_Peprmintka_ komentáře u knih

Nesmrtelná kniha, kterou jsem kdysi četla s mámou jako malá a tehdy jsem ji rozumněla úplně jinak. Po letech mi teď začala dávat význam tam, kde jsem jí nerozumněla a naopak některé věci už jsem nedokázala pochopit.
Kniha o nesmyslnosti světa dospělých, o zklamání ze života a zahozených snech, o křehkosti vztahů, o dětském pohledu na svět, o nevinnosti a pevných poutech mezi živými bytostmi. O tom, jak jedinečné pro nás může být něco naprosto nejedinečného a všedního. O bolesti ze ztráty.
Tahle kniha se snad nedá ani hodnotit, jen nad ní přemýšlet. Nerozumím lidem, kteří v Malém princi nenašli ani jendu jedinou alegorii a metaforu, se kterou by se ztotožnili. Krásná kniha a stejně jako před lety jsem na jejím konci plakala. Jako dítě jsem plakala, protože mi konec přišel smutný. Teď mi v něčem připadá vlastně dojemně šťastný...

14 30.01.2018

Jak již hodnotí mnoho lidí předemnou - jedna z nejlepších knih, co se mi kdy dostala do ruky. Mám válečnou tématiku ráda, ale osobně mi velmi často nesedne styl psaní, který mě mnohdy na úkor úžasného příběhu unudí. Zlodějka knih je zářná výjimka téhle knižní ,,syrovosti". Je vysloveně nemožné ji odložit a 600 stran padne za jediný večer. Příklad za všechny - okouzlující vypravěč Smrt vám prozradí závěř knihy už někde v polovině. A přesto má kniha i po vyzrazení zápletky stále co nabízet. Je úžasné, jak barvitě dokázal atmosféru války nastínit člověk, který ji nezažil. Zlodějka mě oslnila, rozplakala a vyčarovala i pár úsměvů. Po dočtení tohohto pokladu má člověk pocit, že Smrt je vlastně celkem bytůstka k pomuchlání. Bylo mi ctí tenhle skvost pomoct procpat na naší škole do kánonu knih k maturitě, Zusak se o post literární špičky, o které se nadále bude vyučovat, rozhodně zaslouží. Kdyby to šlo, dám těch hvězd šest.

14 13.12.2017

Strašně hutná a těžká knížka na čtení. Přesto důkaz, že není třeba psát bichli, aby na vás dolehla únava a tíha z neskutečně dlouhého putování. Beznaděj, bezcílnost. Jedna z nejvíc depresivních a emotivních knih, co jsem kdy četla. Rozhodně není na škodu přečíst víckrát. Poklad.

,,Pamatujeme si co chceme zapomenout a zapomínáme, co si chceme zapamatovat."

11 03.01.2018

Naprosto nezapomenutelná sbírka, jež jsem četla již v dětství (ačkoliv mě nikdy nepřestane udivovat, že tohle je jedna z těch nejvýraznějších básnických sbírek, kterou nám hustili do hlavy už na základce, celkem morbidní), které vděčím za nynější vztah k hororovému žánru. Velmi výrazný motiv prohřešku a trestu, nepřehlédnutelné sentimentality i vlivu lidové slovesnosti, to vše ovinuté černou stuhou brutality, která však nepůsobí jaksi prvoplánově. Některé balady mě umí zásáhnout svou ztemnělou pochmurností více, než mnohá díla, psaná účelně k tomu, aby člověka vyděsila a zhnusila. A to ani nemluvím o uchu lahodících rýmech, které mohu číst pořád a pořád dokola. Atmosféra hustá jak tvaroh a mrazivá jako pravá slovanská zima. Nesmrtelné dílo. Mou nejoblíbenější byla a nejspíš i vždy bude Svatební košile pro svou náboženskou pochmurnost, symboliku i veršovanou libozvučnost. Naopak jsem nikdy nepřišla na chut Záhořovu loži a Věštkyni.

