Město a hvězdy

1 02. července

SPOILER:
Tak já nevim. Nejdřív chtěl ven, pak zas dovnitř, a pak už vůběc nevěděl co chce... Ale filozofie příběhu spočívá samozřejmě v tom nezahnít, nebát se otevřít novým možnostem, i když dopředu nevíte, jestli bude změna k dobrému bo naopak. Občasný nedotaženosti úplně pomíjím, protože pro příběh nebylo důležité mít dokonale vymyšlený celý svět, ale u Clarka bych se toho nenadála. Asi to bylo proto, že knížku přepisovat po letech a šel hlavně po smyslu než po detailech... Autora miluju, ale tohle se nějak úplně nepovedlo.

10. června

Zatiaľ som prečítal len prvých 50 strán, ale už teraz viem, že to je jedna z najlepších kníh, aké som čítal. Neviem, či som bol doteraz nevšímavý, alebo či je táto kniha výnimkou, ale v tomto diele cítim (aspoň zatiaľ) veľkú podobnosť s knižkami Asimova - stagnujúca, i keď intelektuálne a umelecky veľmi vyvinutá spoločnosť vs. prekračovanie horizontov a túžba dostať sa von zo zabehnutých mantinelov a obmedzení; veta o tom, že robotom treba klásť tie správne otázky; pohyblivé chodníky (podobne ako v Oceľových jaskyniach)....Ako som to tak dnes nadšený rozčítal, mal som pocit, že film Matrix sa musel inšpirovať touto knihou a táto kniha je omnoho lepšia (Alvin prekračujúci horizonty - Neo prebúdzajúci sa z matrixu). Zároveň mi zatiaľ príde fascinujúca postava Khedrona Šaška a jeho podobnosť k tarotovej karte Blázna, ktorý taktiež predstavuje narušenie určitých známych možností pohybu vrámci určitých horizontov...Skrátka, úchvatné dielo stimulujúce myslenie mnohými smermi...teším sa na ďalšie stránky....

1 06. dubna

Typický A.C.C. chtělo by se říct - neobvyklý námět vyprávěný velmi poutavým jazykem, začátek knihy zajímavý, následně velmi strhující čtení a závěr takový...jakoby nevěděl, čím příběh zakončit.
A mezitím spousta podnětů k přemýšlení a filozofování. Opět mě napadá, kolik myšlenek z této knihy se objevuje v dílech jiných autorů i o 50 let mladších... Jeden vyvolený, který pozná pravdu. Nejvyšší forma inteligence jako samotná energie? Telepatické schopnosti lidí budoucnosti?
Město a hvězdy rozhodně patří k nejzajímavějším scifi dílům 20 století ,stejně jako Vesmírná Odysea. Třebas má svoje chyby.
A je to stále zábavná kniha, která svým stylem vyprávěním nezestárla.

5 31. března

Zábavné a plné nápadů. Na dobu vydání tedy klobouk dolů. Hodně mě knížka připomněla Město permutací a Anathem. Děj ke konci příběhu začne být lehce splašený a uhozený, ale což. Bavil jsem se. To se počítá.

1 13. února

Ani se mi nechce veřit, že základy tohoto románu vznikly před více jak sedmdesáti léty. Knížka na mne působí i po těch desítkách let svěže a současně. Krásně je v ní popsáno to, co mnohdy vidíme i v dnešním světě, kdy vizionáři a lidé s touhou po vědění jsou mnohdy často odrazováni, ba někdy přímo sráženi většinovou společností, které narušují její spokojenou zatuchlost, stejnost a šedivost.
V konfrontaci megapole Diasparu a komunit žijících v Lys vidím dnešní hašteřivost individualistických anonymních měst a pospolitého venkova, kde každý o každém vše ví. Ani jeden z extrémů není dokonalý, pro společnou rozvíjející se budoucnost však jeden bez druhého existovat nemůže.
Snad jen děj v dalekém vesmíru mi přišel o něco slabší. Myslím, že Arthur C. Clarke je nejsilnější v na Zemi a v naší Sluneční soustavě.

1 01. února

Asi nečtivější Clarkova kniha. Nezabývá se tolik technickými přesnostmi jak Odyssea, ale to vůbec není potřeba. Tohle dílo není tak moc o době budoucí, ale spíš o touze člověka poznávat a bourat meze.

7 09.09.2019

Jedna ze špiček sci-fi a Clarka (jsem klasický sci-fi nadšenec, hard technologie uložená do hlubokých základů příběhu mě baví).

Zvláštní atmosféra, mrazení ne z poselství pro mou současnost a život, ale z efektivního propletení postav, konceptů, na tomto myšleném hřišti.
Trvalost trvalá, trvalost dočasná, v měřítcích beroucích dech, princip nutné změny i zdánlivě nejdokonalejšího, postava něčim zvláštní a její vlastní hledání, čím je zvláštní, brnkající na strunku předurčení až "náboženského".

Pokud bych měl pracně hledat výtku, tak jedině že z hlediska evolučního je přežití (druhu, skupiny, ekosystému) vystavěné na dokonalém ovládnutí jednoho jediného místa zranitelné a nejisté. Prostě by za ty věky přímo na to místo taky mohl s nezanedbatelnou pravděpodobností řachnout z nebe nějaký šutr, a bylo by po tom jediném místě. Obrazně, myšlenku mnou naznačené katastrofy by bylo potřeba rozvinout pro měřítka v knize mistrně načrtnuté technologie.

Nicméně, to, že je příběh podnětem k myšlení, kdy zarezonuje, byť rozporností, s koncepty formulovanými v evolučních tématech až o přibližně padesátku let později (Zamrzlá evoluce, Evoluční tání), je stejně plus.

Myslim, že tuhle budu muset po delší době vytáhnout z police.