Čarodějův synovec přehled

Komentář obsahuje vyzrazení děje, které by, hypoteticky, mohl někdo považovat za SPOILER.

Obecně o knize asi mohu říct, že mě srala jen relativně málo. Nemohu o ní, na stranu druhou, říct, že by mě bavila. Má v podstatě tři části. Jednak jakousi prolegomenu zabírající 30 stran, která je typicky nudná. Pak párty jisté nejmenované čarodějnice, která se mi zdála naveskrze nudná. Konečně stvoření nového světa, které... achjo... Lewis opravu nebyl velkým umělcem. Je to jako cirkus, přátelé. Miluji Tolkiena. Dovolím si zde letmý náčrt mé interpretace jeho díla. Čtete-li jeho Silmarillion dozvíte se, že svět Středozemě stvořil Eru Ilúvatar hudbou. Metafyzický základ takového světa přirozeně musí být kouzelný, alespoň tedy kouzelnější tomu našemu světu, který vznikl pouze slovem, ne písní. V takovém, metafizicky posunutém, světě může dojít k příběhům, které nejsou možné v našem světě. Tam, kde u nás může Shakespearova Kleopatra obětovat Antoniovi jen svůj život, může Lúthien ve Středozemi obětovat svůj život po životě v síních po boku svých milovaných, může. Klenutost Tolkienova světa je ohromující, dojímající. Tak alespoň mohu jej číst já - ateista. Kouzlo poesie. Lewis zde pracuje s podobným (ne-li stejným) motivem. Ale co z toho udělá? Bandu zvířátek kolem zpívajícího lva, která dělají vtipy. Je to dětský obraz a je to obraz cirkusu. Je to obraz, ze kterého se mi osobně, a já tento komentář píši osobně, zvedá kufr.

Jen jedna poznámka. Morální poselství knihy se zdá být méně odporně zvrhlé, než je u autora typické. Ostatně, jak si správně povšimla JulianaH. pokušeným a svedeným tu není žena, ale muž, což se jeví modernizační ve vztahu k Bibli. Ale já se domnívám, že tomu tak není. Při podrobnější argumentaci na téma Genesis bychom se mihli dobrat závěru, že viníkem je i zde Adam. Eva je z jeho masa, v důsledku je to tedy Adamova slabost. Lewis to jen dořekl rázněji. Ovšem pozor. Klasická křesťanská tradice (jakkoliv v podstatě mimo-biblická) na základě tohoto aktu vpouští do světa (poddává se ve svém svedení) Satanovi mužského pohlaví. Muž ztělesňuje zlo. Pro Lewise zlo ztělesňuje žena. Takže tak pozitivní bych zase nebyl. To zaprvé. Za druhé – kniha měla v určitý okamžik nakročeno na vynikající konec. Na moralitu – nesnaž se zastavit smrt kouzly, protože smrt je lepší, než zatracení. Či jinak a banálněji – smiř se s tím, že v životě budeš i trpět a přijmi takové utrpení, protože jinak dopadneš nedobře. Mohl to být příběh o truchlení, smíření se a upokojení. Ale ne. Místo toho jsme dostali jen plytký, debilní, hloupý, přízemní a trapný "zázrak".

Snad jen jeden poslední podotek - zaujalo mě jak protiroyalistický Lewsi byl. Jeho kritika monarchie (či lépe aristokracie) je tu poměrně drsná. To je tak, když jste konzervativec jen když se vám to hodí.

Mimochodem, přeci si ještě neodpustím kopnutí. Přísahám bohu, ta kniha obsahuje scénu, ve které zpívajícího boha-lva bije královna-Satan tyčí do hlavy v průběhu tvorby nového světa, čehož si pějící bůh-lev s otevřenou tlamou nevšímá a dál pokračuje v chůzi, což královnu-Satana natolik vyděsí, že zdrhne do křoví. Opravdu mi chcete tvrdit, že tohle je literatura?