Obuvník komentáře u knih

Takže, vezmeme to popořadě:

Shawshank (90%) - Andy by si zasloužil amnestii, ale ve vězení bohužel nenarazil na žádného Vaška. Bude si zkrátka muset poradit sám. A způsob, jakým tak činí, je okouzlující. A pak si přijde nějaký darebák (nebo Darabont?) a udělá z toho jeden z nejlepších filmů v dějinách kinematografie. Tož, měl na čem stavět...

Nadaný žák (95%) - nadání není všechno. Chce to také velkou píli a odhodlání. Jenom tak se z vás může stát prvotřídní lump. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, ale tohle Todík už trošku přehnal. Za trest bude každý večer poslouchat o hrůzách druhé světové války. Však on se polepší...

Tělo (105%) - jak se to mohlo stát? Nevím, při čtení jsem chvílemi zapomínal dýchat, mozek se odkrvil a pak je těžké počítat procenta. Nejlepší povídka/novela, kterou jsem kdy třímal v rukou. Smích, brnění v zátylku, mrazení v zádech, slzy - všechno pod jednou střechou. Tohle budu číst ještě na smrtelné posteli. "Tatínku, podepiš závěť." "Vydržte, děti, ještě pár stránek."

Dýchací metoda (80%) - ale tak samozřejmě, že mě to bavilo. Jenom to prostě v kontextu ostatních děl mírně nestíhá. Dýchání je dobrá věc, ale pro lepší výsledek se hodí i rychlé nohy. I když, není důležité vyhrát, ale být dočten.

Tuto knihu doporučuje 9 z 10 knihomolů.

Co se mi na knize líbí (psychologie radí začínat pozitivně):
Plastické charaktery postav.
Věrohodný odraz místní společnosti, kde se autor nebojí naházet do vody trošku toho bláta.

Co se mi na knize nelíbí:
Absence sympaťáků (na rozdíl od filmu) - já se snažil, věřte mi. Martin Brody byl blízko, ale k srdci mi nepřirostl. Ostatní postavy bych nechal spapat :-)
Občasná rozvleklost - ač je kniha útlá, je v ní několik nudných pasáží.

Po dočtení převládá mírné zklamání. Mám knihy raději než filmy, opravdu ano. Ale tady to neplatí.

PS: Žraloci jsou úžasná zvířata, která čistí světové oceány. Když vidím záběry rybářů, jak jim řežou ploutve a hází je zmrzačené zpátky do moře, je mi stydno. Však ona nám to příroda jednou vrátí. Pak možná zažijeme "Čelisti" na vlastní kůži.

4 30.08.2015

Krásný kousek, který mě překvapil jemnou romantickou linkou prostupující celý příběh. Mám rád Kingovy knihy, kde hlavní hrdina provozuje spisovatelské řemeslo. Dílo mi pak připadá více intimní. Možná proto, že autor odhaluje větší kousek svojí duše než obvykle.
Pomalejších prvních sto stran mi nevadí. Vychutnával jsem si všechnu bolest nad ztrátou milované osoby. Bez patosu, ale do hloubky.
Chata u jezera a okolní hluboké lesy jsou povedeným podhoubím pro další děj. Duchařský prvek je nenásilný a funkční. Nebudu si hrát na hrdinu a s klidným svědomím přiznávám, že jsem se chvílemi bál.
Kdo je hrdým majitelem nějaké chaty, nechť si do tašky přibalí i Pytel kostí (myslím knihu, ne tajemství, které ukrýváte v komoře). Magnetická písmenka na lednici raději vynechte. Chcete si přeci užít klidný víkend.

