RyonMathrin komentáře u knih

Na Erika jsem se velice těšil, ale nakonec jsem byl trochu zklamán. Mám za to, že to je hlavně z důvodu nahrávky audioknihy, kterou se mi jinak nepodařilo sehnat (evidentně namluvil jen jakýsi nadšenec, bohužel s vadou řeči a přes slyšitelnou snahu monotónním projevem).
Opět Mrakoplaš, myslící hruškovník atd. a nekonečné variace a parodie na dané téma, které je tentokrát démonologie. I mladý démonolog je skvěle vymyšlen. Určitě stojí za přečtení, zejména pro všechny milovníky Pratchetta, na nejvyšších stupních mého žebříčku se ovšem neumístí.

24 20.07.2020

Nápadité, humorné. Straky opět příjemně překvapily málo známou a kvalitní autorkou. Přestože zřejmě nejsem cílová skupina (YA holka), jsem knihou nadšen. Na první pohled trochu provařená zápletka se rozvinula v dobrodružství plné neotřelých nápadů. Líbilo se mi fungování magie, propojení… Také idea Zapisovatele dodala příběhu zajímavé rozměry. A hlavně ten styl… lehkost, humor a přitom v těch správných momentech napínavost… nádherně se to četlo. Romantický, ale nijak sladký konec taky potěšil.
Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale celkový dojem z knihy je tak fajn, že dávám 4,5 hvězdy a zaokrouhluji nahoru. Doporučuji.

24 09.06.2019

Tak nevím, nevím... čekal jsem podle proslulosti celkem pecku, ale můj dojem z knihy je rozpačitý. Nebylo to vyloženě špatné, ale nijak zvlášť se nezarylo. Koukám do komentářů, že nejsem sám, komu nesedla jakási chaotičnost. Ale to není to pravé slovo. Některé části jsou opravdu pěkně napsané, akční scény a souboje se mi líbily, nevšední jména postav byla fajn. Ale občas jsem se přistihl, že se ztrácím a nepomohlo ani vracení se o kus zpátky.
Co však musím vyzdvihnout, je překlad. Některá jména jsou vysloveně vymazlená a protože neznám anglický originál, mohu se jen domýšlet, jak moc si překladatel s češtinou vyhrál. (například Dřevnov, který podle mě prostě neschová inspiraci v pražském Břevnově... a to je jen jedno z mnoha).
Příběh má proroctví, má i draky, takže je to fantasy jak má být, ale... jak to formulovat... možná to byl záměr autora, jen tak nakousnout, hodit rukavici, aby si čtenáři řekli "tedy co to je, musím si přečíst i druhý díl, abych věděl, jak to bude pokračovat" nebo možná "jestli je to takovéhle zvláštní i v dalším dílu". Takže se chystám na Dům mrtvých a doufám, že se mozaika začne skládat do lepšího obrázku.

24 30.05.2019

Velmi originální, nápadité, dobré. Čekal jsem kvalitu, ale toto se opravdu povedlo. Líbily se mi různé styly jazyka, téměř každá povídka byla vyprávěna jinak (a použitý styl vždy dokonale dokreslil charakter postavy).
Nejvíc mne dostala povídka O slušném taxikáři:
"...Ta její krása byla v součtu, rozumíš. Když se sečetla vzdálenost očí, úhel náklonu hlavy, způsob chůze a hlas, zejména ten hlas, pak teprve to dávalo ten smrtící součet."

24 02.01.2019

Jedna z perel od cimrmanovských tvůrců. Zase mne nenapadají lepší slova chvály, než citace nesmrtelných hlášek.
Třeba výňatky ze hry Přetržené dítě. Je to jednoduché, ale skvělé.
"Potřebuji nutně vybočit.." :-)
„Debil v divadle, a já bněla premiéru.“
„Deserte, deserte! - Samozřejmě, že se tady nejedná o žádný zákusek.“ :-)

Samozřejmě Varel Frištenský je legenda.
"Když to srovnám s výletem na Kokořín..."

"Zásoby byly přesně spočítaný. Jen to bylo třeba po sečtení vynásobit dvěma. Ale vy jste na mě furt mluvili, a v tom fofru jsem na to zapomněl..."

