Město a hvězdy
kniha od: Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/5089/bmid_mesto-a-hvezdy-BtP-5089.jpg
4.3
285
Diaspar je posledním domovem lidstva již po několik miliard let, poté co se celá Země proměnila v poušť. Lidé zapomínají a z dávných dramatických událostí se stávají mýty. Pouze jediný z nesmrtelných, Alvin, zoufale touží dovědět se, co leží za hranicemi bezpečně chráněného města a s neutuchajícím úsilím se prokousává tajemstvími a zasutými vědomostmi, aby odhalil osud lidstva i celé galaxie, skrytý pod nánosem strachu a lži.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2005 , Baronet
Originální název:
The City and the Stars , 1956
více info...
Komentáře (39)
Komentáře 39 Recenze 2
Tenhle soubor povídek miluju. Při čtení jsem nevěřila, že může někdo něco takového vymyslet. Magické!
Na tuto knihu jsem byl dlouho zvědavý, protože se jedná o rané Clarkovo experimentování s existencí nadřazené inteligence v galaktickém měřítku, která dalekosáhle přesahuje samotné lidstvo. Podobný motiv se objevuje i v knize Konec dětství. V obou příbězích lidstvo žije v utopii a pomalu směřuje ke svému osudu. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že v závěru knihy Konec dětství se lidstvo přesune do další fáze svého vývoje, kdežto v knize Město a hvězdy započne znovu to, co se již dříve odehrálo.
Kniha se mi líbila, ale poměrně lituji několika změn, které autor udělal oproti původní verzi (Proti pádu noci), jako například jiný původ Mistra či záhadná identita Velkých. Opravdu rád bych se dozvěděl něco o Impériu a vzniku Šílené mysli, ale to nám jako čtenářům patrně nebylo autorem přisouzeno.
Na začátku knihy jsem byla ohromená. Ty myšlenky, ta čtivost. Chěla jsem vědět, co bude dál. V druhé polovině knihy se to malinko zvrtlo, protože jsem měla pocit, že Clarke chce všechny své nápady a myšlenky rychle dát do 1 knihy. Tam to pro mě malinko skřípalo. Mě opravdu stačí 1 dobrá myšlenka nebo úvaha, kterou dlouho nedostanu z hlavy. Jenže když je tam toho tolik a přidá se do toho otázka morálky, vliv společnosti, kultury, náboženství, nové technologie, původ vesmíru a snad i kapky rosy na mě bylo moc. Malinko mi scházelo propojení s jakoukov hlavní postavou. Všichni byli bezpohlavní, bez emocí. Ale i tak jsem překvapená, jak skvěle jeho díla stárnou. I přes moje rozpaky se závěrem knihy, bych si ji přečetla znovu. Ten začátek a nápad je skevělý.
Tuhle knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala anotace. Přišlo mi to zajímavé a chtěla jsem se dozvědět víc o městu Diaspar. Protože mě hned napadlo, že chci vědět, jak to v tom městě funguje. Protože tahle izolace má přeci své limity uzavřeného prostoru. A musím říct, že si mě kniha získala poměrně rychle. Přeci jen, v čem je hlavní hrdina jiný než všichni ostatní, se dozvíme hned na začátku. Tedy, četla jsem vydaní z roku 1992, tam to není rovnou v anotaci jako (jak jsem dodatečně zjistila) u nejnovějšího vydání. Plus to, co chce zjistit.
A musím říct, že kniha byla poměrně čtivá. Asi bych jí přečetla mnohem rychleji, kdybych měla víc času. Možná proto jsem u čtení tolik nepřemýšlela a můj komentář je trochu ubohej, ale já to zvládnu ;)
Jo, a potože nejsem technický typ, děkuji za poznámku, kterou do knihy vepsal čtenář přede mnou, ohledně špatného překladu jednotek vzdálenosti, které se u nás nepoužívají. Děkuji.
