Ruxandra komentáře u knih

Dostali jsme originální svět budoucnosti, který tu ještě nebyl, ale je to jen slabý odvar toho, co z toho mohlo vzniknout. Nebylo to úplně špatné, ale měla jsem pocit, že se tento pěkný nápad promrhal. Po zdejší chvále jsem čekala něco, co mě posadí na zadek a možná, být věková skupina, které je to určené, by se tak i stalo, ale nechala jsem se zlákat, když jsem v MHD potkávala lidi 30+ s touto knihou a to byla chyba.

3 19.07.2020

Jako dítě jsem pohyblivé obrázky v knize milovala. Snad jí na půdě najdu pro další generaci.

1 02.05.2020

Dětská klasika, kterou sice umím nazpaměť, ale dceři jsme leporelo stejně pořídili, kvůli obrázkům :)

16 02.05.2020

Jako dítě jsem knihu milovala a dodnes si z ní části pamatuji, především jména zvířátek. Snad se bude líbit i mé dceři.

1 02.05.2020

Miluji obě vlčí série, ale u tohoto dílu jsem nějak pořád čekala na něco většího, co se nestalo. Děj se odehrává během několika hodin v podstatě na jedné lokaci (les) a je to takový fofr, že jste najednou na konci...
Plusem jsou nové informace o soužití Mercy a smečky, některé se sice opakují, ale dozvíte se o situacích více.

3 02.05.2020

Dočetla jsem za pár hodin, je to oddechovka, ale ze řady knih tohoto žánru pro mě úplně nevybočuje, jsou lepší knihy, lepší autorky (kdybych neznala skvělé knihy Colleen Hoover, možná bych hodnotila výše ;) ).
Líbilo se mi když Tate přestala být obětí a začala se bránit, ale důvod proč Jared Tatum léta trápil se mi nezdá dostatečně adekvátně vysvětlený, mě by toto jeho odůvodnění nestačilo. Také úplně nechápu vztah Tate a K.C., tak si chování nejlepší kamarádky nepředstavuju, postava K.C mi byla dost nesympatická.
A mám dojem, že se poslední roky autorky předhánějí v tom, kdo nacpe do knihy víc zmínek o skupinách a konkrétních skladbách. Úplně mi to nevadí, ale nutí mě to jít si píseň vyhledat a tím ruší od čtení :D

02.05.2020

Dcera z toho ještě nemá rozum, ale já oceňuji nádherné ilustrace!

10.03.2020

Ačkoli bych měla několik připomínek*, stále se jedná o dobrou knihu (i když jednu ze slabších) ze skvělé série, kterou miluji. Střídání pohledů mezi Adamem a Mercy bylo velmi příjemným zpestřením, musím říct, že Adamovu linku jsem snad četla mnohem nadšeněji. Okecávání kolem Prahy mě také nebavilo, jak tu někteří zmiňují, ale je pochopitelné, že zahraničním čtenářům se musí reálie představit.

*1. Tento díl byl z hlediska politikaření a překombinovanosti cílů lumpů i kladných hrdinů značně ukecaný, až se v tom člověk chvílemi ztrácel...
2. Pokud vím, eurem lze platit v Praze celkem běžně, těžko říct odkud autorka čerpala nebo kdy Prahu sama navštívila naposledy, ale zřejmě už to nějaká doba bude...
3. Jako "sousedce" Dobřichovic je mi záhadou, jaký hrad směrem po cestě na dálnici na Prahu mohla autorka myslet, snad ne Dobřichovický zámek (nebo se jedná o chybu překladu?), běžného čtenáře to ani nezaujme, ale jelikož tu bydlím, tak mě to hned praštilo do očí.
4. Tentokrát jsem si velmi všímala chyb v textu - chyběla slova, nelogický slovo sled vět,... tady někdo korekturu velmi odfláknul :(

