Red_Fox komentáře u knih

Tato kniha mnou bohužel prošla bez většího zaujetí. Celkem k ní sedí výraz „neurazí, nenadchne“. Více, než samotný příběh, zaujme spíše autorovo zamýšlení se nad životem, a to i bez ohledu na to, jestli jste rodič. Nad dialogy postav jsem usínala nudou. Četla jsem v rámci letošní čtenářské výzvy a od Backmana šlo o první dílo. Nenechám se tedy odradit od poznání jeho známějších výtvorů. :)

4 30.08.2020

(SPOILER) Knihu jsem četla v originále a přiznám se, že přelouskat některé věty byl občas fakt porod. :D Přestože jsem jen středně pokročilý ingliš spíkr, proces učení byl zajímavější, než knih samotná. Možná je to tím, že jsem čekala větší nahlédnutí do života hippies a Coelho příběhová linka byla často až nudná. Nejzajímavější bylo jeho věznění. Pak naskočil do Magic busu (o jehož existenci jsem nevěděla. Tak přece něco nového!) a hurá do objevování Súfismu, což pro mě byla nejtěžší část knihy (myšleno zábavností). Bohužel to nezachránily ani vedlejší postavy. I přesto jsem se na konci knihy neubránila smutku, že se Paulo s Karlou nesetkal.

1 05.08.2020

Knihy, které by vás měly dovést k nějakému cíli, se mi velice těžko hodnotí. Můžete říct, jak se vám četlo, co se vám ne/líbilo, ale není možné se hned vyjádřit k "funkčnosti“. Budu tedy hodnotit první dva body.

Pro mě je to kniha, kterou si budu čas od času listovat a pročítat vyznačené pasáže. Nachází se v ní poměrně jednoduchý model, jak bojovat se svými strachy. Ten se aplikuje na různé druhy obtíží, proto se v knížce některé věci opakují. Líbilo se mi rozebrání nějakého druhu strachu a příklad, jak konkrétněji s ním pracovat. Osobně mě dost zaujalo, jak může člověka ovlivňovat sociální fóbie. Mě, jakožto introvertovi, to vysvětlilo některé mé osobnostní rysy. Zmiňovaná dechová cvičení mohou být prvním krokem k alespoň částečnému uvolnění psychické zátěže.

2 13.05.2020

Nemůžu si pomoct, ale kniha ve mně zanechala pocit neschopnosti a nezájmu švédské policie. :D Možná je to tím, že jsem čekala nervydrásající surové severské krimi hlavně z pohledu vyšetřovatelů. Tady by se naopak hodilo pořekadlo - Co si člověk neudělá sám, to nemá. Joona Linna tu moc prostoru nedostal, abych si ho stihla oblíbit. Každopádně jde o začátek série, tak snad dostanu příležitost ho blíže poznat.
Část knihy, která se pohybovala v minulosti, mě nudila. Vůbec by nevadilo zkrátit ji alespoň o polovinu. A celkově jsem měla při čtení takový podivný pocit, byla napsaná… jinak. Našly se ale i pasáže, které byly dost napínavé a stály za to. Takže se určitě chystám na další díl.

2 13.05.2020

Po četbě náročnějších knih (aneb NEbeletrie :D) jsem měla chuť na nějakou oddechovku. John Moore byl pro mě jasnou volbou. Do určité míry jsem dostala, co jsem čekala - nenáročnou krátkou knížku na vypnutí hlavy. Bohužel příběh trochu pokulhával. Pro mě je to slabší odvar „Zabij a zachraň“. Uvidíme, co přinesou ostatní Johnovy knihy. Nejsem odrazena od objevování jeho další tvorby. :)

1 06.04.2020

Faktomluva je o našem světě, o nás, o tom, že se lidstvo posunuje stále dál a spousta věcí se lepší. Přestože to v některých oblastech není na první pohled vidět. Faktomluva snímá klapky z očí a ukazuje nám svět v celé své kráse. Co jsem již dokázali, ale také v čem se musíme dále zlepšovat. Rozdělení obyvatel na 4 úrovně je prostě geniální. Poskytuje nám vnímání planety v trochu jiném světle - není jen černá a bílá… mezi nimi jsou i odstíny šedé.

