Všechno, co jsem zapomněla
Adéla Chrástecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507779/bmid_vsechno-co-jsem-zapomnela-tJN-507779.png
4
26
15
Sbírka moderních veršů plná primitivních lásek, zmařených přátelství, nostalgických slz i jiných důkazů, že poezie žije. Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice – a občas zkrátka nastanou momenty, kdy mozek přestává vnímat rozdíl. A srdce buší, když duše pláče. Verše plné blažené zamilovanosti, vzpomínek a radostí, ale i slz, pádů, ztrát a jiných prchavých okamžiků, které i přes bolest stojí za to žít. Ve sbírce najdete všechny barvy, kterými náš život ve skutečnosti hraje. Od nejjemnějších přes zaslepené až po ty zraňující.... celý text
Přidat komentář
Sbírka moderní poezie je rozdělena na pět částí lyricko-epických básní. Každá část ukazuje proměnu vypravěččina point of view na základě prožitků ve vztahu. Děj je naznačen, ale spíše se jedná otevřené, upřímné, obnažené emoce. Tématem je jednoznačně láska, líčená subjektivizací autorky a lyrického ich.
Sbírka je dramatická. Zrcadlí polemiku dívky, která je ve vztahu. Pomalu začíná vidět sama sebe, a sundavá si růžové brýle. Vztah, ve kterém se nachází, je far from perfect. Ovlivňuji je, mění a formuje ji, vede tam, kam nechce, odcizuje se sama sobě. Hovoří k sobě, vnímá obě strany, proč to bylo fajn a proč to bylo strašné. Scénáře co by kdyby se jí honí hlavou. Představuje si a domýšlí si, co jak ve skutečnosti bylo. Prochází si těžkým obdobím, které prochází i myšlenky na smrt - už už aby ji nikdo nesoudil, už aby bylo ticho. Kdy ta bolest odejde? Život musí jít dál, někam dál. Po čase zapomíná, proč se tak trápila. Pořád přeci hledá lásku, proto se vrhá zpět do reality.
Bavilo mě, že každá báseň je jiná - jak formou tak i poselstvím. A ty ilustrace, které podtrhují každou stranu? Krása. Trošku jsem nasála atmosféru sbírky a ve vzpomínkách jsem se ocitla v posledním rozchodu. Autorka do každého verše vložila kus sebe. Nejvíce se mi libila báseň 'Kaluže' a 'Letní vánek.'
Tuto e-knihu jsem vyhrála přímo od autorky @rozaaalie_ a byla pro mě obrovským překvapením, protože poezie mi nic moc neříká a moderní už vůbec nic, líbila se mi ale ukázka. Jeden vyzkoušený Atticus dopadl jako 2,5 a najednou toto?
Knihu jsem rozečetla jednoho dne před spaním a rovnou ji dočetla Hned další den jsem kontaktovala autorku a musela přímo jí sdělit své dojmy a položit dotazy. Také tuto možnost u četby českých a slovenských autorů milujete?
Z některých básní mi bylo špatně po těle, vracela jsem se a zjišťovala, jestli verše a celé vyznění správně chápu. Prožívala jsem ten „příběh“ a měla dojem, že tomu celému rozumím, což u poezie fakt neznám Žádné - hezká básnička, rychle dál, ať to mám za sebou. Ani náhodou!
V mých očích sbírka vytvořila životní příběh, i když to tak prý zamýšleno nebylo.
Musím také zmínit nádherné grafické zpracování. Fyzicky musí být kniha opravdová kráska.
Určitě doporučuji. Knížka má pár stránek, ale zároveň má velkou sílu. Tleskám Adélce k básním, které něco předaly i mně.
Když mi v Praze ujel přípoj, byla jsem naštvaná a řekla si, že když už nic, půjdu se pokochat do knihkupectví. Prolistovala jsem tuhle sbírku a věděla, že si ji musím odnést. K tématům a emocím už bylo řečeno hodně v předchozích komentářích, já musím ocenit formální stránku básní. Každá je jiná, všechny skvěle vypointované, bavila mě paronomázie (blik blik bliká).
K moderní poezii se příliš často nedostanu. Vlastně, opravdu jen vzácně, ale to neznamená, že ji nemám ráda. Potřebuji ale k jejímu čtení klid, abych si mohla myšlenky uspořádat. Poslední dobou je toho tolik, že takový prostor si najít je umění, ale i tak se mi to povedlo.
