misa.lemperova
komentáře u knih
Dvacet jedna pravd o lásce
Matthew Dicks
Zaujala mě anotace a recenze na knihu, oslovilo mě, že je kniha psána úplně jiným stylem, než bývá obvyklé - formou seznamu. Prostě jsem byla zvědavá. Ale bohužel, po přečtení jsem byla velmi zklamaná. Hlavní hrdina na mě působil jako neskutečný ňouma. Nevím, jestli mi tento styl prostě nesednul nebo čím to je, ale kniha mě neskutečně nudila. Párkrát jsem se pousmála, ale jinak to pro mě bylo bohužel utrpení a jen jsem počítala zbývající stránky… No nic, zkusila jsem to a vím, že tohle není nic pro mě.
Nenechám tě odejít
Chevy Stevens (p)
(SPOILER) Na knihu jsem slyšela samou chválu, proto jsem se rozhodla si ji přečíst. Měla jsem od ní velká očekávání, že to bude vážně pecka, která mi nedá spát. Začátek byl zajímavý a čtivý, děj se pomalu zamotával, bavilo mě to.. Ale postupně se děj v knize začal táhnout a delší dobu se v příběhu pořádně nic nedělo. Především po smrti Andrewa jsem se do čtení už musela nutit. Konec měl zřejmě šokovat, mě moc nešokoval, dal se i poměrně dobře odhadnout, průběžně se objevovaly různé indicie. Kniha nebyla úplně špatná, zpočátku se začala vyvíjet velmi dobře, ale celkově bych ji považovala za takový průměrný thriller, který nenadchne, ale ani neurazí.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Nemám slov, to je tak nádherná kniha! Prostě Tolkien nám bude pořád a pořád dokazovat, že nad něj není. Ještě když uvážíme, před jakou dobou byly knihy napsány! S dnešní tvorbou absolutně nesrovnatelné, to mi prostě nikdo nevymluví. Hobit byl oproti Pánovi prstenů opomíjený, ale rozhodně neprávem. Oba příběhy zbožňuju a stále nedokážu pochopit, jak člověk dokáže ve své hlavě vymyslet tak dokonale promyšlené a propletené příběhy, které budou chytat po generace pořád další čtenáře. Děkujeme za Vaše nesmrtelné knihy, PANE spisovateli! ️
Pravidla moštárny
John Irving
Velmi náročná kniha, která ovšem rozhodně stojí za přečtení. Pojednává o vážných tématech a při čtení to nutí člověka vážně dost přemýšlet. Není to žádná oddechovka. Zajímavý byl vývoj postav, velmi detailní popisy, občas až příliš. Asi to není úplně kniha pro každého, děj se občas dosti táhne, kapitoly jsou extrémně dlouhé, takže člověk musí číst dál a dál, i když už je poměrně vyčerpaný z toho, co už přečetl.. :D Teď se chystám shlédnout ještě filmové zpracování, ať můžu porovnat :)
Gejša
Arthur Golden
Krásně napsaná kniha. Velmi detailní popisy, člověk si díky tomu dokáže vše barvitě představit a vžít se do děje. Dala by se vnímat jako vstupenka do jiného, pro nás nepředstavitelného světa a naprosto odlišné kultury. Chápu, že je to úspěšná kniha, která čtenáře dokáže oslovit. Rozhodně nelituji, že jsem ji četla, ale celkově asi nebude patřit mezi nejlepší knihy v mém seznamu. Ale stojí za přečtení ;)
Toxický squat
Hana Kavurová
Nebylo to špatné, celkově mě kniha bavila, měla jsem ji přečtenou velice rychle. Jasně, na Děti ze stanice ZOO to prostě nemá, to je špička. Musím také říct, že není tak drsná jako jiné knihy o drogách. Pár úryvků si odnáším, určitě mi Toxický squat něco dal. Prostě a jednoduše... “Zastavte svět. Zastavte, prosím, svět, když jsme konečně šťastný. Snad!!! Ale ono to stejně nejde...”
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Útěk do divočiny mě opravdu zasáhl. Chris byl na jednu stranu hrozně zvláštní člověk, ale na druhou stranu byl svůj a šel si za svým snem. Někomu se může zdát, že ten kluk prostě neměl rozum a rozhodně nemohl být normální. Ale já si myslím, že každého čeká nějaký osud a Chris si svůj osud sám zvolil. Logicky to nemohlo skončit dobře, ale nemyslím si, že by byl Chris nešťastný. Byl klidný a vyrovnaný. On to tak chtěl. To však nemění nic na tom, že i když jsem se snažila mu porozumět, stejně se mi to nepovedlo. Muselo to být ale neuvěřitelné dobrodružství. Příroda je krásná, ale je nutné si uvědomit, že pro samotného člověka může být i velmi nebezpečná. Velmi silný a inspirativní příběh, doporučuji přečíst...
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Jirotku samozřejmě nic nenahradí, takže logicky kniha nemůže být lepší než první díl. Z této knihy jsem měla obavy, ale líbila se mi, bavila mě a zasmála jsem se. Obdivuji autora, že měl odvahu se vůbec do něčeho takového pustit a myslím, že se tohoto nelehkého úkolu zhostil velmi dobře.
