Percabethka komentáře u knih

Po stylistické stránce byla tahle kniha skvělá, ale nechápu, koho baví číst STO stránek o tom, jak nějakej děda loví rybu... Dobře, možná rybáře, ale stejně!
Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale asi to není kniha, ke které bych se jednou vrátila.

6 12.07.2018

OMG, to mám jako po tomhle konci vydržet čekat na další díl?!
Ačkoli mám proti Říši bouří několik výhrad, nemůžu hodnotit jinak než 5*, protože přes všechny chyby to bylo prostě naprosto dokonalé!
Z celé série se mi nejvíc líbily první dva díly, díky té atmosféře a prostředí a taky kvůli tomu, že jsme věděli, s jakým cílem Celaena dělá to, co dělá. O Aelin už se ale to samé říct nedá - všechny ty její tajné plány mě sice trochu štvaly, na druhou stranu ale musím říct, že byly jednoduše geniální. Maasová využila každý naprosto detail. Každý úsměv, barva vlasů nebo dopis byly střípky jednoho obrovského, geniálního plánu, který nám na konci odhalila. A kdyby to bylo jen v tomhle díle, jenže ono to tak bylo od počátku série. Nechápu, jak mohla tohle všechno vymyslet. Jestli se takhle chová i v reálném životě, tak teda docela lituju její okolí, když za nima přijde s nějakým velkým odhalením svých kroků :D
Jinak co se vztahů týče... Po ACOTARu mi bylo naprosto jasné, že všechny postavy skončí spárované :D A už jsem si na to u ní docela zvykla, takže mi to ani nevadilo, ale ten vztah Aelin a Rowana... Rowan se pořád tvářil, jak konečně našel někoho, kdo je mu rovný, ale mě spíš přišlo, že se choval jako poslušný pejsek... Přesto mě ale ten konec naprosto dostal! A to jejich pouto jsem čekala už od chvíle, kdy se tam ve třetím díle objevil, protože... jo, protože ACOTAR :D Docela mám z těch sérii pocit, že jak je Maasová píše současně, tak ten samý nápad vždycky použije do obou... Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se na konci ukázalo, že se oba ty příběhy odehrávají ve stejném světě, jen na jiných kontinentech :D
Jinak mi ještě docela vadily ty překlepy a chyby. Chápu, že na tolika stránkách je asi těžké to všechno ohlídat, jenže tady byla často špatně celá slova ("hola" místo "mohla" a podobně...).

6 05.07.2018

Když jsem Josefínu viděla poprvé v knihkupectví a přečetla si na obálce "Legendy slovanů ožívají", musela jsem jí mít. Knihy s tématikou bájí a pověstí čtu hrozně ráda, jenže.... Tahle mě hrozně zklamala.
Začátek byl docela pěkný, autorka tam rozebírala filosofické otázky a podporovala ekologii ♥ Pak se ale Josefína začala utápět v sebelítosti kvůli svému vzhledu a už to jelo. Nejdřív se z ní vyklubala Mary Sue, jakou jsem snad ještě neviděla (achjo, jsem tak ošklivá a všichni se mi posmívají za moje křivky - a o pár stránek dál už je do ní zamilovaná půlka hlavních klučičích postav -.- o dalších věcech ani nemluvím...), pak přišly nelogické dialogy a ještě nelogičtější chování hlavních postav a autorčin styl mě začal naprosto iritovat, protože:
1) Snaží se psát profesionálně, ale jediné, čeho tím docílila, je to, že je to totálně trapný. Myslím, že jsem při čtění téhle knížky pozvedla facepalm na úplně novou úroveň.
2) Všechno tam omílala tisíckrát dokola
3) Když chcete napsat něco staročeštinou, nestačí mít syntax a la mistr Yoda...
3) Používala historismy a zároveň angličtinu, ale psanou česky, takže jsem luštila, co je sakra to déndžrs, než mi došlo, že to nebude žádný staroslovanský výmysl :D Nad impásibl a mistejk jsem už jen kroutila hlavou...
4) Když chci používat cizí jazyky, tak si o nich nejdřív něco zjistím - třeba že je DAS Haus a ne DER :)) Jop, vím, že to bylo kvůli tomu, že se z der pak vyklubal Wunder, jde mi o to, jak to okomentovala Josefína. Mimochodem, pojmenovat hlavní hrdinku v knize kde "Legendy SLOVANŮ ožívají" Josefína Wunder a hlavním dějištěm udělat Wunderhaus...
5) Ty šíííleně trapný básničky... Já bych se za ně styděla už jen kdybych si je psala doma do šuplíku, ale vydat je...
Knížka byla navíc zbytečně morbidní - "Budí své děti a gestem je vyzývá, aby vyskákaly z okna. Skočily, leč přilétá ohnivý zmek a zapaluje Haniny děti" WTF! -, nevěrohodná, třeba to s tím hadem, který se rozhodl, že do srdce světa vezme na exkurzi nějakou random nedůležitou holku :)) a chyběly mi tam ty báje, sice tam z nich pár věcí bylo, ale všechno to bylo hrozně zamotané a kdybych například domovoje, lešije a ty bohy neznala předem, byla bych z toho hrozně zmatená.