.
Jsem moc ráda, že i my máme české autory v této kategorii, a není to pouze zahraniční tvorba například od Rupi Kaur. Všechno, co jsem zapomněla je básnička sbírka moderní poezie od Adély Chrástecké, kterou můžete na Instagramu znát jako @rozaaalie_ !
.
Sbírka je plná básní k zamyšlení na témata jako je nostalgie, přátelství, ale i láska, která hřeje ale taky pálí. A to tady bylo krásně ukázáno.
.
Některé básně jsou kratší, ale najdete tady i delší kousky, navíc v knize, na které je vidět práce. Kromě moc pěkného obsahu je nutné ocenit i grafické zpracování v podobě ilustrací, které krásně dotváří celkový dojem z myšlenek v básních.
.
Básně jsou zvučné, plné emocí. Je znát, že autorka dala do každého řádku kus sebe i srdce. Zároveň ale nechávají čtenáře, aby se do básní sám promítl a nechal pracovat svou fantazii.
.
Všechno, co jsem zapomněla bylo krásné čtení. Každá z básní byla něčím výjimečná a nějak se mě dotkla. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost si sbírku přečíst a doufám, že to není od autorky poslední kousek. Ráda bych si od ní ještě něco přečetla!
Moderní poezii mám moc ráda, mezi mé oblíbené autorky patří Rupi Kaur. Když jsem na instagramu viděla tuto sbírku Adél, věděla jsem, že si ji musím přečíst. I když jsem měla zprvu menší pochybnosti, ve finále jsem byla příjemně překvapena. Autorce se její prvotina opravdu povedla. Nejsem moc znalec poezie, takže můžu jen hodnotit pocity, které ve mě básně vyvolaly. Mezi mé nejoblíbenější patří Kopretina, Jsem? a Proč? Taky se mi kniha moc líbí po grafické stránce. Ilustrace i hraní si s fondem. Dohromady to je opravdu úžasné!
Na knihu jsem narazila, když jsem si v knihkupectví prohlížela tvorbu českých současných básníků. Tak mě zaujala a začetla jsem se do ní, že jsem zapomněla na čas a přečetla ji celou. Básně jsou krásné, nejsou složité a cítila jsem emoce, které do básní autorka vložila. V hodně z nich jsem se našla.
Jsem velký milovník poezie a jsem ráda, že mě autorka kontaktovala a já měla možnost si ji přečíst. Je krásné číst poezii od našich českých spisovatelů.
Básně byly krásné. Některé delší a některé kratší. Více převažovaly ty delší. Já mám raději kratší, ale i tak to stalo za to.
Uvnitř jsou krásné a jednoduché ilustrace. Já to vždy strašně oceňuji a užívám si to.
Každý den jsem přečetla pár stran. Jinak bych to slupla jak malinu, ale chtěla jsem si to užít.
Autorka má vážně talent a doufám, že napíše něco dalšího !!!
Moc děkuji autorce, že mi dala možnost si ji přečíst. Bylo to opět krásné odreagování a u takových veršů se člověk vždy i zamyslí.
Nejsem milovník poezie a 2x veršovánky nemusím. Ale u této knihy jsem narazila na verše, které mě hluboce zasáhly a přinutily se i zamyslet nad významem. Určitě doporučuji všem (ne)milovníkům poezie!
Podle mě největší kouzlo poesie spočívá v tom, že každý na ni hledí jinak, každému dá něco jiného. A to nejen v závislosti na člověku, ale i na době, okamžiku, kdy danou poesii čte. Proto čtu poesii moc ráda, ale proto se mi také špatně hodnotí.
Všechno, co jsem zapomněla je sbírka moderní poesie rozdělená do pěti částí, v nichž jsou k sobě přiřazeny básně tématicky si bližší, a zároveň názvy jednotlivých částí trochu korigují směr, kterým se může porozumění sbírce ubírat. Já v tom vidím příběh, příběh i naději, zklamání, pádu, bolesti, ale i sbírání síly a opětovného povstání. To je právě to kouzlo, že každý a kdykoli v poesii vidí něco jiného, proto toto své vnímání a rozumění nebudu rozepisovat víc.
