petbrab komentáře u knih

(SPOILER) Smyslem knihy mělo být dle autora, aby Izrael z etnokracie přešel do demokracie a uznal plná práva svých nežidovských především arabských občanů.
Začíná knihu zeširoka dokonce rodinnými a osobními velice zdařilými příběhy, ve kterých chce ukázat jistou absurdnost státu Izrael vůči národnosti.
Pak se obecně zaobírá tématem nacionalismus, národ, lid...a pozvolna přejde konkrétně na Izrael a jeho mýtické posvátné právo na tuto zemi danou původním exilem a vyhnáním a ještě před tím pochodem z Egypta
Některé jeho podložené myšlenky jsou zajímavé a před tím mě nenapadly - jako že po zboření druhého chrámu žádný velký exodus nenastal, že většina obyvatel prostě konvertovala k islámu a nyní paradoxně Palestinci mají původem blíž historickým Židům než ti, kteří Izrael založili, neboť to jsou spíš konvertité Chazarů, Himjarského království atd., neboť i judaismus se jako monoteistické náboženství šířil do okolí. Je to podloženo i tím, že nemluvili stejným jazykem, když logicky nebyli ze stejného území.
Že Židé se ve středověku sami uzavírali a tím i trochu podnítili jistou nevraživost vůči nim v Evropě.
Řešení co dál, podle mě kniha nenabízí. Řekl bych, že odmítnutím dvou států v roce 1947 z arabské strany to navždy pohřbilo. Izrael ani kdyby chtěl prostě nemůže ze svých hodnot ustoupit, neboť by nepřežil. Není to jen otázka státu ale především náboženství a islám kompromisy nedělá. Gaza byla de facto samostatná po vyklízení osad Šaronem a vzkvétala? Naopak a jak to skončilo, všichni víme.
Přesto jsem rád, že jsem knihu četl.
Kazil ji akorát doslov absolventa marxismu-leninsmu Pavla Barši. Už jsem četl jeden jeho doslov a opět snůška blábolů.

Úvodem jen, že kniha byla napsána před krvavým útokem Hamásu na Izrael z října 2023.
Autorka, která už roky žije v USA, s humorem, ale zároveň má vše fakticky podloženo, popisuje historii území Palestiny i vznik státu Izrael a nepochopitelné chováni okolních arabských států v období po vyhlášení nezávislosti Izraele.
Zamyšlí se nad stále rostoucím vlivem antisemitismu především v USA a zcela vyvrací na základě skutečností a faktů jeho nesmyslnost.
Knihu by si měl přečíst každý, kdo má Izrael načtený pouze z povrchních zpráv na netu. Zbaví se tím předsudků z mainstreamu.

Díky zprávě paní překladatelky této knihy jsem se až po jejím přečtení dozvěděl, že první část knihy je skutečný příběh a viníci byli soudem potrestáni. Druhá část, jakési, abych se vyhnul spoilerům, propojené pátrání po první části, je už podle mě názor autorky knihy, že podobná příkoří se v Izraeli Palestincům dějí dál. Konec druhé části je dle mě už fiktivní. Knihu hodnotím průměrně. Hlavní mínus vidím v tom, že autorka nezmíní, že viníci byli potrestáni, což by se v opačném případě nestalo, naopak by to ještě bylo oslavováno.

Patrně nejlepší kniha o současném Rusku, co jsem četl.
Jsem rád, že ji napsal český autor.
Měla by to být povinná četba, abychom pochopili proč se Rusko chová, jak se chová.
Kniha se zabývá Ruskem od pádu SSSR po začátek invaze na Ukrajinu v roce 2022.
Je velmi dobře rozdělena i pojmenována do tří částí - Narození a smrt, Vzkříšení, Z(a)tracení - první část je o Rusku za vlády Jelcina, zbylé dvě za vlády Putina
Popisuje proč je Rusko jiné než ostatní západní země, jak k tomu přispělo i za vlády Jelcina nepochopení Ruska od USA, a pak samozřejmě nástup Putina a jeho postupnou proměnu vztahu k Západu, ať už danou jinou ruskou mentalitou tak i strachem o svoji osobu vlivem možné vnitřní revoluce.
Svým způsobem je mi z knihy smutno, poněvadž i případný odchod či smrt Putina na Rusku nic nezmění. Jedinou šanci bych viděl, kdyby se rozpadlo na mnoho států, což se asi nikdy nestane.