V dětství na mě udělala tato kniha mnohem větší dojem než dnes, když jsem se k ní vrátila. Není to rozhodně špatné čtení, ale nějak to za mě není ani top. Postavy působí leckdy dost ploše, spousta věcí není vysvětlena (nebo alespoň to byl můj dojem - chtěla jsem se o některých věcech dozvědět víc, ale musela jsem se smířit s tím, "že to tak prostě je" - jako by autor předpokládal, že naprosto přesně pochopím jeho myšlenky). Škoda. Za mě by si kniha zasloužila mnohem víc rozvést. Musím však ocenit míru imaginace, na druhou stranu právě to dělá z knihy o to náročnější čtení, protože prostředí knihy se v podstatě ničím nepodobá světu, který známe, a tudíž je nutné se nad některými popisy opravdu zamyslet. Když přihlédnu k době, ve které byla kniha napsána (a že už má nějaká léta!), přidala bych k těm 3* ještě půlku.
Pokud jste dodnes nepochopili, proč byl Arthur C. Clarke celou druhou polovinu dvacátého století považován za jednoho ze tří nejrespektovanějších autorů science fiction a titána tohoto žánru, román Město a hvězdy Vám to vysvětlí. Příběh nabízí obrovskou dávku imaginace, obohacenou sladkobolnou nostalgií, zjemněnou prchavou troškou naděje. Na poslední stránce mi bylo líto vrátit se do všední reality. Marně jsem zadoufal, že na otevřený závěr navázala jiná kniha, nebo alespoň povídka. Jenže bohužel. Začátek druhého rozkvětu lidstva je stejně zamlžený, jako konec jeho prvního úpadku.
Když jsem začal knihu číst, tak jsem z toho měl rozpačité pocity. Pak se děj nějak rozjel, ale myslím, že Artur C. Clarke má určitě lepší počiny.
Kniha má zajímavý námět i závěr a dobře se četla. Jinak je to klasický Clarke, hodně filozofie a přemýšlení o životě. Děj jako takový plyne, ale je takový nemastný neslaný. Nic nečekaného, žádné pořádné zvraty nebo napětí. Vzhledem k roku, kdy byla kniha napsána, tak bych přidal možná i jednu hvězdu navíc.
Arthur kouzli.. zajima predstava dvou lidskych svetu,vzdalenych od sebe par mil..ani po miliarde let se vlastne nic moc nezmenilo...ale lidska touha poznavat opet bere 10 z 10ti...ctete,neni to dlouhe...cte se to samo jako pit dobre vino nejen na dovolene..;-)
Trochu jiné sci-fi než díla, která tohoto velmistra sci-fi proslavila, ale je to velmi pěkně napsáno, příběh plyne a čím dál víc se v hlavě tvoří představa Země za pět miliard let, kdy se lidstvo vzdalo cest mezi hvězdami a díky blíže neurčené hrozbě se vrátilo zpět na Zemi. V této době mají obyvatelé "posledního města" věřit, že jsou jediní, kdo uvnitř hradeb žijí a vše vně nich je jen poušť a smrt. A oni, kteří se stále rodí dokola, nemají co objevovat, jen přežívat v místě, kde vše obstarávají stroje. To se však změní, když se po dlouhých staletích narodí člověk, který předtím nikdy nežil. A ten začne objevovat, že ne vše čemu se věří je až taková pravda.
Jedna z nejlepších knih autora, tedy alespoň dle mého skromného názoru. Velmi mne zaujala myšlenka předchozích životů a člověka, který je nemá. A to, že některé věci mohly být jinak, než jak se v Diasparu tvrdilo.
SPOILER:
Tak já nevim. Nejdřív chtěl ven, pak zas dovnitř, a pak už vůběc nevěděl co chce... Ale filozofie příběhu spočívá samozřejmě v tom nezahnít, nebát se otevřít novým možnostem, i když dopředu nevíte, jestli bude změna k dobrému bo naopak. Občasný nedotaženosti úplně pomíjím, protože pro příběh nebylo důležité mít dokonale vymyšlený celý svět, ale u Clarka bych se toho nenadála. Asi to bylo proto, že knížku přepisovat po letech a šel hlavně po smyslu než po detailech... Autora miluju, ale tohle se nějak úplně nepovedlo.
