Obuvník komentáře u knih

Ať se na mě fanoušci této knihy nezlobí, ale četlo se to velice bídně.
Prvních pár desítek stran se dva pánové rozplývají nad Dorianovou krásou způsobem, který připomíná platonické lásky z předškolních let.
Poté převezme opratě lord Henry - jedna z nejotravnějších a nejuslintanějších postav v dějinách literatury, která si o sobě zřejmě myslí, že spapala Šalamounovo... Pokud se skrze tuto postavu pan Wilde trefoval do tehdejší smetánky, tak mu budiž odpuštěno. Spíše mám však pocit, že přes slintala Henryho profiloval svůj pohled na svět. Text je tak prošpikovaný do sebe zahleděnými žvásty s rádoby hlubokým významem. Pobuřující? Ale kdepak, nudné...
Je dobrým zvykem, že alespoň hlavní postava je jaksi psychologicky prokreslena. Dorian je bohužel pouze prázdná nádoba, která celou dobu buď jen vzdychá, nebo pro změnu kňourá.
Jako čtenáře mě nejvíce mrzí ta promarněná šance, protože námět knihy je jako stavební kámen velice kvalitní.
Co s tím? Je to přeci Oscar Wilde. Nemůžu dát špatné hodnocení... ale jo, budou to dekadentní dvě hvězdičky.

15 30.06.2016

Nuže, Bill Hodges si dvě třetiny knihy hraje na schovku, aby pak vykouknul zpoza rohu; štíhlejší a s veselým pleskačem po boku. King zase jednou ukázal, co je to originální koncept, když hlavního hrdinu poslal na dvě stě stran k šípku. "Klid, Bille, dej si ještě jeden zeleninový salát a za chvíli je to tvoje." :-)

A světe, div se, po zemi kráčí další chlápek, který má o kolečko méně. Jmenuje se Morris Bellamy a "k smrti" rád čte. Co to znamená pro jeho okolí se dozvíte u dobrých knihkupců, nebo v Kingově pracovně. Já pouze napovím, že se jedná o další napínavý příběh plný prokreslených postav a řízného děje.

Poslední kapitola navíc slibuje návrat k hororovým kořenům. Hallelujah! I want to be scared!

9 28.05.2016

Čipera je velmi sympatická a zejména "opravdová" hlavní hrdinka se všemi klady i zápory, kterými malé děvče oplývá. Kniha obsahuje mnoho povedených momentů, které vynikají právě díky specifičnosti dětského vnímání světa. Je to milé, poučné, ale také jaksi neúplné.
Příběh je tvořen mozaikou krátkých epizodek ze života obyvatel Maycombu, což pomáhá vykreslit místní poměry, méně už však zbylé postavy, jejichž charaktery jsou pouze načrtnuty a vyznívají příliš jednostranně. Děj - stejně jako dětská mysl - létá od jednoho k druhému a připomíná placatý kámen hozený na hladinu rybníka.
Polovina knihy je za mnou a pocity víceméně smíšené. Někdy v této fázi však přispěchá na pomoc soudní proces, který ukrojí třicet stran, ani nevím jak. Mistrně napsáno. Zbytek vyprávění opět hop hop hop doskáče do konce.
Bouřlivé ovace nesdílím, ale zajisté stojí za přečtení.

8 31.03.2016

Deane, Deane... co s tebou? Po přečtení některých komentářů si připadám jako dlouhohrající deska, ale věc se má tak, že námět je skvělý a zpracování... pokulhává za třemi tečkami :-)

Anotace mě řádně navnadila. Stál jsem v knihkupectví před regálem a natahoval ručku jako malý špunt, který se dožaduje další babiččiny sušenky. Pak už jen parkurový běh přes město, Fosburyho flop na postel a rozevření knihy. Byl jsem připraven hltat stránky (proto taky ta sklenice vody na zapití a náplast pro sedřená bříška prstů), jenže ouvej.

Vyprávění je jedna velká nadýchaná metafora. Obrazné vyjadřování je kořením každé knihy, ale v tomto případě se jedná o šeredně přesolenou polévku. Jako by si autor každou další metaforou dokazoval, že má košatou slovní zásobu a vytříbený styl. Odstavce tak velmi často sklouzávají do spleti nekonečných souvětí, která místy působí jako nějaká Koontzova exhibice.

