Murasaki komentáře u knih

Jako menší jsem filmové zpracování viděla nesčetněkrát. Ke knize jsem se dostala až dnes ve svých 22 letech. Bylo zvláštní číst knihu, která se úplně lišila od filmu, na kterém jsem vyrostla. Neubránila jsem se neustálému porovnávání a přišlo mi, že kniha byla hodně uspěchaná. Kdybych neviděla film, měla bych z knihy jiné pocity.
Každopádně moc pěkný příběh, u kterého jsem měla pořádnou husinu.

4 30.11.2020

Nejsem zrovna velký fanoušek sci-fi, ale videohry miluji už od dětství. Ready Player One jsem si rozečetla chvíli předtím, než vyšlo filmové zpracování, ale v jedné části jsem se zasekla a knihu odložila. Poté jsem tedy viděla film. Po dvou letech jsem se ke knize vrátila a nelituji. Začátek jsem zhltla během chvíle, ovšem později jsem se zasekla na tom samém místě a bála jsem se, že to znovu vzdám. Po měsíci jsem se vrátila a teď jsem tu a píšu komentář k dočtené knize. :D
Po nudné části následoval pořádně nabušený konec a stránky mi ubíhaly rychlostí blesku. Film se mi líbil, ale kniha byla o dost lepší a úplně někde jinde. Více promyšlená a vše dávalo mnohem větší smysl.

7 30.11.2020

Trilogii Selekce jsem četla dva roky zpět. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v ději a v postavách. Ale bylo hezké se ke všem postavám opět vrátit. Každopádně je tato kniha skvělým doplněním trilogie, kterou rozhodně nesmíte minout. Líbilo se mi ohlédnutí za Selekcí z pohledu Maxona. Jeho pocity a možnost ho více poznat. Člověk potom i docela chápe jeho chování.
I když jsme nakoukli do Aspenova života, pořád ho nemám moc v lásce. :D
Nejvíce mě okouzlil příběh Marlee. Nejsilnější povídka ze všech, u které jsem potřebovala balík kapesníčků. Láska mezi ní a strážným byla tak silná. Ustáli spolu všechny překážky, které si pro ně láska připravila. Každý by si přál zažít takovou lásku (bez toho výprasku samozřejmě).
A nakonec Celesta.. Když jsem ji lépe poznala a dozvěděla jsem se její opravdovou povahu a osobnost.. moc mě mrzelo, jak její dějová linka skončila.

2 28.10.2020

Mám takový pocit, že mě autorka nějakým způsobem tajně sleduje. :D Našla jsem se snad na úplně každé stránce. Rozhodně je to jedna z knih po které sáhnu, když mám špatnou náladu.

4 28.10.2020

Mám již za sebou pár knih o holokaustu. Mezi ně patří i Mengeleho děvče, které je , co se týče hrůznosti příběhu, u mě pořád na prvním místě. V pekle plynových komor se dostalo hned za ní. Vyprávění z pohledu člena sonderkommanda bylo šílené. Na jednu stranu přežívali v táboře snáze díky větším přísunům jídla, ovšem na tu druhou stranu... Kolik jim za tu dobu pod rukami prošlo mrtvých. Obírat mrtvoly, pálit mrtvoly. Mnohdy museli takto zacházet i s vlastními příbuznými. Neskutečné. Pořád se mi nechce věřit, že se takové hnusné období vůbec někdy událo. A pevně doufám, že se už nikdy nic takového opakovat nebude.
Knihu doporučuji a rozhodně by měla být zařazena do povinné četby.

6 28.10.2020

Nebýt toho boomu kolem knížky, asi bych se k ní jen tak nedostala, přeci jen jsem spíše milovník koček. :D Ovšem to nic nemění na tom, že kniha má krásný a dojemný příběh z pohledu psíka Gumpa, který si toho na jeden psí život zažil mnoho. Člověk by se měl nad tímto trochu zamyslet. I zvířata mají city.
Kniha je velmi krátká, zabere Vám tak jedno odpoledne. Určitě bych se nebála po ní sáhnout, ale nečekejte žádné veledílo.

7 28.10.2020

S poezií jsem se naposledy setkala na základní škole. Po této sbírce básní jsem sáhla pouze z důvodu, že jsem ji potrebovala do čtenářské výzvy. Do první poloviny mě moc neoslovila. Ale postupně jsem se do ni dostávala a některé básně mě chytily za srdce.