Autor se toho nebojí. Docela se divím, že ještě na něj v emigraci taky ruští tajní něco nezkusili.
Kniha je soubor novinových sloupků od 2012 do 2023, poslední je, když Prigožin táhne na Moskvu. Jsou doplněny kontextem a pohledem autora s určitou časovou prodlevou.
Mistrně podchytil moc Putina a lidí kolem něho i pro Evropana nepochopitelnou pasivitu a přizpůsobilost obyčejných Rusů k režimu, i když s ním vnitřně nesouhlasí.

Útlá knížka, kde autor se nám snaží předat myšlenky Dugina a jeho vize eurasianismu představované v tzv čtvrté politické teorie. Kniha začíná trochu těžším úvodním teoretickým čtením o této teorii, ale později nám představí, v co vede v praxi v kontextu války na Ukrajině pohledem Putina a jeho kliky včetně směřování do budoucnosti. A i když se čtvrtá politická teorie tváří pohledem tvůrců jako nejlepší, kniha rozebere, jak jen bude sloužit státu.

Další z knih o putinovském Rusku, kterou jsem v poslední době četl a nutná pro jeho pochopení.
Autor je ruského původu, z knihy je i cítit jeho vztah k Rusku.
Ale zcela bez příkras popisuje Rusko z doby od prvního nástupu Putina k moci čili cca od roku 2001 po dobu asi deseti let, kdy se do Ruska vrátil a pracoval v televizi
Název knihy je zcela výstižný. Rozum někdy zůstává stát.
Výtečná je poslední kapitola - jakási jeho rekapitulace a zamyšlení.

Za mě výborný naturalistický román, který tehdejší kritika příliš nepřijala. Jeden kritik, jak jsem se dočetl v doslovu, ho nazval dokonce brutálním.
Autor píše o lidech ze spodní vrstvy - zedník bez bydliště, prostitutka....kdy do této situace je dostal někdo jiný, a tragický příběh pak vede k zamyšlení, zda vinen je jen viník či tehdejší společnost.
A jako bonus, nádherná práce autora s jazykem. Například závěrečná řeč obhájce byla doslova jazyková perla.
Jako poznámka na závěr - bylo zfilmováno a hlavní role Kašpara Léna byl herecký debut Radka Brzobohatého.

Přední český rusista Glanc odpovídá na otázky novináře Bělíčka o Rusku vzhledem k válce na Ukrajině.
Je to obšírný rozhovor, zabývající se především ruskou kulturou ale i dalšími okolnostmi z Ruska i Sovětské svazu včetně srovnání chování i východisek.
Výborné pro pochopení, proč se takto současné Putinovo Rusko chová v této době.
A především proč je těžké to změnit.
V neposlední řadě čtenáře obohatí i o spoustu významných ruských kulturních osobností.
Měla by to být povinná četba na středních školách.

Autorka, která od mládí trpěla depresí a úzkostmi, napsala patrně autobiografický román, který je brán za kultovní.
Kniha se mi četla výtečně, překlad Tomáše Hrácha byl skvělý. Ale obsahově mě příliš neoslovila, i když jisté otázky jako autorka si klade skoro každý. Možná je to pro mě dobře.
Dospívání je jistě těžké. A když vidím rok vydání, pak si říkám, že podobné deprese byly vždy a ne jen v dnešní generaci teenagerů, jak je často předhazováno.
Doslov Martina Pokorného byl možná tragičtější než samotná kniha.

Brilantní pojednání nejen o politické situaci Ruska za vlády Putina, o které nás informuje fiktivní rozhovor novináře s Putinovou šedou eminencí. Je to i kniha o moci ve státě jako takové. A to o moci, která plíživě jde krok za krokem za svým cílem a na nic se neohlíží.
Měla by to být u nás povinná četba, vzhledem k tomu, že se jedná o moc v Rusku. Snadněji pochopíme, proč se současného Ruska obávat.
Ono Rusové chtějí řád uvnitř a sílu navenek mě bude ještě dlouho mrazit, stejně jako to, že někdo, kdo pomáhá stvořit totalitní moc, si jen v klidu odejde a bez špetky tíživého svědomí se začne věnovat jen svému dítěti, neboť mu to bývalá moc a majetek dovolí.