Pokud si chcete přečíst YA fantasy s tématikou Slovanských mýtů, přečtěte si radši Nemetonburk...

6 02.06.2018

Základní dějová linka byla naprosto úžasná ♥ Postavy jsem si okamžitě zamilovala, stejně jako Hugův styl psaní. Ale při každé autorově vsuvce (válka s Napoleonem, popis Paříže, úvaha o klášterech, ...), dlouhé v průměru tak padesát stránek, jsem docela šílela.
Kdyby vydal dvě samostatné knihy,
Bídníky a Francie - historie, popisy a úvahy (nebo něco v tom smyslu)
určitě by tím spoustu lidí potěšil, protože když čtete nějaký příběh a v zajímavé části je najednou přerušený 50 stránkovým popisem bitvy u Waterloo, která je vám v tu chvíli naprosto ukradená, protože chcete vědět, jak pokračuje příběh Jeana Valjeana, tak to není zrovna příjemné :D

6 02.12.2017

Tahle kniha mi, nevím proč, hrozně připomínala Ten, kdo stojí v koutě. Nejsem si úplně jistá, čím to bylo. Asi tím, že se obě četly rychle a úplně sami (těch 520 stran jsem přečetla za 3 večery) a pak proto, že přestože bych je rozhodně nezařadila mezi mé nejoblíbenější knihy (to ani náhodou :D), měly v sobě silné vnitřní kouzlo, díky kterému tak nějak vyčnívají z té hromady knih, které jsem přečetla.
Moc se mi líbilo, že vypravěckou byla Smrt. Oblíbila jsem si jí z celého příběhu asi nejvíc. Na to, že je to smrt, měla celkem něžný a milý humor :D. A pak byly super ty zvýrazněné části (Slova z Dudenova slovníku, důležité rozhovory, poznámky Smrti nebo různé doplňky).
Nemyslím si, že se k ní někdy vrátím, hlavně asi proto, že období druhé světové války nemám moc ráda, ale když se mě na ní někdo zeptá, rozhodně mu jí doporučím :)

6 22.12.2016

Kniha o knihách, co víc si přát. Děj byl sice jednoduchý a závěr hrozně useknutý, ale i tak měl příběh svoje kouzlo.

5 02.11.2022

Přijde mi, že Skácelova poezie je většinou hrozně snová a něžně melancholická, čtenář se při ní úplně odpoutává od přízemní reality a najednou prásk - ve verši se objeví slova jako radar, igelit, guma, struny hnoje,...
A je po atmosféře.
Jinak se mi ale sbírka líbila.

“Dlouho a dlouho díval jsem se dolů.
Tak už to bývá. Hloubky lákají
a zná to voda,
někdy zná to nebe,
zábradlí dovede to nazpaměť
a prázdný lom vzpomíná obráceně.”

5 07.12.2020

Je úžasné vidět, jak žili lidé před skoro 4 tisíci lety a jak bylo jejich myšlení v některých ohledech úplně odlišné, v jiných zase tolik podobné tomu našemu. A hlavně, že už v té době tvořili literaturu. S tímhle eposem si člověk připadá, jako by měl vlastní stroj času.
Příběh jako takový mi přišel zajímavý spíš po psychologické stránce, čtenář se z eposu dozví, jaký byl summerský postoj k ženám, k životu, k přírodě... A na konci nechybí ponaučení.
Není to kniha, kterou bych musela číst každý den, ale rozhodně je to jeden ze základů kulturního dědictví, na který bychom měli být hrdí.

