Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Dvě povídky britského mistra hororu jsou naplněny démonickou a téměř hmatatelnou hrůzou. Frank Cotton byl jeden z nemocných, kterým se podařilo vyluštit záhadu Lemarchandova hlavolamu. Věřil, že mu nastavení správné konfigurace otevře cestu do zahrady nadpozemských slastí. Namísto toho stanul tváří v tvář peklu… Tak začíná nejslavnější dílo britského krále hororu Cliva Barkera. Snad nejpůsobivější jsou letmé náznaky podivného světa, z nějž přicházejí démoničtí cenobité, světa naplněného nevyslovenou a přesto téměř hmatatelnou hrůzou. Podle této novely byl natočen i film, který patří k nejvýznamnějším filmovým hororům 80.let. Druhý příběh se poprvé objevil ve čtvrté z šesti Knih krve. Tato povídka má pro zajímavost v sobě jako jediná zřetelné prvky science fiction. Je to s účastí vylíčený portrét „monstra“, které omyl svého lidského tvůrce pochopí dřív než on sám.... celý text

Literatura světová Horory Fantasy

Vydáno: 1996 , Mustang
Originální název: The Hellbound Heart, 1987
více info...

Co říkají o knize uživatelé?

Kniha 'Hellraiser' od Clivea Barkera vyvolává silné reakce mezi čtenáři. Mnozí chválí první povídku za její temnou atmosféru a brutální prvky. Druhá povídka, 'Věk touhy', však často zklamává a je považována za slabší. Celkově se kniha těší oblibě, přičemž mnozí čtenáři oceňují Barkerovu schopnost šokovat a fascinovat. Kniha je považována za kultovní kousek, i když filmová adaptace získala ještě větší uznání. Více v komentářích.

Komu by se kniha Hellraiser (dvě povídky) mohla líbit?

Můj komentář

Nový komentář

19.09.2024

Matyesak

Hellraiser je působivá povídka, která slouží jako prequel k tomu, co Baker dokončil ve svém dnes již kultovním filmu. Jako povídka dobrý, ale to pravý se povedlo až ve filmu.
Druhá povídka není špatná, má zajímavý námět, ale místy mi přijde až moc uspěchaná.
To ale nic neubírá na mém celkovém hodnocení. Rozhodně se jedná o nadprůměrný počin

Související novinky - Hellraiser (dvě povídky) (0)

Citáty z knihy (3)

„Kirsty nesnášela večírky. Zmatek zastíraný úsměvy, strojené grimasy, a co hůř, konverzace. Neměla co říct k ničemu, co lidi v poslední době zajímalo, o tom byla dávno přesvědčená. Viděla už hodně zeskelnatělých pohledů, než aby si namlouvala, že je tomu jinak, a znala všechny prostředky, kterými se lidé vymaňovali ze společnosti hlupáků.“

„Dodávka dorazila po pětadvaceti minutách. Za tu půlhodinku se obě ženy dvakrát pokusily zapříst hovor. Vždycky marně. Měly jen málo společného. Roztomilá, krásná Julia, přitahující pohledy a polibky, a vedle ní Kirsty, dívka, jež podává ruku jak leklá ryba a jejíž oči byly tak jasné jako Juliiny, jenom když jí bylo do breku nebo se právě vyplakala.“