Pláň Tortilla
kniha od: John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3226/bmid_plan-tortilla-XiX-3226.png
4.2
438
Danny, který se právě vrátil z války, zdědí po dědovi dva domy. Usadí se v nich se svými divokými přáteli. Ačkoli patří k nejchudším z nejchudších, nehodlají si odepřít žádnou radost ze života. Příběh je moudrou, veselou, ale současně i truchlivou expedicí do lidské duše. Právem je toto pozoruhodné a původně nedoceněné dílo dnes označováno za předzvěst nástupu beatnické vlny a další důkaz nezměrné šířky Steinbeckova talentu.... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 2007 , Alpress
Originální název:
Tortilla Flat , 1935
více info...
Komentáře (79)
Komentáře 79 Recenze 1
Ze začátku mě to bavilo a bylo to takové Rozmarné léto s nerozvážnými mladíky v hlavní roli. Bohužel jak kniha plynula, tak opadávala i zábava.
Všechno, co jsem od Steinbecka četla, bylo krásné. Tohle je ale navíc ještě krásně snové a drsné zároveň, plné opozit, která jsou ale stále aktuální i dnes. Kdyby se pozměnilo pár reálií, mohl by se ten příběh odehrávat i včera.
Svěží, vtipné dílko o stinných stránkách života, pro běžné smrtelníky za hranou, ale pro lidi na okraji tak charakteristické. Steinbeck je autor, který má srdce a je to cítit ze všech jeho knih
Oceňuji, že je knížka jiná, originální, jazyk originální. Trochu jsem se bála abych se takto taky nezačala vyjadřovat. Chyběla mi ale gradace ve vyprávění. Fajn na přečtení, jednou stačilo.
Knihu som si vybrala kvôli výzve. Nevedela som, čo má čaká. Pekne napísaný príbeh o živote partie bezdomovcov, ale druhýkrát už by som ju nečítala.
Steinbeck má slabost pro antihrdiny. Mezi bezdomovci, lenivci, alkoholiky, dokáže vykřesat charakterové drahé kameny jako je přátelství a podaná pomocná ruka, prostý lidský zájem. Román je specifický i jazykově, dokresluje atmosféru prostředí z okraje společnosti, ale nečetl se snadno.
Pohodové a úsměvné počtení o partě/tlupě/bandě opuštěných bezdomovců/povalečů/alkoholiků užívající si bezstarostného života flákačů bezplatně ubytovaných u svého rádoby kamaráda. Barvitý jazyk autora v překladu pana Hilského je lahůdkou! Nemohu nic jiného než se zamyslet, kolik podobných individuí žije v této době i u nás.
Styl vyprávění v překladu pana Hilského je naprosto úžasný. Ale těm flákajícím se opilcům, kteří považují krádež za naprosto normální, fandit nedokážu.
Myslela jsem, že si k tomu budu jen obtížně hledat cestu, ale Steinbeckův styl psaní a svět, který tak obratně modeluje, si mě získal okamžitě. Plus mi hned připadalo, že se to všechno velmi podobá Slovácko sa nesúdí:D
Splnila jsem čtenářskou výzvu, číst o alkoholismu víc jak 100 stran se mi nechtělo, proto jsem si vybrala tuto knihu. Na začátku jsem se i zasmála, ale pak už jsem chtěla jen dočíst.
Pro mě je to knížka z kategorie "husí kůže". Na konci mi naskočila husí kůže jak blázen.
Příběh o partě kamarádů - flákačů a opilců, které Steinbeck popisuje s velkou laskavostí a lehkostí a zároveň tak, že pomalu chcete být jedním z nich :-)
Otevírá se téma svobody, přátelství, nicnedělání, zkrátka plynutí života takového jaký je. Příběh má tendenci vás zpomalit a sednout spolu s Dannym, Pilónem, Pablem, Joem Portugálem a dalšími někam na terasu, kroutit palci u nohy, vyhřívat se na sluníčku a pozorovat kapky na pavučině. Život těchto týpků se točí kolem demižonů s vínem a jak se k nim dostat (ale každou krádež a lest si vždycky řádně zdůvodní). Danny jednoho dne zdědí dům a přátelé se k němu nastěhují. Ale po nějakém čase přestane Dannymu tíha vlastnictví vyhovovat...
Pláň Tortilla vyšla v roce 1935 a patří mezi ranná Steinbeckova díla. V mnoha ohledech se podobá knížce Na Plechárně, která vyšla o 10 let později. Já je nebudu porovnávat, miluju obě :-)
"Hodinky se zkrátka v Dannyho domě těšily všeobecné úctě, leč pouze jako prostředek směny. Účelům praktického rázu pak sloužily velké zlaté pendlovky - slunce."