10 23.08.2015

Jednoduchý a funkční námět knihy mě po přečtení anotace jedním slovem uchvátil. Nebo dvěma slovy sakra uchvátil. Jenže co naplat, kniha se nedala sehnat. Všechno rozebrané a dotisk v nedohlednu. Inu, na řadu musel přijít mocný internet a jeho bazar. Nemám rád knihy z druhé ruky. Chci si je sám ošmatat, zamastit, polít, zohýbat stránky, ne nutně v tomhle pořadí. V tomto případě jsem však nemohl odolat.
Začátek cesty je skvělý, syrový, špinavý a čiší z něj "Beznaděj". Poté se na silnici připlete víra a neznalá dopravních předpisů omezuje provoz svojí rozvleklou jízdou. Rozumějte, stále je to dobré, ale požitek z výletu je ochuzen. Do cíle jsem tak dorazil o něco později než obvykle. Možná lepší, kdybych překročil rychlost, Collie by se zlobil. Takhle mi jen pokynul na pozdrav a nechal mě projet. Až pojedu zpátky, možná zastavím a prohodím pár slov...

7 22.08.2015

Na světě není spisovatel ten, který by se zalíbil lidem všem :-) Ale za tohohle konkrétního já ruku do ohně dám.
Možná každý z nás jsme ve škole měli svého Todda Bowdena. Nemusel nutně páchat stejné věci jako tenhle hajzlík, ale archetyp oblíbeného pohledného kluka, který je uvnitř zkažený jako červivé jablíčko, je všude kolem nás.
Většina věcí v životě má svůj vlastní spouštěč. Zde ho zastupují příběhy z koncentračního tábora. Chlapec tak probudí bestii. Svoji i staříkovu, která dlouhá léta dřímala kdesi v prachu zapomnění.
Není potřeba všechno polopaticky vysvětlovat. Každý, kdo nemá svatozář, dokáže číst mezi řádky a uvěřit. Stačí jen chtít.

11 20.08.2015

Taková milá jednohubka, která potěšila mé krhavé oči. Nečekal jsem žádný epický příběh, jenom poctivou člověčinu a tu jsem dostal.
Ze všech atrakcí jsem měl už od mala nejraději strašidelný dům, i když tady nás prďolové ze západu válcují do tvaru palačinky. Ale i tak mě ten polorozpadlý přívěs s chrčícím ozvučením, lacinými efekty a oprýskanými figurínami vždy pobavil. Stejně jako tahle knížka.
Přijela k nám pouť! Račte dál :-)

4 19.08.2015

Městečko, ve kterém je krásný krámek. Takový nenápadný se zvláštním názvem, ale uvnitř se nachází pravé poklady, to mi můžete věřit. I já tam našel "To" pravé; s věnováním od Stephena: Mému nejmilejšímu čtenáři Obuvníkovi. Majitel je nejspíš blázen, protože - a to si představte - vůbec nic nechtěl. Nic... jen takový malý žertík. Stejně tu ženskou moc nemusím, tak co bych mu nevyhověl. Nanejvýš bude trošku nazlobená. Co horšího se může stát.

Bomba na n-tou. Kdo má rád Kinga, musí přečíst. Kdo nemá, měl by též, aby se plynule zařadil do první podmnožiny :-)

12 19.08.2015

Kdysi jsem absolvoval Kyjovskou padesátku, takže mohu bezpečně potvrdit, že tento "závod" bych nevyhrál. Už jen z knižní obálky mě bolí celé tělo :-)
Jedno z těch útlejších děl, ale Bachman se nikdy moc nerozepisoval. Měl rychlejší tah na branku než jeho alter ego King (nebo je to obráceně? :-) ). Také zde se jde rovnou na věc. A to doslova. Čtenář otočí sotva pár listů a přestává legrace: "Dítě pláče, bude den, pojď synečku z kola ven."
Je to postavené na hlavu, je to depresivní a je to skvěle napsané. Po dočtení budete dlouho přemýšlet. O čem? To už je vaše věc...

12 31.07.2015

Osvícení je ukázkový příklad motivu prokletého domu. Děj sleduje prakticky pouze tři postavy, které jsou vykreslené řádně ořezanou tužkou. Čtenář tak zná hlavní hrdiny skoro stejně dobře jako sám autor, chápe všechny pohnutky a souvislosti a... zkrátka věří.
Atmosféra je budována pomalu, na pevných základech. Zpočátku vám jemně cinká do spánků jako triangl, později duní hlubokým tónem lesního rohu a nakonec... no, posuďte sami.
Přesně tohle od hororu očekávám. Chci se bát (doma na kanapi to jde lépe než v opuštěném hotelu, kde je cesta na svobodu zapadaná sněhem).

