Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2281/bmid_rady-zkuseneho-dabla-Vut-2281.jpeg
5
600
101
Lewisovu nejúspěšnější knihu není třeba obšírněji představovat: jde snad o nejvtipněji podané reálie „ze života pokušitelů“. Hlavní postavou příběhu je zkušený ďábelník, který formou dopisů a instrukcí radí elévovi v pokušitelském úřadu. Spojenými silami se pokouší zničit život konkrétního člověka. Lewis bravurně vystihl to, s čím se každý z nás ve svém životě denně setkává: pohrdání druhými, pokrytectví, zákonictví, pocit výjimečnosti, pocit mimořádné svatosti, propady do depresí, skepse a pochybnosti. Rady zkušeného ďábla jsou nejenom vtipným čtením, nýbrž nám umožní nahlédnout více do zákulisí duchovního světa...... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2008 , Návrat domůOriginální název:
The Screwtape Letters , 1942
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších.
Rozhodně bych ji striktně neklasifikovala do křesťanské víry, kniha má obrovský přesah.
Na první zdání knížka na jeden, dva večery, ale už při prvních stránkách dává na zřetel, že se nedá jen tak přelétnout. Každých pár stran, ne-li řádků se může čtenář zastavit a nechat vše doznívat.
Smekám
Po dlouhé době jsem narazil na knihu, která ve mně vyvolala silně rozpolcené pocity. Na jednu stranu se mi líbí jako literární dílo. Zvolená forma dopisů, zde dokonce pouze z jedné strany, takže si vlastně konverzaci musíme domýšlet, mi je velmi blízká a díla, která tuto formu užila, patří k mým oblíbeným (namátkou Březnové Idy, Drákula, Válka s Mloky, Žítkovské bohyně). Ono jisté kouzlo, které vzniká při čtení takovýchto fiktivních pramenů (ať už dopisů, deníků, novin, zpráv, úředních podání a podobně) klade jisté nároky na čtenáře, ale je samo sobě odměnou. Proto k této části knihy nemám sebemenší výhradu. Kde nastává můj problém s knihou je v jejím obsahu. Když jsem po knize sahal tak jsem - možná poněkud neoprávněně - očekával, že půjde o jistou náboženskou polemiku. Bohužel musím konstatovat, že ani nejde tolik o polemiku jako spíše o agitaci. Myšlenky autora jsou vcelku zajímavé a z valné části s nimi lze souhlasit, to ovšem platí jen zhruba do poloviny knihy. Z nějakého důvodu se ve druhé části (s výjimkou posledních třech kapitol) autor rozhodl opustit roli milého učitele a nastoupit do role pedanta. S přesvědčením autora - podaném ve formě ďáblova varování - jsem v mnoha případech niterně nesouhlasil, v některých dopisech byla moje averze tak silné, že jsem se musel přemáhat k dalšímu čtení. Nemyslím, že šlo o pouhý nesouhlas s autorem, například při čtení Platóna jsem s ním v některých pasážích také nesouhlasil, ale v těch případech to vyvolávalo pocit dialogu, kdežto zde to působilo jako lekce věrouky. Je to škoda protože jinak jde o krásnou knihu a chtěl jsem ji dát vyšší hodnocení, ale prostě to nebylo možné. Vzhledem k rozsahu myslím, že jde o knihu, kterou lze silou vůle zdolat, ale vzhledem k očekávání, které ve mně vyvolala v začátku četby, způsobila nutnost užití síly vůle zklamání.
Kniha z mého pohledu velmi jedinečná v tom, že je v ní tolik zajímavých témat k zamyšlení. Čtenář může knihu přečíst klidně několikrát a pokaždé v ní najde nebo se zaměří na něco jiného. Hned po přečtení prvních pár kapitol mě ohromilo a možná i trošku vyděsilo, jak moc mi to mě samou připomíná. Pan C. S. Lewis je brilantní spisovatel a touto knihou si mě ještě více získal. Těším se, že si jí ještě několikrát přečtu a najdu v ní odpovědi na otázky. Velmi doporučuji.
Kniha je určena k zamyšlení o tom, co je vlastně v našich životech to nejdůležitější. Působí na nás tak, že si uvědomíme všechny malichernosti, kterými se zaobíráme (majetek, uznání, dokázání něčeho, aj.) na úkor důležitých věcí, jako je víra, láska k bližním atd. Ukáže nám, jak lehce upadnou lidské bytosti v neřesti, a jak těžké je dělat ty malé krůčky vpřed nezbytné pro dosažení lepšího já. Mnohokrát na mě dopadlo zděšení ze sebe sama, neboť při čtení této série dopisů se snadno vyvolá ve čtenáři sebereflexe.