5 17.10.2020

Tak zaprvé - ta obálka je vážně nádherná a zpracování uvnitř knihy v podobě chatových konverzací jakbysmet. Z prvního prolistování jsem byla nadšená. Jediné co bych vytkla, tak se mi kniha špatně otevírala a po chvilce čtení na zádech mě opravdu bolely ruce. :D No, to bylo k technické stránce, pojďme se podívat na samotný příběh.
Samozřejmě je to kniha plná klišé, která všichni moc dobře známe. Ihned po přečtení anotace jsem si dala dvě a dvě dohromady. Ale i přesto, jsem se na celý příběh každý večer těšila a bylo to něco, co mi po těžkém dni zlepšilo náladu. Krásná, příjemná oddechovka u které se dá vypnout. A přesně to mladá maminka na mateřské po večerech potřebuje. :D Myslela jsem si, že už jsem z takových sladkých příběhů vyrostla, ale jak se zdá, tak asi ne.
Jo a mimochodem, pokud právě držíte dietu jako já, po všech těch zmínkách o čokoládě se s ní můžete rozloučit.
Po celou dobu čtení jsem si děj přehrávala v hlavě jako film a musím říct, že jako film bych to viděla ráda. :D Jen teda mě občas fascinovaly myšlenkové pochody Mei. A halo?! Jak nemohla znát Zaklínače?! Zbožňovala jsem všechny reference na mé oblíbené filmy a seriály.
Navždycky je první knihou, u které jsem poděkování dočetla až do samotného konce a upřímně jsem se u něj dost nasmála.
Určitě se ke knize časem zase vrátím, až budu potřebovat něco sladkého. :)

4 16.10.2020

Líbila se mi odlišnost od ostatních detektivních thrillerů, které jsem četla. Ačkoliv to může znít hodně zvráceně, Blake mi byl v knize dost sympatický. Ale kamarádit bych se s ním nechtěla. :D
Poslední třetina byla tak dech beroucí a celý ten zvrat jsem absolutně nečekala (ano, říkám to snad u každé detektivky, ale tady mi opravdu spadla brada). A ta poslední kapitola?
Opravdu dost dobrá kniha, která stojí za přečtení a doufám, že se na pulty našich knihkupectví dostanou i další díly s Timothym. Zajímá mě, jak bude jeho život pokračovat.

8 16.10.2020

Nad knížkou jsem se v knihkupectví rozplývala už delší dobu. Jsem opravdu velký milovník koček. Pořád jsem si ji odpírala neboť toho v knihovně mám dost nepřečteného ještě. Ale tak, zná to každý knihomol a knížka si ke mě našla cestu. :D
Příběh mě chytil za srdíčko. Tak nádherné pouto mezi Jamesem a Bobem. Díky Bobovi se dokázal odrazit ode dna a začít nový život. Já vždycky věděla, že kočky nejsou jenom mršky, které si dělají z lidí své otroky. :D
Náročný čtenář, který má načtenou hromadu knih, asi nebude spokojený s jednoduchým stylem, kterým je příběh napsán. Mně se to ovšem líbilo. Nějak to k tomu celému příběhu patřilo. Milé, dojemné a opravdu ze života.
Těším se na další Bobova dobrodružství v dalších dvou knihách. Jen škoda, že už jich nebude víc. :( Odpočívej v pokoji, Bobe.

13 16.10.2020

Díky své mamince jsem se dostala ke čtení knih s válečnou tématikou. A díky své mamince jsem si přečetla i tuto knížku. Hana byla mou první knihou od Aleny Mornštajnové. A byla to opravdu síla.
Hana ve Vás po dočtení zanechá mnoho pocitů. Nemůžete na ni přestat myslet. I po týdnu od přečtení knihy nad ní musím stále přemýšlet. Čtení knihy ve mně vyvolávalo obrovský smutek. Hana si ve velkém prošla velkou ironií osudu. Udělala několik, mnohdy dost špatných rozhodnutí, která jí tak moc ovlivnila život.
Ze začátku jsem nechápala, proč je na obálce věneček. Avšak brzy jsem vše zjistila a vím, že si věneček nějakou dobu asi nedám. Jakmile jsem knihu otevřela, nebylo možné se od ní odtrhnout. Ten příběh mě tolik pohltil, tak moc jsem chtěla zjistit o Hanině životě víc. Nejen o Haně. Bylo neskutečné, jak jsou všechny postavy propojené.
Opravdu silný příběh, který by si měl každý přečíst. Člověk si potom hned více váží toho, co v životě má.

36 06.10.2020

Ostatně jako většinu čtenářů, mě tato kniha zaujala svou obálkou. Poprvé jsem se setkala s haiku a byl to nadherny zážitek. Miluji japonskou kulturu a nechápu, jak mi mohla japonska poezie takto doposud unikat. Opravdu to pohladilo mou dušičku. A po tom konci mě opravdu zajímá druhy díl.

6 14.09.2020

Opravdu dlouho jsem zvažovala čtení této knihy. Obzvlášť po přečtení všech těch recenzí, ale nakonec jsem se do ní pustila. Řekněme, že při čtení první třetiny knihy jsem docela chápala negativní recenze a měla jsem chuť to vzdát. Absolutně jsem se ztrácela, nedávalo mi to žádný smysl. Ale když jsem se přehoupla přes první třetinu, další stránky už najednou začaly pomalu dávat smysl. Člověk se jen musí pořádně na celý ten příběh soustředit.
Musím říct, že se mi ve finále knížka moc líbila. Byla to pořádná emocionální jízda.

