sar.janurova komentáře u knih

(SPOILER) Kosmonaut z Čech mě zaujal hned napoprvé, co jsem věděla, že vyjde. A myslím, že jsem neudělala krok vedle, když jsem si jej přečetla. Moc se mi líbily části, kdy hlavní postava rozmlouvala sama se sebou, kdy se vracela do dětství a do doby, kdy ještě byla na Zemi se svou ženou a všechno pro ně až do osudného letu bylo ideální. Obzvlášť musím pochválit postavu Hanuše, ten byl naprosto skvělý (ale vidět ho naživo, asi bych před ním nejspíš utíkala). Ten konec už mi přišel víceméně pochmurnější, přeci jen jsem čekala, že to dopadne dobře, ale asi bych očekávala až moc (ne všechno totiž přeci musí končit dobře). A když se na to teď podívám zpětně, myslím si, že to tak vlastně bylo dobře.

4 04.05.2019

(SPOILER) Tuhle knihu jsem si koupila o prázdninách, po kterých jsem měla vůbec poprvé nastupovat na internát na střední škole. Viděla jsem ji a řekla si - jo, tu musím mít, abych se připravila, co mě čeká. Musím uznat, že mě mile překvapila a tak trochu i uvedla do rozpaků, co mám asi tak od internátu očekávat. Teď, když se na to koukám s téměř půlročním odstupem poté, co jsem po dvou letech z internátu odešla, musím uznat, že je ta kniha velmi pravdivá. I náš internát na tom byl podobným způsobem stejně. Co ale musím hodně vytknout, je konec knihy, kdy sám autor promlouvá k sobě samému za pomoci toho, že je jiná osoba. Nevím, čekala jsem ten konec trochu jiný, než to, co nám bylo předloženo. A také se mi nelíbily červené vpisky, rádoby opravy od učitele. Ale to už je jenom menší detail.

04.05.2019

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, protože se kolem ní dělal obrovský rozruch. A teď, po dočtení, musím před paní Mornštajnovou složit poklonu, protože takové dílo jsem od českého autora ještě nikdy nečetla a dlouhou dobu asi ani číst nebudu. To, jak se prolínala minulost s přítomností a to, jak se do sebe prolínaly příběhy hlavních postav, bylo naprosto úžasné (i přesto, o jakém hrůzném tématu tato kniha je). Knihu jsem přečetla za dva dny jedním dechem, prakticky jsem se od jejího příběhu nemohla odtrhnout. Vždy, když mi byla nějaká postava nepříjemná, jsem o pár kapitol dále našla vysvětlení, které bylo potřeba k pochopení, proč taková byla...

14 04.05.2019

Od této knihy jsem možná očekávala víc, než jsem měla. Profesor literatury mi řekl, že je to jedna z jeho oblíbených, že se mu moc líbila. Já už si ale za takovým názorem nestojím. Na jednu stranu se mi moc líbila část, kdy se Anna věnovala květinám. Na druhou stranu už mě ale přímo nudily části, kde Anna mluvila s ostatními lidmi. Kniha se mi ale i přes toto pohoršení nečetla nijak těžce, právě naopak, což opravdu oceňuji. Jen to zřejmě není můj šálek kávy. Dojmy jsem po přečtení měla takové, že mě kniha neurazila, ale naopak ani nijak nenadchla.

04.05.2019

Na knihu jsem narazila jenom čirou náhodou a vybrala jsem si ji ke čtení z toho důvodu, že mě zaujalo to, o čem autor píše.
Musím ale uznat, že jsem byla extrémně zmatená z počtu postav v celé knize, míchaly se mezi sebou jedna přes druhou a já občas měla problém se vyznat v tom, kdo to právě mluví nebo o kom daná kapitola právě je.
Posledních 100 až 150 stran mi přišlo hrozně uspěchaných, jako kdyby autor nevěděl, co mezitím psát dál, takže to rychle napráskal za sebe tak, aby to nějak dopadlo.
I přesto se mi autorovo pojetí celého tématu opravdu líbilo, i přes problémy s některými odbornými názvy, kterým jsem moc nerozuměla a které se mi občas motaly přes sebe.

2 04.05.2019

Milá, úsměvná a krásná knížka, která každého pohladí po duši a na srdci. Zamilovala jsem si vztah hlavní postavy s jejím nejlepším přítelem a také s jejím domácím mazlíčkem. Nemyslela jsem si, že by mě tak krátká knížečka někdy oslovila, ale tuhle jsem si naprosto užila.

4 04.05.2019

Při čtení této knihy jsem zatajovala dech. Nikdy jsem ještě takovou podobnou nečetla (a to mám knihy o tomto tématu opravdu ráda), ale ty emoce z ní přímo sršely. Kolikrát jsem si při čtení musela dát pauzu, protože se mi jen z toho pomyšlení na popisované události udělalo špatně, ale o to více ta kniha ve mně zanechala. Pan Leyson má můj obdiv, že i po tolika letech dokázal na toto období svého života myslet a napsat něco takového, co nám všem může připomenout, co se tenkrát dělo.

5 04.05.2019

Prvotinu autorky jsem si chtěla přečíst už od doby, co jsem ji viděla na Instagramu. Obálka je úchvatná a stejně tak její obsah. Postava Viktorie byla úžasné napsaná z psychické stránky. A o to větší úžas ve mně má autorčin popis Černooké. To, jak korespondovala s hlavní postavou, mě neskutečně udivovalo, až jsem z toho v mnoha částech měla husí kůži. Postavu nejlepší kamarádky jsem měla ráda, pak zase ne a pak zase trochu ano... To se mi u knih moc nestává. Posledních třicet stránek pro mě bylo snad nejlepších z celé knihy, takový typ zvratu jsem vůbec nečekala.

2 04.05.2019

1984 byla má první kniha od George Orwella. Myslím, že pro toho, kdo se s jeho stylem psaní ještě nesetkal, je výběr této knihy jako první od něj hodně těžká. Já sama jsem ji četla jako první z jeho knih a trvalo mi skoro tři měsíce, než jsem se jí prolouskala až na konec. Denně jsem přečetla maximálně 20 nebo 30 stran, poté jsem si musela dát pauzu, protože jsem to prostě nezvládala. I přesto ve mně ale zanechala obrovský prožitek. To, co v ní Orwell líčil, bylo něco naprosto nepředstavitelného, ale v dnešní době ještě v některých státech uznávaného. Jsem ráda, že ji v povinné četbě máme a že jsem se k ní dostala, ale zřejmě to bude trvat docela dlouhou dobu, než se k ní kdy ještě odvážím vrátit.

9 04.05.2019