olle3 komentáře u knih

Když jsem minule dočetl Šlechtu, říkal jsem si: Píše docela dobře... ale něco tomu chybí.
Po nějaké době jsem narazil na Válečnou lest a verdikt je naprosto stejný.
Docela dobré, ale...

Povídky jako by byly seřazeny od nejlepší po nejhorší. Zatímco z té první jsem byl nadšený, u té poslední jsem trpěl. Rozdíl v kvalitě přičítám různým obdobím, ve kterých byly napsány... u sbírky se to dá asi pochopit.
- Sem tam se autor rozhodl na začátku povídky prozradit, jak dopadne na konci. To nebyl nejlepší tah.
+ Naopak dobrý nápad mi přišlo střídání minulého času přítomným v akci. Dodával boji šťávu.

S autorem ještě nekončím, jen se vyhnu povídkám. Příště zkusím román a jsem zvědavý, jak se popere s větším rozsahem.

Hodnocení: 3,4/5
Verdikt: Mám v plánu číst spisovatele dál, a to už něco znamená

4 27.03.2019

Daleká budoucnost, vesmír a cizí rasy... téma, které mne snad ani nemůže zklamat. K tomu všemu z pera velkého A. C. Clarka. Čekal jsem dost a z větší části jsem to také dostal.

Ale tempo událostí v příběhu bylo na můj vkus až příliš vysoké. Je pravda, že formě a obsahu sedlo a že díky němu děj svižně odsýpal. Díky absenci hlubších popisů navíc nevypadají na pozadí rychlého technologického vývoje posledních let starší vědeckofantastické nápady směšně. To jsou všechno plusy. Ale rychlé povrchní tempo také způsobilo, že jsem se nemohl do děje vžít. To ovšem není výtka (oddechové četbě nelze vyčítat, že je oddechová), jen důvod, proč nemohu s hodnocením výš.

!__SPOILER__!
Nemohu si odpustit dvě připomínky (to já bohužel nemohu nikdy):
1) K čemu měla sloužit postava Alystry? V půlce knihy zmizela, a pak o ní nepadlo ani slovo, jako by na ni autor zapomněl.
2) Hrdinův nejlepší přítel Hilvar bez mrknutí oka odletí zkoumat vzdálený vesmír, aniž by se byť jen pozastavil myšlenkou na svou osudovou lásku, jíž se telepaticky dvoří celý život.

Hodnocení: 3,5/5
Verdikt: Pokud by dílo bylo příliš hustým gulášem, a já měl v ruce konvici s vodou (ve formě popisu okolí, techniky a podrobnějšího fungování obou společností), vylil bych ji do hrnce celou, i kdyby jej pak mělo být dvakrát tolik.

3 25.02.2019

Pan Žamboch si sám sobě nastavil laťku tak vysoko, že by bylo s podivem, kdyby ji dokázal neustále překonávat. Tím nenaznačuji, že je snad u konce svých sil, jen, že se mu s touto knihou laťku posunout nepodařilo.

Zpracování bylo jako vždy mistrné, postavy jako vždy autentické... tentokrát tam však chybělo něco, co v předchozích knihách ne. Něco, z čeho se posadíme na zadek, něco, co nás nutí natrhávat stránky při zuřivém otáčení. Trocha víc napětí, možná.

Upřímně mě překvapily krátké příběhové linie hlavního hrdiny. Kapitoly přeskakovaly z postavy na postavu dřív, než se stačil člověk pořádně začíst. Samotný Bakly byl sebedestruktivní a skvělý, jenže se bezcílně toulal městem a neměl vlastně co na práci - což přiznává i on sám. To je trochu škoda. O hlavním hrdinovi očekáváme, že bude hlavní a že bude mít nějaký cíl.

Je ale pravda, že se jedná teprve o první část, a jak je známo, děj graduje na konci, ne na začátku. Možná, že v druhém díle bude všechno tak, jak jsme zvyklí a ukáže se, že ten první byl jen rozehrávkou ve velkolepé a krvavé hře. Uvidíme.


Hodnocení: 4/5
Verdikt: Příhodnější název by byl: Baklyho dcera Zuzana, obyvatelé města Grafzatzy a Bakly

9 30.01.2019

Hodnocení: 3/5

5 02.01.2019

První díl pojednávající o seznámení se Světlanou a reáliemi považuji za brilantní. Autor nenechá čtenáře vydechnout, když ho zasypává zákonitostmi magického světa a dobrý nápad najdeme téměř v každém odstavci. Lehký a čtivý styl psaní podtrhuje možnosti, které toto různorodé prostředí nabízí.
Rozuzlení ke konci nemá chybu, nechybí dobrá pointa ani prvek překvapení.

