Tisíc polibků

Jsou knihy, které se čtou.

A pak jsou knihy, které se prožijí… a už vás nikdy nepustí.
Tisíc polibků je přesně ten druhý případ.

Kniha vypráví neobyčejný příběh neobyčejné lásky mezi Poppy a Runem. Narovinu upozorňuji – připravte si ke čtení pořádnou zásobu kapesníčků. Věřte mi, budete je potřebovat.

Poppy a Rune se znají od dětství. Už ve čtyřech letech si slíbili, že budou nejlepšími přáteli navěky. Když Poppy zemře milovaná babička, zanechá jí sklenici s prázdnými srdíčky – pro zapisování výjimečných polibků. Rune se rozhodne, že bude tím jediným, kdo tahle srdíčka zaplní. A právě tady začíná příběh velké, skutečné a výjimečné lásky.

A pak přijde realita...

Kniha se nebojí jít tam, kde to bolí. Ukazuje, že i ta nejkrásnější láska může být křehká, pomíjivá a někdy až nesnesitelně smutná. Přesto v sobě nese zvláštní klid – připomínku, že i krátké chvíle mohou mít nekonečný význam.

Připravte se na slzy. Ne takové ty tiché, nenápadné… ale ty, kdy musíte knihu na chvíli zavřít, protože přes slzy nevidíte na řádky.

A přesto – nebo možná právě proto – je tenhle příběh tak nádherný.

Protože vám připomene, jak hluboce může člověk milovat. A že některé lásky neskončí ani ve chvíli, kdy skončí všechno ostatní.

Čtení je krásné i bolestné zároveň. Plné síly, optimismu, bolesti, ale především lásky. Poppy je neuvěřitelně silná a veselá dívka, která miluje život a všechno, co jí přináší. Každý z nás by si z ní měl vzít alespoň kousek – její entuziasmus, odhodlání, schopnost radovat se z maličkostí i v těch nejtěžších chvílích. Z každé drobnosti. Z každého třešňového květu.

Zpočátku jsem si říkala, že to bude jen další románek mezi dvěma teenagery… ale hodně rychle jsem zjistila, jak moc jsem se spletla.

Tenhle příběh vás pohladí… a vzápětí zlomí. A pak vás potichu poskládá zpátky – jen trochu jinak.

Hodnotím 5/5* a doporučuji všem, kteří milují silné, láskyplné a neopakovatelné příběhy.

Polibek č.1000
S Poppymin.
Když se vracela domů.
Úplně mi to roztrhlo srdce.

Určitě se jedná o dojemný, dechberoucí a srdcervoucí příběh, který vás dožene k slzám.
Rune a Poppy se seznámili, když jim bylo 5 let a od té doby byli nerozluční.
Tedy až do té doby, než se musel Rune se svými rodiči odstěhovat zpět do Norska.
Netrvá dlouho a Poppy se z ničeho nic odmlčí. Nebere telefonáty, neodepisuje na dopisy.
Co se vlastně stalo?
To se Rune dozví za 2 roky a pravda je šokující a láme to srdce.

Mě se příběh líbil, ale na druhou stranu, mě ta jejich láska přišla přeslazená. Ač na vážné téma, tak to bylo všechno zalitý sluncem a růžový, až z toho člověku začaly bolet zuby :-) takové těžko uvěřitelné, i když se to četlo fakt skvěle.
Hlavně se mi líbil vývoj vztahu Runeho a jeho otce.

Musím souhlasit, že Epilog jsem si tedy upřímně taky představovala jiný.

Tohle bylo tak dojemné, že jsem se neubránila slzám. Krásný a smutný YA příběh, který dokázal vyvolat silné emoce. Určitě si přečtu i další díl.

Myslim, ze bych knizku asi hodnotila jinak, kdybych ji cetla v 16, nez ted. Nic to nemeni na tom, ze jsem ji skoro celou probrecela. Mozna jsem to vnimala spis uz z pohledu rodice, nez te osudove lasky dvou lidi, ktera ac samozrejme byla krasna, byla tezko uveritelna. Chvilema se knizka trochu vlekla.
Co me velmi zklamalo byl epilog. I za ten musim dat trochu nizsi hodnoceni.

Myslela jsem, ze me milostny pribeh teenageru necha chladnou. Jak jsem se mylila!

Strašně smutná ale naprosto nádherná kniha. To zase byla neskutečná spotřeba kapesníků.

Pro ty, kteří věří na pravou, velkolepou, srdcervoucí lásku.

Tato kniha je pro vás.


Kniha je srdcervoucí, dechberoucí a dlouho na ni nezapomenete, protože vám vezme celé srdce i duši. Je to emocionálně náročné, ale zároveň obohacující a nutí vás přemýšlet dlouho po dočtení, nachystejte si hodně kapesníků....
A to jsem měla strach, že kniha YA mě nedokáže zaujmout , bude moji oblíbenou. Tento příběh vždy není snadný číst, ale stojí za přečtení!!!

Pokud milujete neuvěřitelné krásné milostné příběhy, vřele doporučuji.


Cítil jsem, jak je Poppy v mé náruči vyčerpaná, proto jsem zahnal bolest, kterou ta představa vyvolala, a oznámil: „Pojedeme domů, broučku.“

Vstal jsem a Poppy se natáhla po mé ruce. Shlédl jsem na ni. „Zůstaneš se mnou, že jo?“

Dřepl jsem si a sevřel její tváře do dlaní. „Navždy.“
„Dobře,“ zašeptala. „Ještě nejsem docela připravená tě nechat jít, ještě ne.“

Jak jsem ji tlačil domů, vyslal jsem tichou modlitbu k Bohu a žádal ho, aby jí dopřál ještě dva týdny. Potom si může mou dívku odvést – bude připravená a já taky. Až jí splním všechna její přání.

