PetraH. komentáře u knih
Už jsem vlastně zapomněla, proč jsem si Prameny Vltavy chtěla přečíst. Těšila jsem se tedy na historický příběh ze Šumavy a dostala jako bonus skvostnou detektivku.
Když mi v Praze ujel přípoj, byla jsem naštvaná a řekla si, že když už nic, půjdu se pokochat do knihkupectví. Prolistovala jsem tuhle sbírku a věděla, že si ji musím odnést. K tématům a emocím už bylo řečeno hodně v předchozích komentářích, já musím ocenit formální stránku básní. Každá je jiná, všechny skvěle vypointované, bavila mě paronomázie (blik blik bliká).
Aktuální téma velmi atraktivní, první třetina super, ale po příjezdu na základnu příběh na můj vkus ne vždycky drží pohromadě. Snahu aktualizovat jazyk teenagerů roku 2055 oceňuju, ale jen anglicismy to nespraví, bylo by potřeba zapracovat i na syntaxi a nepoužívat v přímé řeči slovní zásobu bližší autorově generaci (utkvělo mi zakletí "Fuck. Jauvajs.")
Na jednu stranu lehounká oddechovka, byť prvních 30 stran vypadalo nadějněji, ale kapitoly jsou spíš takový střepy, co na sebe dějově navazujou.
Na druhou stranu hutná a náročná výpověď naší generace.
"Nejradši bych si do té pračky sama zalezla a točila se v ní dokola tak dlouho, až by to ze mě vymlátilo všechny ty úzkostný pocity, katastrofický myšlenky a pochyby, který se mi honí hlavou rychlostí světla a hrajou si tam hvězdný války."
Lákavé téma nakonec převážil humor a někdy i přesné vykreslení archetypálních postav, plusem je i otevření aktuálních společenských témat. Příběh horkotěžko drží pohromadě, postav je zbytečně moc, když pár stran před koncem napjatě čekáte, jak to dopadne, nechcete se seznamovat s novou postavou a vracet s vypravěčkou úplně mimo jakoukoli dějovou linku. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc.
(SPOILER) "Jen u toho, co vždy dojde svého konce, je snadné zjistit, jak to začalo.
Jenže... kde je počátek toho, co nikdy nekončí?"
Přes náročné téma oddechovka do uší, na cesty do práce tak akorát. Jen si nejsem jistá, že současná česká literatura potřebuje další autorku, která se vrtá v minulosti.
Na jednu stranu Kundera, jak ho znám. Na druhou některé díly, zvlášť ke konci, pro mě nebyly tak zajímavé jako první polovina, možná spíš dvě třetiny knihy.
Zatím nejlepší, co jsem ze série četla. Od začátku čtivá, ani na stránku neztrácí tempo.
V audioverzi načtené Ivanem Trojanem a Klárou Trojanovou o to působivější.
Velice atraktivně zpracovány příběh, jehož konec znáte, a přesto se zatajeným dechem doufáte, že dopadne jinak.
Taková trochu neurazí, nenadchne a na konci lehce překvapí novela.
Kniha, ke které se rozhodně budu vracet celý život, a jsem hodně zvědavá, jak ji budu vnímat. V první části jsem byla zamotaná mezi podobnými jmény postav, druhá část absolutní pecka.
Hodně dlouho jsem nic podobného nečetla, napadá mě snad jen Semotamové Ve skříni, možná proto jsem tak nadšená z něčeho, co na první pohled vypadá jako nedějový soupis nepořádku v hlavě, ale na druhý pohled zjistíte, že se děj neustále posouvá vpřed.
(SPOILER) Kosmonaut z Čech mě hodně bavil. Poslouchala jsem audioknihu, začala jsem cestou v autě a pak se musela přemlouvat, abych nejezdila, dokud knížka neskončí. Mou pozornost upoutal zejména střídáním současnosti s retrospektivními pasážemi. Nejslabší částí pro mě byla paradoxně krize, kdy to vypadalo, že Jakub zůstane ve vesmíru. Jen jsem si říkala, že přece nemůže umřít.
Jakub musí do vesmíru pro uvědomění toho, co je na světě vlastně pro něj nejdůležitější, přesto Lenku pochopí. Celá kniha je o hledání, smíření, díky kterému je možný návrat ke kořenům.
Skvělé, neobvyklé, audiopodoba velmi dobrá, jen mi tam k dokonalosti něco scházelo. Kdyby byl Kosmonaut z Čech jídlo, řekla bych, že jen potřeba ho ještě dochutit.
(SPOILER) Na knihu jsem narazila náhodou v audio podobě. Na první dobrou mě zaujal název (kdo z nás nikdy neslyšel...), obálka od Tomski & Polanski i interpreti/představitelé hlavních postav. Po poslechu musím říct, že pro audio podobu je ideální. Zápletka není nijak složitá, naopak, začátek jede na vlně nostalgie, konec se naopak topí v množství klišé nejen dnešní doby (nevěra, sociální sítě, osamělá matka na mateřské). Opravdu mě bavila část, kdy se po popisu všeho typického pro konec 90. let v dějové linii 2000 rozjel příběh Anety, Kryštofa a Nely (mimochodem skvěle interpretovaný Annou Kameníkovou, Václavem Neužilem i Marthou Issovou), výborně vystižený způsob dětského vypravování. I skok do roku 2020 byl bezvadný, jen závěr stejně jako začátek značně pokulhává, plusem je pro mě ale otevřený konec v lince Anety a Kryštofa. Nicméně vyprávění je svižné, plyne dobře, zároveň nechává čtenáře v napětí, co bude dál, audiokniha na jedničku s hvězdničkou.
Zbytečně dlouho jsem nechala na Šikmý kostel na poličce usedat prach. I když mě od počátku lákal, bála jsem se aury bestselleru, která ho provázela. Zbytečně. Opravdu se díky skvělému jazyku a způsobu vyprávění čte velmi dobře a stejně jako jakýkoli jiný příběh odehrávající se na pozadí dějin 20. století, v tomto případě ještě umocněný specifiky kraje, ve kterém se odehrává, je prostě dechberoucí.
Velmi čtivě zpracovaný životní příběh Dany Němcové. Celou dobu jsem měla pocit, jako když posloucháte babiččino vyprávění, což je nejspíše dáno tím, že kniha vznikla na základě vzpomínek Dany Němcové pro ÚSTR a Paměť národa.