„Pěkná noc, jasná - v tu dobu
spěchají živí ke hrobu;
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž -
má milá, nic se nebojíš?“

9 07.01.2018

Přiznám se bez boje, také jsem se chytla na fenomén téhle profláknuté série. Je úžasné, jak se defakto strašně tragický příběh dá zpracovat do podoby, kterou budou uctívat děti. Vidím to zas tak, že do knihoven přibyla trilogie, která (podobně jako Harry Potter) navedla spoustu náctiletých ke čtení, a to je dle mého úspěch hoden maximálního ohodnocení.
První díl je pro mě vlastně téměř bezchybný. Nechybí mu napětí, smrt, láska, vše v jakémsi akorátní poměru, čert vem těch pár technických detailu (řešení arény?). Není to kdovíjaká díra do světa a ve svém žánru jsou i lepší knihy, ale sakra... chytlavé. Hanba mi, těm pěti hvězdičkám se neubráním.

Fanouškům arénových vyvražďovaček bych nicméně doporučila kouknout na Battle Royale. Něco mi říká, že si autorka ten námět vypůjčila právě zde, hihi.

8 13.12.2017

Tahle kniha je příšerná, ale opravdu příšerná ptákovina. Na začátku jsem nabyla dojmu, že autor prostě neumí psát. Neumí. Vynechává důležité pasáže a píše neskutečně stroze a uskákaně, jen aby se dostal ke své myšlence, kterou rozfrcává do 300 stran. Romantická zápletka na úrovni venezuelských telenovel, Kantu je tak příšerně natvrdlá a hloupá, že mi spadla čelist když mi došlo, že je to už dospělá vysokoškolačka. I dnešní puberťačky mají více rozumu.
Ezoterické čtivo je fakt mimo můj vkus, čekala jsem alespoň ale nějaký flák podnětných pozitivních myšlenek. Bohužel, dočkala jsem se jen donekonečně omílaní toho, že žena je milující, cítící, božská studnice lásky a muž je prostě (dosaďte libovolné hanlivé slovo). Chápu, že dnešní ženy potřebují si samy sebe vážit, potřebují si uvědomit svou ženskost a sílu. Ale dojít k tomu ponížením muže... nevnímám muže jako destruktivní, necitlivé, hloupé a čiště pudové a kategorizování pohlaví kterého se tahle kniha dopustila mě i jako ženu uráží. Kniha je plná rozumů o lásce, ale ve výsledku říká jen, že muž nikdy nebude schopen být jako žena a žena ho musí vést, protože muž toho sám není schopný. Co prosím? Klíček k lásce rozhodně není jen uctívání ženství, jak tahle kniha hlásá. Neubližují jen muži a nemilují jen ženy.
Také se mi velmi nelíbí myšlenka, že žena se svou energií získá jakéhokoli muže, jako by to snad ani nebyly svobodné bytosti se svou vůlí. Nelíbí se mi myšlenka ani taková, že si žena podmaní muže, který ji nemiluje. Nelíbí se mi myšlenka, že prostě dostanu vše co chci, když o to budu usilovat. Někdy je moudré nechat jít. Tohle má velmi daleko podle mě i k ezoterice a spiritualitě a nezdravě se blíží k naivitě a fanatickému feminismu. Až sama nechápu, že tohle napsal muž. Dle mého názoru autor buď velmi nerozumí ženám, nebo mužům. Vyberte si.