Zatiaľ som prečítal len prvých 50 strán, ale už teraz viem, že to je jedna z najlepších kníh, aké som čítal. Neviem, či som bol doteraz nevšímavý, alebo či je táto kniha výnimkou, ale v tomto diele cítim (aspoň zatiaľ) veľkú podobnosť s knižkami Asimova - stagnujúca, i keď intelektuálne a umelecky veľmi vyvinutá spoločnosť vs. prekračovanie horizontov a túžba dostať sa von zo zabehnutých mantinelov a obmedzení; veta o tom, že robotom treba klásť tie správne otázky; pohyblivé chodníky (podobne ako v Oceľových jaskyniach)....Ako som to tak dnes nadšený rozčítal, mal som pocit, že film Matrix sa musel inšpirovať touto knihou a táto kniha je omnoho lepšia (Alvin prekračujúci horizonty - Neo prebúdzajúci sa z matrixu). Zároveň mi zatiaľ príde fascinujúca postava Khedrona Šaška a jeho podobnosť k tarotovej karte Blázna, ktorý taktiež predstavuje narušenie určitých známych možností pohybu vrámci určitých horizontov...Skrátka, úchvatné dielo stimulujúce myslenie mnohými smermi...teším sa na ďalšie stránky....
Typický A.C.C. chtělo by se říct - neobvyklý námět vyprávěný velmi poutavým jazykem, začátek knihy zajímavý, následně velmi strhující čtení a závěr takový...jakoby nevěděl, čím příběh zakončit.
A mezitím spousta podnětů k přemýšlení a filozofování. Opět mě napadá, kolik myšlenek z této knihy se objevuje v dílech jiných autorů i o 50 let mladších... Jeden vyvolený, který pozná pravdu. Nejvyšší forma inteligence jako samotná energie? Telepatické schopnosti lidí budoucnosti?
Město a hvězdy rozhodně patří k nejzajímavějším scifi dílům 20 století ,stejně jako Vesmírná Odysea. Třebas má svoje chyby.
A je to stále zábavná kniha, která svým stylem vyprávěním nezestárla.
Zábavné a plné nápadů. Na dobu vydání tedy klobouk dolů. Hodně mě knížka připomněla Město permutací a Anathem. Děj ke konci příběhu začne být lehce splašený a uhozený, ale což. Bavil jsem se. To se počítá.
Ani se mi nechce veřit, že základy tohoto románu vznikly před více jak sedmdesáti léty. Knížka na mne působí i po těch desítkách let svěže a současně. Krásně je v ní popsáno to, co mnohdy vidíme i v dnešním světě, kdy vizionáři a lidé s touhou po vědění jsou mnohdy často odrazováni, ba někdy přímo sráženi většinovou společností, které narušují její spokojenou zatuchlost, stejnost a šedivost.
V konfrontaci megapole Diasparu a komunit žijících v Lys vidím dnešní hašteřivost individualistických anonymních měst a pospolitého venkova, kde každý o každém vše ví. Ani jeden z extrémů není dokonalý, pro společnou rozvíjející se budoucnost však jeden bez druhého existovat nemůže.
Snad jen děj v dalekém vesmíru mi přišel o něco slabší. Myslím, že Arthur C. Clarke je nejsilnější na Zemi a v naší Sluneční soustavě.
Asi nečtivější Clarkova kniha. Nezabývá se tolik technickými přesnostmi jak Odyssea, ale to vůbec není potřeba. Tohle dílo není tak moc o době budoucí, ale spíš o touze člověka poznávat a bourat meze.
Jedna ze špiček sci-fi a Clarka (jsem klasický sci-fi nadšenec, hard technologie uložená do hlubokých základů příběhu mě baví).