24 17.06.2018

Perfektně vymyšlená dětská hrdinka. Kdo by nechtěl mít vlastního koně, opičku a celý dům jen pro sebe? Pipi má skoro vše, po čem dětská duše touží, ale ráda se o to podělí s kamarády. Vymýšlí nápadité hry, při kterých se nikomu neubližuje. Zastává se utlačovaných. Prostě dětský idol... Dodnes na knihu rád vzpomínám.

Mám za to, že jde o nadčasovou záležitost. Doporučuji všem rodičům, aby dali přečíst svým dětem.

Jak poznáte kvalitní knihu? Těžko říct, ale myslím, že jedním z kriterií je to, kolikrát si ji chcete přečíst znovu. Lovce mamutů jsem jako malý kluk četl nesčetněkrát.
Pět zasloužených hvězd.

24 19.02.2018

Velmi povedené pokračování série. Opět akční, napínavé, plné nových nápadů. Příběh byl obohacen temnými prvky ( nově zmíněný druh trpaslíků nakažených kouzly alfů), ale to je jen dobře, dostalo to tím pádem nové možnosti. Změna charakteru Tungdila funguje taky jako nečekané koření.
Nečernobílost některých postav taky vítám. Ovšem kvůli následujícím věcem dávám jen cca 3,5*:
Pojmy oběh a cyklus mi stále přijdou matoucí, když vás to nutí v průběhu napínavé četby se vždy zastavit a zamyslet, který pojem znamená rok a který den, začne být otravné.
Dále romantická linka je fajn, ale jak už někdo zmínil, autor to rozpitvává až moc.
Ze zapřisáhlých nepřátel se mávnutím, hm... sekery stávají spojenci - budiž, ale bylo těch zvratů podle mě moc a někde jejich logika dost skřípala. V závěru je už otazníků na můj vkus příliš, mám rád trochu otevřené konce, ale pár odstavci dovysvětlit některé věci bych uvítal. Nu, možná autor nesmí ani naznačovat :-)
Každopádně pro ty, kteří sérii začali, je to báječné pokračování.

23 27.09.2019

Čech opět udělal čest svému jménu, protože druhý díl pana Broučka je taktéž vlastenecký. Předmluva autora mě naprosto rozebrala, když autor hodnotil předchozí díl vlastní knihy jako neskutečnou slátaninu. Tuto kritiku však napsal tak (tedy já to tak vnímám), že jí tím vlastně udělal dokonalou reklamu. Zakončeno:
„...rozumí se, že Nový výlet pana Broučka nelze dostati v žádném řádném knihkupectví.“ Mistrné.
Výlet do 15. století pojednává hlavně o zbabělosti pana Broučka versus statečnosti obyčejných občanů, kteří v husitském nadšení bránili Prahu před přesilou katolických vojsk krále Zikmunda. Jsou tu však velmi vtipné scénky vycházející ze střetu 400letého rozdílu kultur a jazyka. Třeba hned ze začátku, když se pan Brouček po příchodu do středověku nemůže ani pořádně domluvit, lépe řečeno místní nerozumějí jeho češtině. Nádherná scéna. O to lepší, že za použitou „staročeštinu“ se sám S.Čech hodnotí: „...neznalé staročeštiny oslním, naopak její znalci budou jen kroutit hlavou...“
Další unikátní výstup je, když si Brouček zapálí v domě svého dočasného hostitele Janka Domšíka doutník. Lidé z 15. století nejprve nedovedou pochopit, že existují zápalky:
„Rci, jak možno vytáhnouti oheň z prázdné krabičky holým dřívkem?“

A potom (kuřáci prominou, my nekuřáci se smějeme velmi) - nesmyslnost kouření samotného viděná středověkýma očima:
„A z čeho pochází ten smrdutý kouř?“
„Tuhle, z doutníku!“
„A proč pálíš takové šeredné koření? ... Divím se, jak můžeš strkat do úst ohavnost takovou. Dým tento vpravdě peklem zapáchá, že mi z něj již... nevolno.“

Zakončení příběhu (pozor, spoiler!) tím, že sám Žižka nad Broučkem vyřkne ortel, je podle mne hlubší symbolika - skoncování s uvedenou zbabělostí, lhaním a bezpáteřností. A opět to, že ho nakonec najdou v sudu... nemám slov.
Jen místy mi přišlo zdůrazňování páně Broučkovy lenosti a snahy vyhnout se střetu s křižáky za každou cenu trochu zdlouhavé.
Celkem vzato: Přestože staré, je to vtipné, chytré, vlastenecké. Doporučuji.