5 27.11.2020

Hlavní myšlenka knihy je podle mě výborná, hra je ale místy lehce naivní... Například si myslím, že kdyby přišli maršálovi vojáci do Galénovy ordinace, mohli si klidně nabrat dost léků pro barona i maršála a o nikoho jiného jim přeci nešlo. Na druhou stranu ale chápu, že tím Čapek nechtěl hru komplikovat, aby lépe vynikla hlavní myšlenka.

5 12.01.2020

Uff, tak mám pocit, že se nám ty retellingy Krásky a zvířete rok od roku zhoršují... Dvůr trnů a růží byl super, Na lovu celkem fajn, ale tohle...
První část knihy Nyx přemýšlí jenom tom, že "bude zneuctěna" pánem démonů a když zjistí, že se to nestane, je z toho na prášky, protože teď po něm najednou hrozně mooc touží. Pomoc! K tomu stačí přidat všemožnou magii, mýty, trapné scénky a naprosto nesnesitelnou hlavní hrdinku a tadá, Krutá krása je na světě!
A já vážně doufala, že se konečně najde nějaký retelling, kde bude "Belle" stejně hodná jako v té původní pohádce, bude mít ráda knížky a nebude zase lovkyně nebo vražedkyně (jako ve Dvoru a Na lovu). Lovkyně Nyx sice není, ale je zlá a hloupá - i když to je asi z části zaviněno i nelogičností a zmateností celé knihy - a ostatní postavy jsou naprosto ploché a bez charakteru. Upřímně, jediné, co tuhle knížku trochu zachraňuje je ta nádherná obálka...

Pááááni... Tohle bylo prostě skvělý.
Sice si pořád stojím za tím, že se mi nejvíc líbil druhý díl, protože... Feysand :D A taky tam bylo nejvíc zvratů a napětí. Ale tenhle díl se mi taky moc líbil :) I když tu mám zase pár věcí, které bych vytkla.
Tak zaprvé to, jaká je Feyre v tomhle díle Mary Sue... V prvním byla super, v druhém ještě docela taky, ale teď... Prostě neporazitelná vladařka, která je úplně dokonalá, ničeho se nebojí, všechno jí vychází a všichni jí milují, ona jediná dokáže pohlédnout do zrcadla, ze kterého víly o stovky let starší než ona zešílely, a získá na svou stranu všechny démony, kteří se v knize kdy objevili... Ehm... :D No a potom mi přijde, že se tu postavám neskutečně změnily povahy. U některých je to logické - třeba Feyre je oproti prvnímu dílu úplně jiná kvůli tomu všemu, co prožila, a protože se stala vílou. Nesta se zase změnila, když se zamilovala. Ale Rhys? V předchozích dvou dílech to byl takovej ten vtipnej bad boy a tady se chová jak holka... Btw když už jsme u něj, tak nevím jak, ale prostě jsem úplně odhadla to všechno, co se s ním stane na konci :D Asi kvůli tomu, co řekl Suriel a pak jsem trochu přemýšlela nad tím, jak to asi Maas udělá, aby ta válka nebyla takový klišé :D I když ono to tak nakonec stejně trochu dopadlo. Taky bych dala trochu víc prostoru Tamlinovi, protože přes všechno, co udělal, jsem ho pořád měla ráda. I když ne tak jako Rhyse. No a nakonec mi trochu vadila ta genocida Hybernu... Jasně, museli je porazit, ale nemuseli je přece všechny zabíjet... Jinak ten konec byl celkově docela dost useknutej :D
Přesto se mi ale celá tahle série neskutečně líbila - ten svět, styl Maasový i ty postavy a zvraty... Už se dost těším na Skleněný trůn.