Zvláštní atmosféra, mrazení ne z poselství pro mou současnost a život, ale z efektivního propletení postav, konceptů, na tomto myšleném hřišti.
Trvalost trvalá, trvalost dočasná, v měřítcích beroucích dech, princip nutné změny i zdánlivě nejdokonalejšího, postava něčim zvláštní a její vlastní hledání, čím je zvláštní, brnkající na strunku předurčení až "náboženského".
Pokud bych měl pracně hledat výtku, tak jedině že z hlediska evolučního je přežití (druhu, skupiny, ekosystému) vystavěné na dokonalém ovládnutí jednoho jediného místa zranitelné a nejisté. Prostě by za ty věky přímo na to místo taky mohl s nezanedbatelnou pravděpodobností řachnout z nebe nějaký šutr, a bylo by po tom jediném místě. Obrazně, myšlenku mnou naznačené katastrofy by bylo potřeba rozvinout pro měřítka v knize mistrně načrtnuté technologie.
Nicméně, to, že je příběh podnětem k myšlení, kdy zarezonuje, byť rozporností, s koncepty formulovanými v evolučních tématech až o přibližně padesátku let později (Zamrzlá evoluce, Evoluční tání), je stejně plus.
Myslim, že tuhle budu muset po delší době vytáhnout z police.
Výborná kniha. Je skoro k neuvěření, že její předloha vznikla v období začátku 2. světové! Za pár let to bude století a přesto je příběh naprostá bomba a nepůsobí zastarale. Myšlenka uzavřeného světa a znovuobjevování vesmíru, vlastní minulosti a tajemství s tím spojených, mě nadchla. Velmi mě bavilo odkrývat cestu ven z města a objevovat, co se nachází za ním. Poslední strany byly trochu filozofování, ale nevadilo to.
Vítejte ve městě Diaspar pro většinu obyvatel poslední město na Zemi. Avšak hlavní hrdina Alvin se dá do bádání co je vlastně za hradbami onoho Diasparu a rozjíždí řadu událostí, které změní vše co do té doby znají.
Na začátku knihy jsem měl podobný feeling jako při čtení Nonstopu od Aldise, či sledování filmu Dark city od Alexe Proyase.
Postupně zjišťujeme spoustu informací o světě a celkově vesmíru, až následně zjistíme, že to bylo trošičku jinak.
Clarke nám přinesl skvělou sci-fi, která je v dnešní době možná už trošku okoukaná, přesto má hodně co nabídnout.
Celkové hodnocení 95%
Starých sci-fi románů se dost bojím. Často příliš tlačí na pilu ohledně nosných myšlenek. Nebo jsou příliš filozofické na úkor čtivosti. A nebo se čtenář musí přenést přes jejich naivitu a dnes už zastaralost.
Za to sice autoři nemohou, ale zbytečně umísťují děj svých románů do nepříliš vzdálené budoucnosti a jejich předpovědi pak nesedí. Někdy zas jen reflektují současnost, kterou promítnou do vzdálené budoucnosti. A považovat nějaký román za sci-fi jen proto, že se odehrává v budoucnosti, mi přijde trochu málo.
Všechna tato negativa pro tuhle knihu neplatí. Četl jsem některá pozdější Clarkova díla a tak jsem Město a hvězdy bral s těmito obavami. A zbytečně.
Příběh mě chytil hned na začátku. Postupně objevujeme neuvěřitelně vzdálený budoucí svět a zároveň s hlavní postavou prozkoumáváme tajemství miliardy let starého města. Děj je nabitý mnoha nápady, které jsou však plně konzistentní.
Clarke umístil svůj román do tak vzdálené budoucnosti, že nemá vůbec smysl ho spojovat s dnešní dobou. Tohle přetržení kontinuity je velmi osvobozující. Mizí tak spojení s námi a můžeme se o to víc ponořit do příběhu.