Proč tři hvězdičky, když pořád remcám? Protože pod vším tím balastem se stále skrývá příběh, který stojí za to, aby byl vyprávěn.

7 28.02.2016

Příběh, který odhrnuje železnou oponu cyklisticky. Já osobně se o tento sport nějak zvlášť nezajímám, ale to mi nebránilo vychutnat si každou stránku. Tyler Hamilton má co říct a dělá to skvěle.
Makáte na sto dvacet procent? Je mi líto, lidičky. To nestačí. Ne v tomhle světě. Buď se zlepšíte, nebo mažete domů. Makat ještě víc? Hodně štěstí... a víte co? Sbalte si kufry rovnou, ať se pak zbytečně nezdržujete.
Po dočtení knihy necítím žádnou zášť vůči jezdcům. Ryba smrdí od hlavy, že, pánové z UCI? Evoluce je jízda na dlouhou trať a nad vším tím trháním rekordů se vznáší chemická pachuť. A to neplatí jenom pro cyklistiku. Nechci ani pomyslet, co se děje v mém milovaném tenise (pět hodin na slunci, ale buďte v klidu - v brašně mám dva banány).
Přesto však, kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Zkusme si představit, že jsme profesionální sportovci, kterým ujíždí vlak. Tvrdě dřeme, ale ten ignorant nabírá rychlost. Průměr s čistým svědomím nebo splněný sen zahalený výčitkami?
Uf, raději ten šutr položím zpátky na zem...

6 19.01.2016

Kruh je v temných vodách hororu velikým pojmem a já jsem za něj hrozně vděčný, protože Kniha a její mladší bráška Film dělají čest tomuto žánru, který je mnohdy nazýván pokleslým.
Ano, kdekdo pokrčí nos, ale pokud vidí dále než za skla svých slunečních brýlí, musí uznat, že má před sebou kvalitní počin.
Já dělím knihy mezi dobré a špatné a nezajímá mě, zda se jedná o horor, detektivku, drama ze života, pohádku, nebo červenou knihovnu. Každá do jedné vás může srazit k zemi. A zatímco si budete hýčkat odřená kolena, budete vzpomínat na příběh, který jste díky ní zažili.
Kruh je závodem o holý život. Čas ubíhá stejně rychle jako stránky, které obracíte, abyste se dobrali rozuzlení. Psychologie postav je vykreslena komorněji než u západní literatury, což má své klady i zápory. Mně osobně chybělo větší pouto k hlavním hrdinům. Za to samotný příběh má "vražedné" tempo a umně graduje až do poslední stránky. Konec je otevřený jako červí díra. Zbývá jen sehnat další díly a nechat se vtáhnout.
Mimochodem, Sadako je naprosto ultimátní jméno, které samo o sobě budí respekt. Raději ho nevyslovujte nahlas. V opačném případě nemá smysl plánovat si věci déle jak týden dopředu...

9 29.12.2015

Konečně jsem knihu uchopil do svých spárů, ulehl na lůžko a začal obracet vypasené bílé stránky.
Narážka na "obezitu" daných stránek není náhodná. Jsou to regulérní čtvrtky a mockrát jsem se ujišťoval, zda jsem otočil pouze jeden list a ne pět :-) Kniha tak působí poměrně obsáhle, ale klame tělem, jelikož obsahuje něco málo přes 200 stran, které slupnete jako malinu.
A samotný obsah? Tomu vládnou dialogy. Zpočátku se může zdát, že jde o pouhé plácání (do vody), ale tyhle slovní hrátky zrychlují děj, vykreslují charaktery jednotlivých postav a budují napětí. Zkrátka radost číst.
Rosemary oplývá zvláštní duší. Je naivní a nechodí do práce :-) Jenže je taky hodná. Takže co, budeme jí fandit? Já ano.
Samotné finále bylo příliš doslovné (tady vede film). Příště nechme lopatu doma a zapojme čtenářovu fantazii. No jo. Ale co druhý díl? Zřejmě si nechám zajít chuť. Ale pokud se chystáte číst ten první, rád Vám ji popřeji. Tak tedy: "Dobrou chuť."

