olle3 komentáře u knih

"Slunce vysoko nad horami zářilo, jako by se nechumelilo."

Přirozený styl vyprávění, tentokrát trošku v odlehčeném stylu, by snad neurazil nikoho. Nevím proč, ale něčím mi připomínal Payneovo Mládí v hajzlu. Vzhledem k tomu, že byl vypravěčem mladý kluk, se není co divit.

Kniha mě z počátku bavila, ke konci nadchla a po jejím zavření jsem se uculoval, jako dítě ve frontě na zmrzlinu.

Tento (u nás) přehlížený autor mi přirostl k srdci už dávno, proto pro mě kvalitní příběh nebyl žádným překvapením. Škoda jen, že byl tento titul od Eschacha poslední, který jsem nečetl. A nikde jsem se nedozvěděl, jestli se chystá překlad dalších...

Neumíte někdo náhodou dobře německy?


Hodnocení: 5/5

1 07.08.2017

Knihu jsem otevřel až po (několikátém) shlédnutí filmu. Byl jsem potom velice překvapen, když jsem zjistil, že si tvůrci z knižní verze vzali jen pointu, pár jmen a tři zákony.

Nutno dodat, že dobře udělali. Zatímco Já robot z hollywoodské produkce je jeden z nejlepších sci-fi počinů, se kterými jsem se setkal, o knize se to říct nedá.

Pokud jsou velmi vysoká hodnocení udělována kvůli smělým robotickým vizím, tak to chápu. Představit si potencionální problémy s myslícími stroji v době, kdy neexistoval internet a počítače se nedaly vyrobit menší, než šatní skříň (a zvládaly sotva násobení), nemohl leckdo. Rovněž nápady týkající se tří zákonů a způsoby, jak je obejít, bych označil za téměř geniální. Ale jak se ukázalo, bohužel to na dobrou knihu nestačí.

Soft sci-fi jsem nikdy nemusel, ale když už - tak jelikož v něm jde hlavně o dialogy - měly by za to stát. Zde tomu tak není. Konverzace mi přišly odfláknuté. Vysvětlující rozmluvy, které objasňují čtenářům co je potřeba tak, aby se to hodilo autorovi, ale ne postavám, bych čekal u amatérských spisovatelů. A právě postavy s tím vším souvisí. Nejsou lidské a uvěřitelné - např. všichni vědci se věčně dohadují a nadávají si jako malé děti. Stejně tak názvy jako Stroj nebo Mozek mě nepřesvědčily o nějaké vyšší propracovanosti.

Nejvíc mě štvalo asi to, že si autor vysvětloval, co se mu zrovna chtělo a ignoroval logické otázky, které se mnohdy přímo nabízely. Tohle je ale asi vinou toho, jak si myslící stroje Asimov představoval - jinak než pracují počítače dnes. Proto tohle jako chybu nelze označit a proto nevyčítám třeba ani to, že v budoucnosti psali ještě na papír, používali mapy a museli plnit pracovní plány. To však neznamená, že se to četlo o to lépe.

Shrnu to asi takto: Na svou dobu možná odvážné dílo plné nadčasových myšlenek, ale po literární stránce podprůměrné, a číst mě nebavilo.

5 02.08.2017

Musím se přiznat, že mě název ani obálka nijak nezaujaly, knihu jsem otevřel jen díky velkému množství dobrých recenzí.
Rozhodně jsem neprohloupil, protože jsem přečetl jednu z nejlepších detektivek, jaká se mi dostala do ruky. Mělo to všechno: spád, napětí i dobrou pointu. Vyčíst by se tomu nedal ani řádek, chvály by se daly vršit kopy.
Mě se hlavně líbilo, že jsem si mohl klást otázku "Tak kdo je, sakra, vrah?" až do poslední chvíle. To je tuším cílem všech detektivek, ale málo které se to podaří.

Je to i tím, že člověk už viděl/četl ledacos a je připravený téměř na cokoliv. Opravdu překvapit je pořád těžší a těžší. U Deseti malých černoušků bylo navíc rafinovaně použito stylu vyprávění, u kterého můžeme "slyšet" myšlenky postav. To by mělo identifikaci pachatele usnadnit, ale samozřejmě je tomu naopak.

Znovu jsem se ujistil o tom, že: Dobrá kniha se pozná tak, že ji přečtete do týdne - a nezáleží na tom, kolik má stránek.
Tuhle jsem zhltnul za tři dny.

7 21.07.2017

Říká se: Nesuď knihu podle obalu. V tomto případě je to také chybou, ovšem z jiného důvodu - obálka je totiž jediná věc, která je na knize dobrá.

