Princ Kaspian

Odpočinková klasika.

Čteno dětem (7 a 10 let). Je to hodně bavilo, mě to hodně nebavilo. Ani před X lety kdy jsem to četla sama, mě tento díl asi moc nezaujal, protože jsem si z děje nepamatovala zhola nic. Jiným určitě kápne do noty více, v sérii zatím budeme pokračovat a na film se podíváme.

rereading (>2x): Čarodějův synovec i Lev, čarodějnice a skříň se mi celkem líbili a měli v sobě příjemné pohádkové kouzlo. Princ Kaspian mě ale dost zklamal, protože to kouzlo se bez varování vytratilo. Vlastně se nedivím, proč jsem si Kaspiana skoro nepamatovala, i když jde o tak tenkou knížku (nepamatuju si ani film, kromě nádherného Bena Barnese :D).
Tématem je budování Kaspianovy rebelie a nekonečné putování hlavní čtveřice, což, přiznejme si, není něco, co by malé dítě chtělo číst. Příběh je najednou také o hodně vyspělejší, temnější a jako dospělá samozřejmě některé jeho stránky oceňuji. Co ale oceňovat přestávám, je Aslan. Vůbec nepůsobí jako božská všehomocná starobylá entita s pevným morálním kompasem, ale spíš jako něco, co nekompromisně vyžaduje absolutní poslušnost a zasahuje do děje pouze, když se mu to zrovna hodí. Vůbec se mi nelíbí, jak nám začíná být zdůrazňováno, že je Zuzana "nehodná" jen proto, že se řídí chladnou logikou (lehce to bylo naznačeno už v předchozích dílech - například to, že se na rozdíl od Lucie nechce účastnit bitev, je najednou podle všeho špatně). Chápu, kam tím autor míří, ale píše přece o dětech, proboha.
Nechci se teď nikoho dotknout, ale s přístupem "poslouchej na slovo, nebo buď trestán" prostě nesouzním a myslím, že každý bychom si měli hledat a projít svoji vlastní cestu. I proto bych ocenila, kdyby postavy v Letopisech měly více svobodné vůle - to by ta Narnie hned působila příjemněji.
P.S. Souhlasím do písmene s komentářem od Set123.

Skvělá kniha!

Komentář obsahuje spoilery struktury děje.

Tady už se o něčem konečně bavíme. U čtvrté knihy chronologií vnitřní, druhé chronologií vzniku začínáme konečně narážet na relativně solidní literaturu. Slohový styl je podstatně ukotvenější a jakkoliv jsou dialogy nadále spíše úsečné a neplynou, dějová posloupnost tu začíná pomelu dávat smysl. Úvodní expozice sice zase zabrala strašlivých sto stran a vlastní děl, ve kterém se konečně čtenář setkává s akcí čtyř hrdinů (stále podobně nesnesitelných), působí její výsledky dosti nezaslouženě a zbrkle. Ale něco už tu je.

Křesťanská dogmatika je tu sice užita, ale dalo by se hovořit o užití subtilnějším a méně odpudivém než dosud. Celkové vyznění knihy nadále působí vcelku odpudivě, to je ale už dáno tradicí, ke které se autor váže. Za vyzdvižení stojí dvě scény. Jednak scéna slepé víry a vysmívaných proroků, která je sice morálně pochybná a politicky nebezpečná (hledím do prázdna tak dlouho, dokud nezačnu vidět to, co vidět chci - a pak si lžu, že to tam bylo celou dobu), symbolicky je ovšem pěkně vyvedená a na čtenáře působí. Jakkoliv méně vynikající, za zmínku jistě stojí i scéna pokoušení, ve které Nikabrik svádí (třemi hlasy proti trojímu vzdoru) k rezignaci na jedinou pravou víru – za což je následně potrestán. Scéna měla šance na opravdu pěkné vystavění, v Miltonovském stylu (rétoricky totiž Ježibaba s Vlkodlakem připomínají Hřích a Smrt), ke konci se to ovšem jaksi hroutí. Musím zde mimochodem, vyděšeně, podotknout, že ve filmu je scéna dovedena dál a je podstatně působivější. Objevuje se v ní totiž sám Satan.

Fanouškem knihy tak nebudu, ale už se tu dá dohromady i chválit, není to jen brak, kterým čpí Lev, čarodějnice a skříň, i Kůň a jeho jezdec. Ke geniální literatuře to má ovšem daleko a nedovedu si představit, že první polovina děti nebude spíše nudit a ta druhá na ně nebude moc rychlá.