PS: Pokud Vám přítel/manžel/náhodný kolemjdoucí říká holčičko i přesto, že již dávno nejste ve vývinu, buďte na pozoru. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o čarodějníka.

10 23.12.2015

Stačily tři stránky a stál jsem tam. Na prašné silnici uprostřed Holcombu, mžoural na všudypřítomná pšeničná pole a naslouchal houkání projíždějící lokomotivy.
Je snadné milovat oběti a nenávidět vrahy. Jedná se o přirozenou a zdravou reakci. Ten pán s fešáckými brýlemi a kocourem v náručí nám to však nehodlá ulehčit. Snažil se o maximální objektivnost a tím na čtenáře uvalil břemeno svobodného rozhodnutí.
Během čtení vyvstává spousta nepříjemných otázek a na většinu z nich nenajdete jednoznačnou odpověď. Čeká vás bolehlav, případně srdce bol. Ale s nejvyšší pravděpodobností dostanete obojí.
Nebudu tady polemizovat o trestu smrti. Tuhle otázku se nepodařilo vyřešit našim dědům, otcům a nevyřeším ji ani já v rámci tohoto komentáře. Myslím si svoje a vy udělejte to samé.
Asi nejmrazivějším faktem je skutečnost, že daný příběh je pouhou kapkou v moři. Kolik podobných se již odehrálo? Tisíce? Milióny? Všechna ta jména a pokřivené osudy a za chvíli se člověk brodí po kolena v knihách, které nikdo nesepsal. Slušný náběh na noční můru.
Každý z nás v sobě skrývá temné zvíře, jde jen o to, komu se ta bestie podaří udržet na uzdě.
Budu vám fandit.

14 19.12.2015

Až doposud jsem byl moderním komiksem nepolíbený panic. Za času dávných bohů, hrdinných válečníků a králů, když mi bylo deset let, jsem hltal sešity s barbarem Conanem, což byla úžasná záležitost. No a o dvacet let později držím v (sovích) pařátech kolegu Batmana.
Možná budu znít jako blbeček, co se rozplývá nad samozřejmostmi, ale po otevření komiksu přišel úžas. Luxusní kvalita papíru a barev. Jako bych objevil tatínkovy zakázané časopisy. Jedním slovem paráda. A tu vůni bych čichal 24 hodin denně 7 dní v týdnu bez nároku na dovolenou.
Toliko k formě a nyní něco málo k obsahu. Příběh zajisté neurazí, ale místy jsem měl pocit, že nedrží úplně pohromadě. Cením si zejména dospělosti a syrovosti, se kterou je podaný. Co mě však posadilo na zadek a donutilo výt na měsíc, byla kresba. Když stály sudičky u kolébky malého Grega Capulla, bylo jim jedno, jestli bude mluvit nebo chodit. Všechno, co měly, šouply do jeho ruky. Dobrá volba, holky!
Jsem vděčný, že jsem o svůj komiksový věneček přišel právě s Batmanem. Je to hodnej kluk...

3 26.11.2015

Mám rád podobné náměty. Pár jednotlivců proti přesile. Vždycky fandím outsiderům :-)
Kniha se snaží najít cestu do hlubin duše. Nikoliv té študákovy, ale do duše jednotlivých postav. Na prvních sto stranách se vyskytuje minimum přímé řeči, což je pro někoho cukrová vata, ale má to něco do sebe.
Koontz je přemýšlivý autor a tuhle vlastnost přenáší také na hrdiny, které hodil na papír. Tady mám menší výtku. Ne každý musí být nutně filosof, který napsal disertační práci o nesmrtelnosti brouka. Natož pak jedenáctiletá holčička, jenž navíc místy působí jako ženská verze agenta Bournea. Co prosím? Že byla sečtělá? Ale nechte na hlavě, přátelé.
Závěr je povedený, ale mohl přijít o pár stránek dříve.
Nakonec to ještě vypadá, že se mi kniha nelíbila. To, prosím pěkně, není pravda. Není dokonalá, ale stojí za přečtení. Dýchají z ní osmdesátky a zmutovaná monstra. Lákavá kombinace.