Laťka byla nasazena zřejmě příliš vysoko a zbytek svazku na ni už nedosáhl. Jakoby první část příběhu ležela autorovi v hlavě dlouho, zatímco zbytek musel vymyslet nahonem. Sem tam nudné a do celku nezapadající dialogy by mi nevadily, ale překombinované finále postrádající smysl, nepřirozené závěry postav a logické trhliny příběhu mi rychle vzaly vítr z plachet.
Jinými slovy, na konci knihy bych si měl říci:
„Ahá, tak takhle to tedy je!” Jenže já si řekl: „Cože? Vždyť to nedává smysl...” A to je škoda.

Kniha první: 5/5
Knihy ostatní: 3/5

Hodnocení: 4/5
Verdikt: Bylo by chybou nečíst, nebylo dočíst.

4 26.11.2018

Ke krátké knize jen pár krátkých poznámek:

Dílo je často přirovnáváno k románu 1984, ale myslím si, že k tomu má hodně daleko.

S ohledem na to, v jaké době bylo napsáno a jaké myšlenky přináší, hodnotím vesměs kladně. Bohužel, z úplně stejných důvodů mne čtení moc nebavilo. V té době možná převratná záležitost, dnes už tak trochu k smíchu.

Rozsah bych trochu zkrátil, formát povídky by mi k tomu, co měl příběh vypovědět, seděl lépe.

Nevěděl jsem přesně, co se přesně myslí slovem "pneumatická", ale líbilo se mi to.

Obě hlavní postavy, Bernard i Divoch, mi byly příliš nesympatické na to, aby mne bavilo sledovat jejich osudy.

Jako největší klad hodnotím nápad a "bokanizaci", největší mínus zpracování.


Hodnocení: 3/5
Verdikt: Lepší si znovu přečíst 1984.

3 18.10.2018

Fanouškům Kinga se jistě bude líbit, ostatním nejspíš taky.

Styl psaní je pro mě osobně až příliš rozvláčný, na druhou stranu se mu nedá upřít sugestivnost a věrohodnost. I když jsem na pár hluchých míst narazil, celkový dojem je víc než dobrý a času stráveného nad devíti sty stranami nelituji. Jsem si jistý, že v budoucnu budu na příběh vzpomínat jako na jeden z těch lepších, kniha zaujme čestné místo v mé knihovně a na drobné výhrady si ani nevzpomenu.

Téma bylo vymačkáno do poslední kapky, schopnosti záporáků využity na maximum. Postavy byly dobré a propracované, bohužel mi však stejně něco bránilo, abych se do nich mohl vcítit. Navíc nebyla žádná z nich tou hlavní a to mi taky vadí.

Nejsilnější částí bylo zcela jistě vyprávění Saula v knize první. Žid ve vyhlazovacím táboře otestoval hranice hrůzy, ze které se člověk horko těžko může vzpamatovat. Utrpení, bolest a beznaděj, kterou postava musela projít, je vyzobrazeno bez nadsázky mistrně.

Bestsellerem dílo asi nebylo, ale za přečtení určitě stojí.


Hodnocení: 4/5

5 24.09.2018

Celkem dobrý nápad, ne úplně nejlepší zpracování.

--POZOR SPOILERY--

Některé pasáže mne bavily, třeba jako když si vedoucí (ta čínská jména po mě nechtějte) výzkumu nanomateriálů nemohl vysvětlit odpočítávání na fotografiích a nakonec na něj "zamrkal vesmír". Záhadná událost mne zaujala a při čtení mne provázel silný mystický pocit, přesně jak bylo účelem.

Bohužel, ke konci už jsem po odhalení záhady ani netoužil, protože mne znechutily pasáže nudné a špatně napsané.

Jako například náhled z jedné z pozorovatelen světa Trisolaranů, kde se mimozemšťan zmínil, že "nemá moc peněz" a že si "ani nemůže zapnout televizor".
Jaká je pravděpodobnost, že by cizí rasa byla tolik podobná lidem, že by měla stejnou ekonomiku a podobnou kulturu i technologii?

