Sekyra

Román s autobiografickými prvky, o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal js... celý text

Román s autobiografickými prvky, o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých.
Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/54_/547/sekyra-0Ey-547.jpg 3.7111
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Přidat komentář
Jarcaa
17. července

Nádherná čeština. Hodně zvláštní čtení, které jsem si hned zamilovala. Vyžadovalo moje plné soustředění. K nějaké kapitole jsem se i vracela, abych to lépe pochopila. Jediné co mi tam nesedělo, bylo vyprávění z autorova zaměstnání - konference, diskuze s ředitelem, ta dívka co skočila z okna...
Příběh otce, který chtěl pro svoji rodinu to nejlepší, uvěřil, že komunismus je dobrý a že díky němu nebudou mít jeho děti a vnoučata nikdy hlad. Dostane se ale tam, kde asi nechtěl být, lidi v regionu ho za to nemají rádi a cítí i nesouhlas svého milovaného nejstaršího syna.

druzickaster
25. června

Krásné, člověk čím je starší, tím se v tomto příběhu tak nějak vidí, nalézá svá podobenství a třeba i poučení. Z počátku jsem si říkal, že z tolika dílků skládanky servírovaných v různém sledu a barvách se celý příběh poskládat nedá, omyl. Pan Vaculík to dokázal, nenásilně, nevtíravě, někdy humorně, někdy sakra vážně, ale dílo jako celke funguje naprosto dokonale.
Mohu jen doporučit.

Hathor89
20. května

Nebylo to jednoduché čtení. Místy jsem se pobavila, místy jsem se musela velmi snažit udržet pozornost. Ve své podstatě mě kniha zaujala a našla jsem v ní NĚCO ... Myslím, že knize dám za nějaký čas ještě šanci a zkusím se začíst znovu.

-Pečivo-
14. března

Francek zůstal při manévrech pod tankem, Bohuš skočil v Ostravě z nového křivého okna, protože prohrál v kartách, Láďa je v Indii, pod Vinckem chytla od cigarety matrace a on se udusil. Takhle popisuje Vaculík v Sekyře svoje kamarády z mládí a já tak musim dát rovnou hvězdičku navíc, protože takhle přesně zněj Paliho historky o kamarádech z Hostima.

Vaculíkova Sekyra je autobiografickej příběh komunistický rodiny ze Slovenska. Otec byl po válce nějakou dobu v Iránu a jeho děti s mámou čekali doma. Když se otec vrátí stane se předsedou JZD a mladej socialistickej intelektuál Vaculík, vystudovanej novinář z Prahy, líčí jak je celej ten kolektivistickej konstrukt pošahanej. Chápu, že v roce 1966 to byl podobnej literární dynamit jako moc velký prsa v moc malý podprsence.

Hodně se mi líbilo slovenské přísloví "Dal vzal, kočce řiť olízal”. Celkem 7/10, protože zjišťuju, že s přibývajícím věkem mám slabost pro českou literaturu s touto tématikou. A taky pro láhev dobrého bebénu.

mirektrubak
05. února

Byl to zážitek.
Použité valašské nářečí a náznak idylické atmosféry (svérázný otec a jeho synové - rošťáci) v první kapitole - to by mohlo naznačovat, že budu číst nostalgický příběh o dospívání v rázovitém venkovském prostředí. Ale atmosféra brzy zhoustne...

Na specifický jazyk (takové to "jest to tak" a "nároku si činiti") jsem si zvykal celou knihu a vlastně jsem si pořádně nezvykl až do konce. Ale možná v tom je to kouzlo, kterým na mě Sekyra působila - ta kombinace trochu archaického jazyka, moderního pojetí (Vaculík se čtenářem neúprosně smýká mezi různými fázemi svého románu, zaplavuje ho detaily a zásadní věci se dozvídáme jen jaksi mimochodem) a stále se stupňujícího pocitu beznaděje, který kniha navozuje.
Nejsilněji na mě působil příběh otce a ta osudová nevyhnutelnost, se kterou se musel dostat do konfliktu s vlastní ženou, rodinou, vesnicí a nakonec i stranou. Kapitola, kde otec popisuje svoji marnou snahu o vedení JZD je pro mě vrcholem - byla to absurdní groteska a antická tragédie najednou.

buccaneerka
18.10.2016

Pomáhalo mi číst, že kamarádčina babička s Ludvíkem Vaculíkem v dětství pásla krávy a spojila jsem si místa. Jinak by se mi četla asi hůř.

OHložek
09.08.2016

Svět, který se zase tolik nezměnil od doby, kdy Vaculík knihu napsal...Náš svět plný syrovosti i přes naplaveniny, které přináší dnešní doba.