7 05.06.2018

Tak tahle kniha mi dala pořádně zabrat. Podařilo se mi do ní ponořit asi až napotřetí a to jsem si už myslela, že to s ní vzdám a prodám ji. Potvrdilo se mi, že ruská literatura je prostě náročná na čtení a vždy bude styl psaní jaksi sušší, než jsem zvyklá. Když jsem ji však na poslední pokus vzala do rukou, padla mi do noty a už jsem se nemohla odtrhnout. Na tuhle knihu asi musí mít člověk aktuální náladu a neočekávat odlehčenou akci, kterou dost často post-apokalyptické knihy nabízí. Temný a vlastně dost drastický příběh mi zde připadá vedlejší a Metro 2033 mi tak spíš připomínalo jakéhosi cestovatelského průvodce tímto světem, který na ruské podzemí práskl vše od způsobu obživy, politiky, cestování, ekononomiky a struktury společnosti až po náboženství a pověry. Kniha vám vysvětlí dopodrobna na čem celý post-katastrofální svět stojí a jak se v něm žije a to jsme si nesmírně užila. Metro má samozřejmě své mouchy a jednou z ní je prostě občasná nesmyslnost, kterou tu podemnou už vypíchnul danratte. Odrazující by se mohl jevit i styl psaní a občasně nudnější pasáže, které naopak střídají až příliš akční části. Urazit by mohla dokonce jakási plochost nesympatické hlavní postavy, která působí spíš jako nečinný pozorovatel, díky které si metro můžeme akorát prohlédnout. To vše dohromady mi ale i přes všechny nedostatky dalo naprosto úžasný zážitek, který jsem si užila od první do poslední kapitoly a rozvlečené představování světa v podobě jednosměrného putování za jediným cílem mi bylo příjemným odpočinkem od knih, které o pilířích svého světa naopak příliš neprozradí. Dostalo se mi to pod kůži, příběh mi ležel v žaludku ještě týden a atmosféra vyprávění se mě držela jako žvýkačka ve vlasech. I přes všechna negativa dávám plný počet. Víra v ruskou literaturu obnovena!

7 03.01.2018

Vrcholné počtení, doporučila bych všem k maturitní četbě. Většinu knihy sice spíše zabírá jakési filosofování, než samotný děj, ale zde mě to vůbec neunavovalo. Naprosto mě odivuje, kolik šíleně zvrácených a pobuřujících myšlenek tahle kniha skýtá a kolik mi jich připadalo nesmírně místných a podmanivých. Kde začíná nevinná touha po rozkošti a kde se vášně už prohlubojou v něco bezcitného a nelidského? Až mi bylo líto knihu číst rychle, jen aby mi žádná myšlenka neutekla. A zde nebudu lhát - nečte se to vůbec snadno, ale ještě hůře se to odkládá. Naprostá lahůdka, zakapaná špetkou hororu a mysteriózna. Poklad mezi povinnou četbou.

7 13.12.2017

Lepší průměr. Téměř dokonale zobrazuje, jak na oko obyčejní lidé mohou být nepředstavitelně zrůdní. Jejich proměny mě bavilo sledovat a chuť většině postav nakopat řiť považuju pouze za mistrovsky zvládnuté vykreslení záměrně otravných charakterů. Nicméně, místy úmorně rozvleklé, některé pasáže pro mě nezáživné. Nemít to jako audioknihu, nejspíš ke konci nedojdu.

7 06.12.2017

Zhodnotila bych jako typický průměr. Přečteno jedním dechem a po poslední stránce už člověk přemýšlí, komu by knihu věnoval, jelikož prostě nemá důvod ji ještě kdy číst znovu. Jednoduché na čtení, žádná šílená zápletka, odhalení vraha nikterak šokující, avšak ve výsledku příjemně strávený den. Celkem fajn oddych na jedno dopoledne, umí pohltit, ale nijak mne však nenadchla.

7 06.12.2017

Kéž by toho autor napsal více, protože tohle je skvost! A strašně nedoceněný skvost. Přidávám se zde k bědování: Jak jsem tuhle knihu mohla sehnat za 39Kč?! Snad nejlevnější kniha, kterou jem kdy koupila. A momentálně jedna z nejlepších v mé knihovně. Neotřelý námět, poutavý styl psaní, sympatická hlavní postava (a to ani nemluvím o vedlejších postavách, z Gestalt mi z nějakého důvodu běhal mráz po zádech celou knihu), neskutečně zajímavě pojaté paranormálno a pěkně hustá atmosféra. Žádné klišé, žádné natahování do zbytečně rozfrcané trilogie pro prachy. Kéž by víc lidí psalo takhle, byla bych v ráji. Ten kdo koupí, neprohloupí. (A zde to při té směšné ceně platí trojnásob.) Teď jen smutně koukám na naše nakladatelství, aby přeložila druhý díl.