Dovol mi splnit jí tohle poslední přání.

Musím to udělat.

Bude to mé poslední poděkování za všechnu lásku, kterou mi dala.

Jediný dar, který jí můžu dát.

Kniha byla krásná, plná lásky a úžasných myšlenek o životě. Snad u žádné knihy jsem tolikrát nebrečela.

Dojemný příběh plný nehynoucí lásky. Bohužel se děj místy vlekl a na můj vkus je přeslazený. I tak jsem si ale pěkně poplakala. Líbil se mi vývoj vztahu Runeho a jeho otce. Bohužel epilog byl velké zklamání.

tohle bylo neskutečný! Už tak v druhé kapitole vám dojde, že na konci to bude bolet. Jako hodně bolet. Je to neskutečně čtivé, krásné, magické, ale zároveň to prostě bolí. Já obyčejně u knih nebrečím, ale asi bych měla přehodnotit standarty nebo číst veselejší knihy.

Dojemný příběh plný emocí o dvou velmi mladých lidech, kteří spolu sdílejí neskutečnou lásku, bolest a ztrátu. Jsou si vzájemně oporou v nejhorších chvílích. Kniha Tisíc polibků je takovým nahlédnutím do světa, který by chtěl do jisté míry každý - do světa, kde existuje láska, která hory přenáší, kde existuje nejlepší přítel, který vás nikdy nezradí a neopustí a rodina, která je skálou v nejdivočejších vlnách. Zároveň ale ukazuje, jak moc může ztráta bolet a co to s člověkem udělá.

Chápu, proč je to tak oblíbený srdcerváč, ale na můj vkus je tahle kniha trošičku moc přeslazená. Spousta frází se navíc zbytečně často opakuje. Je to zkrátka pořád dokola, popis toho, jak se ti dva hrozně miluji. A to děj moc dobře netáhne, aby z toho nebyla akorát růžová žvýkačka.
Být mi tak 15, tak jim tu nehorázně klišé lásku možná uvěřím. Ale spíš jen možná. Holt nejsem taková cíťa. Ale chtěla jsem něco milého, nenáročného a tak jsem sáhla po téhle knize. Něco bych ale zkrátka ubrala.
Důvod, proč Poppy Runa zazdí na dva roky čtenáře taky napadne snadno. To téma mi až tak nevadí, ale člověk už jen čeká na průběh protože ví, jak to dopadne. Až na ten epilog. Čekala jsem nějaký posun a ono tohle? Ne, takový konec se mi vůbec nelíbil a měl veliký vliv na moje hodnocení. Jinak bych dala o hvězdu víc.

Tohle mi zlomilo srdce asi na milion kousků.

Četla jsem už dávno, a dodnes si pamatuji, jak mnou příběh rezonoval a jak jsem u něj plakala. Neuvěřitelná nespravedlnost světa a života je tady vykoupena neskutečnou láskou a sílou citů, které může jeden mladý člověk chovat k druhému....pokud jste citlivější povahy, doporučuji kapesníčky.

Toto nie je moja šálka kávy (odhliadnuc od toho, že kávu nepijem). Nevládzem už ďalej čítať dokola o tom istom - prehrabne si blond vlasy, usmeje sa, zachichoce, končekmi prstov sa dotkne jej pier... Žiadny dej, žiadne ďalšie postavy, len dvaja 17 roční, ktorí sa nekonečne milujú.

Tuto knihu mi doporučila kamarádka, že si pobrečím. Já normálně u knížek nebrečím, ale tahle mě teda dostala. Velmi emotivní příběh!!! U odhalení pravdy to začalo a při konci mě to vzalo poněvadž mé srdce téměř puklo.. Epilog mě překvapil a malinko zklamal.

(SPOILER) Knihu jsem četla už před nějakou dobou, ale pořád si pamatuji téměř celý děj. U téhle knihy jsem si ne jednou pobrečela. Příběh Poppy a její dětské lásky byl nádherný. Tak mladá a tak zamilovaná. Škoda jen, že její život skončil dřív než opravdu začal. Velmi emotivní a poutavý příběh. Rozhodně doporučuji (připravte si kapesníčky!)

Tuto knihu mi doporučila má skoro čtrnáctileté dcera, která jí četla v létě a já jí při dočtení konejšila a utírala slzy. Tehdy jsem si říkala, že když jsem starší generace, příběh na mě nezapůsobí tak jako na mou dceru.

Ale chyba lávky! Knihu jsem četla v angličtině, takže nemohu hodnotit český překlad, ale příběh - ten mě rozbil na milion kousíčků a tentokrát to byla má dcera, která utírala slzy své matce, protože jsem se jí vyplakávala do náruče.

Ano, autorka se opakuje dokola, ale o to v tomto případě nejde, jde o příběh samotný, a ten je krásný a krutý.

Autorčin styl mě zaujal tak, že jsem "dceři" objednala k Vánocům další dvě knihy od této autorky. A budu se těšit, až si je obě přečteme a budeme si o nich povídat.

Začátek slibný… Vtáhne, nadchne. Ale později jsem toho měla dost, dokonce mi chybí cca 40 stran a nedočtu…