Opět čteno s dětmi. Princ Kaspian se mi líbil o fous víc než Lev čarodějnice a skříň. Příběh je složitější a dobro nezvítězí tak snadno a okatě. Taky je znát, že zatímco první díl psal Lewis jako v podstatě příležitostný text, tady už uvažoval o budoucím rozsahu celé série... Celkový dojem: 80%

Jako ostatní díly, je zde vidět křesťanská paralela jako je zapomenutá víra, tradice, která byla vytlačena pragmatickou mocí a svět, kde je Bůh „příliš starý koncept“. Za mě moc hezky i když ne příliš jasně podáno, obzvláště těm, kdo se o křesťanství nikterak nezajímají.
Telmaríni, kteří představují civilizaci bez duchovního rozměru. Je to víra nahrazená technikou a mocí.
Aslan se vrací, ale není rozpoznán, pouze dítě jako Lucinka jej zprvu vidí, protože má otevřenou dětskou mysl.
Princ Kaspian je příběh o víře, která byla zapomenuta, návratu pravdy, která nezmizela, jen byla ignorována, tom, že Bůh nepřichází podle našich plánů.

Druhé pokračování světoznámé série!

Díl Princ Kaspian jsem neviděla jako film a možná o to více mě kniha překvapila. Opět napínavé, dobrodružné a plné magie!

Knížka má pouze 240 stran, tudíž je hned přečtená.

První díl je asi větší srdcovka, ale fanoušky toto pokračování jistě zaujme!

Druhá (v autorském řazení) cesta do Narnie mi přinesla opět pěkný zážitek, bylo to poutavé a svižně čtivé od začátku od konce. Ani mi nevadilo, že se jednalo o příběh pro děti. Vlastně se mi to možná líbilo víc, než kdyby se jednalo o ten (v poslední době docela obvyklý, sleduju to hlavně u animovaných filmů) podivný hybrid, kdy pohádkové a fantasy motivy jsou doplňovány zlehčujícími dějovými prvky, kterým mohou rozumět jen dospělí. Lewis takhle nepíše, Lewis bere svého dětského čtenáře vážně, věnuje se mu, váží si ho, nepodceňuje. Komunikuje své motivy s ohledem na své čtenáře. Mluví dětským jazykem, hravě, ale bez pitvoření.

Pro mě byl v tomto díle klíčový motiv důvěry, zdálo se mi, že se zde vracel na scénu nějak výrazněji než v ostatní sedmičce příběhů. Nejde jen o Dýnila, který je zjevným příkladem poctivého skeptika, který své pochybování dokáže opustit. Nejde ani o důvěru jako důležitý faktor v souboji dobra a zla, když právě spolehnutí se na tvora po mém boku je to, co šiku obránců Staré Narnie přinese převahu. Na niternější rovině jsem to sledoval u Edmunda, který jako jediný věří Lucii a její zprávě od Aslana - jako by ho vědomí jeho dřívějšího selhání činilo vnímavějším a v dobrém smyslu méně spoléhajícím se na sebe.
Ale nejsilněji jsem to cítil v motivu Lucčina prvního setkání s Aslanem (prvního po návratu do Narnie), kdy jeho oslovení nedokáže proměnit do rázné akce a podřídí se starším sourozencům. Je možné se na ni proto zlobit? Kvůli neochočenému lvu, který se objevuje jen někdy a vždy jinak, než Lucie čeká, má opustit jistotu společenství sestry a bratrů a vydat se sama do divočiny? Je to jasná pošetilost, že? Nebo ne? :-)

„Nemohla jsem přece nechat ostatní být a jít za tebou nahoru sama … jak bych mohla? Nedívej se na mě tak... no dobře, asi jsem mohla. Ano, a taky bych nebyla sama, protože bych byla s tebou. Ale k čemu by to bylo dobré?“
Aslan neřekl nic.
„Chceš říct,“ pokračovala Lucie skoro vyděšeně, „že by to bylo všechno dobře dopadlo … nějak? Ale jak? Prosím, Aslane! Nesmím to vědět?“
„Vědět, co by se bylo stalo, dítě?“ řekl Aslan. „Ne. Odpověď na tuhle otázku nedostane nikdo.“

Film jsem neviděla a knihu jsem poprvé četla až teď. A i když už nejsem cílová skupina, tak mě to moc bavilo. Svět Narnie je krásný, budu pokračovat v dalších dílech :)

Pohlazení na duši.
Mrzí mě, že jsem tuto sérii nečetla v dětství...

Kniha super, dává zcela nový úhel pohledu do světa Narnie, kdy se hrdinové po mnoha letech vrací zpět a musejí se popasovat s tím, co se v době jejich nepřítomnosti stalo. Hezká pohádka s už trochu hořkosladkým nádechem, protože kouzla z Narnie postupně mizí.

Nevím jestli jsem viděla film, ale kniha je skvělá. Spousta morálních příkladů a ukázka krásného světa kde vždy dobro zvítězí, ale zlo je potřeba zažít.

