Velký král Přemysl Otakar I.
Vlastimil Vondruška
Přemyslovská epopej série
1. díl >
Velký král Přemysl Otakar I. První část čtyřdílné románové fresky o životě posledních přemyslovských králů. Historická sága začíná v českém knížectví, rozvráceném rodovými spory, v němž se vlády ujímá mladý Přemysl Otakar I. Postupně upevňuje moc, získává zahraniční spojence a za pomoc císaři získává královskou korunu. Dostane se do sporu s církví, je dán pražským biskupem do klatby, ale dosáhne smíru s církví a vojensky vpadne do rakouských zemí. Jeho politické úspěchy otevírají cestu českému království mezi evropské velmoci 13. století.... celý text
Přidat komentář
Kromě trochu zdlouhavé pasáži asi uprostřed knihy, se mi to četlo moc dobře. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí ze života Přemysla, které jsme se ve škole neučili. Tak třeba to o jeho prvním manželství. Už se těším na druhý díl.
"Historická" odbornost na úrovni "přečetl jsem si článek na wiki a slyšel o tom, že vikingové mají mít na přilbách rohy".
Čtivé to je, což je s podivem, vzhledem k obřímu množství vedlejších postav, které se mihnou a pak už neobjeví. Ale moderní jazyk a nelogické chování některých postav to dost sráží (ano, Vondruška fakt neumí psát ženské jinak než jako zlé/hloupé nebo slintající po protagonistovi).
Tady není o čem. Čte se to úplně samo. Chvílema se to politické hašteření mezi Přemyslovci dostává až do bizarních situací, to Hra o trůny je proti tomu ještě pohádka. Po půlce jsem si už říkal, zda to není nějaká vybájená telenovela, ale ono se to fakt dělo. Poučné, ale často tam vznikají dost vtipné situace. Skoro jako na střední škole. Teď půjdu na další kapitolu o synovi, ještě se ozvu.
Takový škatulata hejbejte se, aneb jednou jsi dole a jednou nahoře.Neustálé boje o moc a vládu na všech frontách, politické kličky a intriky.Doba kdy nestačí bojovat jen mečem, ale i taktikou na poli politickém pro svou větší slávu, bohatství a moc.
Historie mě baví a pan Vondruška patří mezi mé oblíbené autory. Za mě opět krásně zpracovaná a čtivá kniha.
Tak jsem se dostala k přečtení tak populárního Vlastimila Vondrušky. Těšila jsem se. Říkala jsem si, že když to je tak oblíbené, tak to bude určitě naprosto skvělý trhák plný emocí a nezapomenutelných postav.
Tak nebyl.
Nechápu, proč je kolem Vondrušky takový hype. Ne, že by to bylo špatné nebo nečitelné. Ale autor zřejmě nepochopil, že píše historický román. Popisuje události přesně v takovém sledu, v jakém se stali, vůbec se nesnaží mít se čtenářem slitování a něco někde zjednodušit, přeskočit. České dějiny, především ty v období posledních Přemyslovských zmatků prostě jako román nefungují, protože to byl chaos a bordel. Historická fikce není literatura faktu. Ale budiž, autor chtěl být věrný realitě.
Jenže nebyl. Přesný popis faktů nejedná se věrnost realitě. Mnohem raději mám romány, které sice děj zjednoduší, spojí víc postav do jedné, ale zachovají ducha doby a aspoň trochu se pokusí vžít do jejich myšlení, nastudují si reálie a podají nám barevný obraz středověkého světa.
K tomu ten jazyk, který drhne; postavy, které člověku v hlavě nezůstanou (Přemysl prožije v rámci románu asi 30 let života a vůbec se nezmění) a dialogy, které autor nějak zapomněl seškrtat. A nejlepší jsou moderní výrazy, jak psal Fefin Lišák. Nejvíc mě bavil „měsíční cyklus“ – jako že ve středověku žena věděla, že má nějaký „cyklus,“ jo?
Kdyby kolem toho nebyl takový poprask, asi bych byla milosrdnější, protože přeci jen jsem těch 800 stran přečetla a docela se bavila.
Když ale Vondruškova Přemysla srovnám se stařičkým dívčím románkem Ludmily Vaňkové, mnohem raději se vrátím k této červené knihovně z 90. let. Tamní postavy taky myslí jako dnešní lidé, ignorují reálie, ale nějak mají barvu a krev.
K příští autorově knize už bude přistupovat bez přehnaných očekávání, tak mě třeba naopak zaujme víc, uvidíme. Obecně ta vysoká hodnocení nechápu.
Vysvětluji si je jedině tím, že se Epopej dostala do ruky i čtenářům, kteří jinak o české historii, potažmo historii doposavad mnoho nečetli, a tak je ty děje v knize překvapily a zaujaly. Ale v tom případě bych doporučila klidně historiky jako je Josef Šusta nebo Josef Žemlička, čte se to fakt líp a i ty postavy v tom lépe ožijí.
Znám tvorbu pana Vondrušky, ale k epopeji jsem se dostala až teď. Je to stejně čtivé jak jeho detektivky.
Taková středověká klasika aneb intriky kdo s kým a proti komu.
Úžasné vnoření do českých dějin. Nenásilné naservírování spousty jmen, dat, reálií. Jak to ten pan Vondruška dělá, že je v jeho knihách všeho tak akorát ;-) ?
