Rady zkušeného ďábla

Tu sa niekto snažil byť pápežskejší, než pápež, hm.

Spočiatku príjemne osviežujúce a v rámci nejakej kvázi kresťanskej literatúry veľmi kreatívne nápady sa menia na prachobyčajné mravokárstvo, ktoré vyvrcholilo úvodným listom samotného Lewisa (pretože ten som si ja nechal, naopak, na koniec).

V dobe vydania to muselo byť azda čosi nevídané, no ja body za nostalgiu, či prínos rozhodne nerozdávam. A určite ich nedám niekomu, koho velikášstvo hraničí pomaly so stotožnením sa s rolou poradcu Boha Všemohúceho.
Naviac, označenie "Nepriateľ" ma neskutočne iritovalo. Inteligentný a hravý počin zabitý egom autora.
Do Prípitku sa už nepustím.


Čítané ako e-book a zaradené do ČV.

Četlo se to hodně špatně. Nevím, komu ty dopisy připadají vtipné, mně tedy ne. Čekala jsem něco jiného, tohle se mi hodně nelíbilo.

Kniha byla rozhodně zajímavá. Jen se nějak nedokážu rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne. Rozhodně bych jí ale považovala za nadčasovou a také za knihu, kterou je vhodné si přečíst. Názor si musí udělat každý sám.

„Skutečně nejjistější cesta do pekla je pozvolná: mírně se svažuje, příjemně se po ní chodí, nejsou na ní náhlé zatáčky, milníky ani ukazatele na rozcestí.“

Skvělá předmluva ukazuje autora jako sečtělého, znalého a přitom skromného člověka, který si umí udělat legraci i z vlastního poznání nebo úspěchu. I v následujících 31 dopisech, v kterých rozebírá lidské slabosti, se musí trochu krotit, aby listy znalého pekelníka, ke kterému evidentně nechová žádné sympatie, nepřerostly v univerzitní přednášky.
Začíná pozvolna, drobnými postřehy o podprahovém vzteku v domácnostech a postupuje přes ochotu se zalíbit, zapadnout, uspět (za cenu potlačení vlastních zásad) až ke kolektivnímu vnímání politické situace a jejímu dopadu na jednotlivce. Charakteristika pekla coby byrokratického aparátu bez špetky humoru nebo laskavých emocí je přítomná od začátku do konce a stále zůstává zřejmé, kde se má hledat a nacházet řešení.
V některých případech se popis rozdílů mezi dobrem a zlem snad může zdát příliš jednoznačný. Na několika místech si můžeme klást otázky ohledně záměru nebo mít pocit nejasného klopýtnutí, a v jednom konkrétním bodě bych dokonce skoro nahlas protestovala. Ale v jiných nenápadných pasážích jako by se skrývala pravda, která nás převyšuje.

Bohužel mne kniha moc nezaujala, snad jen pár pasáží, ale možná pro mne na ni nebyla vhodná doba. Zkusím ji třeba po pár letech znovu, vzhledem k pozitivním komentářům....

Dlouho jsem měla v plánu si ji přečíst, nakonec se mi hodila do Čtenářské výzvy 2026.
Co říci... měla jsem mraky lepících záložek, kterými si označuji zajímavá místa... nestačila jsem si zajímavé myšlenky přepisovat do deníku.
Rozhodně jde kniha "na dřeň" a všechno je v ní aktuální, zatraceně aktuální. Měl by si ji přečíst každý věřící, každý konvertita, každý člověk. A pravidelně se k ní vracet.

Nadčasové a fascinující. Kontext války a strašlivé uvědomění, že lidé jsou stále stejní. Autor v předmluvě zmiňuje, že sepisování ďábelských rad ho málem udusilo a kdyby psal dále, udusilo by to i čtenáře.

"...téměř všechny neřesti vycházejí z Budoucnosti... Strach, lakota, smyslnost a ctižádost hledí vpřed"

"díky nám...se vlk nenažere a koza nezůstane celá"

"To zvíře, ta věc počatá v posteli"

"Pokud nic neudělá, může o své lítosti přemýšlet jak je mu libo. Ať se v tom to hovado válí!"

Lewis byl zkušený psycholog s vhledem do lidské psychiky. Bohužel byl zároveň taky dost bigotní křesťan a na tý knize je to znát. V podstatě ji to snižuje. O zlu v lidské psychice lze psát i bez keců o kostelech, církvi, učení atd...
Si říkám, jestli ti zkušení ďáblové nejsou často právě ti křesťani a peklo ta jejich svatá církev. Vemte si třeba takového Halíka. Ukázkový ďábel z pohádky.