Přesně takové nedomyšlenosti mi dokáží požitek ze čtení zkazit.

Přesto mi kniha něco dala, za úplnou ztrátu času její čtení nepovažuji. Zaujal mě problém tří těles a musím si vygooglit, jestli se skutečně jedná o matematicky neřešitelný případ.

Hodnocení: 3/5

4 03.08.2018

RECENZE OBSAHUJE SPOILERY (JAKO BY NA TOM ZÁLEŽELO)

Prostě ne. Ne, ne a ne.

Sám Hospodin ví, že jsem knize dal několik šancí, ale za půlku bych se bez psychické újmy nedostal. Už včera jsem si byl jistý, že knihu zavírám nadobro, když mi oko padlo na slova o tom, že autor psal román deset let... Dobře, říkám si, dám to ještě šanci, třeba mě navzdory špatnému vyprávění překvapí briliantní pointou...

Jenže k té jsem se nedostal a už vůbec nevěřím tomu, že by byla brilantní. Hned na další stránce jsem práskl vazbami k sobě a už se toho nedotknu ani v rukavicích. Nevím, jestli autor psal výhradně v přestupných letech, ale jinak si neumím vysvětlit, proč mu taková slátanina zabrala tolik času.

Největší problém knihy je totiž to, že je nedotažená a když se člověk na chvilku zastaví a začne přemýšlet, nelogičnosti a odfláknutosti začnou vyskakovat jedna po druhé. Jenže i když se myslet nesnaží, některé prostě nejdou nevnímat.

Prostě se nemohu zbavit dojmu, že tam autor práskal, co ho zrovna napadlo.

Malý příklad mého uvažování.
---------------------------------
Hmm, píšu knihu o high tech společnosti v budoucnosti - dám tam robotická zvířata, která jsou jak účinnou zbraní, tak komunikčním prostředkem... jo to bude určitě cool... Jenže proč by někdo používal robotického hada? Kvůli jeho rychlosti? Nebo nenápadnosti při verbální komunikaci? V době, kdy má internet i smetáček s lopatičkou a zabít vás dokáže laser z družice by tohle řešení bylo jistě to pravé ořechové.

Další příklad: Vesmír je plný kosmických lodí, ale jeden z hlavních hrdinů (který pak spadne do oceánu) provozuje populární sport v hypermoderní stíhačce... na proudový pohon.

Nebo: Ve vzducholodi (z nějakého důvodu se v budoucnosti vodíkové vzducholdi používají) je zmíněno, že člen posádky použije laserový (nebo nějaký jiný) nůž, který může použít jen on. Pak tam autor přidal zajímavou větu (aby to bylo víc cool), že nůž nefunguje na otisk prstu, ale na základě jakési telepatie... cože? Stačí se nad tím na vteřinu zamyslet a zjistíme, že je to totální hovadina.
---------------------------------
A pokud jsem vás nepřesvědčil a chtěli byste s mými závěry argumentovat, budiž. Problém je, že takových očividně nedomyšlených keců je na každé stránce několik.

A o názvech á la Harry Potter (Hrůzoden a další stovky paslov, díky kterým má dílo působit chytřeji) ani nemluvím.

Co tedy autor deset let psal? Mycelium od p. Kadlečkové je dobrá ukázka toho, jak má desetiletá práce na příběhu vypadat.

Jediné, co se mi na díle líbilo, byl nápad s překrýváním virtuální a běžné reality, a různých vrstev Virtu (nebo jak to autor nazýval). Tomu jedinému věřím, že by v budoucnosti mohlo existovat - až na to ovládání zubem.

Škoda... že tento nápad nedostal nějaký lepší autor.

***

Vždy se cítím tak trochu provinile, když nedokončím knihu, ale parafráze Stephena Kinga to vystihuje skvěle: Na světe je příliš dobrých knih na to, číst ty špatné.


Hodnocení: 2/5

3 07.05.2018

Ze začátku to tak sice nevypadalo, ale je to stejná katastrofa jako předchozí díl. Vzdal jsem to po 100 stranách - nevidím důvod číst něco, co mě absolutně nebaví.

p.s. A ty dialogy? To snad autor nemyslí vážně... To je přece... Katastrofa... Nesouvislé... Neschopný dát do hromady jednu celou větu... :/

Druhý a třetí díl neměl vůbec vzniknout.

