Pytel kostí

9 31. května

Děvčátko má chuť si zaplavat, tak jde prostředkem dvouproudé silnice po dělící čáře, protože to přece je jako by šla po přechodu. Zabijácké, nicméně nelze Kyru a její tříleté myšlenkové úvahy nemilovat. Ale o tom kniha není, i když o Kyru jde v prvé řadě. A také o Smějící se Sáru, dům plný duchů, kde hledá útočiště po smrti manželky spisovatel Michael. A právě Mike zachrání Kyru ze silnice a tím se dostane do víru zloby, pomsty a starého strachu a nenávisti. Ač rozvláčné, já si pana Kinga užila.

8 14. května

Zase ukecaný King, ale stejně mu to vždycky žeru :)

13 21. dubna

Námět, který by většina autorů zpracovala do povídky, dokázal Stephen King svým vypravěčským umem rozvést do maxi knihy. Navíc jsem se při čtení ani chvilku nenudila, protože je tu snad naprosto vše, co v knize má být. Jen rozjezd knížky byl i na Kinga zdlouhavý.

3 20. března

Pytel kostí je jedna z vláčnějších Kingovek. Vypráví v zásadě banální duchařskou story, která ve zkrácený formě vydá na jeden odstavec. Je ale plná Kingovo jedinečný práce s textem, vyprávění, postřehů a přirovnání. Je to vlastně dokonalej příklad oddělování zrna od plev. Jen "dobrej" spisovatel by s námětem Pytle napsal průměrnou věc na dvě z pěti. Stephen King z toho uhněte PŘÍBĚH. Chápu, proč je filmová verze s Piercem Brosnanem bída. Je totiž ohlodaná o to nejlepší. PS: Ten pytel v českým názvu tu sedí jako zadek na hrnec. King je tu ve svý nejvilnější podobě a tvrdejch erekcí a prosvítajících bradavek v plavkách je tu za korunu kornout.

5 06. března

K tomhle jsem se dostala úplnou náhodou a upřímně nečíst to ušima, tak to odkládám na dobu neurčitou, protože rozjezd nebyl pomalý, byl vyloženě šnečí.

Od Kinga jsem četla „jen“ Shawshank a Nadaného žáka (na všechny ty superslavné To, Osvícení a Zelené míle se teprve chystám) – proto mě překvapilo, jak strašně ukecané to je. Strašně. Čekala jsem horor, napětí, nějakou duchařinu… a jako jo, nakonec jsem to dostala, ale trvalo to, protože „něco“ pořádného se začalo dít tuším po cca 16 (?!) hodinách poslechu.

Základ zápletky byl solidní, ale nabalila se na to hromada balastu, kvůli čemuž se to celé místy nesnesitelně vleklo a ke konci už to bylo divně překombinované (vrchol byla Mattie, to bylo sice nečekané, ale taky mi to přišlo v této formě laciné a zbytečné, jakoby nešlo vymyslet něco lepšího + Rogette, ta byla už totálně WTF).

Na poslech k úklidu či nějaké monotónní činnosti nevyžadující závratnou myšlenkovou kapacitu asi dobrý, ale jako četba do postele, na cesty atd. by mě to nebavilo.

48 04. března

King je král mnoha slov. To myslím jako rýpnutí, ale i jako poklonu, protože on dokáže to své mnohospřeží téměř vždycky ukočírovat. Vede ho, jak je mu libo. Tentokrát do zákrut, které já nevyhledávám, u jiných autorů nikdy. Spíš než duchové mě zajímají lidé nynější a žijící a zlo vyvěrající z nich (jenže jak to tak bývá, pokud máte v současnosti a realitě přímo tohle denně před očima, únik jinam je skoro žádoucí). Nakonec ale i v Pytli kostí je všechno zlé podmíněno činy těch živých a já to přijala a četla se zaujetím. Zážitek i radost z (mnoha) slov.
Zase jsem trochu rozmrzelá z uspěchaného překladu. Že překladatelka udělala muže z ženské literární postavy (Kinsey Millhone je vyšetřovatelka, hlavní postava v dlouhatánské sérii od Sue Grafton), budiž. Ale že udělala totéž i s nositelkou Pulitzerovy ceny Harper Lee, to už překonala jedině překladatelka Lehanova Nic není svaté, která tohle provedla nositelce Nobelovy ceny Toni Morrison. Abyste nemysleli, že na vás machruju; z filozofických citátů přijímám beze zbytku Sokratovo „Vím, že nic nevím“, proto neustále dohledávám fakta a jména. Takže jsem pro jistotu koukla i na toho Sokrata :-), což by překladatel měl činit automaticky, myslím si.

5 27. února

Pytel kostí obsahuje snad vše – smutek, beznaděj, lásku a očekávání, a také již zmíněná tajemství. Rozhodně tu nenajdete zběsilé tempo, ale pěkně klidně a rozvážně, s pár odbočkami, se blížíme k cílové pásce. Ano, tak to umí jen mistr King; jindy mě rozvláčnost textu rozčiluje, ale u něj ne. U něj si to vyloženě užívám, kochám se.