Phorbo komentáře u knih

Nevím, jestli se mi někdy povedlo přečíst knížku za dva dny. Jasně... Krávu nebeskou od Duchovnyho, ale ta byla tak třetinová.
Začátek knížky se mi nějak nezdál. Nechápal jsem, co se to vlastně děje. Prolog, pak poznámky ke kapitole před kapitolou samotnou? Cože? Ale pak do sebe samostatné dílky skládanky zapadaly do sebe. Slovo po slovu, kapitolu po kapitole.
Webstrové, Jenskins a Psi. A pak Joe, Mravenci a nic než prázdno a Země ponechána Matce přírodě "na pospas".
Filozofičtější knihu jsem snad nikdy nečetl. Dokonce ve mě možná vyvolává i střípky empatie.
Líbil semi konec. Nechuť Jenskinse opustit Webstrovský sům, tak jako Jerome F. Webster to nedokázal, aby zachránil Juwaina.
Na to, že je to kniha z padesátého druhého, byť jsem měl možnost číst edici z roku devadesát, bylo to tak skvěle napsané/přeložené, že nešlo přestat číst.

8 06.03.2019

Malinká, úzká knížečka o alzheimrovi a o tom, jak ovlivňuje všechny angažované. Asi začínám být sentimetnální na stará kolena, nějak přehnaně moc.
Emoce mi skákaly od radosti po takový smutek... sinusoida nahoru dolů. Z řádku na řádek vás umí text rozveselit a hned na dalším trpíte úzkostí. Ale text je podán tak strašně příjemně - rozmluvou malého chlapce s jeho dědou, pak ve vzpomínkách dědy a již zesnulé babičky, zapomnětlivé chvíle dědy a jeho syna.
Pro mě moc moc příjemné.

6 06.03.2019

Bezkonkurenční, skvělé, rychlé, inteligentní. Mohu srovnávat s dvěmi různými zpracováními anglické televize. Původní starší verze je skvělá, novější verze je taktéž dobrá, skvělé efekty a spol... ale ani jedna není opět tak dobrá jako kniha... tímto se skláním před Wyndhamem. nemám slov

6 17.12.2015

Inu jak se dalo čekat. První díl výborný, druhý slabší a třetí vysvětluje všechny otevřené otázky, které autor položil na předchozích sedmistech stranách, nebo na kolika to plusminus vychází. Teď jsem hodně čerstvě po dočtení knihy a sám nevím co napsat. Sám jsem spokojený s tím jak všechno dopadlo. Normálně si píšu u čtení poznámky a pocity, jestli mě kniha baví, jestli je zdlouhavá, nějaké blbosti, které mi nesedí, abych se k nim mohl posléze vrátit a odpovědět si na otázky, které jsem si položil já sám.
Ale Howey mi zodpovídal postupně všechno a do konce bylo co zkoumat a vyzvídat z textu, jak to teda vlastně bylo. Velice mě pobavila scéna, kdy se Darcy přiznává, že přestal brát medikamenty a proto možná chápe, co nechápal předtím a Donald se tomu zasměje, ale chudák Darcy neví, že je to ve vodě, že jo :)
Pro mě byla série Silo společníkem po tři roky, kdy postupně v česku vycházela a já, i když jsem četl jiné knihy z úplně jiného žánru, jsem se myšlenkami vracel, co se asi u Atlanty děje. Místy jsem čekal, že se objeví Rick Grimes a všechny zachrání, ale nestalo se.