Skupina dětí z prvního dílu je starší o rok, zatímco Narnie evidentně o několik staletí. Kouzlo ovšem neztratila. Příběh prince Kaspiana - včetně vyprávění o jeho životě skvělým Dýnilem - je o poznání složitější, než první díl. V mnoha scénách i drsnější; Lewis se drsnosti evidentně neleká, o čemž mimo jiné může hovořit scéna s rady, kdy Nikabrikova snaha o rebelství skončí definitivní porážkou. Rebelie, vzdor a nevíra jsou vůbec v nejrůznějších obdobách průvodními jevy celého dílu. Stejně jako morální vzkazy.

I když se vůči Lewisovi často hovoří jako o nepokrytém kazateli křesťanství, přijde mi to trochu úzkoprsé a příliš tvrdé "obvinění", byť Aslan evidentně supluje Boha. Na druhou stranu má Aslan mnoho společného s Gandalfem. Stejně tak jako celý příběh vykazuje mnohé, co by se dalo neodkladně porovnávat s "dospělejším" světem Pána prstenů. O to v tuto chvíli rozhodně nejde. Narnie je určena přece jen mladším čtenářům.

A v tomto směru nezklame. Svět mluvicích zvířat, kde největšími favority byl jezevec Lanýžník a Řípčíp se svojí skupinou nebojácných rytířských myší. Oživená příroda v čele s Backchem a stromovými národy; ty jsou podány naprosto skvostnými popisy. Trpasličí národy a druhy reprezentované zmíněnou dvojicí Dýnil a Nikabrik. Vždy vznešení, astronomií se zabývající kentauři, kterým se "nikdo nikdy nesmál". Putování hrdinů po fantazijním světě, kde jen pochybovač zaváhá, zatímco otevřené (především dětské) mysli věří všemu, jako by to bylo dáno a nezpochybnitelné. A vskutku, dovedli byste někomu říct, že chodící stromy, tancující víly nebo mluvící veverky neexistují? Bylo by to hrozné jako pro Lucii, když musela "vzbudit čtyři lidi, kteří jsou všichni starší než vy a velice unavení, navíc proto, abyste jim řekli něco, čemu nejspíš nebudou věřit, a nutili je udělat něco, do čeho se jim určitě nebude chtít." Lidé v knize nedopadají dobře, ba naopak, interpretováni Mirázem jsou těmi škarohlídy, kteří svým přístupem a chováním devastují jindy nádhernou zemi Narnii a snaží se paměť její slávy zcela vymýtit.

"Nic se nikdy nestane dvakrát stejně". Dokonce ani v Narnii. A tak každý z dílů je jiný. Týž díl bude jiný při druhém čtení. O Narnii prostě platí, jak každý ví, zvlášť jezevci, neboť mají dlouhou paměť a nikdy se nemění, že "tohle není země lidí, ale je to země, kde má být člověk králem". Pak bude Narnie prosperovat. Možná nejen ona. V příběhu prince Kaspiana bylo tolik napůl řečeného, že nezbývá než se pustit dále a hlouběji do Letopisů této země a nechat se jejím vesmírem okouzlit.

Tento díl je první a jediný, který jsem viděla nejdříve jako film a od té doby se chystám si Letopisy Narnie přečíst. První díl byl trochu napínavější, proto se mi líbil o trošku víc. Těším se na další díly a jsem zvědavá jak to dopadne.

Rozhodně se kniha nevyhne srovnání s prvním dílem, který je rozhodně lepší. V tomhle případě je ještě viditelnější jednoduchý děj. Oproti jiným fantasy knihám se zde jedná opravdu o hodně zjednodušený děj. Na druhou stranu zde nejsou žádné zbytečné odbočky. V tomto případě mi už to skryté náboženské poselství přišlo už mnohem méně skryté. Pamatuju si, že už i jako dítěti mi vadilo to, že vstup do Narnie nemá vlastně žádná pravidla. Myslím tím, že vlastně nejsou dané průchody a něco takového. Navíc jsem vlastně nikdy tak úplně nepochopil jestli Narnie je jen v jejich fantazii nebo doopravdy existuje. Což byl asi záměr autora, ale to byly moje pocity.

(SPOILER) Princ Kaspián je dějově 4. díl v pořadí. Sourozenci Petr, Zuzana, Edmund a Lucie se vrací do Narnie v době cca 1000 let od jejich vlády. Vrací se do podrobené Narnie, kde mluvící zvířata, mluvící stromy a jiné bytosti jsou jen zapovězené legendy. Ale přesto stále existují. A právě díky Kaspiánovi mají naději znovu získat svobodný život. Další pěkný díl v sérii. Příběh je opět přímočarý, ale nepostrádá své kouzlo. A napsaný v pěkném vypravěčském stylu.

Legendární kniha i film, co dodat :)

Nelze se nevyhnout srovnání prvního a druhého dílu a za mě vede jednoznačně ten první, což ale vůbec neubírá na hodnotě dílu druhému.
Ba naopak, ať chceme nebo ne, narnijský příběh má vývoj a to je podstatné, i tato knížečka byla prostě a jednoduše kouzelná a já se okamžitě pouštím do dalšího dílu.