Red_Fox komentáře u knih

Po shlédnutí seriálu The Borgias (z roku 2011-2013) jsem byla zvědavá, do jaké míry se tvůrci opírali o skutečná fakta. Takto jsem se dostala k této knize.

Pro mě to byla poměrně náročná četba, protože šlo o první kompletně přečtenou knihu tohoto typu. Historické romány mám ráda, zde šlo však čistě o biografii.

Můj slovník byl obohacen o několik nových slov.
Dozvěděla jsem se hromadu zajímavých informací nejen o tomto, své doby, mocném rodě, ale i o tehdejších poměrech v Itálii. Protekce platí dnes, platila i tehdy. A co teprve mít za příbuzného papeže! Na jednu stranu paráda - člověk získal majetek, případně významnou pozici. Na tu druhou - po smrti papeže nastaly nepokoje a pokud jste si po zvolení jeho nástupce dokázali své místo, někdy i život, udržet, měli jste štěstí.

Co dále oceňuji, jsou poznámky, odkud byly čerpány některé informace. Rázem jste dostali tipy na různé jiné tvůrce, kteří se zabývali touto tématikou...

... a nebo v tomto období žili.
Pane Machiavelli, už si pro Vás běžím do knihovny :)

5 18.06.2017

Recenze obsahuje spoilery!

Lehce nadprůměrná romanťárna.

První polovina moc dobře zpracovaná. Mezi Abby a Travisem vzrůstalo pouto a přestože bylo jasné, kam vše povede, napětí mezi nimi všemu dodávalo skvělou atmosféru.
Druhá polovina znatelně horší. Ocenila bych jinou vztahovou zápletku, než prachy a rváčství. Přišlo mi to celé takové umělé.

Část zpívajících studentů v jídelně byla strašná. Zpívající scény (obzvlášť tohoto typu) nemusím ani ve filmech, takže se vlastně není čemu divit.
Dále, co mi lezlo krkem, byla Abbyna "Holubička".

Jinak jde ale o dobrou odreagovačku na večer, když potřebujete vypnout hlavu. A spíše pro dívky (jak tomu i odpovídá věková kategorie hrdinů) - v románu pro ženy bych si přece jen představovala méně odfláklé sexuální scény.

3 27.05.2017

Oddechovka na večer.
Dobře se četla, jen škoda té předvídatelnosti už od samého počátku a absence alespoň nějakého menšího zvratu.

2 24.03.2017

Asi jsem rozežraná. V dnešní době, ve které jsou horory v knižní nebo filmové verzi běžné, na mě Dracula nepůsobil extrémně děsivě. Ale věřím, že v době vydání slušně stavěl chlupy na zádech. Je těžké takovou klasiku hodnotit.

Kniha se docela vlekla. Doufala jsem, že to vykompenzuje velkolepé finále. No, mohlo se z toho vytěžit více. Ale když se objevila akčnější část, popis se mi líbil.

Postavy byly sympatické, s žádnou jsem se však neztotožnila. Obecně mi to nevadí, ale ráda bych poznala alespoň jednu z nich více do hloubky. Bohužel, přesto, že byla kniha psána formou deníků, seznámila jsem se s hlavními hrdiny jen povrchně.
Navíc na mě působili všichni naivně. Někoho sotva poznat a hned na to mu líčit, jak úžasná je to bytost a jak budou do konce života kamarádi... no, nevím.

Přesto jsem ráda, že jsem si Draculu přečetla a poznala kořeny příběhu, jehož záporáka znají i ti, kteří nikdy nečetli knihu, ani neviděli zfilmovanou verzi.

7 03.03.2017

Začátek knihy mě opravdu oslovil.
Souhlasím s tím, že vlastně celý život pracujeme. Pracujeme pro peníze. A také souhlasím s tím, že nás ve školách v tomto směru učí do života málo.
Aby se člověk dokázal dostat z krysího závodu, musí být dostatečně finančně gramotný (nikdy není pozdě se vzdělat) a hlavně musí mít na podnikání a podobné činnosti buňky (a to už je horší).

Bohužel asi v polovině nadšení opadlo a knížku dočíst pro mě byl porod.
Přijde mi, že jsem nedostala dostatek zajímavých, užitečných informací, které by udržely mou pozornost a zájem.

5 07.01.2017

Kniha se četla moc dobře, jen mi žádná z postav nepřirostla k srdci.
Asi jsem měla trochu větší očekávání.

7 28.11.2016

Kéž by mě již v období mých studentských let napadlo dovzdělat se prostřednictvím historických románů.
Díky této knize jsem se naprosto nenásilnou formou dozvěděla velké množství informací z období vlády Tudorovců a oproti školnímu šrocení mi toho v hlavě hodně zůstalo.