5 11.01.2017

Začátek mi přijde, jako kdyby šlo o nějaký proslov vedený autorem. Nějaká předmluva k čtenáři, která nikdy nekončí. Je podán v zvláštním slovosledu, těžko se to čte a přesto je prolínání se sprostými slovy svým způsobem fascinující a vtipné. Jenže potom se stává text, kde pociťuji velký nedostatek přímé řeči a ohromný zmatek ve větách, které prostě nekončí tečkou, ale čárkou, a pokračují dál. Odstavec je pak jedna dlouhá věta. Po pětině knihy je příjemná změna, kdy velice poklidný život hlavního hrdiny - profesora literatury Francoise, narušuje výbuch a střelba nedaleko jeho bydliště.
Hodně by mě zajímallo, je-li román ve francouzštině taky tak neskutečně složitý při čtení, nebo je-li to jen nepovedeným překladem do češtiny. Že by snad překladatel ani zdaleka nepochopil, jak stavět věty nebo to prostě nedokážu pochopit sám. Jedna věta, který je přes půl strany, šíleně hrozně těžké pasáže rozhovorů o politice jsou v kontra kombinované s nejapnými žerty hlavního hrdiny. Jenže to se neděje zrovna často. Vlastně zcela výjimečně.
Po prvních volbách, kdy Francoise odjíždí na venkov se konečně začíná dít něco zajímavého. Naráží na mrtvoly u benzínky, která je vykradení. Den na to se vrací všechno do normálu a o prázdných dálnicích, po kterých hrdina jede, není ani zmínka, proč tomu tak bylo. Půlka knihy za mnou, ale já se u ni trápím, že nevím, jestli u čtvrté kapitoly mám pokračovat.
Huysmans - foneticky Ymáns? Gignac - Giňak? S francouzskou výslovností mám setsakramentský problém.
Finální doslov mi asi dal víc jak celá kniha. Aspoň jsem ji pochopil, o co v ní šlo. Jistě, je to nejspíš názor subjektivní, ale pro porozumění celého textu mi posloužil velice dobře.
Ke knize jako takové - rozvleklé, dlouhá souvětí, která ztěžují jejich čtení. Myslel jsem si, že takovou knížečku přečtu za chvilku, ale trvalo mi to až nezvykle dlouho. Pro mě hodně náročný román. Jako vize potencionální budoucnosti zajímavé, ale prolínání s Huysmansovým životem a rozborem jeho prací, to mě k smrti nudilo. Nebo jsem jen nepochopil, co tím chtěl básník říci.

4 11.01.2017

Poslední do trojice. Máme zpátky jak Arťoma, tak Homéra. Klasický scénář. Prolézají, tentokrát společně, metrem. Jak jinak, než aby nenavštívili Hanzu, Říši i Rudou trasu. První polovina není nic zajímavého. Arťom a Homér putují z VDNCh na Těatralnou. Jak jinak přímo to nejde, a tak to kluci berou oklikou, na jakou jsme u Glukhovského Metra zvyklí. Jenže, když se Arťom setká s Ljochou, vypadnou z Říše, zzačíná to být zajímavé. Kor když vylezou na povrch a se stalkerem objeví rušičky.
Z konce jsem lehce rozpačitý. Musí se všem nechat, že je Arťom posedlý odchodem z metra a zároveň svrhnutím vlády a Besollova. Sám nic z toho nemá podložené, jen co mu řekli ostatní a sám Besolov, který mu taky mohl nakecat kopu hovadin. Jenže i ty zprávy z Jekatěrinburgu, Vladivostoku a Ameriky či Paříže, můžou být klidně past. Válka klidně může trvat, ale to si Arťom nepřipouští. Alespoň v něco věří, alespoň nechce žít v příšeří.
Glukhovskému se podařilo dokončit trilogii s grácií. Je poznat, že technika, kterou napsal 2033, je úplně jiná než tady. V rozhovorech jsem se mnohdy ztrácel - mnoho přímé řeči bez uvedení toho, kdo co říká. I ve chvíli, kdy arťom posílá Homéra tisknout pamflety, je text tak zmatečný, že jsem neměl ponětí kdo je kkde, kdo se kam snaží dostat, kdo kam dovolat, jakto že Ljocha je tak šíleně rychlý, že přišel za chvilku s Besollovem...
no i přes to přese všechno si myslím, že měl Arťom sebrat s sebou aspoň někoho ještě jiného než jenom Aňu... Ale vlastně chápu tu zarputilost lidí v metru. Proč něco měnit, když máte všechno, co potřebujete a nepotřebujete změnu...
65%

4 10.06.2016

Moc příjemná Kulhánkovina. Až posléze jsem se dozvěděl, že je to jeho prvotina. Na rozdíl od některých se mi to četlo stejně dobře jako Divocí a zlí.
Sem tam jsem tápal nad pořadím slov, která se mi při čtení na to místo, kde byla, nehodila. Ale zvykl jsem si a tak od poloviny už to takový teror nebyl. Alespoň ne ten slovní, ale ten příběhový docela slušný teror byl. V tom dobrém slova smyslu.
Vtipné, násilné a sarkastické. Kulhánek jak má být. Přesně to mi vyhovuje.