3 28.02.2018

Napsal tohle ten samý člověk?
To byla otázka, které mě provázela od první stránky, až po tu poslední.

Po přečtení 2033 jsem nevěřícně kroutil hlavou - je snad autor génius? Atmosféra, kterou dokázal vybudovat se skoro nedala slovy popsat. Mysteriózní zážitek, který jsem si odnesl z těch děsivých, neprobádaných tunelů ve mě vzbuzoval představivost tak, jako málo která kniha.
V díle druhém bylo však všechno špatně. Nestvůry na každém rohu spolehlivě odstranily veškeré tajemno, Arťom se tam párkrát mihl jen aby se neřeklo a v metru se vlastně nic nového nestalo. A otázky "Co se asi stalo předtím, než jsme utekli do metra?" a "Jak to probíhalo?" rozhodně dychtivou odpověď nevyžadovaly - a opět, kdybych na ně odpověď neznal, tím lépe.

Právě poučku, že víc je někdy míň, které se autor v prvním díle držel, nyní hodil za hlavu. Možná prostě jen nevěděl, jak dál příběh gradovat.

Pro zachování dobrých vzpomínek z mrazivých tunelů bych doporučoval tento svazek přeskočit. Vůbec o nic nepřijdete, tak si nekažte chuť.


Jsem velmi zvědavý na třetí díl, kvůli kterému jsem to vlastně celé absolvoval.



Hodnocení: 2/5

4 31.01.2018

Ačkoliv jsem do Sněhuláka nešel s tím, že se jedná o super bomba bestseller, který mě musí ohromit (přísahám!), ale pouze s tím, že vyzkouším další knihu, která by mohla být zajímavá, zklamala mě.

Nebo možná ne přímo zklamala, jen opravdu ničím nezaujala. Četl jsem mnohem lepší detektivky. Charakter hlavního hrdiny mě neohromil určitě - jeho závislost na alkoholu byla sice zajímavá, ale briliantní deduktivní schopnosti a nadprůměrnou inteligenci nějak postrádal. Byl sice o krok napřed oproti svým kolegům, ale stejně mi přišlo, že vraha odhalil jaksi spíš omylem.

To, co mě však hlavně nezaujalo (a to už od první řádky), byl autorův styl psaní. Připadal mi zmatený, nelogický a těžce stravitelný - stejně jako dialogy. Ale kdo ví, třeba se takhle v Norsku mluví.

Kniha mě prostě ničím nezaujala a znovu jsem si ověřil, že bestseller nerovná se kvalita.

SPOILER
p.s. Plísňaře jsem podezíral už od samého začátku, i když se ukázalo, že nakonec vrahem nebyl. Co tedy měl znamenat ten konec? Nějaká pointa, kterou jsem nepochopil nebo jen nevydařený záměr udělat vyústění mystičnější?


Hodnocení: 3/5

1 22.11.2017

Podvědomě jsem čekal zklamání (u Kotlety a druhých dílů jeden neví), ale dostalo se mi velmi příjemného překvapení.

Nejen, že druhý díl nesesadil nasazenou laťku, ale mě se líbil ještě víc. Oproti tomu prvnímu, kde hrdinové řešili pouze "tady a teď" a cíl cesty byl vágní a bez hlubšího významu, ve dvojce nechyběl účel cesty, nový nepřítel, kterého bylo nutno zničit. To podle mě dodávalo knize větší náboj a čtenář se tak prokousával stránkami mnohem dychtivěji.

Nový nepřítel byl takový jaký měl být: krutý, v přesile a úplný magor. Stejně tak hlavní postavy: morální, nejlepší v tom, co dělají, ale hlavně lidští (Michálek si konečně vrznul a měl strach to Alici říct :))

Co chtít víc?

Za ty prachy knížka určitě stála.


Hodnocení: 4/5

7 22.11.2017

Ze začátku mě to opravdu bavilo a liboval jsem si, že jsem našel další z kvalitních scífek. Přesvědčilo mě o tom pár dobrých myšlenek a ucházející styl psaní.

Jenže čím déle jsem četl, tím to bylo horší. Místo aby se (když už, tak alespoň u hlavní postavy) charakter rozvíjel a postavu jsem postupně poznával, zůstala plochá a nezáživná.

Celkově se mohl autor víc snažit. Všimněte si například, kolik dialogů končí trojtečkou. Pohodlný způsob jak jej ukončit bez nutnosti ho domýšlet. Jenže na kvalitě je to potom znát.