23 12.10.2018

Kniha, která se nebere moc vážně a zároveň se bere Smrtelně vážně. Miluju autorův styl a hlavně jeho dokonalá originální přirovnání:
„...už neměla účes podobný kříženci mezi výhonky ananasu a cukrovou vatou...“
„Vypadáš jako něco, co po jídle zbylo na talíři.“
„Téhle části Ankh-Morporku se říkalo Stínov a byla to vnitřní část města, která by dlouhodobě potřebovala buď program vládní pomoci, anebo, a to raději, několik plamenometů. Nedalo se o ní říci, že je zchátralá, protože to bychom význam toho slova přepínali přes únosnou mez.“

Pozor, dále lehké spoilery!!!

Smrť, který přijme učedníka, to je prostě dokonalý nápad. Navíc jej fascinují lidské zvyky a naprosto je nechápe.
„VEZMI SI TŘEBA TOHLE,“ ukázal Smrť do košíčku kolemjdoucího sluhy. „HOUBIČKY, ANO. STUDENÉ KUŘE, ANO. ŠLEHAČKA, ANO. ANI PROTI JEDINÉMU NIC NEMÁM. ALE PROČ A KTERÉHO BLÁZNA NAPADLO VŠECHNO UMLÍT, SMÍCHAT A NACPAT DO OBALU ZE SLANÉHO TĚSTA?
TADY MÁŠ TY SVOJE SMRTELNÍKY. JSOU NA TOMHLE SVĚTĚ TEPRVE PÁR STOLETÍ A CELOU DOBU NEDĚLAJÍ NIC JINÉHO, NEŽ ŽE VYMÝŠLEJÍ, JAK SI UDĚLAT VŠECHNO CO NEJSLOŽITĚJŠÍ. NEPOCHOPITELNÉ. ... VEZMI SI OKURČIČKU.“

Taky se jde například opít, aby zjistil, co na tom lidi mají… ale nejen to. Přidejte k tomu jednu trochu omylem zachráněnou princeznu, mága, který je neskutečný bordelář... A všudypřítomné hrátky s jazykem a neskutečné nápady.

„...Smrťova zahrada byla rozlehlá, hezká a dobře udržovaná. Byla také velmi, opravdu velmi černá. Tráva byla černá květiny byly také černé. Mezi černými listy na černé jabloni visela černá jablka. Dokonce i vzduch měl černý odstín. Po nějaké době měl Mort dojem, že vidí (i když je to dost nesmyslné), různé černé barvy. Abychom to vysvětlili: nejen hodně tmavé odstíny červené a zelené, ale skutečně různá zabarvení černi. Celé barevné spektrum, každou barvu černi, ale všechny černé.“

„JÁ TI POROUČÍM !“
„Tenhle tón na mě otec zkoušel několikrát, zejména ve chvílích, kdy jsem si měla uklidit svůj pokoj. Ale stejně mu to nebylo nic platné.“

Všem doporučuji. Pro mě je tohle jedna z nejoblíbenějších od Pratchetta.

23 11.09.2018

Tohle jsem četl jako malý, ale nepamatuji si, že by mě to nějak extra chytlo. Zato teď, když to občas čtu dětem, tam vidím věci, které jsem jako malý nemohl chápat, a to jak výslovně, tak mezi řádky. Nemohu se zbavit pocitu, že tak to možná i autor zamýšlel - že dospělí si z knihy vezmou ještě víc.
Unikátní záležitost.