Vůbec se nesnaží nějak kritizovat společnost a naopak se snaží jít až na samou její hranici. A přitom se kniha čte s lehkostí. Clarke popisuje jen co je potřeba pro gradaci příběhu a nezamotává se do zbytečných podrobností.
Technokratická společnost starobylého města se blíží svému archetypu a v románu se tak objevují další roviny. Uvažujme, že vývoj společnosti zobrazíme jako křivku, která se blíží k asymptotě. Matematicky křivka asymptotu nikdy neprotne. Ale co lidská společnost? V reálném světě?? Za miliardy let???
Co se stane?
Dnes už příběh nemusí působit originálně. Číst to před 60 lety musel být jiný zážitek. Mě se to moc líbilo a tak to nedokážu posoudit. Díky příběhu vystavěném na postupném objevování prakticky chybí hluchá místa. Narozdíl od „těžkých“ sci-fi je kniha značně čtivá. Díky mladému hrdinovi možná až naivní.
Archetypy lidské společnosti. Tajemství vesmíru. Doba, kdy technologie zrealizuje některé náboženské představy. Perfektní. Všem čtenářům sci-fi doporučuju. Navíc je to pozitivní, protože se nejedná o žádné postapo nebo něco apokalyptického, jak je dnes v módě. Je to naopak o maximálním vývoji. Jedinou chybkou je slabší konec. Velkolepý příběh končí nijace. 90%
Daleká budoucnost, vesmír a cizí rasy... téma, které mne snad ani nemůže zklamat. K tomu všemu z pera velkého A. C. Clarka. Čekal jsem dost a z větší části jsem to také dostal.
Ale tempo událostí v příběhu bylo na můj vkus až příliš vysoké. Je pravda, že formě a obsahu sedlo a že díky němu děj svižně odsýpal. Díky absenci hlubších popisů navíc nevypadají na pozadí rychlého technologického vývoje posledních let starší vědeckofantastické nápady směšně. To jsou všechno plusy. Ale rychlé povrchní tempo také způsobilo, že jsem se nemohl do děje vžít. To ovšem není výtka (oddechové četbě nelze vyčítat, že je oddechová), jen důvod, proč nemohu s hodnocením výš.
!__SPOILER__!
Nemohu si odpustit dvě připomínky (to já bohužel nemohu nikdy):
1) K čemu měla sloužit postava Alystry? V půlce knihy zmizela, a pak o ní nepadlo ani slovo, jako by na ni autor zapomněl.
2) Hrdinův nejlepší přítel Hilvar bez mrknutí oka odletí zkoumat vzdálený vesmír, aniž by se byť jen pozastavil myšlenkou na svou osudovou lásku, jíž se telepaticky dvoří celý život.
Hodnocení: 3,5/5
Verdikt: Pokud by dílo bylo příliš hustým gulášem, a já měl v ruce konvici s vodou (ve formě popisu okolí, techniky a podrobnějšího fungování obou společností), vylil bych ji do hrnce celou, i kdyby jej pak mělo být dvakrát tolik.
Clarke nam poskytuje úchvatný popis prostředí a děje, vzdáleného miliardu let od současnosti, kde je možné téměř všechno.
Jeden z mých nejoblíbenějších autorů a jedna z mých nejoblíbenějších knížek :)
Raný, už trochu prežitý Clarke. Je z toho cítiť vplyv predvojnovej žánrovej literatúry so všetkými jej kladmi (bujará, neviazaná fantastika) a zápormi (chvíľami neúnosná opisnost, nedejovosť). Miestami kniha dokonca evokuje Lovecraftove vesmírne vízie. Faktom zostáva, že Clarke napísal oveľa lepšie knihy a to ako po dejovej, tak po literárnej stránke.
Skláním se s pokorou mistře.
Píše se L.P. 1956,světlo světa oko čtenářovo zachytilo signál románu Město a hvězdy.