Klesající tendence mi vadila čím dál víc, protože reálie, které autor nastínil, skrývaly veliký potenciál. Někdo jiný (lepší) by z něj dokázal vykouzlit neobyčejné dílo.

A na úplném konci jsem si říkal, jestli už si ze mě dotyčný nedělá srandu. Nejlepším způsobem, jak vymazat všem v okolí osobnosti, je používat množné číslo v běžných činnostech. Jako nějak takhle:

...při posledním střetu jsme ztratili 88 procent lidí...
...na zpáteční cestě jsme se bavili a četli si...
...byli jsme unavení... ale zadostiučinění jsme necítili...

Sice by někdo mohl namítnout, že vojáci, kteří byli celé roky vychovávání a byli jim vymazávány mozky, už ztratili svoji individualitu, ale já tomu prostě nevěřím. Podle mě to autor prostě odflákl.
Škoda!


Hodnocení: 3/5

1 03.11.2017

Za poslední dobu jedna z nejlepších knih, která se mi dostala do ruky.

Musím se přiznat, že neoriginální slovní spojení "virtuální realita" ve mně ze začátku nevzbuzovala velké nadšení - stejně, jako obálka. O knize jsem do té doby neslyšel a nečekal jsem nic extra.

O to víc jsem byl překvapen, když se z titulu vyklubal jeden z těch, o kterých se pak říká, že se čtou "jedním dechem". Strhující dobrodružný příběh, perfektně vykreslená virtuální realita, s kterou se okamžitě ztotožní každý hráč (sám jsem hrál kdysi WoW), ale i ten, kdo má jen trošku představivosti. Velmi se mi líbil koncept, ve kterém byl vlastně hl. hrdina sám proti celému světu - a to jak tomu reálnému, tak tomu virtuálnímu.

Velmi mne zaujal svět, ve kterém je možné cokoliv a přesto má svá pevná pravidla. Autor do posledního zbytku využil jeho potenciál a přesvědčil mě o tom, že jestli/až někdy bude nějaká dokonalá virtuální realita naprogramována, mohla by vypadat takhle.

Prostě skvělá práce ve všech směrech. A i když si mé hnidopišské já našlo nějakou výtku, zpravidla byla o stránku později vyvrácena nebo vysvětlena.

SPOILER!
p.s. Hlavnímu hrdinovi jsem fandil tak urputně, že kdyby to nakonec nedopadlo dobře, autora bych si snad našel a dal mu jednu do zubů.

Hodnocení: 5/5

15 26.10.2017

Tak tohle se opravdu povedlo.
Musím se přiznat, že dětství bych s nikým z hlavních hrdinů neměnil, a do ulice Na věrnosti bych se nepřestěhoval ani za nic. Pečlivě vykonstruovaná ponurá atmosféra skvěle kontrastovala se svérázným hlavním hrdinou - při každém "pedál derba" jsem se nahlas smál.
Chování postav na mě působilo nepřikrášleně a realisticky, jako bych to měl přímo před očima. A spisovatelce se navíc povedlo vzbudit ve mně nefalšovaný zájem o identifikaci vraha.

Ale všemu stejně vévodil způsob psaní, který bych nepopsal jinak, než střízlivě trefný. Při každém dalším odstavci jsem měl nutkání skládat autorce poklonu.

Nevím, jestli je zatím talent nebo pečlivá práce, ale jedno z toho určitě.

Hodnocení: 4/5

5 19.10.2017

K této knize jsem se dostal zcela náhodou, nic jsem od ní nečekal, ale zaujala mě od první věty. Číst mě ji bavilo a to je to hlavní, co bych chtěl vytáhnout - a to hlavní, o co by čtenáři mělo jít.

Neubráním se ovšem menší výtce. Všechno do sebe na konci zapadlo a bylo vysvětleno, až na to, jak Písečný muž oběti unesl. Jak to provedl, aniž by po sobě zanechal jedinou stopu. "Stopy končily pět metrů od auta a poté jako by se po ženě a dvou dětech zem slehla. Policisté prohledali každou píď."(parafráze). Nevím sice, jak ve skutečnosti pracuje kriminálka (natož ve Švédsku), a možná jsem až příliš zmasírovaný všemi těmi pořady a knihami, ale přijde mi, že unést rodinu bez zanechání jediné stopy po boji či od pneumatik (atd.), je téměř nemožné.