23 13.07.2018

Jedna z mých nejoblíbenějších Verneovek. Četl jsem několikrát. Musím opět vzdát hold fantazii pana spisovatele, který v Africe nikdy nebyl (evidentně čerpal jen z tehdejších informací a knih) a přesto byl schopný napsat knihu, která se v ní odehrává a je to většinou uvěřitelné.
Fascinovala mne vždy část, kdy hrdinům dojde pitná voda, popis blouznění z žízně a horka je podle mě velmi povedený. Také se mi vždy líbil moment, kdy potřebují naplnit horkým vzduchem balon před posledním úsekem.
Celkově prostě jeden z Verneových majstrštyků.

23 27.03.2018

Ó fretná chrochtobůznosti... děkuji ti, žes seslala pana Adamse na naši ubohou planetu, aby mohl napsat toto strhující dílo.

23 05.03.2018

Jako kniha otřesné a už to nechci nikdy číst, jako autentická výpověď a výchovná záležitost si zaslouží 6 z 5*. Dobrý popis rozkladu charakteru, jak si ti fetující partneři zcela přestanou důvěřovat.

23 26.02.2018

Líbilo se mi to. Ten pohled na "budoucnost". Nová slova a věci vědecky dobře okecané, pardon, vysvětlené. Markovův pohon atd... Wranaui a jejich dálnovůně - skvělý nápad. Děj vyústil celkem logicky.
Stejně jako v prvním dílu obdivuji univerzálnost Rozsévače, který zde dosáhl hranice možností. Představa, že by byl člověk v kůži Kiry někdy i lákala.
Trochu otevřená vrátka s Nočními můrami pro možná příští pokračování.
Moc pěkný čtenářský zážitek.

22 18.10.2022

Můj první vstup do Krvavého pohraničí stál za to. Velmi dobře napsáno a pěkně se to četlo. Bohužel jsem měl osobní problém s některými jmény, které mi prostě přišly nezvukomalebné, až nepříjemné a nemohl jsem je vnitřně přijmout (Izironk, ale i další) a i některé reálie autorova světa mi šly proti srsti. Oproti tomu vysoce hodnotím pomalý rozjezd, kde nikdo téměř nic neví, postupnou čím dál větší napínavost a skvělou gradaci. Také popis magie elfího lesa a kontrast s lužním lesem a jeho přirozeností mě doslova dostaly.
Čtenáře fantasy myslím kniha potěší.

22 20.07.2020

To bylo velice Moudré, napsat pokračování. A ještě, že se toho zhostil někdo Moudrý :-). Sorry jako, kul-tovní mistře Kul-hánku, ale kdybych nevěděl, že jste to nenapsal vy, hádal bych, že jste to napsal. Ten styl se opravdu povedl. I když...
( a to je přesně to, co se mi tak líbí: něco je popsáno, a hned vzápětí se autor opraví - napíše „i když“ a zcela změní význam předchozího, sarkasticky a nelítostně:

„Sice jsem už zažil horší věci, ale vyprchávající dávka kinetinu má u mně za následek mírné snížení prahu bolesti. I když, mírné... Jak jsem sunul ruku ke kapse s kinetinem, polámaná žebra mě bolela tak strašně, že jsem těch čtyřicet centimetrů zdolával snad půl hodiny.“

„Všechno vypadalo v pořádku a nebýt navigace počítače, nikdy bych závadu nenašel. I když, závadu – jednalo se o konektor povysunutý o pět milimetrů – ani nebyl vypadlý.“

„…a místo střílení se dal do prudké přímé jízdy. I když, přímé...“)

Vážně povedené pokračování, nemám, co bych vyčetl. I když… ne, teď vážně. Zhruba v polovině knihy se paraziticky opakuje slovo „protivník“. Vyloženě mě to bilo do očí, když to bylo skoro v každé větě. Přece šlo použít místo toho „nepřítel“, „emzák“ atd. Ovšem proti celkovému dojmu z knihy je to jen moucha, zcela nedůležitý detail. A propojení se sérií Divocí a zlí odkazem na tatrgel je dokonalá tečka.
Shrnuto – za mě jednoznačně plná palba *****. (I když... :-) schopnosti toho palubního počítače Saladinu byly možná přece trochu přehnané)