3 24.11.2015

Vlažnější ohlasy mi připravily jakousi ochrannou auru před možným zklamáním. Četl jsem opatrně, našlapoval po špičkách a jednu věc si musíme ujasnit hned teď: Tohle není špatný příběh.
King je předurčen k velkým očekáváním (může si za to sám svými předchozími knihami), ale nehodlá stále brnkat na jednu strunu. Ze škatulky "mistr hororu" už dávno vyrostl. Momentálně bydlí v mnohem větší krabici se štítkem "Mistr". Nemusí permanentně děsit, aby zaujal. Dle mého názoru by dokázal se ctí uchopit téměř jakýkoliv žánr. Bylo tam pár vlažnějších pasáží, ale když popisoval Jamieho první lásku, padal jsem na kolena a blekotal cosi o infarktu.
Dostane mě... vždycky... kdykoliv si zamane.

13 03.11.2015

Čerstvě dočteno a už teď se mi stýská. Po kamarádech z Elm Havenu, po létě a po svém vlastním dětství. Mám chuť nafouknout kolo a vyrazit na projížďku. Neudělám to, mám v rukávu spoustu výmluv, ale ta chuť tam prostě je.
Děti občas vidí věci, na které mají dospělí lidé příliš unavené oči. A někdy pak nezbývá nic jiného než dát hlavy a stříkací pistole dohromady, vymyslet plán a se srdcem v kalhotách vyrazit do boje. Původně jsem chtěl dát nižší hodnocení za rozvleklý úvod, ale během psaní tohoto komentáře ve mně příběh zraje jako... kukuřice.
Na shledanou, pane Simmonsi. Tohle je slibný začátek naší společné cesty.

10 17.10.2015

Přítomný čas vyprávění (otevírá dveře, sedá za volant a sešlapuje plynový pedál až na podlahu) mi vůbec nesedí. Zvykal jsem si na něj snad třetinu knihy. Je to můj názor, možná špatný názor, ale učil jsem se ho i s výslovností :-)
Kvituji, že se King nesnaží přechytračit čtenáře a místo toho servíruje přímočarý příběh ze staré školy. Charaktery hlavního plusáka i mínusáka jsou skvěle prostřeny a čtenář se může bez obav pustit do hlavního chodu. Jídlo je to jednoduché, lehce stravitelné a chutné.
Detektivky nemusím (Je jich strašně moc!), ale dobře tedy.
PS: Pochvala za povedenou obálku.

3 21.09.2015

O čem byste psali vy, kdyby vaše jméno nebylo na titulní straně? Když jdete s kůží na trh, jméno vás svazuje a pálí na čele jako cejch. Všude kolem jsou mantinely vašeho žánru, a když je překročíte, můžete skončit na střídačce (u vydavatele), nebo na trestné lavici (u čtenáře).
Pseudonym je dobrý sluha, ale špatný pán. Tak nějak bych shrnul premisu tohoto příběhu. Zase jedno nahlédnutí do spisovatelovy mysli. King se otiskl do obou hlavních postav jako záchodové prkénko na zadní stranu vašich stehen. Ale zatímco Bachman zemřel na rakovinu pseudonymu, George Stark se může těšit na něco onačejšího.
Není to srdeční záležitost, ale má to drive a skvělý závěr. Vrabci nejsou, čím se zdají být.

4 21.09.2015

Třeštění hlavy, kruhy pod očima, únava... kdepak, to nejsou ani zdaleka nejhorší příznaky nespavosti. Zkuste prášky na spaní, paličku na maso, nebo nějakou telenovelu, ale hlavně se nedívejte v noci z okna. Může vás to dostat do pěkné kaše a než se nadějete, budete zachraňovat svět. A nemusíte být ani v důchodu, aby to dalo pěknou fušku.
Ralf je sympaťák a budete mu fandit. Jeho strádání - jak psychické tak fyzické - bude i vaším břemenem. Jenom to nadpřirozeno je trošku přitažené za vlasy. Jak můžou být holohlaví doktůrci přitažení za vlasy? No, zkuste si to přečíst a pak možná budete tahat se mnou.

