Ree komentáře u knih

Už je to nějaká doba, kdy jsem četla Turnaj na Gorlanu, takže jediné, co jsem si z toho pamatovala, bylo, že Morgarath uprchnul. Proto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do příběhu zase dostala. Ale pořád to byl ten samý Halt a ten samý Crowley, takže jsem si nakonec knihu užívala. Zvlášť při společných scénách Duncana, Aralda a Crowleyho, až mě mrzelo, že v původní sérii nedostali tolik prostoru. Zvlášť Crowley se vybarvil! :)
Pobavila mě scéna Duncanovy matky a potěšilo mě, že se tam objevila malá Kasandra, Will a hlavně Gilan. Moc tomu nevěřím, ale doufám, že ve třetím díle už bude Gilan Haltovým učněm. Protože tuhle dějovou linku jsem chtěla číst už někdy od Hořícího mostu. Což je dávno.

4 05.11.2017

Tenhle komentář může obsahovat pár spoilerů.
Dlouho jsem uvažovala nad tím, kolika hvězdičkami tuto knihu ohodnotit. Už jenom to, že ji napsala Sarah, zaslouží tři hvězdičky :) Bohužel to, co jsem celou sérii Skleněného trůnu vždycky tak nějak překousla, na mě tady zaútočilo najednou - Aelin a její plány. Aelin je skvělá - sarkastická, egoistická, badass... je to živel, kterému záleží na lidech, které miluje, ale taky si od nich nenechá všechno líbit. Je to přesně ten typ hrdinky, kterou mám ráda. Ovšem v Říši bouří mi už místy lezla na nervy. Ne tím, jak se snažila za každou cenu vtipkovat, i když byla totálně v háji - v tomhle ji chápu, ale v tom, kolik toho plánovala a jediný, komu o svých plánech kdy řekla, byla Lysandra. A nebyly to plány, které by se týkaly jen jí. Byly to plány, díky kterým ublížila Rowanovi i Aedionovi. Aedionova zloba vůči ní přesně popisovala mou zlobu. Zvlášť když mu na konci Lysandra oznámila, jak měla Aelin v plánu zajistit následníka trůnu. Nelíbilo se mi, že si i po tom všem, po všech plánech, které ostatní málem stály život, protože jim o nich neřekla, nechávala všechno pro sebe. Sakra, alespoň Rowan měl právo vědět, o co jde.
Co se týče Doriana, mrzí mě, že nedostal tolik prostoru. V předchozích dílech jsem ho měla ráda, tady z něj Sarah zvlášť v první polovině knihy udělala jen kývacího psa, který souhlasil se vším, co Aelin řekla. Až na všechno, co se týkalo Manon (Juch!). Její (i jejich) dějová linka mě bavila asi nejvíce, a to jsem ji ve třetím díle moc nemusela. Jsem ráda, že získává víc a víc prostoru a její "vztah" s Dorianem mě baví. Těším se na víc interakce jeho a celé Třináctky. A taky na reakci Chaola, až se vrátí :D
Co mě však překvapilo, byla dějová linka Lorcana a Elide. Ani jednoho jsem v předchozích dílech moc nemusela, ale tady jsem jim postupně přišla na chuť. Konečně nám Sarah dala nahlédnout do mysli Lorcana, který není až takový idiot, jak se na první pohled zdá (i když by někteří po konci mohli mít jiný názor, ale podle mě si za to napůl může Aelin), a u Elide bylo konečně vidět, jak dokázala přežít deset let v zajetí svého strýčka (u kterého se těším, až mu Lorcan prokousne hrdlo).
Za zmínku ještě stojí Gavriel a Fenrys, kteří mi tak trochu připomínají Azriela a Cassiana. Gavriel se sice moc neprojevoval, ale měl své světlé chvilky, Fenryse jsem si zamilovala po prvních pár větách a věřím, že v sedmém díle sehraje ještě docela velkou roli.
Nedá se říct, že by mě Říše bouří nějak zklamala, ale ani mě nenadchla.
A teď už se zbývá jen modlit, aby mi v sedmičce nezabila mé oblíbené postavy...