Geniálně nadčasové dílo!
Z předmluvy autora (1941) :
“Peklo si musíme představit jako stát, v němž se neustále každý stará o svou vlastní důstojnost a kariéru, stěžuje si na ostatní a žije smrtelně důležitými vášněmi - závistí, vědomím vlastní nepostradatelnosti a zášti k ostatním. Z toho jsem vyšel.
Žijeme v období Manažerství, ve světě Úřadů. Největší zlo se teď neodehrává v těch špinavých "doupatech zločinu", která tak rád popisoval Dickens. Dokonce ani v koncentračních táborech a v táborech nucených prací; tam vidíme jen konečné výsledky. Zlo plánují, přikazují (předkládají, podporují, schvalují a zaprotokolovávají návrhy) v čistých, vyhřátých a dobře osvětlených místnostech s koberci na podlaze tiší, dobře oblečení a hladce oholení muži s dokonalou manikůrou, kteří nepotřebují zvyšovat hlas. Z toho přirozeně vyplývá, že mým symbolem Pekla je něco jako úřady policejního státu nebo kanceláře skrznaskrz odporného obchodního sdružení.”

Starý zkušený ďábel Zmarchrob ve svých dopisech píše synovci Tasemníkovi rady, jak se skrz hříchy dostat pod kůži člověku, ovlivnit jeho myšlení a chování. Kniha více než osmdesát let stará, ovšem myšlenky stále aktuální. Není to jednoduchá četba, ač nemá mnoho stran, nepřečtete jí za dva dny, protože nad slovy, zde psanými se budete zamýšlet, abyste pochopili myšlenku této knihy.

Tak toto bol masaker. Bohužiaľ nie v pozitívnom zmysle slova. A moja prvá kniha, pri ktorej som seriózne uvažoval, že ju nedočítam (a to som dočítal aj horšie veci). Keďže som nezvládal prečítať viac než 1-3 listy naraz, tak som sa ku knihe vracal vždy v inom rozpoložení - najprv som čakal až sa začítam; v tretine som mal pocit, že končím; potom som sa trochu chytil; potom ma to postupne prestávalo baviť (viď odsek 3), až som to zázrakom (?) dotlačil do konca len preto, že to nemalo veľa strán.

Myslím, že človek by mal kvôli rozšíreniu obzorov čítať aj veci, ktoré nie sú úplne jeho šálka kávy. Ako agnostik tým pochopiteľne myslím kresťanskú literatúru a je mi jasné, že v tejto kategórii budem mať viac krát miss, než hit. Mám tu aj top knihy (Meno ruže, Most San Luis Rey), ale toto šlo úplne mimo mňa.

Buď som na tieto úvahy ešte nedozrel, alebo máme s Lewisom na peklo rozdielny pohľad. Hoci si ho tiež radšej predstavujem ako byrokratický úrad - napr. peklo zo seriálu Good Omens. Takže asi som automaticky od knihy s názvom Rady zkušeného ďábla očakával skúseného diabla s bonmotmi, sarkazmom, či vtipom. A potom máte pri čítaní stále viac a viac pocit, že ide o skryté kázania nedeľnej školy tváriace sa ako zábavný literárny počin, ktorý príliš tlačí na pílu ...

P.S.: fakt sa diabol bude podpisovať "Líbá Tě Tvůj strýc"? Neviem prečo, ale mal som pocit, že je to out of character a veľmi ma to po každom liste rušilo.

Hledaly jsme pro dceru do literatury nějakou ukázku z Lewise a kdekoli jsem knížku namátkou otevřela, tam jsem uviděla docela dobře použitelný text :o) Což mě nalákalo přečíst si ji zas po letech celou. Na svém tehdejším hodnocení neměním ani ň, pořád je to tak praktické, až to bolí. I když zezačátku mám tendenci nacházet neuvěřitelně trefné rady hlavně pro "ty druhé", ehm.

Můj drahý Tasemníku,
...Ještě musíme uvážit, jak tu katastrofu odčinit. Nejdůležitější je zabránit mu v činech. Pokud on nic neudělá, může o své lítosti přemýšlet, jak je mu libo. Pokud chce, ať o tom napíše knihu; i tím se dají zneškodnit ta semena, která Nepřítel zasadil do lidské duše. Ať dělá cokoli, ale hlavně nesmí jednat. Jeho zbožnost nám vůbec neublíží, pokud zůstane jen v jeho představách a náladách a pokud nepřipustíme, aby se dostala do jeho vůle. Jak jeden člověk kdysi řekl: opakováním se aktivní zvyky posilují, ale pasivní náklonnosti se oslabují. Čím častěji bude cítit a nejednat, tím méně pak dokáže vůbec jednat a tím méně pak bude dlouhodobě schopen něco cítit.
Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Asi od polovice ma začala chytať solídna depka, musela som zvoľniť tempo. Strašná kniha vo svojej pravdivosti. A nie, nemám ju konečne za sebou. Každé ráno namiesto novín jeden list. Doneviemdokedy.

Kniha veľmi dobrá, hoci ťažšia na čítanie. C.S. Lewis sa ukazuje ako nielen múdry a vzdelaný, ale aj duchovný človek. V štýle a obraze, ktorý si zvolil v tejto knihe nás pobáda, aby sme boli pozorní a bdelí... Zaujal ma aj záver. Ten určite nepreskočte, dáva knihe skutočný punc.