"Dívali se, jak v novinách vyrůstá plamen podobný květu. Takovými a podobnými maličkostmi k nám promlouvají samotní bozi."
"Pilón si povšiml, jak se na Dannyho obličeji usazuje stín vlastnických starostí. Již nikdy nebude jeho tvář prosta strázně. Již nikdy nebude Danny roztloukat okna, když je teď sám majitelem oken, jež by mohla být rozbita."
Len moja láska Steinbeck ma dokáže ohúriť skupinkou sebeckých alkoholikov. Prečítané za chvíľku. Škoda užívala som si to lenivé prostredie.
Znáte ten pocit, když Vás nějaká kniha vnitřně "zahřeje"? Není možné, aby to, co se popisuje v knize, bylo možné, reálné, opravdové. Rozhodně je to psáno s nadsázkou a idealizací se nešetřilo. Jenže v tom je síla Steinbecka. Vy na tu jeho hru strašně rádi přistoupíte. Nepamatuji si, že bych někdy četl od nějakého autora o běžných lidských věcech s takovým zápalem a nadšením. Během mého prokousávání knihou jsem měl navíc v hlavě neustále myšlenku na to, jaké by to bylo být součástí party kolem Dannyho. Proplouvat v klidu životem, starat se jen o demižony vína, sem tam navštívit nějakou svobodnou paničku, mít pravé přátele. Ano, jedná se jen o sen vzdálený realitě, ale na těch necelých dvěstě stránkách tomu rád člověk propadne. Protože snít je krásné, zejména když k tomu má člověk tak skvělého vypravěče jako je John Steinbeck.
Audiokniha jejíž bonusem je interpret, mistr, jehož hlasový vklad dikce má auru co dílo zušlechťuje do podoby pozoruhodného vínového opojení v životní strasti.
Jan Pivec byl bard co si role uměl dokonale užít a vždy jim dal punc, něco ze své humorem nasáklé osobnosti.
Zdeť přesvědčivá dokonalost sama.
Sonda do lehkovážného životního stylu ve vinném oparu bezpečí party osamělých ztroskotanců, jenž jako středobod svého pocitu štěstí si uzurpují střechu nad hlavou dobráka Danyho, jehož dědictví jej vnitřně opravňuje k bohulibým činům
- dobrosrdečnosti.
Dobráctvím se lehce nakazí i ostatní, když není co k snědku. Vyměnit s kupcem lup za jídlo a pak jej vzadu znovu uloupí, to jim udělá vrásky a tak slib, že příští nákupy budou jen u podvedeného jim svědomí pohladí.
Konec je tak, jak to v životě chodí.
Příjemný poslech s nostalgickou iluzí.
Čítal som knižku, páčila sa mi viac než veľmi, aj keď o nejaké významné dielo s hlbokým odkazom určite nejde. No literatúra má byť rozmanitá a fajn, a táto knižka veru je na relax výborná. Vlastne akoby hlúčik poviedok bez nejakého osnovného prepojenia. Prosté príhody sympatických povaľačov v ospalom mestečku v teplej klíme. Sú akosi ... príjemní, alebo čo. Aj keď našinec prichádza zvyčajne do styku s bezdomovcami v dákej inej podobe. Aspoň mám ten pocit, že veselí, dobrosrdeční, vtipní a nezbední sú asi bezďáci iba v Monterey. Tí naši... No, nechal som u mňa v dielni prespať bezdomovkyňu, lebo spala na chodníku, bolo chladno a pršalo, tak mi jej bolo ľúto. Dal som jej sendvič, karimatku a vojenskú prikrývku, reku zabuchnite, keď budete odchádzať, musím do roboty. Ďakujem, dobrý pane, pánboh vás žehnaj. Ukradla mi štyri kusy elektrického náradia, na aké si človek musí nejakú chvíľu šetriť, aby ho mal. Dúfam ho prepila s Pilonom a Ježiš Máriom. No ten pocit vtipnosti, huncútstva a sympatičnosti, ten som stratil.
Čiže krásna veselá knižka z inej planéty. Potom som si ju stiahol v audio, načítanú Neviemkým roku 1964 (nič novšie som nenašiel). Audiotrus, ten človek to číta ako dáky ochotnícky divadelník. Úplne to celé skazil. Nedalo sa to dopočúvať. Vrátim sa k papierovej a dám ju znova, len čo ma prestane srať to náradie.
Pitky, přátelství a neskutečná svoboda.....
Poslouchala jsem jako audioknihu. Přednes pana Pivce něco úžasného.