2 15.08.2019

Předně nutno říci, že je kniha fikcí a když s tím člověk nepočítá, je pak nepříjemně překvapen, že se nejedná o zpověď Osvětimské knihovnice, ale autorem domyšlený příběh, slepený z mnoha událostí, i když postavený na reálných základech a postavách.
Vždy mám špatný pocit, když bych chtěla hodnotit knihy na téma holocaustu a koncentračních táborů jakkoli negativně. Jako kdyby by se to snad ani nesmělo a shazovalo to samotné prožitky a utrpení těch lidí… Jsou ale pořád knihy napsané dobře a pak ty co dobře napsané nejsou, nelze se spoléhat pouze na téma. Dvě třetiny Knihovnice jsem se nutila do čtení a až poslední třetinu jsem dala na jeden zátah, takže asi tak… Autor postavám vkládá do hlavy myšlenky, které jsou jeho vlastními, ti lidé takoví být mohli a nemuseli. Sama Edita Krausová, předobraz Dity, v rozhovorech říká, že vlastně s postavou nemá mnoho společného, krom toho, že se skutečně starala o knihy, které ale například nebylo nutné schovávat a tajit a pro ní osobně rozhodně nebyli tak důležité, jak je vykresleno. V porovnání s jinými knihami na toto téma musím zkrátka hodnotit níže, nicméně je to pouze můj subjektivní dojem.

4 26.03.2019

Nádherné, bolavé ale se špetkou naděje... Nemám více slov.

13 10.12.2018

Ke knize jsem se dostala, jako spoustu dalších lidí, díky letošní knižní výzvě a jsem za to vděčná. Zabrnkala na strunu již usínajícího milovníka záhad a doslova jsem jí zhltla. Plusem je rozhodně to, že se vše odehrává nám prakticky za humny, čtenář se s vyprávěním ztotožní více než kdyby se vše dělo na druhé straně planety. Slovensko je tak nějak pořád i "naše" (pro mě určitě).
Styl převyprávění příběhu někoho, kdo měl vše skutečně zažít, doplněný o komentáře autora se mi líbil, rozhodně se jedná o dobrý nápad, ať už je to pouze autorova fantazie nebo Igor někdy skutečně existoval. Spoustu věcí zmíněných v knize se dá na internetu opravdu dohledat a pokud autor pouze využil těchto styčných bodů, aby mezi nimi vytvořil příběh, rozhodně se mu to podařilo bravurně.
V budoucnu pravděpodobně zkusím další knihy tohoto autora.

9 06.12.2018

Členění do tří na sebe navazujících příběhů hodně pomohlo, souvislý koncept druhého dílu totiž nebyl to pravé, takže jsem návrat k povídkovému formátu uvítala. Troufám si říct, že tato série je od Kotlety možná má nejoblíbenější.
Velkým záporem je, že se kniha čte příliš rychle :D Jednohubka na odpoledne.

2 02.10.2018

Zbytečné a plytké. Po zjištění, že jsem omylem sáhla po druhém dílu, místo prvního, jsem se ho rozhodla i tak dočíst, ale byla to ztráta času. Alespoň jsem ale knihu mohla zařadit do letošní výzvy…

1 18.09.2018

Obávám se, že Nezbytné věci mě ze všech Kingových knih bavili zatím nejméně (a to je po Blaze co říci). Bojím se jí vyloženě označit za (pro mě) nejhorší Kingovu knihu, ale nejspíše to tak bude. Neříkám ale, že kniha sama o sobě je vyloženě hrozná.
Příběh je velmi vrstvený a obrovské množství postav, proplétající se v ohromném klubku, u kterého neustále pátráte v paměti, kdo je kdo, čtení velmi znesnadňuje. I přesto jsem si oblíbila některé hlavní postavy, u kterých jsem doufala, že přežijí alespoň do další stránky… A u Kinga s tím raději moc nepočítejte.
Samotné téma je spíše předvídatelné a konec prakticky tušíte od několika málo přečtených stránek. Necítila jsem žádné napětí ani mrazení, jako tomu bylo u některých jiných „kingovek“, dočetla jsem spíš s úlevným „tak to mám konečně za sebou“.
Celý příběh má velmi pozvolný rozjezd, zhruba první dvě třetiny se děj pomalu zaplétá, aby se v poslední třetině rozjel takovou rychlostí, že nestíháte sledovat „kdo, koho, kdy a kde“.
Proměna pana Gaunta ve všech třech částech je velmi názorná. Od milého souseda, kterého by jste pozvali na koláč a kávu, přes nepříjemného slizouna v… to cosi ďábelského.
Zkrátka dojmy z Nezbytných věcí jsou velmi rozpačité.