Po mnoha přečtených historických detektivkách moje první Vondruškova epopej. A spokojenost je veliká. Čtivě vyplněno mezi faktickými historickými daty. Pro mě jako milovníka historie ideální a věřím, že touto formou přivedl pan Vondruška k zájmu o naši historii už mraky dalších nadšenců.
Tak si takhle jednou hrajeme vědomostní Česko a já zjišťuji že mám hrubé nedostatky v naší historii. Říkám si, že to chce doučit, ale nějak tak, aby mě to bavilo. No a epopeje jsem nedávno někde viděl a bylo rozhodnuto. Čtu hlavně fantasy, sci-fi a nějakou tu literaturu braku, tak jsem byl obrovsky překvapený, jak mě tohle chytlo a jak rychle jsem to přečetl. Pan Vondruška píše neskutečně chytlavým způsobem. Těším se na další díl a pokud to takhle půjde dál, věřím že další epopeje budou následovat.
Kniha mě bavila a přišla mi zajímavá. Nenašla jsem tam žádný hluchý místa a postav mi tam přišlo tak akorát, že jsem se neztratila. Líbilo se mi, jak bylo vše napsáno v souvislostech, spoustu věcí jsem vůbec nevěděla. Ocenila jsem hodně rejstřík osob vzadu. Jediné co mi přišlo trošku zvláštní byly pasáže, které psal kronikář (potomek Smila), ty mi místy přišly i trapné. A pak taky pana Vondrušky jazyk - i když tam je to asi úmysl o to být historicky přesnější době Přemysla Otakara I. Pak mi teda ještě někdy vadilo, že je opravdu poznat, že knihu psal muž (jak tu někdo trefně již předtím zmínil), protože za mě pan Vondruška moc neumí popsat vhled do ženské psychiky a celkově by se asi spíš měl věnovat čisté jen mužským charakterům, protože u těch ženských jsem se zarazila hned několikrát (a to samozřejmě respektuji tehdejší dobu a tak, ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo přesně tak jednoduché a jednoznačné, jak to Vondruška popisuje). Takhle, knihu už si nikdy znovu nejspíš nepřečtu, ale v epopeji pokračovat budu.
První díl se mi zdál nejlepší, i když jsem se z počátku trochu ztrácela v souvislostech. To jsem si srovnala, když jsem si po čase pustila knihu podruhé. Dokonce jsem si k tomu vzala mapu a hledala místa, abych se líp orientovala.Za mě hodně zajímavé. Určitě mi to dalo víc, než celý dějepis na základce.
Po husitské epopeji jsem se po pár letech pustila i do této. Co hodnotím rozhodně kladně, je množství postav. Sice i Přemyslovců bylo až až, ale u husitské epopeje jsem se v potomcích a manželství tak ztrácela, že jsem si musela kreslit rodokmeny. Hvězdičku odebírám za to, že prostě na knize je znát, že je psána mužem. Mnohem více by se mi líbily pasáže o Přemyslově osobním životě.
Neni prvni knihou z epopejí, takže jsem věděla co čekat. Nadšeně si opakuji vedomosti ze skolnich let a bohužel musim konstatovat,ze az dnes jsem schopna si je davat do sirsich souvislosti a zorientovat se v naší historii. Škoda,ze takto nedokazali zaujmout tenkrat učitelé,byla by ta skola vice zabavnejsi
Kniha psaná čtivě a to je asi důležité. Kdo by chtěl jen suchopárná čísla.
Od pana Vondrušky jsem zatím nic nečetla,ale teď to napravím a doufám, že mi v hlavě uvízne aspoň něco z naší dávné historie.
Vondruška je rozený vypravěč. Občas tam jsou nepřesnosti, ale taky to není historie, ale historický román. Za mě velmi čtivé.
Jednalo se o první knihu od pana Vondrušky, kterou jsem přečetla. Jeho styl vyprávění se mi líbí, příběh je čtivý a zajímavý. Trochu jsme měla problém se orientovat, kdo je čí bratranec a druhá manželka, na druhou stranu se mi velmi líbilo to, jak autor popisoval rytíře a jejich hrdinství. Více než rodinné pletky mě bavilo plánování jednotlivých útoků na hrady a jejich dobývání. Ale popravdě, trochu mě mrzelo, že téměř pokaždé, co někdo něco slíbil, tak stejně nedodržel. Jako historický román to nebylo špatné, ale asi mě více baví novodobá historie. Momentálně o dalších dílech neuvažuji, ale kdo ví, třeba se k nim ještě někdy dostanu.
Dobu posledních Přemyslovců mám ráda, ale tohle mi úplně nesedlo. Čekala jsem víc. Přemysl se ohání tím, že je Přemyslovec, přitom oni sami sebe tak neoznačovali. To vzniklo až později. A na konci není Přemyslův příběh uzavřený. 3,5*
Štítky knihy
rytíři Přemyslovci panovníci církev 12.-13. století Přemysl Otakar. I., 1155/1167-1230 historické romány na pozadí skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2019 | Falknovská huť |
| 2002 | Dýka s hadem |
Přes odstrašující rozsah a počet postav se kniha četla velmi dobře a jsem ráda za mnohé souvislosti, které jsem si díky románové formě více ujasnila.