Např. Zmarchrob Tasemníkovi: Pravý smysl pokory musíš před pacientem zatajit. Ať na ní nehledí jako na nesobeckost, ale jako na určitý druh mínění (hlavně špatného mínění) o vlastním talentu a charakteru.
Díky konceptu této knihy je autor původcem mnoha zajímavých citátů a myšlenek. Mezi mé oblíbené patří např.:
"Často závisí úspěch nebo neúspěch na tom, zda se v tu chvíli cítíme dobře nebo špatně."
Za zmínku stojí, že autor konvertoval k víře až po třicítce...
Rady pekelníka sdělované formou dopisů mladému učni odráží lákadla, svody a pokušení a spoustu myšlenek, které stojí za úvahu..
"Dábel je opakem anděla jen do té míry, jako je zlý člověk opakem dobrého..."
"Milton: Bytost, která dokáže milovat, ještě nemůže být ďáblem..."
"Jedním z našich velkých spojenců teď je církev sama..."
"Coleridge - modlitba: připravil svého ducha k lásce a oddal se pocitu prosebné modlitby..."
"Hlavní příčiny lidského smíchu jsou Radost, Legrace, Vtip a Uštěpačnost..."
"Lidé žijí v čase, ale Bůh jim za cíl určil věčnost..."
"Lidé si dělají nároky na něco, co zní stejně směšně v Nebi i Pekle - vlastnictví..."
"Žádný člověk nemůže o ničem říci "moje" v plně majetnickém smyslu..."
Kde jsem nesouhlasila - to byly rozvahy o lásce a válce - ale já přece jen žiji v jiné době... /vydáno 1942/
Knihu jsem precetla na jednim dechem a poznala jsem v ni na urcitych mistech nejen sama sebe, ale i sve blizke a pratele...je az neuveritelne, ze kniha, ktera byla psana v roce 1942 bude stale takto aktualni i v roce 2018.
Další knížka, která mate tělem :-) Zdá se útlá, ale je natolik nacpaná myšlenkami, že nejde jen tak přelétnout... Na první pohled se může zdát, že je hlavně pro křesťany. Já bych řekla, že je pro VĚŘÍCÍ. Nejsem křesťanka, můj pohled na Boha se od křesťanského pojetí v mnohém odlišuje, nikoli však od pojetí C.S.Lewise. A teď už vím proč. V jedné kapitole se totiž sám Lewis dotýká problémů, které má křesťanská církev a duchovní - mnohdy jsou totiž odkloněni od pravé víry víc, než jejich ovečky...
Rady zkušeného ďábla jsou knihou, ve které v každé etapě života najdete něco, co s vámi bude hluboce souznit. A v průběhu času se tohle souznění zřejmě bude měnit... Každopádně má velký potenciál zaujmout svými myšlenkami všechny otevřené duše.
PS: Hodněkrát jsem při čtení uvažovala, jak se asi jmenuje ten můj pokušitel, o kterém vím, že občas našeptává... Přišla jsem na několik verzí jeho jmen - a hlavně o to autorovi zjevně šlo, aby si čtenář lépe uvědomil vlastní jednání a svoje hříchy :-)
Nejsem křesťan, ale jsem hříšník (vědomí hříchu tu bylo podle Zmarchroba dřív než křesťanství), a tahle knížka mi občas přišla nechutně suchá a bigotní a občas strašně trefná a ty trefy byly bolestivé. A je jasné, že příště až jí budu číst, což nejspíš budu, tak mi bude připadat puritánská a trefná v úplně jiných místech, ale to už je osud člověka, jehož celý život je až do samého konce jenom zmítáním mezi dobrem a zlem.
Je to outlá knížka o necelých 150 stranách, ale obsahově a myšlenkově se připravte na tisícistránkovou bichli, která vás po přečtení dovede ke zjištění, že v celém svém životě, na každém kroku, volíte mezi dobrou cestou a tou špatnou, na kterou vás zkušeně postrkává ten zlej.
Náročná četba, kde na každou stránku připadne 50 myšlenek. I přes svou náročnost ale doporučuju. Pro mě zásadní dílo pana Lewise a kniha, kterou jsem 2x odložil a 3x přečetl, pokaždé s novým poznatkem. Nadčasový masterpiece. Kdo chce vidět křesťanskou propagandu, tak před přečtením a udělením komentáře, ať si nejdřív přečte životopis Lewise a pak plive.
No..... co dodat? Každý tam najdeme své peripetie životních zatáček, odboček, slepých cest i křižovatek, i poznání, čeho všeho ten zlej zmetek umí využít.... ale i naději. Útlá knížečka velká obsahem. Budu se k ní určitě víckrat vracet.