Pokud se nemýlím, tak se jedná o celkem zásadní chybu, protože to byla jedna z velkých záhad (a tato schopnost propůjčila mysteriózní tvář záporným hrdinům - a jen díky ní vodili tak dlouho kriminalisty za nos). To mi tam trochu skřípalo a těšil jsem se, jak se únosy na konci vysvětlí.

Mimo to však nemám co vytknout, naopak musím pochválit tempo a neklesající napětí, které mě sotva nechalo knihu odložit.

Hodnocení: 4/5

5 12.10.2017

Řemeslně dokonalé, velice profesionální, ale děsně nudné.
Alespoň do první poloviny. V té se nic zajímavého nedělo, snad jen to, že se člověk snažil si zapamatovat postavy.
Když začal řádit Duch Barryho Fairbrothera, začalo mě to bavit a zjistil jsem že Tlusťocha a Andrewa mám docela rád. Ale když už příběh začal pořádně gradovat, skončil.

Chtěl jsem Rollingovou zkusit a do Harryho se mi nechtělo. Prázdné místo jako ztrátu času neberu, ale k spisovatelce se už nevrátím.

Kniha byla sice hodně naturalisticka a, jak už jsem říkal, profesionálně napsaná, ale chybělo mi tam něco, k čemu mohl příběh směřovat, nějaká pointa nebo něco, co vlastně příběh příběhem dělá. Možná to byl záměr, ale to pak byla podle mě chyba.


Hodnocení: 3/5

1 28.09.2017

Kdyby mi někdo shrnul, o čem kniha je, nikdy bych ji neotevřel. "Neobyčejně vyprávěný obyčejný příběh" nezní zrovna jako super šlágr.
Ale to by byla škoda, protože kupodivu je.
Sám nedokážu pořádně říct, co mě tolik uhranulo, ale asi to bude styl, jakým autor píše. Tak lehce, svižně a pozoruhodně výstižně, až se to stává návykovým.
Jako brambůrky - dáte si jednu a i když zbytek schováte, na jazyku vám neustále lpí ta chuť... která vás nakonec stejně donutí dát si další.

Příběh se nesl na jakési zádumčivé vlně, ale zároveň dokázal ukázat i syrovou realitu všedního života. Ačkoliv jsem doufal, že se zase objeví Extrém, (toho jsem měl rád), jako on i další postavy beze stopy mizely, stejně jako ve skutečném světě.

Na to, jak moc odlišný žánr od mé obvyklé četby tohle je, se mi to četlo překvapivě krásně. Až budu mít někdy příště chuť pohroužit se do mělkých vod melancholického přemítání, sáhnu po dalším Murakamim.



Hodnocení: 4/5

15 30.08.2017

Nečekaně dobrá kniha.
Člověk by řekl, že téma invaze ufonů už zná na všechny způsoby a že ho nic nového nečeká... a zde by měl z části i pravdu. Ale to není to hlavní. I když se možná žádné geniálně promyšlené pointy nedočkáme, v knize to není cílem. V tomto příběhu prostě není potřeba, protože je dobrý tak, jak je.

Tím ovšem nechci naznačit, že by se vysvětlení dalo předpokládat nebo uhodnout. Otázky "Jak?" a "Proč?" se táhnou naskrz celým románem a po dvou třetinách se k nim přidává i "Kdo?". Odpovědi jsou rovnoměrně dávkovány a nutí čtenáře hezky rychle otáčet stránky.

A přesto je, podle mého, tohle všechno až na druhé koleji. Je to tu proto, aby to zvýšilo napětí, vzbudilo zvědavost a udrželo čtenáře zaujatého. Toť "vše".
Spisovatel, místo aby se soustředil na mimozemšťany, vnořil se spíše do psychologie postav.
A to je to hlavní, co z knihy vyzařuje a co jí dělá výjimečnou.
Utrpení a smrt blízkých a všech kolem, co to s vámi udělá a jak na to reagujete. Jak ztrácíte naději. Zoufalství přeživších tryská z každého slova a právě ten pocit, že hrdina nemá sebemenší šanci na výhru ve válce, kde bud zemře nebo ztratí svou lidskost, byl vystihnut naprosto bravurně. Chvílemi jsem měl až pocit, že snad čtu Remarquea.



Hodnocení: 5/5

5 17.08.2017