4 14.09.2020

To jsem si zase vybrala čtení, jakožto matka půlročního miminka. Autor se s tím nepáře a rozjel to už od první stránky. Nedovedu si představit, že bych se sama ocitla v takovéto situaci. Po dočtení knihy jsem zažívala stavy, kdy jsem se při procházce s kočárkem pořád rozhlížela kolem sebe a měla staženou zadnici, když kolem mě prošel někdo. :D
Celé to téma je celkem k zamyšlení. Co všechno je matka schopna udělat pro své milované dítě. Jsou schopné zajít i za hranice všeho.
Líbilo se mi, že tu bylo i vyprávění z pohledu tvůrců Řetězu. To se mi líbilo asi nejvíce. Konec... no.. řekněme, že vzhledem ke zdravotnímu stavu Rachel nedával moc smysl.
Knihu jsem během čtení shrnula do jediné věty "Ze s**ček do ještě větších s**ček." :D

10 14.09.2020

Možná kdybych knížku četla ještě před Jeden z nás lže, byla bych z ní víc unešená. Začátek se celkem táhl a autorka na nás vybalila tolik postav, ve kterých mi trvalo se chvíli zorientovat. Také jsem se chvíli ztrácela, ze kterého pohledu vlastně teď čtu. :D Později se děj ale hezky rozjel a pěkně odsýpal. A to rozuzlení a odhalení?! No prosím?! A taky... fuj!

2 14.09.2020

Knížku jsem četla dva roky zpátky, ale v polovině jsem ji odložila a nedočetla. Teď jsem se k ni vrátila a tentokrát došla až k jejímu konci. Začátek začal hodně dobře, pěkně brutálně. Napětí rozhodně nechybělo. Nejvíce sympaticky mi byl Edmunds. Ovšem Wolf si tolik mé sympatie nezískal.
Každopádně nechápu, proč jsem knizku tenkrát odložila. Moc se mi libila, i když ten konec už byl takový, nevim, očekávala jsem trochu něco jiného.

6 13.09.2020

První díl jsem si užila o malinko víc než tento. Opět se vracíme do Bayview a setkáváme se se starými známými a také se seznamujeme s novými postavami. Nejvíce jsem si užívala kapitoly s Maeve. Byla mi sympatická už v prvním díle a jsem ráda, že jsem mohla nakouknout více do jejího osobního života.
Po smrti Simona uplynulo 18 měsíců a na střední se nám po spoustě neúspěšných napodobitelů objevil anonym, kterému se podařilo upoutat pozornost studentů svou hrou Pravda nebo úkol. Máte 24 hodin na to si rozmyslet, jestli splníte úkol nebo o vás zveřejní ošklivou pravdu. Samozřejmě to všichni hrozně "žerou". Ovšem sranda to přestává být tehdy, kdy při plnění jednoho úkolu jeden ze studentů zemře. V tuto chvíli musíme za každou cenu odhalit, kdo za tím stojí. Ovšem je za tím něco mnohem víc. Z odhalení jsem byla dost překvapená. No ale to úplně konečné odhalení na posledních 3 stranách?! To jsem si jako myslela, že z minulého dílu mám autorku trošku odhalenou a ono prd. :D
Za mě opravdu pecka!

4 22.08.2020

Po Tajemstvi Craven Manor jsem si pořídila i tento díl a s nedočkavostí jsem se do něj pustila. A jsem rada, ze jsem ho četla po Craven Manor. Duch domu Ashburnů se mi líbil o něco víc. U této knihy jsem se do posledních chvil opravdu bála a mráz mi lezl po zádech. A od půlky knihy jsem myslela, že se z toho zblaznim. Nejvíc mě asi dostalo, že se onen duch objevil i ve dne. Člověk je tak nějak zvyklý, že se tyto věci dějí převážně v noci. Craven Manor byl pro mě spíše takova pohádka, ovšem tohle už byl pěkný horor. A ten úplný konec byl hrozně krásny, až mě dojal.

7 18.08.2020

Tenhle díl jsem zhltla neskutečně rychle. Jeden den ráno začala, druhy den odpoledne docteno. Bylo mi jasné, že Eadlyn skončí s tím chlapcem, se kterým skončila. A zjištění o Clarksonovi?! To jsem absolutně nečekala a rozsekalo mě to. Vím, ze byl přísný, ale že byl takový grazl?! S posledními chlapci z Elity se mi loučilo opravdu těžko. Každý mi svým způsobem prirostl k srdci. Obzvlášť s tím, který zůstal poslední. Ten byl opravdu sladky. Koruna se mi líbila o dost víc, proto dávám plný počet.

1 18.08.2020

W.I.T.C.H. jsou celé moje dětství. Doprovázely mě značnou část základní školy. A byly to jedny z prvních knížek, které jsem hltala. I na seriál se ještě teď tak jednou do roka podívám. Bylo hrozne hezké se vrátit do dětství a začíst se. I když už to není takové jako kdysi, pořád je miluju.

1 15.08.2020