7 28.09.2017

Na to, jak moc mi povídkové knihy nesedí, jich čtu nějak moc... Na druhou stranu jsem zjistila, že mi sedí spíše povídkové knihy světa, který už znám, protože přelouskat tuhle (velmi malou) knihu mi dalo práci. Nejde o to, že by mě to vyloženě nebavilo, ale sotva jsem se začetla, už povídka končila. Celkově vypadá svět, který Sapkowski vytvořil, zajímavě a Geralt je ztělesněním všeho, co na hrdinech miluju - drzosti a sarkasmu.
Z Posledního přání nejsem tak nadšená, jak jsem čekala, ale to jsem nebyla ani z jiných povídkových knížek, kdy mě jinak zbytek série naprosto dostal. Věřím, že se brzo přidám k těm, kteří jsou z celé série Zaklínače nadšení (protože jsem ještě neslyšela o nikom, kdo by nebyl).

1 19.09.2017

Já nevím... Možná je to tím, že jsem si tu knížku koupila ve vlně nadšení z filmu už někdy před dvěma lety a hned ji nepřečetla. Možná je to tím, jak neskutečně moc se mi do ní po těch dvou letech nechtělo a donutila jsem se jenom proto, že jsem nechtěla mít v knihovně knížku, kterou nikdy nepřečtu. Pravdou ale zůstává, že mě to nebavilo tak, jak jsem po nadšených recenzích očekávala.
Začátek se děsně táhnul, postava Thomase mi místy doopravdy lezla na nervy a docela jsem rostla z jejich slovníku. Postava Teresy mě ničila ještě více.
Začalo mě to bavit, až se z Thomase stal běžec, což je nejspíš následek toho, že bylo více scén s Minhem. A Newtem. Rozhodně nejlepší postavy s nejlepšími dialogy.
Tři hvězdy ode mě dostává za originalitu Labyrintu, postavy Minha a Newta a druhou polovinu knihy.

4 03.07.2017

Po Winter, kde se postavy navzájem pošťuchovaly a dobíraly si jedna druhou, mi Hvězdy přišly poněkud... nudné. V mnohém to rozhodně doplnilo příběhy předchozích knih, ale ze všech povídek mě doopravdy bavily tři. Nejvíce poslední, protože se konečně zase ukázaly všechny postavy. V hodnocení tak zůstávám na průměru, stejně jako u Nejkrásnější.

22.06.2017

No... četlo se to rychle. Říkala jsem si, jak dlouho mi bude trvat Winter přečíst, ale nakonec mě vtáhla natolik, že jsem ji zhltla za dva dny. Winter byla prostě úžasná bláznivka a Jacin zase úžasně zamilovaný blázen, ale zdálo se mi, že nedostali ani v tak rozsáhlé knize tolik prostoru, kolik si zasloužili, ačkoli vím, že tohle byl příběh hlavně Cinder. Ale tak nějak mi přišla z postav nejméně zajímavá (teda až po Levaně). Winter s Jacinem (kterému mimochodem lezli všichni tak skvěle na nervy) nebo Thorne a Iko mi přišli rozhodně zajímavější. Každopádně to pro mě byl nejpovedenější díl série, i když se mi scény bitky občas zdály poněkud nudné, ale možná to bylo tím, jak moc jsem chtěla zjistit, jak to všechno dopadne. Jako by nebylo jasné, že dobro zvítězí, a přesto to nedopadlo úplně tak, jak jsem předpokládala. Asi jsem čekala větší uzavření příběhu.

Všechny čtyři díly si ode mě vysloužily pět hvězdiček, ale musím uznat, že i tak se díl od dílu příběh zlepšoval a zlepšoval. Možná to bylo všemi těmi postavami, které jsem si oblíbila (zvlášť ta krátká vsuvka rozhovoru Thorneho a Kaie ve Winter se mi hodně líbila).

1 18.06.2017

Po Cress, která mi strašně rychle utekla, mi čtení Nejkrásnější přišlo docela dlouhé, přestože nemá ani dvě stě stránek. Nevím, jestli byl tento díl úplně nutný. Už z prvních tří dílů jsme zjistili, že celá Levanina rodina byla šílená. Tady jsme akorát zjistili, jak šílená byla Channary a jak přeskočilo v hlavě Levaně, ale Levana pro mě od začátku série není zrovna zajímavá postava, přestože většinou padouchy miluju. Akorát mi bylo líto Evreta a Solstice... Zasloužili si víc.
Celkově je nejspíš fajn přečíst si tenhle díl před Winter, ale osobně si nemyslím, že by to bylo zrovna nezbytné. Byť jsem Winter ještě nepřečetla.

