Red_Fox komentáře u knih

Synonymum oddechové knížky.
Čtivá, zábavná (nechechtala jsem se, ale často mi hrál úsměv na tváři) a velice originální. Vlastně se už teď těším, až se pustím do dalšího spisovatelova díla. Ale příště budu číst pomaleji :).

2 07.03.2019

A já tomu těch 5 hvězd dám. Přijde mi neuvěřitelný, jak dokáže být cca 500 let stará kniha tak čtivá. Zkrátka nadčasový kousek.

Machiavelliho názory jsou opřeny hlavně o historická fakta a osobnosti, ať už z dávné minulosti a nebo z dob, které sám zažil. Bylo to hodně obohacující, ráda se něco učím takto nenásilnou formou. Knihu jsem četla hlavně ze zvědavosti a bez potřeby udělat si nějaký velkolepý názor, jestli budu patřit mezi kritiky "účelu světí prostředky", či nikoliv. O to to bylo jednodušší.

6 23.02.2019

První díl této série mě nadchnul více. U tohoto jsem se občas i nudila (hlavně během pilotní hatmatilky). Nejpovedenější částí bylo finále, čekala jsem velké rozuzlení, ale tato varianta mě nenapadla.

2 16.02.2019

Stejně jako Zunovy Slavné dny na Streamu - skvělé!
Stručně, jasně a výstižně shrnuty vybrané události, které nějakým způsobem ovlivnily nebo formovaly dějiny lidstva. Slavné dny jsou neodmyslitelně spjaty se Zunovým hlasem a já ho slyšela i při čtení. :D

1 28.01.2019

Knih o osobním rozvoji je opravdu hodně. Tahle se ale přece jen od jiných liší - dívá se na člověka po duchovní stránce. Celá myšlenka fungování lidského života byla krásná. Neříkám, že jsem všemu úplně věřila... ale moc bych si to přála. Otázka dalšího života po smrti je velice složitá a zatím to vypadá, že skutečnou odpověď na ni najdeme, až přijde náš čas.
U knížky oceňuji její jednoduchost. Krátké kapitoly bez zbytečné omáčky kolem, zkrátka jen to nejdůležitější. Chyběla mi v ní však nakousnutá práce s emocemi. Když už nějaká myšlenka přeroste v emoci, co s tím? Zde Menděl alespoň doporučil knihu Řeč emocí. Přesto je tu hodně jiných zajímavých myšlenek a po čase se k ní ráda vrátím.

1 27.01.2019

Pro mě byla tato kniha velkým zklamáním. Je to sice oddechovka, ale že bych se kdovíjak bavila, tak to ne. Párkrát mi po tváři proletěl úsměv, to je asi tak vše.

Protivily se mi prakticky všechny postavy, přestože byly fakt dobře popsány (nejlíp Jerry a Nickova matka. Úplně jsem je měla před očima). Obzvlášť Sheeni byla na pár facek. Touha po sexu obou kluků mi přišla na jejich věk přehnaná. Co se týče formy, nevadila mi nespisovnost, ale z některých výrazů ("Voblík sem si župan a votevřel.") jsem nemohla.

1 17.01.2019

Loni jsem četla Draculu od Stokera a Obraz Doriana Graye mi ho neuvěřitelně připomínal, co se týče vyjadřování hlavních postav. (Je to pochopitelné, přece jen Wilde a Stoker žili ve stejné době). Přišlo mi divné, jak se dva lidé sotva poznali a už si skládali poklony, jak je krásný, chytrý, jak budou nejlepší kamarádi apod. Působilo to na mě nějak neupřímně...

Samotná kniha byla převážně vyplněna myšlenkami a úvahami Doriana a Harryho (Henryho). Dějově byl příběh poměrně krátký. Musím se přiznat, že jsem zajásala, když se Dorian konečně rozhodl obraz někomu ukázat a jaké to pak mělo následky. Přestože část knihy nudila, našly se v ní i zajímavé názory, které stály za zamyšlení. Ostatně nakonec způsobily postupnou devastaci Dorianovy duše. Zaujala mne třeba myšlenka, že každý vliv na druhého je nemorální - "Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vrozenými myšlenkami a nehoří vrozenými vášněmi..."

O Dorianových konkrétních hříších jsme se toho moc nedověděli. Buď bylo řečeno něco ve zkratce a nebo jen naznačeno. Takže si hodně věcí můžeme domýšlet. Na druhou stranu je pak zajímavé se zamyslet, co je to vlastně hřích. Doba se mění a s ní i její hříchy.