Moje třetí kniha od autora. Potok je neskutečný vypravěč. Kniha má předpokládám autobiografické rysy, takže vychází z jeho vnitřního boje chasidského žida versus vlastní rodina i komunita.
Ten boj sledujeme od útlého dětství až do uznání jako umělce, což vede k úplnému rozkolu s komunitou i rodinou.
Třetí část a hlavně závěrečná kapitola je neuvěřitelně dokonale mrazivá. Ty pocity hlavního hrdiny, co vernisáž a ony dva obrazy způsobí. To je prostě dokonalé jak to plíživě jde celou poslední kapitolu.
Nesmím ani opomenout pohled z druhé strany rodičů směrem ke svému synovi. I v nich byl boj mezi láskou a bolestí versus chasidská komunita a jejich vlastní postavení.

Na tuto knihu i zaniklé město Trochenbrod jsem narazil při čtení knihy Naprosto osvětleno od Foera.
Kniha je skvělou dokumentární kronikou snad jediného čistě židovského města v Evropě, které v době jeho neuvěřitelného rozkvětu srovnali se zemí a vyvraždili jeho obyvatele jednotky Einsatzgruppen za aktivního přispění ukrajinských nacionalistů.
Autor je synem rodáka z Trochenbrodu a na knize dělal 10 let a přináší nám unikátní svědectví o založení města, jeho rozkvětu i zkáze na základě zjištěných informací i rozhovorů s přeživšími rodáky či potomky emigrantů.
Pozitivní na této smutné knize je, že přeživší či potomci nezapomněli, schází se a postavili i pomník na místě srovnaného města.
Sám název v nebi je pusto jsou údajně slova rabína těsně před jeho zastřelením.

Za mě jedna z TOP knih, kterou bych patrně minul, kdybych si náhodou na netu nepřečetl článek o třech důstojnících, kteří bojovali ve druhé světové válce na východní frontě a obdrželi nejvyšší vojenské vyznamenání Sovětského Svazu.
Buršík je jedním z nich. Ve svých poměrně krátkých pamětech nám líčí svůj útěk do Polska po postoupení Sudet a zřízení protektorátu, pak následnou internaci v sovětských táborech, postupné budování československé vojenské brigády v SSSR, boje u Sokolova, Kyjeva, Dukly a návrat do vlasti, na který čekali šest let.
Pak přijde smutné a drsné vystřízlivění z toho, jak se vyvine situace u nás gradující Únorem 1948. On sám totiž nebyl komunista.
Následuje vězení, dramatický útěk z republiky a život v Británii, kde se vždy hlásil k podpoře Československa. Naštěstí se dožil Sametu.
Kniha ukazuje, že ne všichni, co bojovali na východní frontě, byli komunisté. Jeho život a postoje společně s hrůzností komunistického SSSR a jejich věrných pomocníků u nás, by měl znát každý, kdo se dnes Ruska zastává, aby viděl ten "ráj" na zemi.
Je smutné, že Městská knihovna v Praze už ji nemá k výpůjčce a že vyšlo jen jedno vydání.
Měla by to být povinná četba.

Moje první setkání s nositelkou Nobelovy ceny.
Určitě by to neměl číst někdo, kdo zrovna není úplně v psychické pohodě.
Kniha začíná dost temně, a to čtenář ještě netuší, že půjde hodně hluboko do rodinných tajemství, když se sama nevyladěná autorka setká se svojí kamarádkou, zároveň bývalou spolupracovnicí, která ji požádá o laskavost.
A v tento moment se s autorkou vydáváme na cestu na ostrov Čedžu a poznáváme masakr, který se tam i ve skutečnosti stal. Jsme svědky obrovské tragédie na příběhu jedné rodiny.
I přes všechnu tu hrůzu nás autorka vede na niti spojující historii, vlastní zamyšlení někdy až na lyrické notě, kdy se sama pohybuje v rovině reality a snu.