5 15.04.2018

Přišlo mi zajímavé dozvědět se, jak to ve skutečnosti bylo s Rusy - že to nebyli jen ti hodní osvoboditelé, kteří nás zachránili před Němci, ale někdy se chovali ještě hůř než oni. Každý ví o Hitlerovi, ale že byl Stalin stejná zrůda tak známé není. Z tohohle pohledu se mi knížka moc líbila, navíc se i hezky a rychle četla.
Co mi ale vadilo byla téměř úplná absence Lininých myšlenek a pocitů. Skoro nikdy v průběhu knihy jsme nevěděli, jak se cítí a co si myslí. Kvůli tomu se nejen nemohla nijak charakterově vyvíjet, ale hlavně jsme nemohli pozorovat, co udělá s psychikou člověka pobyt v pracovních táborech.
Co se Andriuse (Pokud vím, má se to skloňovat Andria, ale v celé knize to bylo takhle, tak to tu nebudu měnit :D) týče, vůbec není poznat, že se Lině líbí, dokud spolu nezačnou chodit - pokud je to vážně chození, kdo ví, Lina na to nemyslí...
No a pak je tu ten useknutý konec... Přitom by stačilo přidat dvě kapitolky o tom, jak je přišel zachránit Andrius. Ten epilog by tam mohl zůstat. Myslím, že by to příběh hned vylepšilo...

5 04.08.2017

Dojemný příběh o tom, co všechno může prostý člověk dokázat ❤ Asi už vím, co budu dělat, až budu stará :D ❤

5 27.06.2017

Bylo zajímavé se po tolika letech vrátit zpátky do světa Divergence. Tu jsem si už bohužel skoro vůbec nepamatovala a tak jsem po celou dobu čtení Čtyřky prolistovávala všechny díly trilogie, abych si připomněla některé věci, které mi kvůli zapomenutým souvislostem nedávaly smysl. Ačkoli mi hodně vadilo násilí na začátku knihy (a vím, že jsem s tím měla problém už v Divergenci :D), celkově se mi kniha líbila a přečíst si situace nejdřív z Trisina a potom i z Tobiasova úhlu pohledu bylo vážně super :)

5 01.05.2017

Válka s mloky je sice geniálně a hrozně hezky napsaná, ale čte se neskutečně pomalu a navíc mi vadila absence nějakého hlavního hrdiny... Jsem ráda, že už to mám za sebou :D

5 28.04.2017

Byla to moje první kniha od Christie a moc se mi líbila. Bylo mi jasné, že ti, kdo vypadají podezřele, vrazi nebudou, tak jsem našla tu nejméně podezřelou postavu a čekala jsem, že to bude ona. No, nebyla... :D Rozhodně si od ní musím ještě něco přečíst ❤

5 03.02.2017

Lehce depresivní kniha, která je jedním velkým podobenstvým všech špatných politických režimů a je až děsivě aktuální... Díky délce, rychlému spádu a živosti jsem jí měla přečtenou hned. A myslím, že o ní budu ještě dlouho přemýšlet :)

5 30.01.2017

Vyhlížím tě každé ráno
ve vánku
v jitroceli v mátě
v květech orlíčku
na zápraží dveře nechávám pootevřené
Dělí nás jen tenké, tenoučké sklo.

Překrásná, dojemná, smutná a zároveň snová sbírka.

4 23.06.2023

Afterdark je přesně ten typ knihy, která je sice krátká co do počtu stran, ale její čtení vám zabere obrovské množství času, protože se často musíte zastavovat a dohledávat si jednotlivé písničky playlistu, který Murakami postupně odhaluje, semtam si ohnout růžek nebo se prostě jen zastavit a zamyslet se nad tím, co jste pravě přečetli. To ale nevydržíte dělat moc dlouho, protože vás skvělá atmosféra a poutavost příběhu donutí pokračovat ve čtení.

4 26.12.2022

"Hrát se slovy si umí každý hlupák!", říká Lorenzo v pátém obraze třetího jednání.
Jen málokdo si přitom umí hrát se slovy tak jako Shakespeare. A jen málokterou jeho hru mám tak ráda jako právě Kupce benátského. Kromě všeho, co chválí v poznámce překladatele Martin Hilský, se mi na hře líbí její feministická rovina. Protože nakonec je to Porcie, kdo všechny přechytračí, porazí Shylocka a zachrání Antonia.

4 02.11.2022