1 16.06.2017

Musím říct, že po dlouhé době mě zase Deaverova kniha bavila. Nebylo to tak překombinováno jako většina jeho knih a rozhodně potěšil cameem Rhymese a Sachsové.

2 14.06.2017

Cinder i Scarlet se mi líbily, ale teprve u Cress jsem se do příběhu tak zahloubala, že jsem musela číst a číst a číst, abych zjistila, co se stalo dál. Nejspíš proto, žečím víc nových postav Meyer představí, tím lepší příběh je. Iko žeru od začátku, Thorneho jsem si oblíbila hned a Jacine taky vypadá jako fajn postava. Ve Winter snad dostane větší prostor, těším se. A když už je řeč o Winter... myslím, že její bláznovství celý příběh ještě osvěží!

3 09.06.2017

Slyšela jsem na tuhle knížku tolik pozitivních recenzí, že mi to nakonec nedalo a musela jsem si ji přečíst taky. Jsem za to ráda. Začátek mi sice ubíhal pomalu a ze všeho vysvětlování historie a fungování jejich světa mě začínala bolet hlava, ale naštěstí se ve druhé třetině konečně rozjel příběh a všechno chrlení informací bylo zapomenuto. Příběh je zajímavý, a přestože knih a filmů a postapokalyptické budoucnosti je hodně, tenhle je vskutku originální (už jen smícháním moderních technologií a světa, kde žádné technologie nefungují). Pětadvacítka si mě získala okamžitě, a i když mi občas Ilan nepřipadala na dvanáct (místy mladší, místy starší), celkový dojem mi to nekazilo.
Doufám, že druhý díl pojede na stejně kvalitní vlně jako tento.

5 06.06.2017

Detektivky Deavera vždycky byly moje oblíbené. Sběratel kostí a Ďáblova slza jsou mé nejoblíbenější, ale i ostatní se mi líbily. Bohužel už u Prázdného křesla bylo vidět, jak moc se snaží příběh zamotat, aby čtenář nemohl nic odhalit, až to nakonec přežene. Zamotaný jako Prázdné křeslo naštěstí Lovec nebyl, ale i tam se našlo pár zvratů, které bohužel nebyly tak překvapivé, jak by chtěl. Vlastně největší překvapení přineslo odhalení, jak to bylo s rodinou hlavního hrdiny.
Knížka se mi nečetla lehce, což naznačuje už to, že jsem ji rozečetla tři roky zpátky a po pár kapitolách jsem ji zase zavřela. Tentokrát jsem vydržela, ale vzpomněla jsem si, proč mě to dříve nebavilo... Na to, kolik má Deavery na svém kontě knih, tahle mi zvlášť ze začátku přišla, jako by ji psal nějaký začátečník. A na to u něj nejsem zvyklá. Příběh mě začal docela bavit tak zhruba od poloviny, ale ani tak Lovec nedosáhl výše než na tři hvězdičky.

1 04.06.2017

Skončila tady vůbec nějaká kapitola tak, že jste neměli neuvěřitelné nutkání číst, co se stane dál? Možná jedna, dvě? U dřívějších dílů jsem dokázala dočíst kapitolu a zavřít knihu, abych se věnovala něčemu jinému, ale tady? Jedině když byla písmenka natolik rozmazaná, že už jsem nedokázala číst dál. S tímhle tempem si u posledních dvou dílů budu muset vyhradit celý den volný a zařídit si někoho, kdo mě bude zásobovat jídlem a kávou.
Po minulém díle jsem se trochu bála, že když Kate a Curran opustili Pevnost, hodně z mých oblíbených postav už v knížkách moc nebude. Potěšilo mě, jak to vyřešili.
Jenom nevím, jestli Kateino, Curranovo a mé zdraví následující dva díly vydrží. Mé zvlášť, pokud se následky Kateina zranění projeví až později...