I zásluhou svého studia se na poesii také dívám z technického hlediska. Tato sbírka je poesie moderní, volný rým a volný verš, v případě některých básní zajímavá práce s grafikou (odsazování, tučné písmo, kurzíva atp.). Čímž kniha zvyšuje svůj potenciál zaujmout nečtenáře poesie, kterým se tato kniha bude číst mnohem lépe než díla, v nichž je přísně dodržována časomíra a další nepsaná pravidla poesie.
Každá jedna báseň v této sbírce má svou váhu, svůj význam a své sdělení. Možná tam od autorky vložené je, možná není - jako u každé jiné poesie, i tady jde o rozumění čtenářů. Některé básně mě zasáhly méně, jiné opravdu hodně. A s jistotou mohu říct, že i tato sbírka patří k těm, ke kterým se budu vracet.
Knížka dobrá ale mám jednu menší kritiku.
Moc jsem se do díla vžil a přečetl to za jeden den.
Kéž by byla delší, nebo aspoň nudnější, aby mi vydržela déle.
Ale zas tak moc to nevadí, protože se k ní budu často vracet.
Autorka mi připomíná Emily Dickinson.
Asi protože jsou obě ženy a jinou autorku neznám.
Kniha pojednává nenásilným a nevtíravým způsobem o pocitovém vývoji mladé ženy. Každý máme smutky a negativní zkušenosti, proto oceňuji vskutku originální způsob, jakým se autorka snaží s těmito pocity vypořádat. Sbírka se příjemně četla a jako celek působila velmi logicky. Rozhodně mě i obohatila o některé figury a tropy. Akorát je škoda, že jsme se nedočkali naděje a šťastného konce. Doufám, že to přijde v příštím dílu. 5/5
Moderní poezii mám moc ráda, ale často nesplňuje moje očekávání, obzvlášť ta česká. Ale Adéla Chrástecká se svou básnickou sbírkou mou smůlu prolomila. Její poezie je úžasná! A i když mám raději kratší básně a Adéla píše spíše ty delší, vůbec mi to nevadilo. Autorka totiž přesně vystihla, jak má moderní poezie vypadat - hezky znít, být nositelem autorčiných emocí a myšlenek, ale především nechat čtenáře, aby do básní promítl svoje pocity. Tyhle básně totiž pro nikoho nebudou mít stejný význam. I pro jednoho člověka v různých obdobích života budou mít různý význam. Protože kniha z autorčina pohledu možná je o lásce, ale z mého, byla o něčem úplně jiném. A to je přesně smysl moderní poezie a to, co mám na ní tak ráda. Za sebe tedy autorce opravdu tleskám. Určitě se ke knize ještě vrátím a doufám, že jí brzy vyjde něco dalšího.
Nikdy jsem se o poezii nezajímala, ani jsem nad ní příliš nepřemýšlela, ale tahle knížka mě fakt zaujala. V hodně textech jsem se našla, líbilo se mi, jakým stylem autorka píše, a že míří především na mladou generaci a nebojí se použít ani hanlivé výrazy. Taky se mi líbil kreativní konec a možnost napsat vlastní báseň. Já osobně bych asi pro příště ocenila víc rýmů, protože se mi lépe čtou. Tuhle knížku doporučuji všem, kteří si prošli těžkou láskou.
Musím říct, že jsem knihu přečetla skoro jedním dechem. Celkově jsem nadšená nejenom ze samotného obsahu, ale taky grafického zpracování a celkově “vajbu”, který má. Troufám si tvrdit, že každý si tam najde TO svoje - stejně jako já. Díky za rozšíření mojí knihovničky a doufám, že brzy se zase dočkáme něčeho dalšího!
Všechno, co jsem zapomněla
Měla jsem pocit, že čtu samotný život a ten život jsem přečetla jedním dechem a poté znovu a ještě potřetí.
Ty, které jsem četla zas a znovu:
Prý se tomu říká láska
Jsem?
Ruce
Hvězdy pláč
Hadrová panenka
Proč?
Kopretina
,, ..nakonec si vystačím s kopretinou, teniskama a trouchou tý sebelásky
Doporučuji všem těm, kteří mají rádi slova, které k nim promlouvají.