Z amatérského vyprávění přímo prosakoval autorův záměr: mlčenlivý hlavní hrdina, za kterého vždycky někdo odpoví - protože jak to, sakra, napsat, když od něj bude odpověď vyžadována? (knihu jsem dočetl jen do půlky, ale vsadím se, že na konci "překvapivě" promluví); děj, který se vždycky zvrátí v hrdinův prospěch; dítě, které se chová tak, aby hrdinovi nezpůsobovalo potíže...

Postavy nejsou ploché - žádný charakter ani nemají. U vedlejších postav by se to možná dalo překousnout, ale ani samotný hrdina se nemá čím pochlubit - v mnoha situacích si jeho chování vyloženě protiřečí - asi aby byl zajímavý.

Během čtení jsem dával knize šanci několikrát a snažil jsem se do děje vžít, vyprávění bylo ale tak chaotické, že jsem nevěděl, o co vlastně kráčí.

Také začínám být poslední dobou alergický na přehnané používání přídavných jmen. Na každé lekci tvůrčího psaní by to autorovi seškrtali. A v této knize jsou některá obzvlášť vydatná. Byly to tvary typu: hladové jídlo, životem zklamaná postava... Bylo vidět, jak se autor snaží zapůsobit květnatými výrazy. Takový typ psaní má svůj název, říká se mu literární onanie.

Pak se musím zasmát (i když je to spíš k pláči), když čtu recenze, které z Tuláka dělají nejlepší dílo všech dob a říkám si, kolik za to autor dostal zaplaceno.

3 18.07.2017

Po poslední přečtené knize od Kotlety jsem se zařekl, že další číst nebudu, ale nakonec jsem podlehl dobrým odezvám na knihu SPAD. Šel jsem tedy do toho a nelituji. Pokud je pravda, že je František Kotleta pseudonym pro více spisovatelů, tak se mi nejvíce líbí psaní právě toho, kdo má SPAD na svědomí.

I když děj a zápletka jdou trochu stranou, nenahradí je pouze nepřetržitá akce (jako u jiných, Kotletových knih), ale také nápaditý popis okolí a sympatické (dobře napsané) postavy.
Dobře, možná příběh nevygraduje nějakou super pointou, možná nevygraduje vůbec, ale kniha se čte dobře a mě to tedy stačí.
Někdo si s ní dal práci a je to vidět.

Od tohoto Kotlety bych si s chutí přečetl další.

8 04.07.2017

Nebavilo mě to. Dialogy jak od robotů, ploché postavy, nesmyslné jednání. S Reacherem už končím, zdá se mi to čím dál horší.

1 26.06.2017

Co na to říct. Snad jen, že bych vážně, ani za nic, nechtěl poslouchat An Angel od Kelly Family dokola po tisíce let.

5 05.06.2017

Jen díky Kulhánkovi jsem zjistil, že se dá číst i za chůze. Nebo při nakupování. Nebo místo spánku.
Akce, střelba, hlášky a navíc se člověk něco přiučí z anatomie. Co chtít víc?

5 31.05.2017

Některé otázky jsou zodpovězeny, další vyvstávají. Sotva si je však - ve vší té zběsilé jízdě - kdo stíhá klást. Proti Patejlovi je celý svět, vesmír i samotný Bůh a on se jim všem směje do ksichtu :)

4 25.05.2017

Po x letech jsem se do toho pustil znovu. Už to není takový mega kick-ass nářez, kvůli kterému jsem se vůbec ke knihám dostal, a který mě zcela užaslého vhodil do světa fantasie, ale nářez je to pořád a pořád se to čte tak, že se od toho nedá odtrhnout.

5 20.05.2017

Já věděl, že knihy s přívlastkem "světový bestseller" nemám číst. Nepoučil jsem se.

První kapitola jako samostatná povídka, kterou jsem četl kdysi v Ikárii (nebo XB 1), byla geniální. To vše, co v ní bylo nevyřčeno, dělalo příběh mimořádným.

V celé další nástavbě bylo vyřčeno vše a stojí to za prd.
Kdybych měl dílo charakterizovat Jedním slovem, bylo by to - nepřesvědčivé.

On nápad nebyl tak špatný - nebýt neskutečně nezajímavého stylu vyprávění, vznikla by z toho dobrá kniha. Ale styl vyprávění je důležitý. Bohužel.

"Juillete se zmocnilo radostné vzrušení jako u krysy, která narazila na obzvláště velký drobek."

"...zabubnovaly nedočkavé střely."

a tak dále...