Môj prvý Steinbeck a teda sa asi nebudem hrnúť do jeho ďalšej knihy tak skoro. Hlavní hrdinovia v tejto knihe sú partia chlapov, ktorí mrhajú životom, opíjajú sa, sú leniví, kradnú, ... no pre mňa zvláštna a nepochopiteľná existencia. Plus, slovenský jazyk v tejto knihe mi dal poriadne zabrať.
"Přečti si to," říkali mi.
"Je to sranda," říkali mi.
Jo jasně, ta vidina hédoniků co si jen užívají a nic na světě je z jejich tempa nevyruší je lákavá. Tak proč se aspoň na těch pár stránek nesvézt s nimi, nestát se součástí téhle bandy povalečů a na chvíli neupustit páru? Protože oni fakt žili! Sice ne nějak příkladně, ale nemyslím, že by na smrtelné posteli něčeho litovali.
Jenomže všechno krásné jednou končí a tak se s vámi - bando loučím!
Nevěřila bych, že najdu Steinbecka, který se mi nebude líbit. Johne, promiň, většinou Ti dávám plný počet, ale tohle mi opravdu nesedlo.
Úprimne , táto sorta ľudí mi zdvíha tlak. Ale možno človek má právo premrhať svoj život, takýmto spôsobom obklopený sebeckou živočíšnosťou, nebudovať a netvoriť, proste len existovať. V tejto dobe ambícií to má svoje čaro....
Na návrší nad městem Monterey, ve čtvrti, které se říká Pláň Tortilla, se v Dannyho zděděném domě seskupí parta jeho přátel, pobudů, povalečů, flákačů, lenochů, vágusů, budižkničemů, zlodějíčků a opilců, které zjevně nezajímá nic kromě nějakého toho demižónku laciného vína. Ve skvělém překladu Martina Hilského se odvíjí hromada drobných událostí, příběhů a příhod, ve kterých defiluje mnoho místních svérázných postav a postaviček, kterým dal kromě jiného autor do vínku to hlavní, co se jako drobná, téměř nepatrná zlatá nitka vine a prolíná celým příběhem: lidskost.
„Čau Danny. Kdypak ses nám vlastně vrátil? Stav se večer. Dáme vínko…“
perfektná kniha, človek by neveril, že bola napísaná v čase veľkej hospodárskej krízy.
od začiatku do konca je tu zreteľne hmatateľná láska a úcta autora k „vylúčeným“ ľuďom, k povaľačom, ktorí žijú zo dňa na deň, nerobia si ťažkú hlavu zo života a vedia sa tešiť z každej maličkosti. absolútna je ich motivácia konať dobro:)
jedna z najlepších Steinbeckových kníh.
obzvlášť fajn čítanie do týchto zložitých časov!
Humorný příběh partičky kamarádů, kteří si užívají života jak to jenom jde a nejdůležitější je pro ně sehnat nějaký ten "galónek" vína (na způsobu nesejde), aby bylo veselo. Ale i když jsou to povaleči a zloději vědí co je to přátelství a víceméně drží při sobě. Velice milá kniha plná mejdanů, bitek ale hlavně pohody.
Kniha se velice dobře četla a docela se líbila. Celkem zajímavý život plný vína, žili chlapci v městečku.
Jak mě Steinbeck nadchnul Plechárnou a Myšima, tak musím přiznat, že Tortilla mě dost zklamala. Děj se plácá od ničeho k ničemu po vzoru hrdinů knihy. Pořád stejná situace se opakuje pořád dokola, je úplně jasné, jak co dopadne. Navíc hrozné načtení z 60. let se stěží dá poslouchat. Intonace naprosto neodpovídá situaci, celý projev je tak nějak střídavě plačtivý a ukřičený. Nechápu, že je z něj někdo nadšen.
Myslím, že čtenářský dojem se tu odvíjí od míry ochoty, nebo schopnosti akceptovat hlavní hrdiny a fandit jim.
Vyschlo mi v krku…
Mimochodom, na to, že sa príbeh odohráva v USA, sa až podozrivo ponáša na moje okolie a miestnych štamgastov.
Audio. Četba na pokračování z roku 1961, v úžasném přednesu Jana Pivce. Steinbeck je v mých očích nejameričtější autor.
O trošku slabší než "Na plechárně", ale přesto si smlsnete. Přiznám ale, že může omrzet a můžete mít tendenci ji odložit nebo dokonce opustit. Autor vám prostě musí sednout. Steinbeck je vyloženě čtení pro určitý typ lidí.
Štítky knihy
přátelství Kalifornie Amerika 30. léta 20. století chudoba, bída alkoholismus hospodářská krize bezdomovectví rozhlasové zpracování sousedské vztahy
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
| 2007 | Pláň Tortilla |
Kniha Pláň Tortilla je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 638x |
| Čtenářské výzvě | 72x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 125x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 4x |