morienhithwen komentáře u knih

Fantastické čtení. Styl psaní autorky si mě okamžitě získal, mám dojem, že bych dokázala "vdechnout" cokoliv z jejího pera na jakékoliv téma. (Anglicky.)

1 17.08.2023

Mám dojem, že jsem tím proletěla tak rychle, že jsem si pořádně nestihla utvořit názor, jestli se mi to vůbec líbilo. Když jsem tam neměla pro zabavení Hercula nebo Marplovku, tak jsem měla víc kapacitu si uvědomit, že mi trochu vadí to zastaralé stereotypní smýšlení o ženách a mužích.

3 06.06.2023

Velmi jsem se napřemýšlela, co mi na této knize podvědomě vadilo, ačkoliv mám historii ráda. Pořád si nejsem úplně jistá, ale asi to bude tím, že nemám rada tento druh polidšťování dějin. Občas nepřehledné poskakování mezi různými vypravěči, místy a časovými linkami tomu taky nepomáhá. A stoprocentně nechci číst o zacházení s ženami jako s věcmi, jako by to bylo nějaké dobrodružství, jakkoliv se všichni vždycky hájí tím, že tenkrát to tak bylo.

3 01.06.2023

Co na to říct. Rasismus, příšerný manžel, struktura, kde je začátek přehnaně detailní a konec vyšumí do prázdna, jako kdyby mu chyběly poslední kapitoly... Tuto knihu jsem si neužila. A ještě jsem celou dobu musela myslet na to, že se odehrává na stejném místě jako Twilight, dokonce taky jeli na výlet a oběd do Port Angeles.

2 19.05.2023

Nemůžu se rozhodnout mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Kniha je velmi dobře napsaná, postavy jsou rozmanité, témata komplikovaná a nečernobílá, zdánlivě není co vytknout, ale stejně jsem se tomu neodevzdala takzvaně celým srdcem. Nejspíš to bude tím, že tam není žádná magie, jen práce a bída. I bůh je jen formou dalšího útlaku. Delší ponoření do tohoto světa je velmi ubíjející. Před druhým dílem si musím dát pauzu.

18 09.05.2023

Myslela jsem, že si k tomu budu jen obtížně hledat cestu, ale Steinbeckův styl psaní a svět, který tak obratně modeluje, si mě získal okamžitě. Plus mi hned připadalo, že se to všechno velmi podobá Slovácko sa nesúdí:D

2 30.04.2023

Traumátka. "Předstírá lítost nad tím, že ji od něho dělí různé překážky, po pravdě si jej však vybrala právě proto, že mezi ní a jím žádný skutečný vztah není možný. (...) Dívka nalézá v takové lásce alibi, které jí umožňuje vyhnout se konkrétním zkušenostem." -Simone Beauvoir --- Byla bych raději, kdyby byl jazyk trochu spisovnější a kdyby bylo orámování Davidem silnější a účelnější, ale to jsem já. Taky se přiznám, že jsem úryvky z Knihy mrtvých sice četla, ale skoro vůbec nevnímala.

3 27.04.2023

Dokonalá kniha. Moje nejoblíbenější kniha. (Spolu se Sto roků samoty, nenuťte mě vybrat jenom jednu.) Akorát jsem s nelibostí zjistila, že existuje ještě jeden český překlad, kde si Ivan říká bezdomovec, jeseter druhé jakosti tam vůbec nezazní a i všechno ostatní najednou postrádá svou břitkost a údernost, působí to jako úplně jiné literární dílo. Takže mám potřebu dodat, že mám ráda ten starý překlad, kde je Ivan Bezprizorný a jeseter druhé jakosti je zkažený! (A Boris Jirků!)

14 25.04.2023

Trošku zmanipulovaná filmovými zpracováními jsem jako vždy překvapená, jak málo se slečna Marplová v knize v rámci příběhu vyskytuje, ale to nic nemění na tom, že Mrtvá v knihovně je fantastická klasická mňamka, která se čte jedním dechem.

