petbrab
komentáře u knih
Už zase skáču přes kaluže
Alan Marshall
Autobiografická kniha z Austrálie, kdy kluk, který přežil dětskou obrnu, chce vést normální život, jezdit na koni a stát se spisovatelem.
Líčí nám své příběhy z dětství, kdy se musel vyrovnat se svým handicapem i občasným pohledem dospělých lidí připomínajícímu, že není jako ostatní děti.
Těším se i na stejnojmenný český film.
Botostroj
Svatopluk Turek
Prvně jsem viděl film z roku 1954, kde to Baťa, na kterého je kniha i film mířená drsně schytal. Tam mu přišijí i boj proti komunismu i sympatii k nacismu.
Poté jsem si sehnal původní knihu z roku 1933, která byla i soudně zakázána na popud Baťi a nedivím se mu. Sice v knize nebyl obviněn se sympatii k nacismu, z boje proti komunismu byl jen boj proti marxismu.
Ale jinak v mnohém drsnější než film, pouze hromadění majetku, ždímání dělnictva a poté jeho vyhození a nahrazení mladšími, i drsné metody výchovy syna, boj o kapitál ovlivňující i rodiny, vztahy mezi zaměstnanci, vytěsnit svobodu, lásku, zábavu, stále mít zaměstnance pod kontrolou.
Složitější na čtení byl jazyk, větná skladba z roku 1933 i neustále odbíhající text od děje k rádoby filozofickým úvahám.
Přečetl jsem i poválečné upravené vydání, do kterého Svatopluk zakomponoval i další svůj román Andělé úspěchu, kde popisuje, jak funguje prodej obuvi. A především jak je snahou všechny dělníky či prodejce vyždímat, vyhodit a nabrat jiné.
Zde se už nebojí šéfa přímo na obálce spojit s Baťou a v knize ho obviňovat k náklonnosti k Hitlerovi a fašismu, nenávisti k Rusku a komunismu.
Zároveň tam ukazuje, jak se dělníci jsou schopni pod vedením komunistů spojit ke stávce.
Přes všechnu agitaci, chválu komunismu a odporu ke kapitalismu, ale nelze Svatoplukovi ubrat na tom, že psát umí. Velmi úderný styl. Až trapné tedy bylo to neustále naražení na Ameriku.
Liška Bystrouška
Rudolf Těsnohlídek
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy. Dříve jsem znal pouze jako Večerníček.
Zprvu mi vadilo nářečí, ale rychle jsem si zvykl.
Nádherná lyrická pohádka, kdy zvířatům bylo dáno uvažování, řeč i vlastnosti lidí.
Kromě toho "souboj" Bystroušky s revírníkem Bartošem.
Skvělé vypíchlé vlastnosti jako touha po svobodě i lásce.
Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend
Sally Perel
V rámci Čtenářské výzvy jsem prvně viděl filmové zpracování, takže jsem zhruba věděl, o čem kniha bude.
Ve filmu si závěr malinko upravili, byl jsem rád, že ten opravdový v knize byl odlišný.
Ale i tak jsem byl ohromen a nedovedu si vůbec představit, jaký vnitřní boj musel snašet.
Ale byla válka a musel přežít. - slíbil mamince
Ještě že se rozhodl napsat knihu, jinak by nikdo neuvěřil, že takto lze přežít válku.
Některé příhody mně přišly až neuvěřitelné, ale to je holt život a ve válce ještě absurdnější a smutnější.
Knihkupec z Kábulu
Åsne Seierstad
Moje druhé setkání s autorkou. Tato kniha byla napsána těsně po pádu Talibanu a autorka žila nějaký čas uvnitř poměrně rozvětvené rodiny dejme tomu ze střední třídy. Díky tomu můžeme nahlédnout, jak to v takové rodině funguje. Člověk si uvědomí, jak těžké musí být ženou v Afghánistánu, a i když se zrovna režim zmírní, tak pro ně se toho změní málo. I dospělí synové jsou stále pod vlivem dominantního otce rodiny. A to ještě tato konkrétní rodina je vcelku liberální a Taliban nemusela.
Doporučuji přečíst všem. Možná by to mohla být povinná četba i pro naší mládež, aby si více vážila svobody.