Upřímně - na tuto knihu po přečtení celkem intenzivně myslím, vzhledem k aktuálně se šířícímu koronaviru. Celou situaci neberu na lehkou váhu, ale vnímám rochnění se některých médií v negativních zprávách, vyvolávání paniky a nakonec i rozdělování společnosti na dva tábory. (Vyjadřuji se za Českou republiku.)

Faktomluva je tedy takové pohlazením na duši a uklidnění. Osobně by mě zajímala zpracovaná data ohledně ekologie, která mi občas dělá vrásky. Snad se toho zhostí Hansovi následovníci.

6 29.02.2020

Z knižní série Harryho Pottera jsem četla (zatím) jen jeden díl, přesto je jasné, že Prokleté dítě je jen takový doplněk. Věřím tomu, že zpracování do formy klasické knihy by bylo zajímavější. Kdybych postavy neznala z filmů, nevytvořila bych si k nim tímto dílem žádný vztah. Nějak by mi bylo jedno, co se s nimi stane. Některé zápletky působily trochu uměle, ale bylo zajímavé přemýšlet na motýlím efektem.

Knížka pro mě byla výzvou hlavně z důvodu, že jsem ji četla v angličtině. Přiznám se, že jsem pohořela hlavně na výrazech, jejichž význam znám pod jiným (používanějším) synonymem. Uvědomila jsem si, jak je anglický jazyk, stejně jako český, bohatý.

1 04.02.2020

Filmová verze knihy mě doteď míjela, takže jsem neměla konkrétní očekávání. A co jsem dostala? Nahlédnutí do zpočátku idylického života řeckého ostrova, kdy zkrátka pocítíte zoufalou touhu sbalit kufry a jít si válet šunky k moři. Obzvlášť, když čtete v zimě. :D Na druhé straně seznámení s kapitolou nejčernější novodobé historie Evropy, která mně osobně nebyla tak známá.

Kniha jako taková byla zábavná, většinou se četla dobře. Oceňuji vyprávění částí příběhu z pohledu různých osob, prokousat se však politickými bylo náročnější a trochu nezáživné. Válečné kapitoly mě velmi zaujaly. Vztah Pelagie a Corelliho byl spíše milý, v jiných knihách jsem zažila mnohem větší jiskření, než u nich. Více mě bolel Carlův život. Myslím si, že u něj byla nakonec i nejvíce rozvinuta jeho psychologie, přestože nešlo o úplně hlavní postavu. Závěr byl na můj vkus zbytečně zdlouhavý a upřímně, nemám ráda konce typu "Já myslel".

4 01.02.2020

Ač se o 2. světové válce učíme od základní školy, až v dospělém věku si skutečně uvědomuju ty hrůzy a krutosti, kterých byli lidé schopni vůči jiným. Tuto černou část naší historie si musíme neustále připomínat. Přestože se svět od té doby posunul hodně dopředu (No, z globálního hlediska to ještě není dokonalý.), stále jsou mezi námi ti, kteří si to prožili na vlastní kůži. Ono to totiž není zase tak dávno...

5 17.12.2019

Rozjezd byl na můj vkus trochu pomalejší, ale asi od poloviny byla kniha vážně napínavá. Jedná se o klasickou duchařinu se zajímavým příběhem. Pokud sháníte hororovou oddechovku, je to skvělá volba.
Joo a jde vidět, že má spisovatelka chovatelské zkušenosti s kočkami. Wolfgang jakoby byl s vámi v místnosti.

4 16.12.2019

Dnes má Margaret 80. narozeniny, symbolicky tedy napíšu hodnocení zrovna dnes.

Ke knize jsem se dostala díky seriálu Příběh služebnice. Byla jsem příjemně překvapena, že se tvůrci celkem drželi knižní předlohy. Největší změnu, kromě toho, že jsou herci tak nějak hezčí, jsme pocítila u příběhu Janine. Nakonec je to však pozitivní změna, kniha je první řadou seriálu a rozvoj osudů hlavních postav dopadl zajímavě. Bohužel, kniha je oproti seriálu tak nějak plytká, méně ohromující a vlastně i méně zábavná. Vůbec mi neseděla častá absence uvozovek přímé řeči, kdy June něco zpětně vyprávěla. Působilo to dost zmateně. Také se hodně skákalo v ději, což způsobovalo líčení June, co se jí vlastně stalo. Na to jsem byla naštěstí připravena. Občas bylo potřeba prokousat se složitějšími myšlenkami hlavní hrdinky, ale jinak se četlo dobře a rychle. A teď se omlouvám za menší SPOILER. Ať už jde o knihy, filmy nebo seriály, nesnáším otevřené konce. Mám z toho tak neuspokojivý pocit a nějak mi to to dílo často zkazí.

Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a poznala kořeny oblíbeného seriálu.

1 18.11.2019

Dlouho jsem přemýšlela, jak tuto knihu ohodnotit. Protože však beru v úvahu celkové zabavení, 3 hvězdy budou fér. Často mi přišla až příliš natahovaná (přitom nemám problém číst bichle) a po dočtení mám neuspokojivý pocit nezodpovězených otázek.
Dalo by se říct, že šlo o 2 knihy v jednom – příběh Tóru Okady a válečné vzpomínky nadporučíka Mamiji, jakoby nenápadně propašované do Okadovy "knihy". Přitom Mamijovo vyprávění dostane po přečtení doslovu úplně jiný rozměr.

3 03.11.2019

Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2019 „Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě“ na základě tipů. I když zařazení do této skupiny je celkem diskutabilní.
Kniha nás provádí životem Agnes, žijící v pohraniční oblasti, která byla na počátku 2. světové války „zasažena“ Mnichovskou dohodou. Poté se v krátkosti seznamujeme s příběhy jiných osob, které měly spojitost s touto minulostí. Námět byl tedy zajímavý, ale něco tomu zkrátka chybělo. Mohl z toho vzniknout velice dobrý román, ale bohužel...
Nejvíc mě zaujal Hedin hříšný život.

1 21.09.2019

Čím více čtu knihy tohoto typu, tím více mi dochází, jak jsou si navzájem podobné. A to i přes to, že jsou některé pojaty spíše z duchovního hlediska, jiné pak naopak z čistě lidského, případně se zaměřují jen na určitou sféru života. Základní myšlenky jsou stejné.

Během četby ve mě kniha probouzela různorodé pocity. Našly se v ní názory, se kterými jsem nesouhlasila. Možná proto, že neznám žádný dokonalý pár a tak nějak jsem to Ruizovi nevěřila. Určité pasáže ve mně dokonce zanechávaly nepříjemné až negativní pocity, což mě celkem překvapilo. Na druhou stranu mě kniha nutila se nad jednotlivými tématy zamýšlet a některé zajímavé myšlenky si označovat k pozdějšímu pročtení. Četla jsem lepší, ale i horší počiny.

3 06.09.2019

Narovinu, o Medicejích je tak 1/3 knihy (jestli vůbec) a zbytek je příběh, který je pouze zasazen do období "vlády" Medicejů. Jestli se tedy chcete o tomto rodu dovědět více, sáhněte třeba právě po zmiňovaných Florentských letopisech (i když, jak podotkl sám Schröder, Machiavelli nemusel být úplně nestranný). Na druhou stranu letopisy nejsou na čtení snadné. V kronice se tedy s touto rodinou seznámíte jednodušeji, ale o to více povrchně.

Z výše zmiňovaných důvodů jsem cítila mírné zklamání. Přece jen jsem se těšila na větší roli Medicejů (ona tam ta role samozřejmě byla, ale trochu jiná, než jsem čekala). Vím totiž, že napsat dobrý historický román jde (a neřeším tu 100% pravdivost). Zářným příkladem je Mika Waltari, z jehož knih cítíte tu práci, kterou si s nimi dal.

Nakladatelství by si zasloužilo dostat za uši, tolik tiskových chyb...

Kniha je jinak na četbu rychlá a snadná, zkrátka oddechovka, jak má být. Spisovatel vám nenásilně představí život v tehdejší Florencii, určitě se pustím do dalších dílů.

Celkově bych dala 3,5 hvězdy.

1 16.08.2019

Ignácius by si zasloužil lopatu do ruky a pěkně pod dozorem makat! Dlouho jsem se nesetkala s postavou, která by mě tak příšerně štvala, jako on. Nesympatický, nemakačenko, tak inteligentní, až je vlastně hloupý...
Na druhou stranu potlesk Toolovi, že ho dokázal tak trefně vystihnout. Ale to je asi tak všechno. Jsou knihy, u kterých si říkám, proč je vlastně někdo napsal. Proč se tak namáhal? A tahle bohužel patří mezi ně.

