sar.janurova komentáře u knih

Docela povedená kniha, která řeší jedno z aktuálnějších témat posledních několik let. Těšila jsem se na ni a docela jsem si ji i užívala, ale děsně mě štvalo chování rodiny hlavní postavy, která příběh vypráví. Kromě toho jsem asi úplně nečekala, že se třináctiletý kluk bude chovat tak, jak se choval - i když ho na jednu chápu, situace pro něj nemohla v žádném případě být jednoduchá, nicméně jeho chování mi v některých částech přišlo až moc přitažené za vlasy. Kromě toho bych také trochu očekávala, že se příběh kromě hlavní postavy, která příběh vypráví, zaměří i na příběh jeho samotného bratra, který se v knize ovšem vyskytoval méně, než bych čekala.

1 01.07.2022

Kniha se mi jako taková líbila, jazyk a styl psaní autorky mi perfektně sedli. Příběh byl velmi zajímavý a také velmi zajímavě pojatý, oproti příběhům z koncentračních táborů je to úplně něco jiného. Ovšem mě trochu zklamal ten obrovský výčet vedlejších postav, který mi spíš přišel jako vycpávka knihy, než jako něco, co by její děj mělo rozvinout, protože se většina těchto postav objevila jenom jednou na pár řádcích. Bylo to na mě až moc jmen a já byla zoufalá z toho, že si je do další části knihy nebudu pamatovat, dokud jsem nezjistila, že mi ta jména k ničemu v dalších částích nebudou. Stejně tak tomu bylo i se spoustou vedlejších dějových linek, začala jsem se v nich lehce ztrácet. I přesto si myslím, že se jedná o vcelku dobrý knižní počin.

7 01.07.2022

Vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, musím ji pochválit. Vybrala si vcelku silné a těžké téma, ale i přesto ho zvládla pojmout nenásilnou a přesto emočně vysilující formou. Přesně to jsem od knihy očekávala...
I když uznávám, že rozjezd pro mě byl trochu pomalejší a asi do poloviny knihy se toho moc nedělo, v polovině nastal zlom a já si knihu naprosto užívala. Postavy byly vcelku dobře promyšlené - líbilo se mi, že to nebyly typické místní postavy, ale měly za sebou minulost "odjinud". Díky tomu oceňuji i hru s více než jedním jazykem - popravdě jsem to viděla jen v málo knihách, což mě trochu mrzí.

3 22.04.2021

Kniha byla opravdu poutavě napsaná a četla se mi opravdu dobře - některé části ale byly přeci jen trochu zbytečné (nemusely tam být vůbec a nebo mohly být zkrácené) a kvůli tomu jsem občas zapomínala, co se právě děje. Kromě toho mi přišlo, že ne všechny postavy v knize byly dobře dotažené do konce - spíš do konce nebyly dotaženy vůbec a kvůli tomu mi přišly zbytečné. Určitě se mezi nimi našli adepti, kteří by si zasloužili nám svůj příběh podat na vícero stránkách.
I přesto ale musím uznat, že autorka mě touto knihou jako svojí prvotinou přesvědčila o tom, že v sobě má velký potenciál! Celá kniha byla absurdní a zároveň vážná, člověk musel chvílemi přemýšlet nad tím, zda se ještě jedná o nadpřirozeno a nebo je ten člověk "ještě normální". Proto ji doporučím všem, kterým nevadí se nad knihou zamyslet a zároveň jim nevadí, že se chvílemi text bude zdát absurdní a nemyslitelný.

3 12.04.2021

(SPOILER) Nedokázala jsem si najít cestu k postavám, které mi neskutečným způsobem lezly na nervy a opravdu mě štvaly. Spousta pasáží kromě toho byla úplně zbytečná a až moc opisná, hlavní postava pila alkohol každých pár stránek a její sestra mi na nervy lezla od prvního do posledního zmínění.
Nějak nechápu ten boom kolem knihy. Autorka se snažila o nějaký psychologický román, nejspíš, ale napsala akorát příběh o psychicky nevyrovnané ženě, ufňukaném capartovi a uchlastané hlavní postavě.
A co se týče samotného konce, bylo mi úplně jasné, kdy rozuzlení přijde - posledních deset stran bylo napěchováno informacemi, které mohly být už o mnohem dříve a třeba i více rozepsané a hned by mi to přišlo lepší a zajímavější.
Za mě první a poslední potkání s touto autorkou.