Docela by mě zajímalo, co se stalo s touto konkrétní rodinou po návratu Talibanu. Nebo možná raději nechtěl.
Škoda že to autorka krátce nezmínila ve své pozdější knize Afghánci nebo mi to uniklo.
Všechny cesty vedou k válce: Příběh Ruska a Ukrajiny očima českého reportéra, 2011–2022
Vojtěch Boháč
Voxpot sleduji už delší dobu, takže jsem od Boháče kvalitní knihu očekával.
Boháč procestoval jako student a později i reportér Ukrajinu a Rusko a doslova strhujícím způsobem nám předkládá události, které vedly mimo jiné k Majdanu, anexi Krymu, válce v Donbasu a vpádu Ruska na Ukrajinu a dalších událostí ať už v Ukrajině ale i v Rusku.
Rozhovory s přímými účastníky všech těchto událostí.
Zabývá se i tím, proč Medvěděv se nestal podruhé prezidentem, proč musel ustoupit Putinovi, některé části popisují i Navalneho.
Dozvíme se, proč tak rychle padl Krym či jak Ukrajinci zprvu vnímali Zelenskeho.
Úplný závěr rozhovor s jeho ruskou známou, novinářkou jen podtrhne ruské uvažování, nad kterým zůstane rozum stát.
Afghánci: Tři příběhy z jedné země
Åsne Seierstad
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. I když je to velmi smutné čtení. Kniha na konkrétních příbězích tři lidí pomůže čtenáři pochopit Afghánistán od království až po současnou vládu Talibanu. Období války od útoku na WTO až po současnost je samozřejmě stěžejní část. Ty tři příběhy je bojovník Talibanu, žena momentálně žijící v exilu, která se přes zdravotní handicap vypracovala v bojovnici za práva žen, a mladá studentka z kábulské rodině, která žila běžný život studentky vysoké školy, než ji Taliban o sen připravil. Autorka se všemi setkala osobně. Kniha má i jiné postavy, které nám dokreslí pohled na tuto krásnou a zároveň smutnou zemi. Opravdu mi po dočtení bylo smutno. Dvacetileté úsilí ukončit středověk přišlo vniveč kvůli místní korupci, kmenovému zřízení ve vesnických oblastech, USA, která nechápe či nechtělo chápat místní podmínky i zbabělosti a strachu afghánské armády a kábulské elity.
Jako po drátku
Ondřej Šanc
Upřímně čekal jsem více. Kniha se sice četla sama, příběh ubíhal, čtenář byl zvědavý, kam se hlavní hrdina zase posune.
Ale s přibývajícími stránkami to bylo stále totéž - hrdina na konci sil bez jídla, který zase najde nějak způsob obživy.
Jeden komentář zmiňuje, že kniha měla skončit na stránce 268. S tím se ztotožňuji též.
Příběh o synovi a pravnukovi hlavního hrdiny už mi přišel navíc.
Nehledě na to, že to nesedí ani ročníkově, aby Adam byl pravnuk Zoltána.
Dále chování postav bylo někdy zcela nelogické. Příběhy občas byly zcela neukončené.
Autor knihy Šanc žil dle popisu na obálce zajímavý život a snažil se ho vtělit do své prvotiny, což se mu povedlo tak průměrně.
Velmi pozitivně ale chválím nápad umně vtělit do románu i několik reálných postav historie.
Chladnou zemí
Jáchym Topol
Nevím úplně, co si o této knize myslet, zda má upozornit na genocidu v Bělorusku za války, kterou páchali nejen Němci ale i Sověti či na komercionalizaci výletů do bývalých koncentračních táborů, nebo na to, že Rusové nechtějí přiznat, že se podíleli na genocidě a chtějí to hodit jen na Němce, nebo na to, že židy nemají rádi nikde a jejich vzpomínku nechtějí vůbec připomínat.
Cesta
Cormac McCarthy
Mé první setkání s autorem. Ale teoreticky jsem měl jeho dílo nastudováno, abych věděl, co mohu očekávat.
Existenciální román o cestě za přežitím po globální apokalypse. Výborné rozhovory otce se synem, co je a co není dobro, kdo je zlý či dobrý i v situacích bezvýchodnosti boje o přežití.