13 23.07.2019

Četla jsem jako e-book a stránky, na kterých mě něco zaujalo, jsem si označovala. No,... po dočtení jsem zjistila, že mám označenou polovinu knihy. :D

Člověk si běžně svou smrtelnost uvědomí, až když ztratí někoho blízkého. Do té doby se trápí často malichernostmi, na kterých nakonec ani nezáleží. Celkem mě mrzí, že západní společnost smrt jakoby vytěsňuje. Ani náboženství není „řešení“, když je navíc v mnoha směrech postavené na strachu.
Líbilo se mi zpracování knihy formou odpovědí kratšími kapitolami na otázky, které bych mohla Oshovi pokládat já sama. Během čtení jsem mu vlastně i trochu záviděla, že to měl v sobě tak skvěle vyřešené. Já nemám, strach ve mně dříme pořád, ale to je tím, že mi nestačí říct, jak to je a budu tomu prostě věřit. Potřebuju důkazy, knížka neknížka.
Jedno je však jasné. Odpověď na otázku, co se bude dít po smrti, dostaneme všichni. Spravedlivě a bez rozdílu. Osho už ji zná… a já doufám, že bude alespoň z poloviny tak krásná, jak nám ji vykreslil svými názory. Nebránila bych se ani reinkarnaci v nového lidského tvora.

2 15.07.2019

Postavu Frankensteinova netvora zná skoro každý, avšak s jeho příběhem už je to horší.
Knihy z 19. století jsou jiné, než dnešní. Mají sice děj, ale v mnoha chvílích jde do pozadí a na jeho místo přichází hlubší myšlenky a ty se Mary opravdu povedly. Dokázala jsem se vžít do toho neštěstí, zoufalství a výčitek. Přesně tak se cítí člověk, kterého něco trápí. Popisy přírody už byly méně záživné a kupodivu to pokulhávalo i u samotného příběhu, a to i přesto, že jsem s hlavními postavami soucítila.

5 26.05.2019

Upřímně – Denis Leary byl pro mě doposud neznámý člověk, neměla jsem tedy ani tušení o jeho profesi. Začátek knihy pro mě byl šok. Vychvalování drog? Jako cože?! Chvilku mi trvalo zvyknout si na formu zpracování, naštěstí mi černý humor a sarkasmus nevadí. A že je ho tu požehnaně! Některá témata mi seděla víc, jiná míň. Místy se objevily části až překvapivě dojemné (jak Denis mluví o svém otci, případně o dětech, které přirovnal k prázdné schránce) a nebo trefné (úvahy o ne/jezení masa).

Na jednu stranu jeho psaná one man show uškodila písničkám (bez hudby nuda) a chybí atmosféra, která na takových vystoupeních zřejmě bývá. Na druhou stranu stojí za to si některé odstavce přečíst důkladně, v klidu a zamyslet se.

Co se týče zmiňovaných osob, většinu z nich jsem neznala. Přece jen jsem jiný ročník. Takže
velké díky za osvětu v zadní části knihy, rozšířilo mi to obzory.

02.05.2019

Láďa má můj obdiv, že něco takového dokázal. Já se však jen přesvědčila o tom, že by takové tůry nebyly nic pro mě. Mám ráda pěší turistiku a miluju objevování nových míst a zemí. Ale zároveň mám ráda ten pocit, když si po celodenní námaze dám sprchu, lehnu si do pohodlné postele a hlavně si zajdu v klidu na záchod :D.

Bylo ale milé vidět, že se najde tolik lidí, kteří dokážou neznámého poutníka vpustit do domu, nakrmit ho a vlastně od toho nic nečekat oplátkou.

U knihy jako takové mi vyhovovaly krátké kapitoly doplněné o vtipné obrázky. Lehce se četla, zkrátka oddechovka. Nejvíc mě zaujaly úvodní články každé kapitoly, u kterých se člověk fakt zamyslel. Co jí však škodí je to, že po pár listech vám začnou připadat jednotlivé dny stejné a tím pádem i nudné. Celkově bych hodnotila tak 3,5. Fotky z cesty najdete na Láďově Facebooku.

5 07.04.2019