5 31.01.2021

Milá a vcelku vtipná knížka o kočkách, kterou i nečtenář bude mít maximálně za 30 minut přečtenou. Pevně věřím, že alespoň v některém komiksu oddaní otroci najdou své chlupaté miláčky a oddechnou si, že i u nich doma je takové chování v naprostém pořádku.

2 01.01.2021

(SPOILER) Za mě je tato kniha po přečtení jedno velké a nevysvětlitelné WOW. Dodnes nikdo neví, co se doopravdy stalo, takže celá tato expedice je jedním velkým otazníkem.
Předem musím říct, že se mi líbí, jakým stylem je kniha pojatá. První polovina knihy mluví o celé této tragédii celkově - díky tomu si člověk, který se s tímto případem nikdy nesetkal, dokáže naprosto přesně uvědomit, co byla celá Djatlovova expedice zač a co se vlastně stalo.
Od druhé poloviny knihy už mi ale přišlo, že autor omílá jedno a to samé pořád dokola - hlavně v části s teoriemi, co se vlastně celé expedici mohlo stát, kdy vypisoval pro a proti dané teorie (nepřišlo mi například podstatné pořád vypisovat, že byly dívky panny - stačilo by to zmínit jednou, případně u teorií, které poukazovaly na to, že jim mohl ublížit někdo jiný).
Občas mi přišlo až unavující, že autor dopodrobna popisuje věci, které například s případem neměly velkou souvislost - k čemu nám je přesný popis nákladního auta, kterým se přepravili z bodu A do bodu B? Pomůže nám síla jeho motoru nějak objasnit, co se tam stalo? Nebo proč musíme u letadel, která pomáhala s pátráním, vědět, jakou měly váhu bez naloženého nákladu a váhu s maximálním zatížením? Pro mě byly některé tyto informace pod čarou nudné, proto jsem se spoustu z nich rozhodla přeskočit, protože pro mě neměly žádnou hodnotu. Tím ale nechci říkat, že jsou obtěžující, někomu tyto informace mohou přijít zajímavé a proto je tedy jednodušší je přeskočit, než je do knihy nedat vůbec.
Trochu nepodstatné mi také přišlo míchání jiného případu na stejném místě k této expedici a nazvat oběť jako "desátým mrtvým". Tyto dva případy spolu kromě toho, že se odehrály na stejném místě a oběť zřejmě expedice jako taková zajímala, nemají nic společného. Oběti se nijak neznaly a neměly na sebe žádnou návaznost.
I přesto dávám knize velmi slušné hodnocení, minimálně za tu první polovinu a nějaké části druhé poloviny si ho zaslouží.

9 01.11.2020

Zajímavý nápad a téma, které jsem snad ještě nikde nečetla, ale ve většině případů naprosto odfláknuté provedení. Proč polovina příběhů skončí v polovině děje? Kdyby byl počet příběhů poloviční a každý měl děj více rozepsaný, kniha by se mi líbila o hodně více. Takhle jsem se konečně vžila do pocitů některé z hlavních postav a než jsem se stačila nadát, příběh byl u konce. Stejně tak mi přišlo, že některé povídky byly až moc přetažené svým tématem, nebo snad provedením, za vlasy. Nevěřícně jsem nad nimi kroutila hlavou a přemýšlela, jestli to opravdu autor myslí vážně, že takovou blbost dokázal napsat...
I přesto jsem ale dalším a dalším povídkám šanci dala, některé jsem si oblíbila a některé pro mě byly naprostým odpadem. Každou jsem hodnotila zvlášť, celkové hodnocení mi pak vyšlo na 2,5 hvězdiček z pěti. Pro zajímavý a originální námět jsem proto hodnocení zaokrouhlila na 3 hvězdičky.