6 16.12.2018

Příběh Ježíše Krista zná u nás alespoň trošku takřka každý. Tady se s ním seznamujeme podrobněji očima mladého Římana Marca. Stojíme u samotného zrodu jednoho z největších náboženství. S Ježíšem se tu setkáváme v době jeho ukřižování a od té doby Marcus hledá cestu do Jeho království.
Tento Waltariho kousek se mi opravdu těžko hodnotí, protože Egypťanem Sinuhetem nasadil laťku hodně vysoko. Já jsem tedy ovlivněna i tím, že mám zkrátka starověký Egypt ráda :). A přestože by mi mělo být křesťanství z náboženství nejblíže, Sinuhet a dále pak Šťastná hvězda, kde se čtenář seznámil s islámem, mě zaujali více.
Jedná se o historický román, nemusíte být věřící, aby se vám líbil. A ač je kniha napsána velice čtivě, zůstane ve stínu výše zmíněných. Dala bych jí tak 3,5 hvězdy.

2 09.11.2018

Dva neveselé příběhy. Bohužel mi přijde, že i přes veškerou snahu o hloubku oběma něco chybělo a necítila jsem s hlavními postavami moc velký soucit.

Plavovláska byla o těžkém životě mladé dívky, která se každým krokem dostávala do větších a větších sraček. Vidíme zde, jak prostředí, ve kterém dítě roste, dokáže ovlivnit jeho budoucí Já. Přesto si myslím, že si za hodně věcí mohla sama, vše bylo její rozhodnutí a mohla ovlivnit vývoj svého života.

Už nikdy nebude zítra - iritovalo mě opakování vět a střílení lahví nad mořem. :D
Přestože mě tento příběh bavil méně než Plavovláska, odnáším si z něj jednu myšlenku.

"Do duše mi vstoupil klid prohry. Je to jedinečný pocit, jako by člověk už nikdy nemohl nic ztratit, protože už ztratil všechno. Je to však také zrádný pocit, protože i potom je ještě mnoho co ztratit. Dokud člověk žije, není nikdy tak prázdný, aby neměl co ztratit."

26.09.2018

Možná je nefér, abych knihu hodnotila z pohledu dospělého člověka. Né každému zkrátka sedne. Jasně, věřím tomu, že pokud bych si ji četla s nějaký dítětem, bylo by zřejmě nadšené a určitě by se nasmálo a celkový dojem by byl tedy trochu jiný. Ale sama za sebe - originální nuda.

1 05.09.2018

Aneb o vážném tématu z pohledu dítěte...
Do knihy jsem šla s otevřenou myslí, netušila jsem, o čem bude a tak jsem ani neměla konkrétní očekávání. Přesto z ní mám neutrální pocity. Nebyla moc náročná na čtení, ale velká část mi přišla jako vatová výplň o ničem. Přibližně v polovině došlo ke zlepšení. Scéna se vzteklým psem byla bezvadná, měla jsem pocit, jako bych byla osobně přítomna. Dále mě zaujal soudní proces s Tomem Robinsonem, přestože to celé už od začátku smrdělo průšvihem.
Možná by bylo zajímavé mít příběh odvyprávěn z pohledu Atika.

1 19.08.2018

Nalijme si čistého vína... tahle kniha se týká každého. A proč se nedovědět něco víc o tom, jak vlastně vzniká ten "poklad", který několikrát týdně opouští naše tělo? :D
Kniha je plná zajímavých informací od věcí pro někoho již známých, až po nové a odbornější. Je psaná s humorem a to je její obrovské plus. Opravdu jsem si ji užila :).

6 20.07.2018

Ubrečená kniha opravdu určena pro čtenáře Young Adult. Proto mi na ní něco chybělo. Některé pasáže byly zbytečně natahované, příběh celkem tuctový. Až příliš se tlačilo na pilu co se týče vycucnutí ze čtenáře co nejvíce emocí. Z kapitol z pohledu Runeho šlo často cítit, že je psala žena.

SPOILER:

Nejvíc se mi líbil závěr poslední kapitoly s pouštěním lampiónů/polibků do nebe.

6 12.06.2018

Zajímavé pojetí vyprávění příběhu z pohledu více osob. Je tu však ALE...