6 14.12.2017

Při čtení jsem měla pocit, že jsem do půl pasu v ropě a obličej mám špinavý od rzi. Možná to bylo průměrné, předvídatelné a přímočaré, ale atmosféra a kulisy příběhu byly rozkladem a devastací vysloveně cítit tím svojským odérem, který knihu dělá zapamatovatelnou. Více takových knih!

6 13.12.2017

Třetí díl nabírá lehce post-apokalyptickou atmosféru, autorka si mě po tom zklamání z druhého dílu docela udobřila. Místy jsem měla problém se začíst a famózní zakončení do nebes vychvalované série bych si představovala trochu jinak, ale jo, tenhle díl mě nadchl skoro stejně, jako první.

Abych zhodnotila celou sérii - rozhodně to nepovažuju za ztrátu času a peníze vyhozené oknem. Bavila jsem se nad očekávání a nebýt té přemrštěné romance, která nemá ani hlavu ani patu, považovala bych tu za jakousi nadvěkovou trilogii, která neurazí ani dospělého.

6 13.12.2017

Naprostá špička v detektivním žánru. Leč by psychicky poznamenaná hlavní postava mohla čpět typickým krimi klišé všech knižních vyšetřovatelů, zde je ta depresivní povaha zcela na místě a nepůsobí nikterak násilně. Odbíhání od případu k osobním zápletkám není vůbec nudné a nesmyslné jako u mnohých děl a závěr by mě byl překvapil, kdybych si tu kdysi nedopatřením nepřečetla od někoho v komentářích spoiler. Nekonečné napětí a hustá atmosfére lidské zvrácenosti a zoufalství - místy jsem se cítila nepříjemně a u posledních stránek se mi chtělo křičet, když jsem si dala dvě a dvě dohromady. Za mě rozhodně lepší počin, než do nebes vychvalovaná Zmizelá. Ostré předměty si svůj punc bestselleru rozhodně zaslouží.

6 06.12.2017

Když vše sečtu a podtrhnu - zklamání. O tomto dramatu jsem vždy slýchala nemalou chválu i mezi lidmi, kteří si v klasické četbě příliš nelibují a tak nějak automaticky jsem R.U.R. považovala za jakýsi poklad literatury, aniž bych ho vlastně vůbec četla. Dílo mi bylo nepříjemné ihned kvůli několika faktorům. Tím prvním byla přehnaná dramatičnost v dialozích. Tak nějak mi je proti srsti, když spolu lidé mluví přehnaně teatrálně, jak by v reálném životě nikdy nemluvily. Tenhle květnatý a přeumělkovaný jazyk mi naprosto kazí nádech jinak skvělého námětu. Ač je to pro divadelní hru nejspíše žádoucí, co je moc, to je moc.
Dále mi vadil nespočet naprosto zbytečných a vcelku charakterově nerozvedených postav. Snad ani nechci zmiňovat tu patlaninu vztahů mezi nimi, která byla naprosto přeromantizovaná a především nemístná, pro příběh neměla snad vůbec žádné opodstatnění.
Chyběl mi zde například důkladnější nástin výroby robotů a jejich uvažování, jejich vývoje a změny. Zrovna tahle dost podstatná část na mne byla až příliš zestručněná. Celkově na mě R.U.R. působí strašně nedovařeně a zbytečně stroze ve své hlavní myšlence, zbytečně most prostoru bylo naopak využito na bezhlavé plkání o hloupostech. Námět úžasný, to zpracování pro mě úděsné. K maturitě asi fajn, v knihovně to mít ale nepotřebuju.

6 01.12.2017

Nedávám plný počet hvězd z jediného důvodu. Od doby, co jsem tuhle knihu četla poprvé, jsem v žánru přečetla tolik o mnoho lepších knih, že ji už nevnímám jako tolik dokonalou a nejlepšejší, nejúžasnější na světě, jako když jsem byla prtě. Po re-readingu jsem si konečně uvědomila tu plochost příběhu, přílišné rozdělování dobra a zla, zdlouhavost, fantastická klišé. Odmítám ale říkat, že je to dobré vzhledem k věku autora. Prostě to je dobré! Ať si je v jádru ta kniha průměrná jak chce, stále je to jedna z těch knih, co mě a spoustu dalších z mé generace přivedla ke čtení a taková knihy si své uznání prostě zaslouží. Však od čeho jiného jsou knihy, než od toho aby se četly? Přes veškerou kritiku, Eragonův příběh utvořil část mého dětství. Jsem schopná vyhrabat tunu kritiky, ale nic to nezmění na tom, jak se do mě Odkaz Dračích jezdců zapsal. A pokud TOHLE kniha dokáže, zůstat v paměti, vtáhnout čtenáře a na chvíli ho přenést do svého světa, tak je to podle mě kniha, kde jde nějaké hodnocení průměrná/originální absolutně stranou!