4 17.12.2015

Po přečtení asi dvaceti stránek jsem knihu odložil s tím, že si přečtu něco jiného. Nějak mě to nevzalo a druhá kniha (byť asi čtyřikrát delší) mě vzala víc. Ale když už knihu rozečtu, tak ji většinou dočítám. A tak jsem se do toho pustil zase. A dočetl jsem to na jeden zátah. První a druhou část jsem četl se slinou u pusy. Představit si budoucnost a předpovědět vývoj společnosti tak přesně je kumšt (proto taky plánuju přečíst 1984 od orwella). Jen ta třetí část, která neměla vůbec žádnou pointu, jen krvelačnou myšlenku blázna, který se za své "bláznovství" nestydí a chce se pomstít... vlastně komu? Svému kapitánovi Beatymu, který určitě nebyl ovce, jen si chtěl udržet své status quo, aby nepřišel o kejhák? Nebo své manželce, která si užívala svého "ovečkovství" a nevěděla, co po ní Guy chce? Ta třetí část je prostě zmatená a zbytečná. Je jako kdyby z úplně jiného románu, z nějakého béčkového hollywoodského filmu. Škoda. I přes to dvě první části dávají knize neskutečný potenciál, kvůli které stojí za to knihu přečíst.

4 17.12.2015

Jedu si Šlechtu chronologicky, a tak jsem si už projel Likarijskou trilogii i první dva díly Pohraničí. Všechny se mi četly moc dobře, ale asi až ze Zahrady sirén mám moc dobrej pocit. Možná je to tím, že příběh bude (asi) pokračovat a nebude to jen co kniha, to příběh. Každopádně frčím na další díl!!!

3 15.02.2022

Takový skvělý námět a Hugh z něj podle mě nevytáhl zdaleka tolik, co mohl. Konec mi strašně připomínal konec Bacigalupiho Dívky na klíček.
Ano, je to čtivé, na začátku vás to vrhne do dun a seznamujte se jak chcete. Rodinné shledání mi tady byly na obtíž. Rád bych spíš, aby se ten hlavní trouba podíval hlouběji do toho mrakodrapu... kdyby tak měl baterku a nebyl tam nějaký vyšinutý maniak. Tam je podle mě to hlavní gró potápění v písku.

3 30.11.2021

Preklad pana Jiráka... Ten cele knize ubira hodnoceni jedne hvezdy, ale tak jako...zase tak spatny to nebylo.
Zapletka sama o sobe je trochu chaba. Borec se chce pomstit, pozabiji kvuli toho tri holky, ktere jaou v tom nevinne a pak to vsechno dava za vinu zase nekomu jinemu. Vsichni tu jsou uneseni z Frosta a pritom je to jen nudnej pravnik, ktery nahodou dela u policajtu. Pritom je to jen frajer, bez kteryho by se obesla cela kniha

3 21.07.2019

Crichtonovi jsem se doteď velice vyhýhal. Snad z důvodu toho, že jsem neměl ponětí, jak výborně píše a hlavně o čem píše. Pamatuju si seriál Andromeda - z nějaké kosmické lodi a v hlavní roli Kevin Sorbo.
Přesně proto jsem z toho měl strach, aniž bych věděl, že ani zdaleka spolu kniha se seriálem nesouvisí.
Kniha je kraťounká, rychlá, maximálně technická a s přemírou, ba s přehršlí lékařských dat. A ač jsem tomu ani pořádně nerozumněl (těch termínů je tam vážně kopa), jak jsem rozumnět chtěl, žral jsem každou stránku. Byť je to zase jedna ze starších knih, není to takový problém jako třeba u Asimova. Ten se mi dycky četl strašně složitě.
Kmen Andromeda má dvě nevýhody: 1. končí moc rychle, 2. na konci nikdo neumírá, virus se sám přizpůsobí a je neškodný. Škoda, že není dovysvětleno, jak to, že se Kmen tak rychle dělil zrovna v plicích . Zda snad kvůli tomu, že člověk vydechuje CO2, nebo proč vlastně...

3 06.03.2019

(SPOILER) V Povídkách o vlasti mě jakýmsi divným způsobem Glukhovsky zklamal. Kniha mě až tak nebavila, i když na druhou stranu, své kouzlo měla. Možná proto jsem k Textu přistupoval docela skepticky. Co když Dmitri zapomněl, jak napsat solidní knihu, který vtáhne a čtenáře absolutně nepustí? Co když už to nebude jako dřív za dob Metra a nebo Budoucnosti?
Skepse ale nebyla vůbec na místě. Glukhovsky na to vůbec ale vůbec nezapomněl. Ba naopak. Po odpočatých Povídkách přináší Text, jenž je plný zvratů, pochybných činů a bojácné a zároveň bezprizorní mysli Ilji.
Ilja je obyčejný kluk, kterého křivě obviní v mládí. Odpyká si celý trest, vrací se domů za mámou, který dva dny před jeho příjezdem umírá. Nemá nic, nemá ani co ztratit. Najde policajta, kvůli kterému skončil v lochu a bodne ho, vezme mu telefon a sám se v následujícím týdu stává Péťou. Řeší jeho kšefty, vztahy s rodiči i s jeho těhotnou Ninou. Sám se chvilkama stává Péťou a zamotává se.
A když se orzmotá, stojí před ním morální otázka. Zachránit sebe a zdrhnout s prachama, nebo zachránit platonickou lásku?
Příjemně nepříjemný konec.