Nevyhovovalo mi neustálé "žhavení" na velké finále. Mám zkrátka raději překvapení. Když se pak konečně dostavila očekávaná scéna, přinesla s sebou zpočátku napětí, ale svou délkou popisu začala nakonec nudit. Věnovaná tomu snad třetina knihy byla na mě prostě příliš. Vyprávění od více osob zde dokonce začalo škodit.
Dalším problémem bylo, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci. V podstatě mi bylo jedno, co se s nimi stane...

Myslím, že se ze schopností Carrie dalo vytěžit více. King si zkrátka zvolil tuto cestu, někomu bude vyhovovat, někomu ne.

1 21.05.2018

První dojem - Proč se někdo obtěžoval a vydával takový příběh jako samostatnou knihu?

Ale ono to tam někde v hlavě zůstalo...Říkám si, co kdybychom se takhle začali chovat všichni? Osobně se na to však nedívám jen z pohledu NEVZDAT SE, ale jaký by to mělo přínos pro naši planetu, kdybychom tu a tam všichni sázeli nějaké stromy :)?

4 07.03.2018

Nezaujala, možná mi sedne jiný počin této spisovatelky. Od knihy tohoto ražení očekávám, že člověka nakopne něco ve svém životě změnit. Nestalo se, pro mě naopak spadla mezi ty, které si jednou přečtu a za nějaký čas si ani nevzpomenu.

Přemýšlela jsem, že jí dám ještě jednu šanci, přečtu si ji znovu a třeba v ní najdu důvod, proč je takto hodnocena.
Nakonec jsem se však rozhodla, že věnuji energii něčemu, co mi něco dá.

1 18.02.2018

Pro mě náročná, ale velice přínosná kniha, do které je vtěsnaný obrovský kus historie se spoustou jmen, informací a událostí.

Sám Machiavelli píše, "třebaže jsem nemínil psát dějiny Itálie, mám nicméně za to, že nemohu přejít to, co se v Itálii odehrálo pamětihodného. Kdybych to učinil, byly by tyto dějiny méně srozumitelné a neúplné, zejména když války, jichž se Florenťané musí zúčastnit, vyplývají nejčastěji z jednání ostatních států."
Florentské letopisy nenabídnou jen historii tohoto města. Dokonce je samotný začátek věnován mnohem dřívějším událostem, jako byla putování kmenů napříč Evropou až po Afriku.

Setkáme se tu s líčením válek mezi jednotlivými státy Itálie a nekonečnými změnami spojenectví. V samotné Florencii se blíže dovídáme o bojích mezi guelfovy (stoupenci papeže) a ghibelliny (stoupenci císaře). Dále také o rozbojích mezi šlechtou, měšťany a vládou. Do toho šarvátky mezi různými rody.
A samozřejmě jsou tu hojně zmiňována jména rodu Medici a přínosy jejich členů pro Florencii.

Bohužel proto, že má kniha tak velký rozsah, se člověk lehce ztratí a zkrátka mu začnou jednotlivé události splývat a hrozně se mu plést.

2 18.02.2018

Cizince jsem objevila náhodou v knihovně a sáhla jsem po něm hlavně díky Waltariho jménu, od kterého mám už pár děl načteno. Nicméně doposud šlo o historické romány. Cizinec byl pro mě tedy naprosto nečekaná záležitost. Musela jsem si zvyknout, že se děj odehrává v době existence elektřiny a aut.

U Waltariho se mi více líbí použití ich-formy. Přijde mi, že se o vypravěči více dozvím. V tomto případě byla použita er-forma (vyprávění ve 3.osobě) a párkrát jsem se kvůli tomu ztrácela. Člověk musí být připraven, že se příští odstavec může týkat jiné postavy.

Každopádně si určitě přečtu Dohru, pokračování příběhu.

5 27.01.2018

Nepopírám, že kniha (spíš knížka) byla napsána v originálním duchu a našly se v ní zajímavé myšlenky, ale měla jsem velký problém se začíst a zabavit se. Moc mě neohromila. Sto lidí, sto chutí...

3 31.10.2017

Druhé setkání se vzdělaným Mikaelem, který ale mnohdy nebyl až tak chytrý a jeho "hloupým bratrem" Anttim, kterému to ale kolikrát pálilo víc, než Mikaelovi.

Přesunutí děje do Istanbulu pro mě byla příjemná změna. Protože jsem již toto město navštívila, krásně jsem si zavzpomínala. Waltari mi dal opět možnost seznámit se nenásilnou formou s historií a postavami tehdejší doby a také s odlišným náboženstvím.
Občas bylo náročnější prokousat se některými pasážemi. Závěrečné vygradování ale stálo za to.

3 08.10.2017