5 03.01.2018

Pravda, Nijura je jedna z těch jednodušších knih na čtení, ale mne si plně získala a vždy se k ní strašně ráda vrátím, i když místy by mohla být napsána lépe a příběhu by neuškodilo, kdyby se ještě trochu víc rozvětvil. Její svět mě ale plně pohltil, po pár stránkách jsem se cítila plně její součástí, s jakou lehkostí ji autorka napsala. A to je možná cennější, než mistrovsky propracovaná dějová linka, která ovšem neumí čtenáře vtáhnout do děje.

5 14.12.2017

Navzdory vší famóznosti, ne, nechytlo. Víc ukecané sci-fi jsem snad nepotkala. Námět úžasný, ale snad ze všech postav se mi vaří žluč a popis každé prkotiny je dlouhý jak čtrnáct dní před výplatou. Rozhodně ne můj krígl piva.

5 13.12.2017

Tak z téhle knihy jsem zmatená jako lesní včela. Zakoupila jsem Piknik z jakési fanouškovské povinnosti kvůli stalkerovské herní sérii v očekávání, že s černobylskou Zónou najdu pramálo společného. Nenašla jsem téměř nic, krom šíleného zklamání.
Obecně mám v knihách ráda nejasný děj, kdy mě autor nechává šrotovat co se jak stalo, kde to jsem a o čem že to čtu. Ale tady mi prostě neseplo, nikde. Neodkázala jsem se začíst, nedokázala jsem si od sebe odlišit postavy, nedokázala jsem si představit jedinou situaci, protože jsem nevěděla jak a po dočtení ve mě nezůstal snad jediný dojem, hlava prázdná, naprosto nejistá vo co go. Možná je to tím ruským stylem psaní, který mi prostě nikdy nesedl, poněvadž je jaksi sušší a neokořeněný. Možná na tohle ,,od nikud nikam" nemám v mozku závity a možná to jen nesedlo. Pro mě prostě obrovské zklamání. Neumím si vysvětlit to vysoké hodnocení, ani za mák nezaujalo a dvě hvězdy dávám snad tak nějak jen z úcty a slušnosti, že díky tomu mohla vzniknout tak úžasná herní série.

5 13.12.2017

Mi se na téhle knize v začátku líbilo, že šla na věc a neremcala se s nějakými zdlouhavými popisy, zombíci zamávaj světu už někdy po dvaceti stranách. Vše začalo svižně a dostalo se do skvělého tempa, jak bych přesně od zombie apokalyptické knihy čekala. Nicméně k průběhu knihy to tempo začalo pokulhávat a už jsem přestala mít chuť knihu číst. Připadá mi, že autor po první polovině knihy přestal zvládat tu formu zápisků, kterými je kniha psána... neumím si představit, že člověk ručně napíše za den 20 stran tištěného formátu o tom, jak jeho den byl na hovno, protože ho málem sežvýkala mrtvola. A k tomu si připomene detaily o každém šutříku, co cestou potkal. Taky mi vadilo, že text zápisek někdy končil jak by normálně končila kapitola a pokračoval následujícího dne, ačkoliv chronologicky nedávalo smysl, aby se věci odehrávaly jinak, než v jednom dni. Forma zklamala. Na formu deníku pro mě moc popisné a málo subjektivní. Posledních padesát stran má šmrnc, ale konec jě zase rychle ufiknutý, jako by to autor už prostě mermomocí chtěl vidět vytištěné. Má to své mouchy, ale nakonec to sedlo. Další díly určitě pořídím.

4 30.01.2018