9 15.04.2023

(SPOILER) Dodnes si pamatuji, jak jsem byla naprosto v šoku z filmové sekvence/scény Bellina těhotenství a porodu. Vůbec jsem nechápala, proč se nějak víc nemluví o tom, jak naprosto out of place a wtf scéna to je v porovnání se zbytkem celé ságy. Kdyby byl Twilight součástí nějaké subkultury, ke které macabre a gore patří, tak by mi to asi přišlo v pohodě, ale najít detailní popis něčeho tak totálně divného a matoucího v rámci mainstream YA beletrie... Lidé si víc stěžovali na to, že při scéně porodu blikají barevná světla navazující záchvaty podobné epileptickým, než že je tam těhotenství připodobňováno něčemu bolestivému a destruktivnímu, při čem musí nastávající matka nelidsky a poslušně trpět i za cenu vlastního života. Nějaká celebrita si stěžovala, že její jedenáctiletý syn v kině u této scény zvracel. Proč by vůbec někdo takovému příběhu vystavoval jedenáctileté dítě?! A teď už tedy vím, že to bylo doslova převzaté z knihy a tak jsem v šoku i nadále a říkám si, že ačkoliv mám ráda svobodu slova, tak některé věci mají být určitě zakázané. Pachuť této sekvence mi znemožňuje pokusit se nějak "objektivněji" zamyslet nad zbytkem knihy. Kritici Breaking Dawn označovali za "temnější a dospělejší" než zbytek ságy, ale osobně to tam příliš nevidím. Spíš je opravdu deprimující vidět, jak je Bella čím dál víc uvězněná v okolnostech, které jí nikdy nedovolí dozrát. Myšlenka svatby se jí nelíbila, a ačkoliv jsem nesouhlasila s popisem obřadu a toho, jak ji ostatní "pro její dobro" do všeho nutí, místo aby se jí zeptali, jak by se jí ta oslava její lásky líbila, tak musím uznat, že Bella potom měla trochu času se nad tím zamyslet a s překvapením zjistit, že si užila i něco, co si předtím nedovedla představit, a že lidský život po Edwardově boku by nemusel být tak špatný a že by mohla třeba zkusit i vysokou a tak... tzn. bylo tam i ze strany autorky svoleno, že Bella měla nějakou šanci/naději stát se sama sebou (a skutečnou postavou s vlastními pohnutkami a cíli)... ale tragicky se k tomu kvůli uměle (a v podtextu nábožensky) vyhroceným okolnostem nikdy nedostane. Ale ani to by mi asi tolik nevadilo, kdyby prostě nebyla ta prostřední pasáž tak bizarně graficky nechutně popsaná, protože poslední třetina knihy je vlastně skoro až zajímavá. Proč, ó proč tam musí být detailní popisy toho, jak týpek svými zuby rozkousává dělohu své ženy. (Anglicky.)

Ach jo, proč jenom se všichni chovají čím dál hůř. Jeden by čekal, že budou v průběhu času jako postavy dospívat, ale ono ne. Ty skryté i očividné manipulace, gaslighting, lhaní, ponižování, ó bóže. Ale kdy už jsem to vydržela až sem, tak to dočtu do hořkého konce. (Anglicky.)

Je to celkem k uzoufání, muset sledovat zrovna někoho jako je Bella tímto příběhem. Jak může po všem, co zažila, pořád nemít žádné sebevědomí. (Anglicky.)