Naprosto geniální koncept, za nějž smekám svůj elegantní dámský klobouček. Lidský boj s hříchem, z pohledu pokušitele, do toho implicitně podané informace o Boží lásce a milosti...
Je tam tolik klíčových podnětů, že jsem přesvědčená o tom, že jsem nebyla (ani zdaleka) s to všechno vstřebat. Jistě to bude kniha, k níž se budu velmi pravidelně (a velmi ráda) vracet.
Věřím, že při každém čtení zapůsobí na trochu jiné místo ve mně.

Knížku jsem četla před dlouhými 15 lety, přesto si z ní některé části pamatuji dodnes. Dokud bude lidstvo lidstvem a člověk člověkem, je tato kniha nadčasová. Je to kniha obtížná, přesto za tu námahu stojící a věděla jsem už tenkrát, že se k ní ještě vrátím. Možná nazrál právě teď ten čas...

Čtu tu knížku po dvanácti letech znovu a už se na to dívám jinak. Hlavní poselství tu vidím v jedné z posledních stránek, kde se říká: Buď potravu přineseš, nebo se jí staneš ty sám. To vnímám jako to pravé ďábelské. Projevuje se to i v mnoha lidských společenstvích. Dále se dnes dívám na onen "zápas" s církví podstatně jinak, a to především po přečtení knihy Jak přelstít ďábla, která je podobně stará, avšak daleko čtivější. Takže tu doporučuji víc.
Přesto chci znovu ocenit způsob, který Lewis zvolil: číst dopisy a domýšlet se, jaké asi zprávy Tasemník psal svému strýci, mě bavilo. Možná jsem si tenkrát dostatečně nevšimla samovolné proměny Zmarchroba ve stonožku, to je taky něco, o čem by se dalo debatovat, kde že se něco podobného objeví i mezi lidmi, kdy, proč a jak. Také velmi oceňuji invenci ve vymýšlení ďábelských jmen: kromě hlavních postav je tu ještě Chlípoun, Oprudník, Mrchodlak, Štípodraz, Rouropuch a Vřeštihnát - dobrá překladatelská práce!

Na to, že kniha byla psána někdy před osmdesáti lety, tak mi přišla až strašně aktuální. Některé ty rady by měli "poslouchat" lidé i dnes. Je hrozné jak v podstatě předpověděl, že "dábel" bude lidi lákat nic nedělat, že nic nedělat, jen tupě někam sedět a zírat je horší, než dělat něco "špatného" protože nejen že nepácháte dobro, ale ani neděláte nic, co by stálo za ten čas. Jo a už bych si vážně mohla přečíst Bibli.

Radám zkušeného ďábla se dostalo krásného knižního zpracování v nakladatelství Návrat domů. Pěkné ilustrace doprovázejí esteticky působivé psaní C. S. Lewise. Jedná se o poučenou laickou teologii, která by se mohla řaditi k esejistickému apologetickému psaní jiného Brita, a to G. K. Chestertona. Osobně v současné chvíli raději dávám přednost buď románové tvorbě, kde jsou teologická témata předkládaná narací a vývojem postav, nebo naopak systematičtějšímu odbornému teologickému psaní. Ale Rady jsou obecně asi vhodným úvodem do teorie hříchů, přináší zajímavou perspektivu předkládání myšlenek právě z té Druhé strany, a kdo se v některém z daných hříchů nepozná, ať hodí kamenem. Pro mě je to však čtení, které dokážu možná ocenit až při druhém a vícerém opakovaném nahlédnutí.

"Asi řekneš, že to jsou velmi lehké hříchy: jistě bys chtěl (jako všichni mladí pokušitelé) hlásit senzační zločiny. Ale nezapomeň, že jen jedno je důležité: jestli oddělíš člověka od Nepřítele. Nezáleží na tom, jak lehké ty hříchy jsou, pokud člověka dokážou vzdálit od Světla směrem k Nicotě. Vražda není o nic lepší než karty, pokud k tomu ty karty stačí. Skutečně nejjistější cesta do Pekla je pozvolná: mírně se svažuje, příjemně se po ní chodí, nejsou na ni náhlé zatáčky, milníky ani ukazatele na rozcestí." (s. 64)

"Hudba a mlčení – jak to oboje nenávidím! Jak bychom měli být rádi, že od chvíle, kdy Náš Otec přišel do Pekla (a je to tak dávno, že ani lidé, kteří uvažují ve světelných letech, to nedovedou vyjádřit), jsme těmto ohavným silám nepřenechali ani jediné místečko v Pekle ani jediný okamžik pekelného času! Všechno obsadil Hluk – ta veliká síla, ten slyšitelný výraz všeho jásavého, nemilosrdného a silného – Hluk, který jediný nás chrání před hloupými pochybnostmi, zoufalými výčitkami svědomí a nemožnými touhami! Nakonec přeměníme v Hluk celý svět!" (s. 103)