Jana měla těžký život, tolik jsem jí přála štěstí...

6 28.11.2016

Nebylo to špatné, ale že bych se smála, až bych se za břicho popadala... tak to opravdu ne.
A to mi černý humor nevadí.
Škoda, myslím, že z toho šlo vytřískat víc.

Nicméně mě kniha alespoň přinutila zopakovat si něco málo z historie.

3 05.08.2016

V knížce jsem našla zajímavé myšlenky. S něčím jsem souhlasila, s něčím ne.
Kromě toho, že se dozvím o jiném způsobu života, jsem se hodně těšila na hromadu receptů a nebo alespoň specifičtější pravidla, jak si vybírat určité potraviny. Mé očekávání bylo splněno částečně. (Ano, sama spisovatelka nechtěla napsat knihu s pár tabulkami, šla na to jinak.).
Asi mi nezbývá, než přímo sáhnout po kuchařce této série.

Dojem z knihy mi trochu kazil pocit, jakoby spisovatelka považovala Francouzky za nějaké nadřazené bytosti. Možná za to může to věčné srovnávání s Američankami.

3 05.08.2016

Velice slibný začátek. Získala jsem zajímavé informace o chování buněk, DNA, chromozomech apod. Dawkinsovy názory mi nevadily, dávaly celkem smysl.
Od kapitoly o počítání příbuznosti se to však začalo horšit. Matematiky tam na mě začalo být přespříliš a téma pro mě začalo být zmatené, nezáživné. Dalo by se říct, že v každé kapitole se našlo něco, co mě oslovilo, ale z celkového pohledu mě knížka neudržela tak v pozornosti a zaujetí, jako ze začátku. Škoda.

1 19.06.2016

Průměrný román pro ženy. Zabije volný čas, ale nijak zvlášť nepřekvapí, průběh příběhu byl předvídatelný. Srdceryvný doják nečekejte (i když každý to může vidět po svém). Oslovování Třešinky nakonec začalo být otravné.

Hned pod titulkou Třešinky byla poznámka, že knihu napsala autorka erotické série Aféry Blackstone. Čekala jsme tedy, že bude tato kniha erotikou jen sršet. A to nemám na mysli jen sex, ale celkově to napětí kolem. To se však nekonalo, v tomto směru to bylo v knize tak nějak plytké ...

Aféru Blackstone jsem však nečetla, takže tyto dvě knihy nemůžu srovnávat.

1 08.06.2016

V knížce jsem našla mnoho zajímavých myšlenek, které lze aplikovat do reálného života, jako je např. trojice Myšlenka-Slovo-Čin.
Četlo se mi dobře, i když se občas našly pasáže, které jsem si musela přečíst několikrát, abych je správně pochopila, nebo mě tak nezaujaly. Kupodivu mi nevadilo opakování některých věcí. Obyčejně to na mě působí jako dělání omáčky kolem.

Líbily se mi některé myšlenky, týkající se náboženství. Peklo a očistec jsme si stvořili my lidé, stejně jako pravidla a desatero. Dle mého osobního názoru je náboženství na jednu stranu dobré v tom, že se lidé díky němu dokážou smířit s některými věcmi (řeknou si "Bůh to tak chtěl"). Na druhou stranu podporuje duchovní (v některých případech) v hrabivosti a vlastně i moci (nad svými ovečkami).

Závěrečná kapitola mi přišla hrozně odfláklá. Rychlé nasázení otázek a odpovědí. Jako by se plynulá cesta najednou změnila ve strmý sráz.
Žádost o peníze v závěru na mě taky nepůsobila moc dobře.

1 12.03.2016

Za mě teda NE...

S hlavní postavou jsem se neztotožnila (což oproti zbytku není žádná katastrofa), děj mi přišel o ničem. Nudné vyprávění bylo prokládáno setkáními s nezajímavými vedlejšími postavami. Čekala jsem alespoň nějaký velkolepý, smysluplný závěr.. a ono nic.

Nelíbil se mi ani styl vyprávění. Do toho používání výrazů, jako "psina, bašta" apod., které tomu všemu nasadilo korunu. (Nespisovnost mi nevadí).

Pro mě bohužel ztráta času.

3 14.02.2016

Kniha mě bohužel výrazně nenadchla, a to jak příběhově, tak hlavními hrdiny.
Často jsem v textu narážela na plno nezajímavé omáčky kolem a kolem.

Hlavní hrdina mi nebyl sympatický. Zkrátka hezoun, který se pomiluje prakticky s každou, která se mu nabídne, aniž by přemýšlel nad následky.

Pak to šlo stále dokola... ženy, nezajímavé povídání o práci, ženy, omáčka, ženy...