Nevím, jestli to má na svědomí líný korektor, překladatel nebo sám autor, ale je to hrůza. Za to však třetí hvězdu dolů neubírám. Ubírám ji za "světový bestseller". To už vážně lidi nepoznají dobrou knihu od špatné, nebo je to všechno jenom reklama?

9 14.05.2017

Už se nám to pěkně rozmotává a začíná dávat ucelený obraz. Musím říct, že koncentrace odhalených point na knihu je v této zdaleka nejvyšší. Až se mi z toho zatočila hlava. Jak to všechno dává smysl. Jak je to celé promakané. Skvěle napsané. Úžasně vymyšlené, atd.
Nemůžu se dočkat, jak to bude pokračovat dál.

Některým vadí příliš podrobný rozbor psychologie postav na úkor spádu vypravování. Mně tedy ne, já si vychutnával každé slovo a právě ta propracovanost postav je jednou z věcí, která mě na příběhu nejvíce baví.

8 11.04.2017

Z této sbírky jsem měl smíšené pocity. V první polovině jsem si myslel, že knihu zavřu, protože satira na mnou (až na výjimky) nepochopená témata, intelektuální odkazy na řecké filosofy a citace ve francouštině na mě byly příliš. Ke konci už naštěstí převládalo "přízemnější" vyprávění, a několik málo povídek bych označil i za velice povedených, ale obrázek jsem si udělal a k Poeovi už se nevrátím.

1 31.03.2017

Nezklamalo. Většina povídek byla dobrých, některé vynikající. Myslím, že už dokonce života vždy, když uvidím mansardovou střechu, vzpomenu si na Dunwich (v tom místě bych nežil ani za nic) a Lovecrafta.

09.03.2017

Už asi od půlky mi bylo jasné, co se z toho vyklube, přesto se autorce podařilo mě na konci překvapit. Kniha se četla lehce a svižně, rozdělení příběhu na před a potom bylo zajímavé.
Možná bych měl dát vyšší hodnocení, ale detektivky prostě nejsou mým žánrem, proto dávám tři.

15.02.2017

Celkem zklamání. Ze začátku mě to bavilo, ale pak jsem zjistil, že tu něco nehraje. Nakonec už jsem se jen těšil, až to skončí. Buď to Žamboch odflákl, nebo - a spíš mi to tak připadalo - vyhrabal a zveřejnil nějakou ze starších věcí z šuplíku. Dobrý nápad, ale špatně využitý. S kvalitou předchozích knih se to nedá srovnávat. Konec pěkný, originální.

3 07.02.2017

Přečteno 25%. Budu parafrázovat Kinga: Na světě je až moc dobrých knih na to, ztrácet čas s těmi špatnými.
Když opomenu drobnosti, jakože si autor občas protiřečil a používal složitá slova hlavně pro efekt, i když to někdy ani nedávalo smysl, hlavní důvod, proč se mi kniha nelíbila je ten, že mi prostě nesedl styl vyprávění. Příliš chaotický mišmaš, příliš mnoho postav. Ať jsem se snažil sebevíc, každou chvíli jsem se v tom ztrácel. Nakonec mě to odradilo od toho počkat, a dát šanci všem těm postavám a příběhovým liniím, se spojit a vyústit v nějakou pointu nebo alespoň děj.

20.01.2017

V tomto díle se už našlo pár míst, kde příběh trošku ztratil tempo, ale to je jen detail. Jinak vše zůstává při starém. Laťka nastavená vysoko nepoklesla, autorce dech rozhodně nedošel. Vše dál graduje a zapadá do sebe a my můžeme jen dál obdivovat propracovanost celé série.

3 14.01.2017

Ještě lepší, než předchozí díl. Neříkal jsem to už u toho minulého?
Ke každé stránce, odstavci a větě jsem byl neodlučitelně přisátý jako Stříbřitý chlad ke zdroji moci :)
I přesto, že jsou cíle a plány jednotlivých postav tajemné se v pravý čas pokaždé čtenář dozví něco, co zapadne na své místo, jako dílek do skládačky.
Intriky, zvraty, záhady, napětí, vybroušený děj, precizní dialogy, postavy... 5/5

2 02.01.2017

Ještě lepší než předchozí díl. Musím se přiznat, že i po zavření knihy musím nad světem (a vesmírem) paní Kadlečkové přemýšlet. Přehláskovaná písmenka a složitá slova, která mi v první knize trošku (ale opravdu jen trošku) vadila, se nyní ukazují jako geniální tah, který sugestivně vytváří neopakovatelnou atmosféru.
+ brilantní postavy x autorčin vypravěčský um = skvělá kniha

2 23.12.2016