3 27.05.2017

Očekávala jsem od tohohle dílu to samé, co od těch předešlých. Kate mě od nějakého třetího dílu neskutečně baví, takže jsem do toho šla s tím pocitem, že tahle knížka bude stejná jako všechny ostatní. Byla a nebyla zároveň. Už když jsem zjistila, že Kate a Curran pojedou na výpravu do Evropy, došlo mi, že mě tenhle díl bude neskutečně bavit. Už jenom proto, že miluju jejich zamilované dialogy. Ach, jak moc jsem se v tomhle spletla. Věděla jsem, že Curran má pro své chování důvod, v tomhle jsem byla za jedno s Derekem, ale měla jsem chuť mu tak neskutečně nakopat zadek... Na druhou stranu se krásně projevilo, jak doopravdy Kate zapadla do Smečky. Derek ji zbožňuje od prvního dílu, to všichni víme, ale Barabáš, který Currana málem napadl; George, která mu nadávala, i její otec, který Kate jako alfu nikdy moc nebral, mi neskutečně zlepšili náladu.
Když ale pominu ty části, kdy jsem cítila stejné naštvání jako Kate a zároveň mi to lámalo srdce stejně jako jí, jsem tenhle díl milovala. Keira mě dostala hned prvním pozdravem směrovaným Eduardovi, který pak ze strachu shodil bednu do vody, George byla skvělá a Desandra bude určitě skvělý přírůstek do smečky. A dokonce jsem si zvládla oblíbit Tetu Bé... k mé smůle. Jenom Andrey a Rafaela mohlo být více.
Celkově se mi tenhle díl líbil asi nejvíc a jsem zvědavá, jak velkou roli bude v bitvě Kate a Rolanda ještě hrát Hugh...

2 23.04.2017

Ah, Sarah, s Dvorem trnů a růží už jsem se začínala bát, co se z téhle série vyklube, ale Mlhou a hněvem jsi mě naprosto odzbrojila a bát se opravdu nemusím.
U Trnů a růží jsem psala, jak moc nevýrazné hlavní postavy byly. Nevýrazné a otravné. Nakonec se ukázalo, že nevýrazný a hlavně otravný je jenom Tamlin, protože jakmile se Feyre dostala na Noční dvůr, konečně se její osobnost naplno projevila a jsem ráda, že můžu mít hlavní hrdinku ráda. Protože tady jsem ji opravdu milovala.
Začátek, kde ji Tamlin držel v domě a nesměla se pomalu hnout ani na krok, mě překvapil, přestože jsem věděla, jaký vůl měl v tomhle díle být. A světe div se, internet se nemýlil. Tamlin mi lezl na nervy už po pár stránkách a nemohla jsem se dočkat, až se tam objeví Rhys. Ne, opravdu mi nechybělo, že tam většinu knihy Tamlin nebyl. Rhysand a celý Noční dvůr stačil k tomu, aby byla kniha o hodně zábavnější než první díl. Rhysův užší kruh jsem si zamilovala ihned, přestože například Amren se moc neprojevovala.
I v téhle sérii musím obdivovat Sarah, jak to má promyšlené a některé nepatrné narážky a scény z prvního dílu se v druhém díle jeví jako o dost významnější.
Celkově mě kniha bavila možná nejvíce ze všech, které jsem od Sarah četla, a to i přesto, že Skleněný trůn miluju a miluju i postavy v něm. Ale Rhys, Cassian a Mor jsou naprosto dokonalí.
Jenom doufám, že si ve třetím díle Lucien uvědomí, jaký idiot to byl, a vykoupí se. Ať už kvůli samotné Feyre nebo alespoň Elain. A taky očekávám významnou roli pro Nestu, protože ta bude moct svůj hněv krásně ventilovat. Společně s Cassianem. Jsem si jistá, že si jejich scény budu značně užívat.

21 16.04.2017

Vlastně ani nevím, proč mě to bavilo. Nejspíš bych si knihu o kyborgovi nikdy nepřečetla, kdybych na to neslyšela tak skvělé recenze. Teď jsem ráda, že jsem to udělala.
Líbila se mi občas lehce sarkastická Cinder, obyčejný Kai, praštěná Iko i skutečnost, že Cinder neměla dvě zlé nevlastní sestry. Přestože Pivoňka dopadla, jak dopadla. Kniha se četla neskutečně lehce, a i když jsem hlavní "zvrat" tušila už někdy od první čtvrtiny, bylo pár věcí, které mě překvapily. Jako třeba docela otevřený konec. Většina sérií má všechny knihy nějak uzavřeny, tady mi to tak nepřipadalo. Ale rozhodně to nebylo na škodu.
Scarlet je prý ještě lepší, takže se moc těším na pokračování.