Výborná kniha, kterou sepsal novinář a současně agent Mosadu, který se přímo podílel na některých fázích záchrany etiopských Židů ze Súdánu a později přímo z Etiopie.
Viděl jsem prvně film, který se soustředil pouze na část záchrany, která měla základ přes turistické letovisko.
Kniha to logicky bere zeširoka a seznámí nás i s jinými cestami záchrany.
I přes vážnost a pomalu až odvážnou troufalost celé akce, je kniha psaná vtipně, autor to prostě umí podat.
Velmi oceňuji poslední kapitolu, která poukazuje i na těžkou asimilaci etiopských Židů v Izraeli a často až jejich pomalu rasovou diskriminaci od ostatních občanů Izraele i rabínů.

Autobiografická kniha z Austrálie, kdy kluk, který přežil dětskou obrnu, chce vést normální život, jezdit na koni a stát se spisovatelem.
Líčí nám své příběhy z dětství, kdy se musel vyrovnat se svým handicapem i občasným pohledem dospělých lidí připomínajícímu, že není jako ostatní děti.
Těším se i na stejnojmenný český film.

Prvně jsem viděl film z roku 1954, kde to Baťa, na kterého je kniha i film mířená drsně schytal. Tam mu přišijí i boj proti komunismu i sympatii k nacismu.
Poté jsem si sehnal původní knihu z roku 1933, která byla i soudně zakázána na popud Baťi a nedivím se mu. Sice v knize nebyl obviněn se sympatii k nacismu, z boje proti komunismu byl jen boj proti marxismu.
Ale jinak v mnohém drsnější než film, pouze hromadění majetku, ždímání dělnictva a poté jeho vyhození a nahrazení mladšími, i drsné metody výchovy syna, boj o kapitál ovlivňující i rodiny, vztahy mezi zaměstnanci, vytěsnit svobodu, lásku, zábavu, stále mít zaměstnance pod kontrolou.
Složitější na čtení byl jazyk, větná skladba z roku 1933 i neustále odbíhající text od děje k rádoby filozofickým úvahám.
Přečetl jsem i poválečné upravené vydání, do kterého Svatopluk zakomponoval i další svůj román Andělé úspěchu, kde popisuje, jak funguje prodej obuvi. A především jak je snahou všechny dělníky či prodejce vyždímat, vyhodit a nabrat jiné.
Zde se už nebojí šéfa přímo na obálce spojit s Baťou a v knize ho obviňovat k náklonnosti k Hitlerovi a fašismu, nenávisti k Rusku a komunismu.
Zároveň tam ukazuje, jak se dělníci jsou schopni pod vedením komunistů spojit ke stávce.
Přes všechnu agitaci, chválu komunismu a odporu ke kapitalismu, ale nelze Svatoplukovi ubrat na tom, že psát umí. Velmi úderný styl. Až trapné tedy bylo to neustále naražení na Ameriku.

Přečteno v rámci Čtenářské výzvy. Dříve jsem znal pouze jako Večerníček.
Zprvu mi vadilo nářečí, ale rychle jsem si zvykl.
Nádherná lyrická pohádka, kdy zvířatům bylo dáno uvažování, řeč i vlastnosti lidí.
Kromě toho "souboj" Bystroušky s revírníkem Bartošem.
Skvělé vypíchlé vlastnosti jako touha po svobodě i lásce.

V rámci Čtenářské výzvy jsem prvně viděl filmové zpracování, takže jsem zhruba věděl, o čem kniha bude.
Ve filmu si závěr malinko upravili, byl jsem rád, že ten opravdový v knize byl odlišný.
Ale i tak jsem byl ohromen a nedovedu si vůbec představit, jaký vnitřní boj musel snašet.
Ale byla válka a musel přežít. - slíbil mamince
Ještě že se rozhodl napsat knihu, jinak by nikdo neuvěřil, že takto lze přežít válku.
Některé příhody mně přišly až neuvěřitelné, ale to je holt život a ve válce ještě absurdnější a smutnější.