1 27.03.2023

Tak jsem si ze zvrácené zvědavosti přečetla Twilight a pomalu nevěřím svým očím. Protože to, v uvozovkách, "nakonec nebylo tak strašné, jak jsem čekala". Ano, Bella je mix opravdu nesebevědomé/sebe nenávidící puberťačky a špatně napsané, nezajímavé postavy, ale někde v jádru ten nápad setkání dvou duší a hledání cesty, jak se navzájem nezahubit, není tak špatný. Z tohoto pohledu mi teď přijde, jako kdyby filmovou adaptaci natočil štáb lidí, který tu knihu z celého srdce nenávidí, respektive jako by se každý potenciálně trapný a cringe moment z knihy rozhodli udělat desetkrát horší. Nicméně protože z filmů vím, jakým asi směrem se bude příběh dál ubírat, mám podezření, že každá další knížka už bude jenom horší, protože poháněčem děje budou čím dál víc různé insecurities hlavních postav místo jejich dospívání a zrání. A protože jsem magor, tak si to půjdu ještě ověřit. (Anglicky, nevím, jestli bych český překlad vůbec zvládla strávit.)

18.03.2023

Best book ever. Jak je to napsané, přístup k námětu, využití kapitol, profesorova teorie, konec! Jsem v lásce. (Jediná výtka by byla v přístupu k ženským postavám, toho se dobové stigma/poměry pohužel dotkly.)

8 14.03.2023

Vůbec jsem nečekala, že ve mně Malé ženy vyvolají tolik rozporuplných pocitů. A už vůbec ne, že mi skoro "znechutí" film Malé ženy (1994), který jsem měla doteď velmi ráda. Onen film i všechny ostatní adaptace mi ve srovnání s knihou najednou přijdou jaksi bezvýznamné a zbytečné. Film oproti knize vždycky bude omezen objemem informací, které do své stopáže dokáže pojmout, a zrovna v případě Malých žen mi přijde, že celá ta knížka a její pointa je právě ve zdánlivě nekonečném sledu detailně popsaných událostí běžného života, což je něco filmem nepostižitelné. Všechny filmové adaptace se ve výsledku soustředí jen na tu vztahovou rovinu a s kým skončí Jo a Teddy, a ani to nedostává tolik času, kolik by potřebovalo. Knížka si mě vzala jako rukojmího, ze začátku mi ani jedna sestra nebyla sympatická, ale právě proto, že kniha obsáhne tolik detailně popsaného času a vývoje, jsem ji nakonec byla schopná docenit a přemýšlím nad ní snad i víc než běžně nad přečtenými knihami přemýšlím. Mám ale potřebu napsat, že mi silně vadilo, že výchova děvčat ze strany matky byla "dobře míněným" útlakem. Ať už k ní přišly s jakýmkoliv problémem, její hodnocení a rada byly: "Chyba je v tobě. Potlač v sobě autentickou reakci a zdravé řešení, místo toho buď poslušná a hodná." (Anglicky.)

9 09.03.2023

Jsem ráda, že jsem knihu nečetla ve svých telecích letech (i když jsem se k tomu tehdy chystala), protože jsem si celkem jistá, že bych ji tehdy spíš neocenila. Rozhodně ne tolik jako teď, kdy mi imponuje, jak nenápadným a podvratným způsobem Salinger vykresluje svůj masterpiece. Fascinující použití obvykle filmového pravidla "show, don't tell", protože čtenář může/musí sledovat nejen to, co Holden dobrovolně sděluje, ale také (a hlavně) co zamlčuje a co skrývá mezi řádky. (Anglicky.)

8 21.02.2023

Myslím, že po dvou přečtených knihách pasuji Eca na svého nejoblíbenějšího spisovatele. Způsob, jakým pomocí znalostí, fantazie a slov vytváří svůj vlastní nový svět je opravdu fascinující. A nezapomínejme na humor a smích.

-"Pak ale," opovážil jsem se poznamenat, "jste pořád ještě daleko od řešení." -"Řešení jsem velice blízko," řekl Vilém, "jenže nevím kterému." -"To znamená, že nemáte na všechny své otázky jednu jedinou odpověď?" -"Kdybych ji měl, Adsone, vyučoval bych teologii v Paříži." -"V Paříži mají vždycky správnou odpověď?" -"Nikdy," odpověděl mi Vilém, "zato však pevně věří ve své omyly."