3 06.03.2019

Když mi byl před patnácti lety doporučen Ílion od Dana Simmonse, neměl jsem ponětí, že si zamiluju space operu jako žánr, nemluvě o Hard Scifi. Goodreads mi pak doporučilo Neutronového alchimistu a od té doby jsem zamilovaný do Hamiltonových knížek.
Jenže Bariéra je kromě poslední kapitoly jeden dlouhatanánský prolog, jakési intro, které stále roste na tempu, a i když je to snad první kniha, u které jsem použil seznam postav, protože jsem se v nich poctivě ztrácel, tak musím uznat, nebo jsem se spíš o tom doopravdy přesvědčil, že Hamilton je výborný spisovatel. Do posledního puntíku vyřešeny problémy fyziky, hromady rozdílných povah postav, světy, které si normální smrtelník ani nedokáže představit... a on v tom Hamilton žije!
Závidím mu. Byť každý kousek kapitoly se odehrává v jiné sluneční soustavě, na konci to jakž takž dává smysl a všechno je propojeno. I tak je konec dostatečně otevřený, aby se v Invazi dělo takových věcí, že se z toho čtenář neposbírá. Jen tak dál PFH, pokud vyjde potom i série Void, máme si myslím na co se těšit.

3 06.03.2019

Artemis není špatný román, ale... ono se to asi dalo čekat, že?
Takhle... artemix je opět promyšleno do sebemenšího detailu, Weir opět pracuje s vesmírnou precizností, jaké různé scénáře vznikají ve vakuu a opět si dává záležet na číslech. Není to na škodu, mě se to líbilo. Tentokrát je příběh o něco blíže Zemi než v Marťanovi. A zase, i Marťan měl svá slabší místa, ale postava Marka byla pro mě víc zajímavá než slečna Basharová. Jazz je mladá, hezká, zkušená, je prvotřídní překupnice a umí všechno, zná všechno, ví kde co je... člověk by řekl: "Ideální žena!" Jenže není kapitoly, kde by něco nepo*rala. A pak to řeší systematicky, logicky (protože všechno ví, všechno zná!) a prokládá to cynickými poznámkami. Marťan měl své kouzlo. Ona Artemis ho má taky, ale ze mě se to kouzlo většinou nevytratí hned, ale už teď při psaní pocitů... je pryč.

3 02.11.2018

Už po první kapitole se bojím toho, že to jako druhý díl bude stát za nic. Ostatně jako tomu je u všech druhých dílů. Nepřidává tomu ani fakt, že se jedná o prequel.
Asi ve čtvrtině knížky se příběhy Troje i Donnyho dostávají do zajímavých momentů. Tak nějak pořád doufám, že Silo 12, které je mrtvé bude mít co do činění s prvním dílem Sila.
Ve dvou třetinách končí jen tak z ničeho nic Missionův příběh naprostou amnézií činů jeho minulých, nepamatuje si, že ho vedoucí sila Rodney střelil, všechno je v naprostém pořádku. Děj se z ničeho nic posunuje o dvěstě let dopředu k probuzení Donalda, nejspíše ho budí kvůli útěku Juliette z prvního SILA, ale hned kapitolu po tom je děj zpátky o 35let. Totálně se ztrácím.
Poslední pětina se četla sama, řečení problémů, dvojicí Donalda a Anny i komplet záměna Donalda na Thurmana. Příběh Sóla z prvního dílu a setkání s Juliette. Donald zabíjící Annu i Thurmana, protože ví, že z padesáti sil přežije jen jedno.
Donald se taktéž dozvídá, že mimo radius sil je zelená tráva a modré nebe, zjistila to jeho sestra když řídí dron.
Epilog mě zaskakuje nejvíce. Juliette je zprátky v Silu 18 jako starostka. Živá, zdraví a mluví s Donaldem o tom, že zjistí, co za Sily je.
Takže hurá, hurá těšit se na Prach!

