utrpení - vypravěč skáče z jednoho na druhé, velmi snadno se ztratíte, v jednu chvíli dokonce vypráví jiná postava, na což přijdete až notně později. Mně kniha nepřinesla žádné obohacení, spíše jsem to vyhodnotila jako ztrátu času.

000nugatovej
10.11.2020

"Žijeme v dějinné době." Na to nebyla odpověď, proto jsem mlčel. "Ale kruci, co bude dál?" (str. 126) Sekyra mne i při druhém čtení okouzlila jako mnohovrstevnatý obraz nedávné doby, ale také jako obraz hledání východisek konfliktů mezi nejbližšími lidmi i vnitřních konfliktů jednotlivých hrdinů knihy.

DennisMoore
06.08.2020

Nesnadné čtení. Matoucí, v čase neustále sem a tam poskakující, cosi postupně odhalující, na jednu stranu velmi upovídané, na druhou stranu ale plné pěkných myšlenek, které právě ta upovídanost skrývá, a krásně zachycené atmosféry přírody a dětství. Nebýt kolegyně, sám bych se k Ludvíku Vaculíkovi asi nedostal, a nejsem si jistý, jestli si od něj ještě někdy něco přečtu, ale rozhodně nelituji, že jsem ho poznal i jinak než jako toho člověka, který napsal 2000 slov a založil Petlici.

Atlantis
28.07.2020

Troufnu si tvrdit, že Sekyru si užijí ti, kteří popisovanou dobu zažili. Generace, která žila v těchto groteskních dobách, které Ludvík Vaculík popisuje, v době, kdy jste si mohli žít dobře, ale vzalo vám to něco z vašeho morálního kompasu. Já se narodil až ke konci tohoto období českých dějin, a tak jsem v Sekyře našel zmatené, nudné a rádoby chytré čtení, které ale padalo na hubu více než málo.

Kuža007
26.03.2020

Většina lidí Sekyru Ludvíka Vaculíka přirovnává k Žertu Milana Kundery. Ano, jsou tam nějaké ty podobné rysy - znaky doby, ale myslím si, že po přečtení obou je přece lepší jen Kunderův Žert.

InaPražáková
26.12.2019

Na malém počtu stan se stihne vystřídat několik dějových rovin (vzpomínky na dětství na vsi; naděje i nespravedlnost kolektivizace; současná od lidí i přírody odtržená vesnice; pražský redakční boj o to, co a za jakých podmínek se smí psát) a zůstává mi pocit, že o každé z nich jsem toho přečetla tolik, jako by byla celá kniha jen o tom jediném tématu. K tomu přemýšlení o vztazích otců a synů, o snaze dát životu smysl. Filosofování jakoby mimochodem, mezi popisy přírody a života v přírodě.
Hutný, obsažný text s chytrou formou střídání vypravěčů, přitom místy lyrický a půvabný - výborně napsaná kniha.

1