6 19.09.2015

Skvělý námět! Omlouvám se za ten křik, ale muselo to ze mě ven. Barker oplývá děsivou fantazií zabarvenou do ruda. Chce šokovat čtenáře, cílí mu přímo do znaveného srdce a mačká...
Lemarchandův hlavolam mi trošku připomíná Rubikovu kostku, kterou mnozí z nás vlastní. Z bezpečnostních důvodů skládám pouze jednu stranu. Chtěl jsem se naučit složit všechny, ale víte co? Kašlu na to.

Jesus wept...

6 10.09.2015

Řekněme si to na rovinu. Hlavní hrdinka není sympatická. Někdo by mohl namítnout, že má důležitější věci na práci, než se zalíbit čtenáři. Je přeci jen připoutaná k posteli a u nohou jí leží celý svět. Počkat, vlastně jenom mrtvý manžel.
Nikdy bych nevěřil, že to napíšu, ale kniha má moc stran. A je to venku (za chvíli půjdu klečet na hrách). Má to hlavu i patu, jenom jsou zkrátka daleko od sebe.
Kdyby na té posteli ležela třeba taková Rose Madder, fandil bych víc. Takhle jsem nechal šálu a dres ve skříni.
Dejte mi index, příteli. Dneska je to za čtyři.

5 08.09.2015

Ať se na mě ta holčička na obálce tak nedívá, nebo ji budu muset sundat (obálku, ne holčičku).

Zápletka se rýsuje velmi pomalu, ale pečlivě, jako dílo jednorukého malíře. Líbí se mi forma krátkých kapitol, které nutí pokračovat ve čtení.
Čtenář: "Stačilo, ráno brzo vstávám."
Kapitola: "Ale no tak, přečti mě, jsem krátká, srabe. Tak dělej... dělej."
Čtenář: "Máš to mít."
A takových drzých kapitol je tu habaděj.

Napětí stimuluje hrdinova samota, kterou si "užívá" v domě na pláži. Je v tom cosi tísnivého. Jako by na něj za každým rohem čekalo něco zvráceného. Něco, co ho chce připravit o rozum (a možná zbývající ruku). Pokud máte neodbytnou chuť malovat, raději vezměte váleček a přejeďte ten zašlý strop v obýváku. Je to bezpečnější. Pro nás pro všechny...

7 06.09.2015

Blaze se v tom plácá. Naturalismus se mu zakousl do zadku jako vzteklá fretka. Mohl to skoulet lépe, dokonce i po "přátelském" otcově poplácání, které ho shodilo ze schodů, to mohl dokázat. Cesta je však plná pokroucených větví. Šlápnete na ně a seknou vás do holeně. Když pak máte nohy dostatečně ošlehané, bolest je pryč. Zbudou jen jizvy na duši.
Stačilo mít po ruce jednu normální osobu. Jednu jedinou. Někteří se ale narodili zadkem nahoru. A to jim svět neodpustí...

5 03.09.2015

Je to smutné čtení, co si budeme nalhávat. Měl jsem tu "čest" navštívit Neapol a její okolí. Na každém rohu černoši, kteří prodávají "značkové" brýle, tuniky, hodinky, řetízky a pak si jdou ustlat do slumu, kde jsou domy postaveny z vyřazených palet a pitná voda je zbytečný luxus. Místní lidé si na nic nehrají. Jsou podmračení a ve střehu. Turistické pozlátko je nezajímá. Na to se specializují kousek dál na Capri.
Náš průvodce musel mít po ruce druhého italského průvodce s posvěcenou licencí, aby nás hlídkující starší pán nenahlásil o kus dál stojícím zlým chlapcům (možná jeho vnukům). Po prohlídce slavné neapolské pasáže ("Hlavně se držte všichni pohromadě.") jsme nasedli do autobusu, přejeli po obchvatu, v jehož sloupech odpočívají nepohodlní svědci, a vyrazili za mořem spláchnout hříchy, které na nás ulpěly.
Kniha je plná zajímavých informací, které jsou podávány spíše faktograficky než beletristicky. Proto snad čtivost mírně pokulhává. Pátou hvězdu dávám za statečné srdce, které bije v autorově hrudi. Znechucení a touha po pravdě byly silnější než strach. Doufám, že kulka s jeho jménem nenajde cíl.

5 03.09.2015