13 18.02.2023

Jsem až v šoku, jak moc jsem si tuto knihu užila oproti Emmě (což byla první, a pokud si dobře pamatuji i jediná kniha, kterou jsem zatím od Jane Austen četla). V Emmě byly všechny třídní předsudky součástí narativu a vývojem příběhu jen upevňovány, zatímco v Pýše se přeskakují a zpochybňují a člověk je hodnocen na základě svých skutečných vlastností. Už jen kvůli tomu, do jaké míry detailu jsou vyobrazeny postavy jako pan Collins, paní Benettová, pan Wickham, Darcyho teta a celá ta myriáda dalších, bych skoro řekla, že to víc než jako romanci vnímám jako společenské drama. Ani to mi nicméně nezabrání přiznat, že mě absolutně dostalo knižní zobrazení pana Darcyho. Knižní Darcy je velmi, velmi hot, určitě tomu napomáhá to, jak ho autorka popisuje kombinací toho, jak se jeho chování jeví pozorovateli zvenčí i popisem jeho vlastních vnitřních pochodů. Žádné z jeho filmových nebo seriálových ztvárnění, které jsem viděla, mu nesahá ani po paty. Paradoxně bych řekla, že mojí představě, kterou ve mně evokovala kniha, nejvíc odpovídá Sam Riley z Pýcha, předsudek a zombie. Nikdy bych nevěřila, že by někdo mohl ohrozit pozici pana Rochestera, ale Darcy je nyní dosazen na pozici dream goth husband. (Anglicky.)

8 13.01.2023

Během četby jsem si představovala, že dělám pěstí díru do zdi. Tisícletý vztek. (Anglicky.)

1 29.10.2022

Mno, na začátek mám potřebu říci, že k seriálu jsem měla spoustu výhrad od prvního dílu první série do posledního, vždycky mě v něm bavily jen určité pasáže/postavy, a během čtení předloh jsem si uvědomovala spoustu věcí, které si scénáristé vymysleli sami a které stály úplně za prd. (Často sex a násilí a znásilňování, a tak.) Zároveň jsem ale během (zatím) posledních dvou knih stále silněji vnímala, že celkový příběh autoři seriálu uchopili, respektive adaptovali lépe, než jak se zatím vyvíjí na stránkách. Vynechali milion slepých a nezajímavých uliček a oblíbené a nosné postavy přenesli k sobě a do centra dění místo těch bizarních izolovaných solo storýček, kam je žene Martin. Proč například v sáze jako jeden z "hlavních hráčů" figuruje Victarion dodnes nechápu a asi nepochopím, ani kdyby to Martin náhodou dokončil. Všechny jeho kapitoly jsou jenom zbytečné nabobtnávání už tak značně objemného textu a doposud se to nijak nedotknulo ostatního hlavního děje. I události v Dorne zůstávají nadále nerelevatní jak bič. Chápu, že to je tak trochu pointa Doranovy postavy, že čekal příliš dlouho a všechno jeho ovoce je už přezrálé a měkké, ale i přesto je částečně frustrující a částečně nudné číst o tom, jak s někým o něčem donekonečna mluví, místo aby se to člověk dozvěděl skrz nějakou akci či činy. Kupříkladu Mladý Griff je do příběhu přiveden mnohem organičtěji. A Dany, to mě opravdu přivádí k šílenství. V seriálu sice taky zvažuje manželství, aby mohla zajistit nějakou stabilitu osvobozeným, ale události jsou tam poskládané jinak a lépe než v knize, na stránkách se to celé odehrává, jako kdyby se ona i všichni její nejbližší rádci pomátli, a s ohledem na budoucí plány nic z toho nedává smysl. Ale abych nebyla jen negativní, tak co se Martinovi v rámci Tance draků povedlo byla Theonova dějová linka, respektive jak se stal ze Smraďocha opět Theonem. Všechno se to člověk dozvídá skrz jeho vnitřní monolog a smyšlení sám o sobě, to a samozřejmě věci na Zdi byly moje nejoblíbenější pasáže. Česky i anglicky.)

2 29.09.2022