Dospívání chlapce vzhledem k situaci.
Hodně depresivní, i když čím déle kniha trvala, tak bylo jasné, že vždy k jídlu něco naleznou.
Lehce optimistický závěr i při setkání se smrtí jsem ale při celkovém rázu knihy nečekal.
Zajímavý i doslov Arbeita, i když s chybou v názvu filmu Hanekeho.
Kouknu i na filmovou verzi od Hillcoata. Vigo Mortensen z Pána prstenů morálně jistě splňuje roli otce.
Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
(SPOILER) Dávám plný počet hvězd. Tahle kniha myšleno celá trilogie má své kouzlo, nutí ji přečíst jedním hltem, i když literární kvalita není příliš vysoká.
Možná tím, že autor má ke Krušným horám vztah, dává knize něco zvláštního, která čtenáře "nutí" příběh rodiny Smolíkových prožívat s nimi.
Už jsem se skoro "bál", že i třetí díl skončí smutně, ale dal i přes smrt hlavního hrdiny naději, i když jakou, když končí tři měsíce před srpnem 1968.
Jen snad způsob zatčení Tomečka byl možná lehce vypůjčen že seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře.
A menší chyba tisku? - hromotluk Luboš se jmenuje zprvu Kantůrek a najednou Horváth.
Závěrečný epilog trilogii propojil s autorem i původní německou rodinou. To bylo až dojemné.
Jako pes
Filip Topol
Tři krátké povídky, hlavně první a třetí výborné, i když trochu smutné. Umělci holt mají jinou morálku a démon alkohol je často obklopuje.
Vtipné, smutné, ze života.
Doplněno kresbami Viktora Karlíka z cyklů o účtenkách. Náramně se to ke knize hodilo.
Lehce mi to připomíná knihu Horečka od Hraběho
Slib
Chaim Potok
Už u knihy Vyvolení jsem psal, že snad lépe ani nešla napsat.
Slib mně přijde ještě o něco lepší. Téměř dokonalý. Potok je výtečný vypravěč.
Trochu upozadil Dannyho, bylo to více o Reuvenovi. Přidal další postavy a to především Michaela a rava Kalmana.
Krásně nám opět popsal boj mezi ortodoxním a modernějším pojetím židovství. Pohled jak to vnímají Židé, kteří zažili koncentrační tábory, a jak ti, kteří prožili válku v USA.
Závěrečné kapitoly "boj"o smichu mezi Reuvenem a ravem Kalmanem, a snaha Reuvena rozmluvit Michaela, jen mrazivě podtrhly tuto vynikající knihu.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Trochu jiný styl a pohled na příběh okolo koncentračních táborů a holokaustu. Na jedné straně propracovaná vypočítavost a lhavost nacistického režimu a na druhé straně různá míra důvěry či nedůvěry ve snaze přežít. A nad to vše příběh dívky, která nechce zemřít, načež v tváři smrti se postaví lhostejnosti režimu. Lustig výborně popsal i to, že v tváři smrti a přežítí často člověk zradí vlastního druha, aby žil déle viz závěr a chování židovského komanda.
Silná kniha. Až z ní mrazí.
Naprosto osvětleno
Jonathan Safran Foer
Upřímně musím dát pouze tři hvězdy. Kniha mě bavila střídavě. Tři roviny vyprávění o minulosti i přítomnosti.
Alexova angličtina je sice výborný počin, protože takhle překlady méně zdatných angličtinářů často vypadají. :))) I když tady oceňuji, že od srandovních témat přejdou ve vážná témata.
Pátrání po předcích Jonathana dost osekané. Čekal bych dle anotace větší záběr. I když vyrovnání s vlastní minulostí mělo mrazivý konec.
A třetí rovina deník Jonathana, ten mě bavil asi nejvíce.
Jsem zvědavý na filmovou verzi, která se natáčela v Praze.
Boj o Jeruzalém
Dore Gold
Autor je bývalý poradce dvou izraelských premiérů a bývalý velvyslanec při OSN.
Přesto napsal nestranně poměrně obšírně pojednání o statusu Jeruzaléma.
Celá kniha je poctivě ozdrojována.