06.04.2017

Skleněný trůn od Sarah miluju, takže když jsem slyšela, že Dvůr je ještě lepší, věděla jsem, že ho musím mít. Naštěstí mi těsně před přečtením kamarádka radila, ať se moc netěším, protože ji to docela zklamalo.
Co se týče příběhu, je pravda, že celkově byl propracovanější a zajímavější, zamotanější. Přestože první polovina příběhu se táhla a místy jsem se nutila číst dál, ta druhá polovina mě strhla a musela jsem číst dál. Celá záležitost s kletbou, všechny ty náznaky a odpovědi, které Feyre zaslechla, než jí to na konci všechno zapadlo do sebe, i úkoly byly pěkně promyšlené.
Co knize ale strhlo hvězdičky, byly nudné postavy. Feyre, i její rodina (ačkoli Nesta se později konečně projevila), ani Tamlin na mě neudělali žádný dojem. Postavy byly mdlé a naprosto mě nezaujaly, jejich vztah se mnou naprosto nic nedělal. První polovinu knihy zachraňoval Lucien, kterého jsem si hned oblíbila, tu druhou zase Rhys, který se tam naštěstí ke konci objevoval více. Bez těch dvou bych knihu nejspíše dočetla, ale rozhodně s nechutí. Ono se nedá úplně si oblíbit postavu, které trvá neskutečně dlouho přijít na tak primitivní hádanku...
Čtyři hvězdičky si Dvůr vybojoval posledními asi sto stránkami, jinak bych zůstala na průměru, což mě u Sarah trochu mrzí. Ale na druhý díl jsem slyšela jenom chválu, tak snad budu o hodně spokojenější.

7 27.03.2017

Oblíbit si "malého" Mikeeho, jeho lehce schizofrenického bratra Roberta a jejich bodyguarda Johnnyho není nic těžkého. A nesmím opomenout úžasnou Theresu a samotnou Paige, jako i madam Bavettovou, které bych nejraději šlápla na krk a udělala jí ze života peklo. Nebezpečná láska pro mě vždycky bude úžasné rozptýlení... :)

1 23.01.2012

Svým stylem mě autorka dostala už u prvního dílu. Měla jsem ráda Sama, měla jsem ráda Grace, ale Váháním mě Maggie dostala ještě více. A není to jenom tím, jak rozvinula příběh. Líbí se mi, jak z holky, která byla v příběhu jenom tak okrajově, teď udělala jednu z hlavních postav. Isabela je mi o hodně víc sympatická než Grace. A ten bad boy Cole? Já vím, že jsem říkala, že holka občas potřebuje kluka, jako je Sam, ale Cole je prostě.... uch! :D

1 22.10.2011

Romantika až na půdu. Pohádková láska vlka a skoro-vlčice. Rodiče, kteří ji nejdříve nechají málem zemřít v autě a potom se o ni nijak zvlášť nestarají. Trošku přitažené za vlasy, ale i tak mě to dokázalo ohromit. Sam je neuvěřitelná citlivka, ale která holka by ho občas něchtěla? :)

21.10.2011

Vždycky hrdě prohlašuju, že čtu Deavera. I teď jsem to prohlašovala, ale myslím, že už jsem nebyla tak pyšná. Po kouscí, jako je Sběratel kostí, Tanečník nebo Ďáblova slza, jsem neočekávala, že by mě kniha mohla zklamat. Dobře, nezklamala mě úplně, začátek byl příjemně akční a člověk si to užíval. Jenže potom přišla druhá část a v ní tolik zvratů, že toho bylo až moc. Útěk s chlapcem? Fajn. Smrt jednoho policisty? Fajn. Tři chlápci, kteří je chtějí zabít? Dobře, beru. Ale potom už toho bylo snad příliš. Další mrtví policajti a k tomu hromada zkorumpovaných, včetně dalších mrtvých policajtů? Amélie, kterou nezavřou jenom proto, že byl zabila zkorumpovaného policajta? A do toho všeho ještě Lydia, která vlastně nebyla ani tak obětí jako návnadou... Knížka dobrá, ale konec by vystačil alespoň na dvě.

2 16.09.2011