No jasně,když se zhasne člověk žasne.Po přečtení Rande s Rámou,jsme si s Charlesem ne tak úplně sedli,ale čas dozrál,bylo na čase vyzvednout ze dna šuplíku jeden restík...ono ejhle,byla to síla.Vskutku síla kterou by mohli společně závidět Bud Spencer s Terencem Hillem dohromady i když jim záda jistí Šimon s Matoušem,je jim to houby platný ty miliardy roků,kde se příběh odehrává jsou prostě drtící.
Nojo jenže tenhle Brit,který se začal potápět na Srí Lance,načež se tady usadil,tak na ty miliardy let budoucna zlehounka peče.Miliarda tam,miliarda sem,moc dobře ví,že na takovouhle rozmáchlost budoucnosti se musí jinak.Na přílišné popisy a zacházení do detailů vyspělích technologií by to celé nejspíš poslalo do kopru.Arthur to má pod kontrolou a zvolna buduje atmosféru.
Vize lidí a společnosti,neutuchající víra v lidskost samotnou s minimem akce a bez agrese to jde,jak je vidět také.
Tak to má být,taková je klasika,uhrane i okouzlí,nadčasově baví.
Kniha, kterou bych řadil spíše mezi Clarkova díla pro mládež. Nicméně, přesně takhle bych si výbornou knihu pro mládež představoval. A takovou knihu naprosto beze studu a s potěšením může číst i dospělý. A neřešme, kdo je dospělý a kdo ještě dítě, vždyť to může platit oběma směry.
Na Clarkovy mě vždy ze všeho nejvíce fascinují jeho popisy. Ať už vesmírných jevů, nebo jako zde přírodních scenerií. Jeho schopnost přetavit svoje vize do psaného textu je vyjímečná. Číst Clarkovy knihy znamená, v tom okamžiku ve vesmíru být. A navíc, stejně jako Asimov, nebo Dick zaujme vždy myšlenkami, jejichž zdělení bylo vlastně to, oč mu šlo v prvé řadě. Jaká je tedy myšlenka této knihy? Že žádná společnost, nechce-li zdegenerovat, zmenšit se a postupně zaniknout, se nesmí odstřihnout od světa a schovat se za zdmi, jen proto, že strach ze světa a problémů, který přináší se jí zdá příliš velký. Naopak, postavit se jim čelem vstříc je jediná cesta vpřed.
Výborně napsané sci-fi, které i po více jak 60 letech má co nabídnout.Doufám že jsou i ostatní knihy od tohoto autora stejně dobré i bez nutnosti násilí. 90%
Mám z toho takové rozporuplné pocity. Přestože jsem knihu přečetl prakticky za jediný den, nějak postrádala ten potřebný tah... kromě toho jsem měl pořád dojem, že jsem to už četl, a mýlil jsem se jen napůl - tento námět Clarke zpracoval také v díle Proti pádu noci, dokonce se stejnými jmény. Každopádně, jako oddechovku ano, ale jako dílo, které vám vyrazí dech (s čímž jsem počítal já) spíše ne.
Jedna z pulpovějších Clarkeových knih - ostatně je to předělávka jeho románu z roku 1948, a zkuste se podívat na jeho původní obal. Pro mě osobně byly nejcennější ty části, které se odehrávaly ve věčném městě Diasparu (jakési kombinaci Matrixu a 1984), kde lidé ztratili nejen pupek, zuby a nehty, ale i svobodu uvažování a lidskou zvídavost. Naopak pasáže odehrávající se v enklávě Lys a na Sedmi hvězdách, kde tedy autor opravdu popustil uzdu fantazii člověka 40.-50. let a kde se objevují záležitosti jako hmyzí mazlíček, inteligentní polyp v jezeře nebo planeta-džungle, jsem vzal jako doplňkové. Celkově se nejedná o knihu, která by patřila do mých soukromých TOP10 A.C.Clarkea ale šlo o příjemné počtení na pár večerů. 70%
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Kniha Město a hvězdy je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 387x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 241x |
| Chystám se číst | 84x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 4x |