3 11.01.2017

Knihu, kterou budu číst si vždy vybírám z většího okruhu titulů. Přečtu si pár prvních vět a posoudím, zda budu pokračovat, či zkusím jinou knihu. U Kinga se pravda moc zkoušet nemusí, ale třeba, když jsem si poprvé přečetl prvních pár řádků Dolores Claibornové, byl jsem absolutně zmatený, co se to v tom textu vlastně děje. To jsou nějaké halucinace, nebo neoznačené rozhovory více lidí? Napoprvé jsem nevěděl a přešel jsem na skok k Nesbömu.
A inu napodruhé... velká pecka.
Monolog DC a styl, kterým King vypráví je jedinečné. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal. Ze začátku mě ta kniha uchvátila jenom tím, jakým stylem je psaná. Monstrózní monolog bez ostatních postav je prostě brutální.
Ale časem to tak nějak zevšední. Ne, že by to začalo nudit, ale ztrácí to náboj. Hlavně v místě, kdy DC přestává mluvit o Veře a dostává se k aférce Joe vs. Selena. Dostává tak motiv k tomu, aby konečně manžela zabila. V tu chvíli má kniha výtečný spád a z vraždy Joea se konečně dostává k meritu věci.
Dolores Claibornová je obviněna z vraždy své dlouholeté zaměstnavatelky a přítelkyně Very Donovanové. je předvolána před výslech, ale než se dostane k hlavnímu bodu svého vyprávění a obhajobě, že Veru opravdu nezabila, musí odvyprávět svůj životní příběh. Kniha je napsána více než zajímavým stylem, který asi není tak jednoduché dát dokupy. Jelikož Kinga znám jako hororového spisovatele, tak mě jak Holčička, která měla ráda Toma Gordona, tak Dolores Claibornová uchvátily. Jsou to přitom jednoduché příběhy, a kdyby to napsal někdo jiný než King, tak by to určitě stálo za starou belu. Ale takhle, kdy se vcítí do kůže pětašdesátileté upracované ženy, jež přežila jedno ze svých dětí, vraždu manžela a smrt dlouholeté přítelkyně (byť to byla mrcha), tak opět smekám.
75%

3 10.06.2016

shltnuto jedním dechem. Nemohu si vynachválit Martinovo vyprávění, které už postrádá nudnejší pasáže, snad jen s momenty v první třetině knihy. Ale jinak, je to smršť situací, u kterých bych tajil dech, kdybych neznal vývoj příběhu ze seriálu. Ihned se pouštím do třetího dílu, protože to prostě jinak nejde. Todle se musí hltat, hltat, HLTAT! HODOR!

3 17.12.2015

elou dobu jsem v tom hledal nějaké metafory, co napsaný příběh může znamenat. Žádný klíč pro rozluštění jsem nenašel. Možná nějakou stopu, kdy květina, ta jediná na planetě malého prince, je nějak výjimečná pro autora. Božuhel neznám Exuperyho příbě a upřímně mě po přečtení malého prince (což jsou nějaké 2 hodiny čiského času), zajímá čím dál méně. Je-li toto doopravdy míněno jako kniha pro děti, tak se Exupery lehce minul. Místy je to takév poučné a nejspíš by děti mohly pochopit , o co tam jde, ale nějaký skrytější význam nemají šanci objevit. nebo možná mohou jenom děti...

3 17.12.2015

Chtěl jsem si přečíst něco pohodovějšího od všech těch sci-fi a složitých příběhů... Ale nevím jestli jsem udělal dobře. Pro mě to bylo první seznámení s Coelhem (kterého jsem měl teda v hledáčku hodně dlouho, jelikož je to dobře hodnocený autor). Jenže Alchymista je slátanina divného příběhu a bajky, která mi vůbec nedávala ze začátku vůbec smysl. Spíš bych to charakterizoval jako pohádku. Text je bez sebemenší omáčky. Rozhodně by šel rozepsat do obsáhlejšího svazku, ale to asi Coelho nechtěl. Nevyčítám mu to, ale mě kniha jako celek nijak nezaujala. Krom teda samotné rozmluvy Santiaga s Větrem, Sluncem a Rukou. To bylo aspoň trochu zajímavé a dalo se z toho si alespoň představit něco víc, než jen z bezduchého putování pouští, které Santiago absolvoval. Nemůžu si pomoct... pro mě to nebyla dobrá kniha.

3 17.12.2015