1 31.10.2020

Kniha lákala, ale nenalákala dostatečně tak, abych si ji užila. Autorka skáče z jednoho tématu na druhé, u žádného se ani na chvíli nezastaví. Všechno bylo zmatené a chaotické, než si člověk stihl něco uvědomit, už byl zase u něčeho úplně jiného. Toho hlavního se sice drží, ale ne tolik, jak bych očekávala. Některé okecávačky byly opravdu až moc dlouhé, že kolikrát nic nového nenabídly. Kromě toho, pokud člověk není dobrým znalcem historie Francie a míst v Paříži, velmi lehko se v knize ztratí, protože se v ní objevuje velké množství názvů čtvrtí a narážek na francouzskou historii... A velké množství chyb v přeloženém textu (překlepy, nedopsaná slova...) tomu taky nepomohlo.

1 05.10.2020

Skvělá kniha nejenom pro lidi, kteří si s češtinou nejsou jistí. Holky umí potíž s daným slovem podat stylem, který to vštípí do hlavy snad každému. A pakliže někdo ze čtenářů patří mezi lidi, kteří ovládají češtinu dobře, vůbec se nemusí koupě této knihy bát. Protože i jako příručka nebo pro pobavení je prostě skvělá - holky sem vložily část svého "stylu" z Instagramu, což cením!

5 29.09.2020

Kniha je fakt skvělou jednohubkou na večer. A myslím si, že autorka dokázala přesně popsat jaké to je, když rodič /zde konkrétně matka/ nechce nebo nedokáže porozumět potřebám svého mladšího dítěte, které se zrovna dvakrát v chování nepodobá staršímu a "dokonalému" sourozenci. A podle mého je nejhorší, když svou nechuť k dítěti přenáší na druhého rodiče, kterého to časem ovlivní natolik, že si to uvědomí až když jeho polovička není v dosahu... A i přesto to v knize končí špatně, protože se se svou laxností nedokáže tomu druhému postavit.
I když je kniha o nepochopení dětí a jejich neustálém měření s vrstevníky a příbuznými, hodně mi pomohla si uvědomit, co ve vztahu se svým mladším sourozencem dělám špatně. Takže už jenom díky tomu na mě měla pozitivní vliv.
Přesto si myslím, že by si kniha zasloužila ještě o sto stránek víc, protože konec byl opravdu uspěchaný a celý příběh byl roztrhaný na několik kapitol. Celistvý a delší příběh by knize prospěl.

5 07.09.2020

(SPOILER) S klidem můžu říct, že Houbařka byla mnohem lepší, než Rekonstrukce. Zdála se mi propracovanější a její téma bylo mnohem lépe podchycené, než téma v Rekonstrukci, které někdy až zaběhlo ke klišé (na mě v knize bylo až moc rozhovorů, které vlastně k ničemu nevedly) a tak trochu slepým místům (sešla se s velmi málo lidmi, ale přesto měla spoustu informací). Konec knihy byl opravdu velmi uspěchaný, autorka ho celý shrnula jen na pár stránkách, které čtenáře ani nenavedly k nějakému konci, který by si třeba mohl sám odvodit. Viktorie Hanišová má skvělý styl psaní a její knihy mají v mé knihovně místo, ale podle mého názoru ho zrovna v Rekonstrukci (oproti zmiňované Houbařce) nedokázala plně využít.

5 26.08.2020

Na můj vkus byla kniha až neskutečně moc uspěchaná. Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla minimálně o dalších 100 stran delší. Takhle mi totiž přišlo, jako kdyby autorka nevěděla, co chce upřednostnit víc.
Co se týče příběhu, díky jeho uspěchanosti jsem si ho nijak moc neužila. Všechno se odehrálo hrozně rychle, než jsem si stihla uvědomit, co se stalo, dávno se stala zase jiná událost a já z toho byla během chvíle neskutečně zmatená. Námět jako takový nebyl vůbec špatný a měl dobrý potenciál, ale stránkové rozmezí této knihy ho absolutně zazdilo.
Co se týče postav, myslím si, že Natálie byla zpočátku skvěle vykreslena, jakožto dívka, která právě opustila dětský domov. Na druhou stranu si ale myslím, že se během takové krátké chvíle, kterou kniha popisuje, nemohla tolik moc změnit.
Ano, jedná se sice o oddechovou knihu na jedno dopoledne, ale myslím si, že kdyby byla o něco delší, vůbec by jí to neuškodilo a právě naopak přidalo. Příběh by se tak mohl lépe odvyprávět a nebyl by tak uspěchaný.

