mpb1913 komentáře u knih
Nemám moc co napsat. Po trošku slabší Nemesis je Pentagram opět návrat k 5*. Je tam akce, napětí, alkohol, záhada, prostě HH v plné formě. Snad jen ten závěr, kde autor přimotal i Olega byl trošku přes míru, ale to už jen rejpu.
Tak na takovéhle knihy jsem asi moc jednoduchej (čti blbej), ale o čem to kurva bylo? Co to všechno ty vole mělo znamenat? Nelíbil se mi styl psaní, nelíbil se mi děj, nelíbilo se mi nic. Autor se snažil čtenáře šokovat a možná i vyprovokovat k nějakému hlubšímu zamyšlení, ale já sem nepochopil o čem. Sem jen celou dobu přemýšlel nad tím, jestli mi stojí za to tuhle hovadinu číst. Ale podle celkového hodnocení není chyba v knize, ale asi ve mě.
Ze staré známosti za 5, ale nejsem úplně přesvědčený, že si to knížka zaslouží. Hynek Tas už se nikam neposouvá, stárne a dochází mu dech, stejně jako autorovi při psaní tohoto příběhu. Nechci se s Tasem loučit nad jeho hrobem, ten pohled do mráčků mi jako ukončení celé série klidně stačí.
Pro současného středoevropana je Čangi úplně jiný svět, něco jako Mordor nebo Západozemí, něco co je jenom v knížkách. Přitom to není tak dávno, kdy to bylo místo které zlomí, ohne nebo aspoň pokřiví i ten nejpevnější charakter, místo kde pár zrnek rýže navíc rozhoduje o životě či smrti, a kde vejce má cenu zlata. Jen jeden člověk si dokázal podmanit tohle místo, a proto se stal Králem a to se neodpouští.
Úvod knihy je famózní, jeden z nejlepších co sem kdy čet, jo to teda jo pane. Po propuštění z lochu už to malinko upadne, ale spokojenost.
Moje hezčí polovička se u toho svíjela smíchy, tak sem to během dvou dnů přehrkal v autě a překvapivě to šlo. Nemám moc rád humoristické knížky, nemusím Saturnina ani Jeevese, nemusím Ernesta Goodbodyho ani Švejka, můžu jen Oveho a teď i Marii III z Kostky.
Bez litrů krve, bez psychopatického vraha, bez charismatického vyšetřovatele, bez napětí, všude jen vítr, sníh, mráz, tma a soby. Na mě to ale překvapivě fungovalo dobře.
Nemá rád knihy z prostředí velkoměst a drogového podsvětí, proto jsem tuhle knihu dlouho odkládal. Na druhou stranu mám rád alkohol v jakékoliv podobě a jakémkoliv množství, takže pocity které prožívá hlavní hrdina mi často přišli dost povědomé.
HH mě zajímal víc než příběh samotný a doufám že v dalších dílech se s ním seznámím trochu důvěrněji než tomu bylo v díle prvním.
Málo Orma, málo Fina. Olaf Tryggvasson těmhle řízkům nesahá ani po kotníky.
Z celé série se mi líbila nejmíň. Před panem Součkem klobouk dolů.
Mě to nijak zvlášť nebavilo, když to porovnám se Švejkem tak ten je někde úplně jinde.
Jedu oddělení Q popořádku a musím říct, že každá další kniha je o stupínek lepší než ta předchozí.
Dost brzy jsem začal tušit zápletku a tak sem se od půlky modlil o nečekaný zvrat, který se bohužel nedostavil. Přesto velmi dobrá Jussiho práce.
Podle ohlasů sem čekal trochu víc. Bohužel sepsat život Přemysla Otakara I. na 624 stran prostě dost dobře nejde. Přijel, utekl, prohrál, přejel, vyhrál, oženil se, utekl, prohrál a znovu vyhrál. Ostatní postavy zradily, podpořily, umřely, utekly, podpořily a nakonec zase zradily. Přiznám se, že po třech měsících si pamatuju už jen Přemysla.
Nejlepší díl z celé série. Navíc nám do děje vstoupí i Hynek Tas z Boru drsňák z trilogie Čtvrtý králův pes, to mě potěšilo.
To nejlepší nakonec. Závěrečná kniha této velkolepé historické fresky se mi líbila nejvíc. Gratuluji každému kdo přečetl celou tuhle epopej, udělali jste ze sebe vzdělanějšího člověka a získali jste obrovský vhled do naší krásné historie.
Kniha mi ležela dlouho bez povšimnutí v knihovně, notoricky známý příběh navíc hodně založený na duševních pocitech mě jako komiks vůbec nelákal. Chyba, stačilo pár prvních stránek a naprosto fantastická kresba mě okamžitě dostala. Perfektní.
První český král Vratislav II byl pro mě vlastně úplně neznámá postava, takže jsem rád že se mi kniha dostala do ruky. Vondruška tak jak ho znám a mám rád, historicky precizně vykreslená doba, čtivé, zábavné, poučné, za mě velká spokojenost.
Brutální doba, brutální místo, temný příběh a to vše umocněno skvělou kresbou. Cestu kostí si užijete.
Strhující úvod až do okamžiku, kdy se objeví Martin a od té doby se vše změní v jeden těžko uvěřitelný maglajz. Nemůžu si pomoct, ale tenhle policista tentokrát na co šáhne to posere (nenašel jsem výstižnější výraz). V každé knize vlastně přežije jen díky štěstí, náhodě nebo souhře okolností, už to začíná být dost fádní. Kredit musím panu Minierovi dát za to, že pokud o něčem píše má to nastudované do těch nejmenších podrobností.