Alcea
13.10.2015

Zhruba tak jednou za deset let cítím nutnost si přečíst Sekyru, vždycky mě překvapí, jak je útlá, mám ji v paměti jako pěkně hutnou knihu, nacpanou větami, které jsem se od prvního přečtení naučila zpaměti. Na první čtení až bolela, časem jsem smířená, že tak to prostě chodí, fascinuje mě, jak trefně, syrově upřímně jsou popsány bolesti vztahu syn-otec. Postřehy o tehdejší společnosti a názory na ni nemusí být všechny čtenářem přijaty, on o to soudím ani autor nestál, většinou mi ovšem připadají velmi trefné a leckdy jsou vtipné. Vaculíkův humor knihu koření, zvlášť jsem si oblíbila bratrance z Tarandové ("co to pravíte, strýčku? Však tetička není úzkoprsá!")
"Někdy se člověk podiví sám sobě, jak mohl být tak malicherný k některým věcem a lidem, vždyť mě často mrzely věci, které se staly a stát neměly, že jsem nedovedl v souladu žít - a nyní? Prázdnota, duševní trýzeň, ale však čas utíká jak v drobném stroji hodinek, oblaka jsou nad hlavou, jdeš za hejnem vzpomínek a zní ti to v nitru jako amen."
Spolu s Morčaty je Sekyra to nejlepší z LV, alespoň pro mě.

Marbo
14.09.2015

Těkavé, řekl bych až nesourodé. Místy jsem se opravdu bavil, místy hluboce zamyslel, chvílema těžce nudil. Na první seznámení s LV to nebylo špatné, k autorovi ( a knize samotné ) se ještě vrátím

woodward
16.08.2015

Mně se nejvíc líbí bratr na Slovensku, který lstivě vyprovokován tatínkem připustil, že králíkům nedal, přestože jim dal...

Sandik
03.04.2015

Úžasná kniha! Intenzitou čtenářského prožitku ji řadím na roveň Demlovu Zapomenutému světlu a Vokolkovu Pátým pádem. Nesmírně živá, bolavá, formálně výborná a velmi syrově psaná, plná nesmírně sugestivních myšlenek a postřehů. Jedna z knih, na které bych osobně neměli ani čárku. 100%

Martinka 135
18.12.2014

Není to lehké čtení, člověk musí být neustále ve střehu. Přesto, že například v postmoderně v dílech M. Kundery jsem zalíbení našla, Sekyra mě snad příliš mátla. Sice jsem si nakonec dokázala utvořit jistý celostní obraz, ale styl psaní mi asi nesedl. Ale třeba za pár let po znovupřečtení změním názor :-)

sasena
30.11.2014

První kniha od mého oblíbeného autora, kterou jsem četla. Ani nevím proč, ale pořád jsem ji měla v hlavě, zdálo se mi o ní, přestože o ději bych asi moc říct nemohla.

jarmik
25.03.2014

Sám autor píše na záložce, že Sekyra byl jeho první vydařený román a že se mu samému pořád líbí.

Mně se tato kniha také líbila hezky. Vyšla poprvé v r. 1966, je autobiografická a popisuje příběh autorova otce, jak si ho syn zpětně vybavuje a co ho napadá při čtení dopisů, které otec psal před válkou z práce v Iránu.

Styl pana Vaculíka je dobře čitelný. Snad jen, že neuspokojuje mou touhu číst si krásné formulace a dokonalá vyjádření. Namísto toho všechno jenom nakousává a nic nedoříkává pořádně do konce. To však zase působí autenticky a osobně: s reálnými lidmi také spíše jen naznačujeme a nedeklamujeme každou banalitu.

Počítám, že klíčové dílo předsoučasného klasika, jakým je p. Vaculík, je určitě důkladně analysováno na akademické půdě. Takto blogově bych si poznamenal, že pro mě representuje literaturu reformních komunistů; těžiště příběhu je v 50. letech, kdy p. Vaculík st. (otec autora), chalupník a vesnická chudina, se pouští do veřejných funkcí. Členem komunistické strany byl v té době i p. Vaculík ml. (autor), který to popisuje z pozice první generace v rodině, která pracuje intelektuálně, neb byl journalistou v hl. městě Praze.


Článek na blogu zde: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2012/10/sekyra-ludvik-vaculik.html

WEIL
10.08.2011

Ve své době byla tato kniha trnem v oku politikům, k nimž se její obsah dostal přes vysoké kulturní činitele, kteří cenzurovali slovo, hlavně u spisovatelů. Dneska je to divné, ale tehdy stačilo málo a člověk byl ve velkém maléru.