+ Díky za seznámení s nevydařeným konstruktérským snem pana Prestona Tuckera.
- Špatně snáším vraždění zvířátek (ať už kdekoli) a King se s tím ve svých knihách příliš nepáře. I přes to je stále jedním z mých oblíbených autorů.

1 07.09.2018

Po reklamní masáži kolem Coelha jsem se jeho knihám léta cíleně vyhýbala a Alchymistovi především. Na střední škole mi pak spolužačka doslova vnutila Ďábel a slečna Chantal a Veronika se rozhodla zemřít. Přečteno, ale dnes si z knih nepamatuji prakticky nic (dle hvězdičkového hodnocení, zkopírovaného z jiného literárního serveru, to tenkrát tak špatné evidentně nebylo).
A teď po letech Alchymista... Nečekala jsem žádné duševní obohacení, ezoterické vzkříšení nebo cokoli podobného, chtěla jsem spíše pochopit tu oblíbenost, vynášení až do nebes a skoro fanatické doporučování fanoušků Coelha.
Pominu-li základní milý pohádkový příběh Santiagova putování za štěstím (kolikrát šel takhle u nás Honza do světa, s rancem buchet, hledat ten svůj příběh…), je celá kniha slepencem šlechetných a hlubokých myšlenek, pro ty, kteří hledají pro život nějakou „berličku“. Není to vyloženě špatné, ale tyto myšlenky jsou tak obecně známé a byly napsány a řečeny již tolikrát, že běžný člověk už je snad musel slyšet či číst a Alchymista tak nepředkládá nic nového, jen více zafungovala reklama a „obyčejní“ lidé objevili něco „filozofického“.
Zkrátka líbivé a podbízivé, autor ví jak příběh sestavit, ale není to nic jiného, než celkem krátká motivační pohádka, jakých je plno.
Ke stylu psaní - z tohoto ohledu nejde o moc povedenou knihu, jednoduchý sloh, časté opakování slovních spojení. Jak zde již někdo napsal, stylisticky na úrovni slohové práce žáka základní školy.
Shrnuto a podtrženo, toto není nic pro mě.

P.S. Přirovnání k Malému princi mě doslova vyděsilo, nejsem žádný fanatický fanoušek, přečetla jsem MP pouze jednou, ale toto skutečně srovnávat nejde…

P.P.S. Fanoušci a nadšenci neberte prosím můj názor zle, pokud se vám Alchymista líbil a třeba vám i nějak pomohl, jste na tom lépe než já, přečtením jste něco získali a já odešla s prázdnou ;) Tisíc lidí, tisíc chutí.

10 13.08.2018

Nenáročné, oddechové, místy až absurdní, ale milé :)

13.08.2018

Film mě uvrhl do neskutečné deprese (konec byl jako facka - Jak jen mohl!) a kniha vrazí nůž do srdce a ještě s ním několikrát otočí. Opravdové, hluboké, bolavé...
Dávám o hvězdičku méně za některé táhnoucí se monology, ve kterých jsem se ztrácela.
Elio... Oliver...

4 23.07.2018

Dočítat knihy z této série je pro mě vždy jako opouštět domov :)
Opět krásné a čtivé.

3 29.06.2018

Výjimečné, dojemné, milé, hluboké, veselé, smutné,... krátké :)

4 20.06.2018

​Nic jsem si o knize nezji​šťovala, proto mě hned na prvních stránkách překvapilo​, že je z českého prostředí​ (cize znějící pseudonym autora a jména hlavních postav tomu nenasvědčovaly).
Ve srovnání se Simonem Spierem je to asi slabší příběh, ale vzhledem k tomu, že se jedná o knihu z našeho rybníčku a moc se jich tu na toto téma nevyskytuje, hodnotím výše. Milé, čtivé, oddechové, pokud v tom nebudete hledat něco víc, budete spokojeni.

3 20.06.2018