3 05.01.2016

Asi největší myšlenku, kterou si odnesu, je o nás. Člověk je svět. Když zabiješ člověka, zničíš svět. Ale když zachráníš člověka, zachráníš celý svět.
Jsou lidé, kteří si životů neváží. Buď je berou a nebo se rozhodnou zbavit toho svého...

Kniha se četla dobře. Nemůžu se ale ubránit pocitu, kdy jsem si při některých pasážích říkala, že to Simmel už vážně přehání. Navíc se to snaží omluvit stylem, že napíše "Kdyby tohle byla kniha, říkali byste si, že to už autor vážně přehání". Asi od poloviny příběh akcí jen sršel, což je dobře. Avšak na jednoho člověka až příliš mnoho, aby to bylo reálné. Kniha je kniha.

Hlavní postava, Míša, na mě působil mile, naivně, občas přehnaně důvěřivě. Jen to jeho věčné posmrkávání jsem nemohla vystát :D

Oceňuji čerpání z historických událostí.

3 21.12.2015

V některých povídkách se najdou zajímavé myšlenky a čtenář se na věc podívá z trochu jiného úhlu pohledu. Ale našly se i slabší, které mi nic nedaly.

Jinak jednoduché čtení, dobré na vypnutí hlavy.

4 21.12.2015

Velice zajímavá a poučná knížka.

Ukazuje nám, do jaké míry zasáhla 2. světová válka do životů obyčejných lidí. Jak jednoduše a náhle můžeme přijít o přístup k potravinám, elektřině, žít v neustálém strachu, ztratit svobodu.
Ale naopak i jak někteří dokážeme být odvážní a lidští, pomoci v tísni, byť riskujeme všechno.
Co mě docela zklamalo byl útěk královské rodiny ze země. Přišlo mi, že nechali celé Nizozemí na holičkách.

Opravdu oceňuji fotografie hlavních hrdinů, domu s krytem a pod., knížku to ozvláštnilo.

Kniha nám ukázala, co s člověkem dokáže udělat touha po moci, k jejíž dosažení se jde doslova přes mrtvoly. A je jedno, jestli jdou počty mrtvol do tisíců...

2 31.10.2015

Jak se říká, sto lidí, sto chutí. Mě kniha nenadchla, ale ani neurazila.

Margueritě jsem po celou dobu jako ženě moc nevěřila. Bylo to způsobeno právě jejím "povoláním" kurtizány. O to příjemnější bylo zjištění důvodu, proč se v příběhu zachovala tak, jak se zachovala.

Armand na mě působil jako naivní snílek a slaboch. Snad polovinu děje probrečel. Avšak i on nakonec překvapil, že je schopen pomsty.

Alexandre Dumas nám krásně vykreslil dobu, kdy společenské postavení bylo na mnohem větší výši, než dnes.
Počátek vztahu hlavních hrdinů mi připomněl trend dnešních náctiletých, kdy na sociálních sítích někoho po jednom dni vztahu/známosti strašně milují.

2 10.10.2015

Pro mě osobně se Mikael Sinuhetovi zdaleka nevyrovnal. Nepopírám, že je to částečně způsobeno mou oblibou Egypta a tedy i zajímavostí obsahu. Avšak Sinuheta jsem měla i jako postavu radši.
U Mikaela mě často mrzely poznámky na Anttiho a jeho "hloupost", nijak zvlášť hloupý mi nepřišel. Čtení dlouhých románů mi nevadí, přesto bych ocenila některé části kratší, bez tlachání.
Nejvíc mne zaujala kniha pátá a šestá (Barbara, Hranice).

Přesto všechno musím uznat, že se mi líbí čerpání Miky Waltariho z historie. Osobně jsem si z knihy určitě něco odnesla a o některých postavách a událostech jsem si přečetla více.
Andělský hrad přibyl na seznam míst, které ráda uvidím živě.

5 28.09.2015

TO je moje první přečtená kniha od Kinga (když nepočítám pár listů Geraldovy hry, kterou jsem před lety nakonec odložila).

Kniha měla hodně prvků hororu, na mě však bohužel nezapůsobila tak, jak jsem očekávala. Nezažila jsem pocity děsu a husí kůže, nebo strachu chození za tmy na záchod.
Přesto šlo o příjemné počtení, příběh nebyl špatný, četlo se jednoduše. Celou dobu jsem se však nemohla ubránit pocitu, kdy jsem se těšila, až se hlavní postavy znovu setkají v dospělém věku a nerada jsem se vracela zpět do jejich dětství. Tunelová scéna, kdy postavy v dětském věku řešily cestu ven, mi přišla nevhodná. Nejsem konzerva, ale na jedenáctileté, dvanáctileté děti to bylo trochu moc.

5 06.08.2015