Asi budu patřit mezi to minimum lidí, kterým se to nečetlo vůbec dobře...ale přece jen to někdo níže vidí podobně. Forma a způsob sdělení ujde...nicméně takovýmto knihám říkám, že mě asi potkaly ve špatný čas na špatném místě...možná když bych byl mladší, oslovovalo by mě to více. Dnes jsem po pěti kapitolách dokonce knihu odložil...asi už mám těchto myšlenek za život už dost a vše vidím svýma očima.
Když bych byl až moc kritický, možná bych se přiklonil až k názoru:
constantinne
14.11.2017odpad!
Odporná křesťanská propaganda.
Nepopírám, že celé téma autor pojal velmi originálně, ale nečetlo se mi to vůbec dobře.
Ukazuje se, že C.S. Lewis je dobrý pozorovatel lidí a jejich vlastností. V této knize dokázal na některých místech velmi přesně popsat ty z mých špatných vlastností a zlozvyků, které jsem si neuvědomoval, nebo si je nechtěl přiznat - Nesobeckost a Iluze ušlechtilé hádky byly trefami do čisté desítky. V tom mi byla kniha nápomocná.
Bohužel těch míst, kde jsem byl Lewisovi vděčný za otevření očí, nebylo tolik, kolik jsem jich našel v K jádru křesťanství. Častěji zde pouze rekapituluje dosti známé nešvary společenského (nejen církevního) života. Že je lepší číst knihy, které člověka baví než ty, od kterých se čeká, že je budeme znát. Že prvotní zamilovanost pro fungování partnerského života nestačí... Je mi čtyřicet let - kdybych tyhle věci netušil a dozvěděl se je teď od Lewise, tak to by bylo opravdu na pováženou.
Někde jsem zdvořile nesouhlasil (třeba s tvrzením, že hledání vlastních slov a míst pro modlitbu a vyhledávání bohoslužeb v různých kostelích jsou ďáblovým přáním), někde jsem nesouhlasil i docela nezdvořile (chlapecké účesy u žen jako ďáblovo dílo).
Docela často jsem zde narazil na tvrzení, která - zřejmě pro nedostatek místa - nebyla dobře vyargumentovaná. Třeba: mladí lidé jsou náchylnější k tomu, vnímat duchovní aspekty života, protože nejsou tak zaujati majetkem a společenským postavením. S tím názorem čtenář už buď souhlasí a tak to tvrzení není užitečné (pokud pominu radost z toho, že se shodnu se slavným spisovatelem). A nebo čtenář nad tím tématem nepřemýšlel a pak ho Lewis nemá čím přesvědčit (pokud nepřijmu nějaký názor jen proto, že to tvrdí slavný spisovatel). Ale možná mi na tom něco uniká.
Asi největší rozpaky jsem měl z formy knihy. Když se budu snažit donutit tříleté dítě, aby snědlo něco, co příliš nechce jíst, tak můžu předstírat, že lžička s rajskou omáčkou je letadlo a dětská ústa jsou domeček pro letadla. To může fungovat (alespoň teoreticky). Ale když spisovatel píše pro dospělé čtenáře o seriózním tématu? Proč to nejde napsat normálně, jako souhrn Lewisových názorů a musí to být v nějaké rozverné podobě?
Třeba je to tím, že se má jednat o humor a já to nepoznal. To se mi stává...
Z dopisů mladého pokušitele mě skutečně až mrazí. Při čtení této knihy mi opravdu docházelo, že věci tam popsané se dějí i v mém životě. Opravdu skvělá kniha! Byla jsem ráda i za to, že při čtení musí člověk trochu víc přemýšlet nad tím, co čte. :)
Štítky knihy
náboženství anglická literatura démoni duchovní život křesťanský život duchovní literatura pokušení fiktivní korespondence křesťanská etika
Autorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Kniha Rady zkušeného ďábla je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 844x |
| Čtenářské výzvě | 61x |
| Doporučených | 96x |
| Knihotéce | 259x |
| Chystám se číst | 343x |
| Chci si koupit | 78x |
| dalších seznamech | 3x |
Velice oceňuji schopnost Lewisových slov zasáhnout mě na citlivém místě. Je pravda, že knihu jsem měla dlouho rozečtenou a četla jsem při ní i plno dalších. Ale i tak se mi stalo, že jsem zrovna něco prožívala a kniha mi přímo ukázala na můj bolestivý problém s tou věcí. Krásná je trefnost metafor a přirovnání. Myslím, že i skrytý humor pobaví každého člověka, který se jen trochu orientuje v církevních věcech. Oceňuji velkou nadčasovost i přes častou tématiku války. Jedna z takových věcí je jeho téma ctností.,, Cudnost, poctivost nebo milosrdenství, které ustoupí před nebezpečím, budou cudné, poctivé nebo milosrdné jen za určitých podmínek. I Pilát byl milosrdný, dokud to nebylo riskantní."