11 28.07.2015

Jako dítě školou povinné jsem se dostal na řadu s referátem. Zbývalo pár dní a já pořád nic neměl. Pak jsem v knihovně objevil "Divoké prázdniny". Zajásal jsem nad útlostí knihy a dal se pomalu do čtení. A pak rychle... a ještě rychleji...
Zkrátka mě to nečekaně bavilo a pak jsem děj z patra odříkal před celou třídou. Jeden z příznaků kvalitní knihy. Nepotřebujete papír, když příběh nosíte v srdci.

1 28.07.2015

S bichlemi podobného formátu se to má tak: buď vám zatraceně přirostou k srdci, nebo si někde v půlce promnete unavené oči a vyvěsíte bílou vlajku. "A" je správně. Tohle je skvěle napsaných tisíc stran, na kterých se pohybuje celé mraveniště postav. Tenhle dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc :-)
A právě postavy ovládají celý příběh. Dobrá polovina z nich by ustála samostatnou knihu. King musel mít hlavu doslova napěchovanou k prasknutí a zachránil si život tím, že to dal všechno na papír. Pak se není čemu divit, že si vydupal rozšířenou verzi. Tenhle chlap by prodal i knihu o třech tisíc stranách. Z regálu by ji sundávali vysokozdvižným vozíkem a nakládali rovnou do kufru aut, ale já bych ji bral hned. Žádný kindle, kdepak. Nic nevoní lépe, než nová kniha. Snad jen... nová kniha od Kinga :-)
Tady jednoznačných pět. Přes to nejede vlak (navíc, v tomhle světě ho nemá kdo řídit).

13 23.07.2015

Největší legrace je, že jsem před samotným čtením vůbec nevěděl, že v tom budou lidi s nebezpečným chrupem. Prostě jsem věřil autorovi, že vykouzlil další masterpiece, a přeskočil anotaci jako Carl Lewis přeskakoval hromadu písku.
Samotné čtení taková legrace nebyla (v dobrém slova smyslu). Městečko má skvělou atmosféru. Takovou, kde byste bez své věrné čivavy po setmění nevkročili na ulici. Charaktery propracované. Láska mezi ústřední dvojicí možná trošku uspěchaná, ale uvěřitelná. Závěr... co na to říct. Miluju otevřené konce.
Rok vydání originálu 1975 a po čtyřiceti letech má stále co říct. SK to uměl už před třicítkou, kdy se většina spisovatelů ještě hledá (a někteří hledají dodnes). Je to drak...

4 18.07.2015

Kniha, která má stejný problém jako zdejší anotace. Příliš dlouhá na to, aby udržela tempo. Doporučil bych panu Barkerovi (možná až příliš drze), aby krátil, škrtal, nebo jak by řekl SK: zabíjel své miláčky. Jsou tam silné momenty, které nabízejí husí kůži a zrychlený tep k tomu, ale jsou vycpané velkým množstvím vaty. A jak už to s vatou bývá - je v pohodě, ale méně je více (to samé platí pro vatu cukrovou).
A taky zde neplatí známé přísloví, které jsem si právě vymyslel: Kdo se bojí, nesmí (jít) do Barkera. Tady strach nečekejte, ba dokonce ani jeho menší sestřičku úzkost. Tohle je čistokrevná fantasy s přepálenou stopáží.