2 21.03.2020

Už po přečtení první knihy, Černooké, této autorky jsem věděla, že její knihy nebudou promrhaný čas. A Tamařino souhvězdí mi to jenom potvrdilo. Moc se mi líbila celá dějová linie. I když je fakt, že od půlky knihy byla až moc předvídatelná, ale to mi ten krásný pocit z ní nijak neubralo. Liv byla zkrátka dívka, které někteří její nejbližší nepřáli to, co si sama vysnila. Ale i přes veškeré jejich pokusy její sny zmařit, se dostala tam, kam chtěla. A já jí celou knihu fandila, protože kdyby to nedopadlo tak, jak to dopadlo, asi bych probrečela celé dny a noci. :-)

5 06.01.2020

Zkrátka a jednoduše moje nejoblíbenější knížka z dětství. A dodneška ji miluji. Mohla bych tuhle knížku číst klidně i milionkrát za sebou a budu ji pořád milovat.

Zpočátku jsem si myslela, že tohle opravdu nebude kniha pro mou věkovou kategorii, ale když jsem ji přečetla, mile mě překvapila. Už jenom to podání přímé řeči pro mě bylo úplně něco jiného, než vídám v klasických knihách, což je za mě velké plus. Témata, kterým se kniha věnovala, byla pro určenou věkovou kategorii naprosto adekvátní a jsem ráda, že i v takové literatuře se na to poukazuje. Popravdě se mi zpočátku postava táty vůbec nezamlouvala, ale ke konci knihy konečně pookřál, což mě zahřálo u srdce.

1 01.01.2020

Tak tohle byla opět jízda. Mám pocit, že Kafka na pobřeží nějakým způsobem předběhla v mých oblíbených i Norské dřevo. Četla jsem ji sice skoro tři měsíce, ale nijak toho nelituji. Člověk začne nad knihou usilovně přemýšlet, aniž by vlastně musel. Ten styl psaní ho k tomu prostě donutí. Všechny postavy jsem naprosto milovala, hlavně zkomoleniny pana Nakaty se mi líbily - překladatel si na celém textu dal opravdu záležet. Na druhou stranu byly některé scény popisovány až moc explicitně. I přesto ale budu z knihy ještě dlouho unesená.

6 01.01.2020

Tahle kniha byla zatím nejlepší, co jsem od Kinga četla. Četla jsem už To, které jsem stěží dočetla, a Pod kupolí, kterou jsem nedočetla vůbec. Ale tohle byla skvělá jednohubka. Filmy jsem viděla dříve a bylo fajn sledovat, jak se drží knižní předlohy. Moc se mi líbila.

4 03.10.2019

Nápady na povídky sice nebyly špatné, nicméně mě asi nejvíce zaujala pouze povídka první. Ta totiž nejvíce popisovala dnešní dění ve světě a docela mě zasáhla - protože jsem přeci jen o pár let mladší, než její hlavní postavy. Zbytek už pro mě šel od deseti k pěti. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, co se bude dít v dalších povídkách.

25.09.2019

Moje první přečtená kniha od Viktorie Hanišové a musím říct, že se mi moc líbila! Měla jsem ji přečtenou během pár dní, od děje se prostě nedalo odtrhnout. Autorka si opravdu dala záležet na psychické stránce postav, protože ne každý autor takhle skvěle propracované postavy má. Opravdu se mi líbily pasáže o sběru hub (a to jejich milovnice nejsem), cítila jsem v nich jakési náznaky naděje pro mladou Sáru. Hlavně celé to postavení knihy a její čeština se mi ale líbilo nejvíce - žádný hrubý skok od jednoho ke druhému, žádné zbytečné tahání za vlasy... Prostě hezky plynulé a nenásilné proplouvání děsivým a až mrazivým příběhem.

4 25.09.2019