morienhithwen
komentáře u knih
Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění
Zdeněk Šmíd
Zdeněk Šmíd je absolutní bůh české literatury. Je velmi snadné ho "odsoudit" jako humoristického spisovatele a dál si ho nevšímat, ale on je i velmi citlivý a poetický. Láska.
Alenka v říši divů / Alice in Wonderland
Lewis Carroll (p)
Ačkoliv mám ráda spoustu děl, která vznikla pod vlivem této pohádky (Švankmajerovou filmovou adaptací počínaje a písničkou White Rabbit od Jefferson Airplane konče), Carrollova kniha samotná mně nijak nezaujala. Příliš mnoho zmatku a příliš málo substance na můj vkus. (Anglicky.)
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Nejvíc ze všeho na téhle knize miluji, jak Fuchs popisuje jenom to, co postava K.K. říká a dělá, a nikdy to, co si myslí.
Osvícení
Stephen King
Mám takový pocit, že mi to přijde jako strašný blábol. Chápu, proč má King takový problém s Kubrickovou adaptací, protože pan režisér si z jeho knihy vzal jenom kostru a naplnil ji svým vlastním obsahem a démony, čímž z ní udělal úplně jiné, umělecké, dílo, zatímco z knížky čpí nejvíc hlavně kokain.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Subjektivně možná jedna z nejhorších knih, jaké jsem kdy četla, v tom smyslu, jak odporný pocit mi během svého čtení způsobovala. Na začátku je slibně připravená půda pro depresivní příběh o konci světa a možném začátku nového, aby se to všechno utopilo v nesnesitelné druhé třetině plné rádoby hlubokých a údajně racionálních proslovů extrémně nesnesitelného hlavního hrdiny s přispěním Cokera. Trifidové se tam v podstatě jen tak mihnou, zato autor věnuje přehršel prostoru úvahám o tom, že ženy jsou kompletně k ničemu a že je potřeba je nechat trpět, aby si z donucení nechaly poroučet od mužů, kteří tomu všemu rozumí. Poslední třetina už tomu zase trochu napravuje reputaci, protože se autor vrací k v podstatě "suchému" popisu běhu života a nenechává se tolik unášet potřebou filosovovat a mansplainovat. Skoro bych i řekla, že se tím trošičku vykoupil, ale vidím problém v tom, že hlavní postava se ani jednou nezastaví a nezamyslí nad tím, jestli se náhodou předtím nechoval a nemluvil jako absolutní idiot. Nějaká reflexe mi tam citelně chybí.
Neviditelný muž
Herbert George Wells
Četla jsem knihu v anglickém originálu a dalece předčila moje očekávání.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Mně je prostě strašně moc proti srsti ten sexuální aspekt celého vyprávění.
Tajemno kolem nás
Miroslava Mašková
Název ve mně vzbudil trochu jiná očekávání než jenom výčty těch nejzákladnějších eso věcí, které člověk najde po pěti minutách na Googlu.
O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj
Zdeněk Karel Slabý
Nejsmutnější pohádka se šťastným koncem.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
To si takhle jdu po ulici a vzpomenu si na větu, že spisovatele, i když moc jídla do balíčku pro svoje bratry od lidí nevyprosil, maminka pohladila po vlasech a řekla mu "Ty můj malý obchodníčku.", a už začínám brečet.
Hlava XXII
Joseph Heller
Tak kdo vám lezl nejvíc na nervy? Mně asi jako největší svině přišel Milo.
Foucaultovo kyvadlo
Umberto Eco
Šifra mistra Leonarda meets Monty Python, pokud mi dovolíte jedno stupidní přirovnání:D
Souostroví Gulag
Alexandr Isajevič Solženicyn
"Ruská pera píšou jen s velikým rozmachem" aneb "Když přicházíš, nebuď smutný, když odcházíš, moc se neraduj". Měla jsem v plánu mu vyčíst mírné opakování, ale jelikož mě v závěru prosil o odpuštění, tak mu to nevyčítám. Stejně, jedenáct let seděl a jedenáct let o tom psal knihu, kdo jsem já, abych mu cokoliv vyčítala, god damn it.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Mám potřebu poznamenat, že nejlepší převyprávění severských bájí má na svědomí Zdeněk Šmíd. V Gaimanově podání je to překvapivě velká nuda.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
"Tak kdo z té války něco má?" naléhá Tjaden. "Císařovi taky k ničemu není. Ten má přece všecko, nač si vzpomene." "To neříkej," namítne Katcza. "Válku dosud neměl."
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Ačkoliv dokážu ocenit magický realismus, tak jsem po delším přemýšlení dospěla k závěru, že jsem z knížky (docela silně) zklamaná. Spousta postav je tam k ničemu, takzvaně jenom proto, aby se jim staly špatné věci, ale ony samy díky tomu žádnou změnou neprojdou, jejich katarze se nedostaví (jako příklad za všechny bych uvedla doktora a jeho milenku), jejich příběh to vlastně nebyl. A dost možná to nebyl ničí příběh. A nebo byl, ale nesmyslný. A nebo jsem to vůbec nepochopila, to je taky vždycky možné.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Nevím, jestli je to tím, že si dávám celou ságu v rychlém sledu, možná, že už jsem opravdu unavená tím množstvím materiálu, ale Paní jezera je pro mě v podstatě zklamáním. Má své silné momenty, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že je to napsáno, inu, rutinně.