A ještě jedna citace:
„Po zádech mi přeběhla stará známá ledová věc s množstvím nožiček…“

22 30.05.2019

Tenhle díl má zpočátku volnější tempo. Vztahy mezi postavami se ještě dále rozvíjejí, těžce romantické pasáže překvapivě dobře zapadly do celku, zejména Matthiasova zdrženlivost vůči Nině byla kouzelná. Naopak spárování Wylana a Jespera bylo na můj vkus popsané příliš detailně.
Hrdinové jsou stále velmi sympatičtí: jednak proto, co všechno jsem s nimi prožil v prvním dílu a také protože si nechávají jistou morální úroveň. Přestože jsou zkažení a vychovaní zkaženým prostředím, mají v sobě stále určité ideály. Autorka se sem tam vrací do minulosti, aby dodatečně vysvětlila příběhy některých postav. S tímhle stylem nemám problém, spíše si myslím, že kniha by ani nemohla být napsána jinak.
Zhruba v polovině nabírají události spád a zapletení všech dějových linek opět vyústí v očekávaný konec pomocí neočekávaných prostředků. Klobouk dolů před autorčinou fantazií. A opět mírně otevřený konec byl taková pěkná tečka za tím jejich případem.
Umně utkáno!

22 15.03.2019

Tak jsem si vzpomněl na jednu z knih, kterou jsem četl zhruba v 10 letech. Moc se mi tehdy líbila, určitě jsem četl minimálně dvakrát. A zpětně si říkám, že se jedná o jednu z nejdobrodružnějších knížek vůbec... Asi mě bude chtít někdo kamenovat za to, co teď napíšu, ale nedá mi to: vidím v tom archetyp fantasy. Putování za úkolem, objevování nových krajů, překonávání známých i neznámých nestvůr, a nakonec krásná žena... Prostě to v tom vidím, ano, optikou nadšence do fantastiky, ale ty prvky tam jsou.
"Tento luk napnul jen Odysseus... nikdo jiný nemá takovou sílu." Tak mi napadá, kolikaliberní by asi ten luk byl, podle dnešních měřítek :-) Určitě víc než 50.

22 07.03.2019

Tak v tomhle dílu je mi Mrakoplaš nejsympatičtější ze všech knih, kde se vyskytuje. Dále postava barbarky Coniny a učícího se dobrodruha Nijela jsou opět skvostně vymyšlené a napsané charaktery, které jsou základem množství humorných situací.
A opět přehršel humoru a hravého jazyka ... Ti, kdo znají, si to připomenou, ti, kdo neznají, to třeba naláká.

„... a já jsem rektus a musím vykonat rektovný čin,“ prohlásil Nijel.

„Tak moment, počkejte minutku!“ rozpálil se Mrakoplaš.
Počkali minutu.
Pak počkali ještě dalších sedmnáct vteřin.
„Koukněte se, je to ještě složitější, než si myslíte.“

„Pst!“ ... „Já nic neslyším,“ hlasitě se ozval Nijel. Nijel patřil k tomu druhu lidí, kterým stačí říci: Nedívej se támhle! a oni okamžitě otočí hlavu naznačeným směrem, natáhnou krk a vypoulí oči. Jsou to titíž lidé, kterým například ukážete krokus, který roste v trávě hned vedle jejich nohy, řeknou „Kde?“ a jejich chodidlo dopadne do trávy s žalostným tichým chrupnutím. Kdyby se ztratili v nekonečné poušti, mohli byste je najít jednoduše. Stačilo by do písku položit něco malého a křehkého, například malý porcelánový hrneček, který ve vaší rodině dědila generace za generací, a přispěchat zpátky poté, co se ozve cinkot střepů.
A těch lidí není málo.

„Jak se ti podaří být na několika místech najednou?“
„DOKONALÁ ORGANIZACE PRÁCE,“ odpověděl Smrť.

A opět ta skvostná přirovnání:
„Pak se ozval zvuk, který by vám rozvibroval i falešné zuby ve skleničce...“

„...jeho hlas se táhl jako něco, co odkapává ze dna rakve.“

22 14.09.2018