Gró knihy je úvaha, proč má zůstat Jeruzalém nerozdělený a pod správou Izraele, který jediný je schopen zaručit svobodný přístup k památkám všech tří monoteistických náboženství.
Kniha se samozřejmě zabývá i historií Jeruzaléma, snahou o domluvu s Palestinci i selháním OSN.
Moje roky v Izraeli
David Borek
Knihy zahraničních zpravodajů České televize mám rád.
Takže ani tato kniha mně nemohla uniknout.
Velice cením dvě stěžejní kapitoly - izraelskou politickou scénu a vztah Izraelců a Arabů.
Borek popsal velice ale opravdu velice přesně vztah Izraelců a Arabů z takového úhlu pohledu, ze kterého bych to ani nečekal.
Ač sám má židovské předky, tak je to nestranné.
Super bylo i velké množství fotek.
Zajímavá byla i myšlenka, zda problémové soužití Izraelců a Arabů nemůže časem vyšumět. Poslední kapitola je datována k roku 2022....
Zloději v noci
Arthur Koestler
Chtěl jsem původně číst jinou knihu autora, ale tato mně padla první do ruky.
Autor románovým způsobem píše o zakládání izraelských osad, tedy hlavně jedné osady, na území Palestiny těsně před začátkem druhé světové války. Na vzniku osad se sám podílel, takže vychází z vlastní zkušenosti a sebe tam dle mého názoru vtěsnal jako hlavní postavu.
V druhé polovině knihy se více než vznikem osady zabývá celkovým pohledem na názor a jednání Židů na vznik samostatného státu. Přidává i pohled Palestinců a britské mandátní zprávy. V této části se děj odehrává i mimo osadu v Jeruzalémě a jiných městech.
Kniha podle mě graduje až v druhé polovině, to jsem se od ní na rozdíl od první poloviny nemohl odtrhnout.
Další ukázka nikdy nekončícího boje Židů o svůj život a touhu po státě.
Jejich pracovitost versus lenost arabských obyvatel.
Oceňuji i úvahy o tom, že i když země zaslíbená, tak se tam v podstatě vrací až po době, která trvala dva tisíce let.
Duna
Frank Herbert
Viděl jsem prvně filmové zpracování a to jak od Lynche tak od Villeneuva, které se knihy vcelku velmi drží. Chyběl mi při čtení tedy takový ten moment překvapení, i když je toho v knize logicky více než ve filmu. Kniha přestože je rozsáhlá, četla se vcelku rychle. Na rozdíl od filmu je zde kromě děje i pojednání z ekologie či náboženství. Nevím, zda Herbert knihu natahoval nebo si prostě jen rád hrál se slovy. Zajímavý je i doslov Ondřeje Neffa. Do dalších dílů už ale patrně nepůjdu.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Kunderu jsem na Gymnáziu nečetl, viděl jsem tehdy pouze film Žert.
Nesnesitelná lehkost bytí byla tedy moje první knižní zkušenost s Kunderou.
Překvapilo mě, že je psána poměrně jednoduchou češtinou, takže se četla svižně.
Na několika postavách tu Kundera rozvíjí lehce filozofický příběh o lásce, vztazích mezi mužem a ženou či vztah rodičů a dětí, nevěře, roli náhody v životě existenci, nemožnosti něco napravit, neboť žijeme jen jednou. Samozřejmě je zde i pojednání o emigraci, situaci v republice po okupaci, disentu či vnímání okupace, invaze a války zvenčí.
Zaujala mě šestá kapitola, která propojila filozofii s konkrétními postavami knihy. Ta byla přímo excelentní, kvůli ní jsem dal plný počet.
Francouzský filozof Finkielkraut řekl, že dva spisovatelé, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu - Kundera a Roth ho nedostali proto, že feministická lobby je obvinila že sexismu. No díky některým pasážím této knihy si říkám, že to možné je. :)
Knihu prý tehdy odmítl normalizační disentu, bral to jako útok na sebe. Těžko říct, možná z pár pasáží typu článek Tomáše o Oidipovi nebo jeho první setkání se synem u redaktora. Tam lehce naráží.
Každopádně myslím, že jako první knižní setkání s Kunderou jsem si nemohl vybrat lépe.