1 15.07.2015

Conan mě uchvátil už jako kreslený komiks. V sedmi letech to byl od Kačera Donalda trošku náročnější přechod, ale co naplat :-)

Tuhle knihu jsem si vybrečel k patnáctinám. Když jsem uviděl tu epickou obálku, nešlo to jinak. Spousta akce, silných hrdinů, ještě silnějších potvor, nějaká ta lepá děva a hlavně Conan... Cimmeřan, který otravuje boha svými modlitbami jenom v případě, že se chystá hordám nepřátel rozlámat kosti. A že mu to jde náramně :-)

13.07.2015

Zde platí to samé v bledě modrém, co jsem uvedl u prvního dílu. Já osobně vlastním novější dotisk, který spojuje obě části dohromady. Spousta informací, spousta fotek a přiměřené množství husí kůže :-)

1 07.07.2015

Jakožto fanoušek všemožných záhad jsem se do knihy s radostí ponořil. Škoda, že jednotlivé kapitoly jsou podány výrazně faktograficky - záplava míst a jmen působí místy únavně a ubírá napětí ze samotných výpovědí "očitých" svědků. Sesbírat všechny případy včetně fotografií do přehledného svazku chtělo celoživotní vášeň a spoustu energie. Smekám klobouk. Nejcennější pasáže jsou doslovy od samotného A. C. Clarka, které oddělují zrno od plev. Clarke nehraje divadýlko a některé mýty posílá rovnou k šípku svými pádnými argumenty. Tam, kde váhá... panečku, z toho běhá mráz po zádech :-)

1 07.07.2015

"Co čteš za knihu?"
"Velké čekání."
"A je dobrá?"
"Ne tak, jak jsem čekal."

Nějak takto by se daly shrnout mé dojmy z Pána much. Námět dobrý - satira na lidskou společnost (schovanou za mladé chlapce) je vděčné téma, ale snaha o poselství udusila čtivost jako zátěžový koberec. Nejvíce mi vadily časté kostrbaté a chaotické popisy prostředí. Chvílemi mi přišlo, že snad ani autor sám neměl představu, jak ostrov vlastně vypadá. Ale dobře, soustředil se na jiné věci. Někdy se stává, že člověk pro samotné stromy nevidí les. Tady to dopadlo přesně obráceně.

3 05.07.2015

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž :-)

V tomhle domě se mi líbilo jen v některých místnostech. Jako by se do toho Stephenovi někdo montoval :-) Já samozřejmě nemám nic osobního proti panu Straubovi. Žádné jeho samostatné dílo jsem nečetl, ale kniha má nevyváženou kvalitu. Dal bych ruku do ohně, že o tom pan Straub něco ví.

No ale pořád je to kvalita na papíře, která stojí za unavené oči.

4 30.06.2015

Když jde do biografie takový pořízek jako Arnold, musí se to zkrátka dobře číst. To je bez debat. Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět, může vám být u zadního východu, ale jeho příběh vás bude bavit.
Nehrál vždycky čistou hru, ale tak už ambiciózní buldoci fungují. Ano, v knize se většinu času snaží pomrkávat na čtenáře, ale proč by měl vytahovat špinavé prádlo? Bulvár mu to vynahradí.
Já to beru jako inspiraci. Člověk nemusí dobýt svět, ale taky nemusí jenom přežívat. Jak říkali v jednom filmu: "Když se vzdáš svého snu, tak umřeš."
Asi by to nebyl můj nejlepší kamarád, ale na jeho filmy se vždycky rád podívám. Ten chlap má koule, takových je dneska jako šafránu.

3 28.06.2015

Měl jsem problém s hlavní postavou. Nemusí to být druhý John Wayne, který ochraňuje nevinné a padouchy sráží do prachu zapomnění. Motýlkovi jsem taky fandil, i když to byl odsouzený trestanec, ale tady jsem palce vážně držet nemohl.
Kapak Raimi je na lichých stránkách hrdinou proti své vůli a na sudých zase suverénním alfa samcem. Zkrátka jsem mu to nebaštil. Konec knihy možná odkryje karty na vysvětlenou, ale žolík mezi nimi není; jen samí unavení spodci. Ať žije Deus ex machina - nebo, co se týče beletrie, ať raději odpočívá v pokoji.
Darren umí psát. Je to čtivé jako blázen, ale ani přesto nemám chuť louskat další dva díly.
Tož tak je na světě.

27.06.2015