Takových knih, jako je tahle, není nikdy dost a zvlášť v současné době jsou potřeba. Mám ráda cynismus a sarkasmus, asi proto mám ráda i Saturnina. Jeho pokračování hodnotím kladně, myslím, že se není čeho bát a už se chystám na další pokračování - Saturnin zasahuje.
Těžší než nebe: Životopis Kurta Cobaina
Charles R. Cross
Kurt je nesmrtelný stejně jako Nirvana. Zanechal tu po sobě skvělou hudbu, která tu zůstane navždy. Je to velmi silné čtení, pro fanoušky povinná četba. Umožní nám trochu víc nahlédnout do Kurtovy duše, zjistíme, že byl geniální, citlivý (možná až přecitlivělý), sebedestruktivní, v něčem zvrhlý, ale pořád výborný a jedinečný umělec, kterého je strašná škoda. U čtení se člověk nejednou neubrání slzám, alespoň pokud Kurta a Nirvanu miluje tak jako já. O něm a jeho hudební skupině jsem toho přečetla spoustu a kniha Těžší než nebe je jedna z nejlepších knih o Kurtovi, která se mi dostala do ruky.
Pro Kurta byl prostě život velkým soustem, ať už to bylo na konci jakkoliv. Chybíš tu, ale děkujeme za geniální hudební tvorbu, kterou jsi tu po sobě zanechal. Mám dojem, že Kurt sám je teď šťastný tam, kde je, i když pro nás fanoušky je to nepochopitelné a smutné.
Jednoduše řečeno, je lepší shořet než vyhasnout...
Prokletí rokenrolu
Michele Primi
Tahle kniha se hodně povedla, splnila moje očekávání. Příběhy jednotlivých osobností jsou na můj vkus možná trochu krátké, ale jinak nemám co vytknout. Skvěle zpracováno a doplněno perfektními fotografiemi. Po přečtení knihy jde člověku až mráz po zádech, což je důkazem kvalitního čtení. Hudební nadšenci jako já prostě tuhle knihu musí mít ve své knihovně.
Myslela jsem, že tě znám
Penny Hancock
Kniha nebyla špatná, je čtivá, líbila se mi a bavila mě od začátku až do konce. Jenom konec mi přišel trochu moc přeslazený a nereálný, proto 4/5*.
Výš než v sedmém nebi
Griet Op de Beeck
“A co kdybychom se prostě projednou domluvili, že od teď všichni dostaneme to, co si zasloužíme?”
Krásné, smutné, uvěřitelné, dojemné a znovu krásné. Líbil se mi styl psaní, perfektně volená slova, všechny postavy v knize hodně přemýšlely, to mám ráda. Ztotožnila jsem se v určitém ohledu skoro s každým z nich, je fajn vědět, že někdo přemýšlí podobně jako já. Je normální cítit se občas jako černá ovce, která nedokáže vše jenom snášet a přehlížet, mlčet a dělat, že se nic neděje. Pro mě byla nejzásadnější postavou Eva. Knize hodně dala i postava malé Lou. Určitě se k téhle knize někdy vrátím a vřele ji doporučuji. Odnáším si spoustu krásných myšlenek a úryvků, děkuji.
“Někde vysoko nebo daleko. Já nevím. Ale nejlépe výš než v sedmém nebi.”
Historie včel
Maja Lunde
Zajímavý námět, zajímavá myšlenka a zajímavé čtení! Líbil se mi nápad pojmout knihu ze tří různých pohledů - z minulosti, současnosti a budoucnosti. Dozvěděla jsem se také zajímavé informace o životě včel, které jsem nevěděla a musím přiznat, že včely jsou vážně fascinující. A nakonec ještě oceňuji autorčinu snahu přimět čtenáře přemýšlet. Přemýšlet nad světem, nad současnou situací, nad ekologií a nad svým vlastním chováním vůči naší planetě. Nevím, jestli to byl záměr, ale pokud ano, na mě to tedy fungovalo. Z mého pohledu velmi důležitá kniha, bavila mě a ráda doporučuji dál.
Tohle je moře
Mariana Enríquez
Od knihy jsem popravdě očekávala trochu víc. Líbil se mi námět, mám ráda Kurta Cobaina, Johna Lennona, Jima Morrisona a další, o kterých byla v knize zmínka, proto jsem se rozhodla ji číst. Nápad o vytváření legend mi přijde super, jenom mi přijde takový “nedotažený”. Knížka je velmi útlá, měla jsem ji po pár hodinách přečtenou a myslím, že by si zasloužila o pár stran navíc. Moc jsem nechápala, co jsou postavy v knize zač, chyběl mi tam i širší popis prostředí, kde se děj odehrával nebo vysvětlení používaných pojmů, nedozvěděla jsem se ani, proč se kniha jmenuje právě Tohle je moře. Musím ale ocenit grafické zpracování a krásnou obálku, která mě zaujala hned na první pohled. Kniha nebyla špatná, ale mohla by být lepší, kdyby byly rozvedeny silné pasáže, které v ní bez debat najdeme!
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Tak tenhle humor miluju! Kniha je prostě plná cynismu a sarkasmu, který je vždy použit v té nejlepší situaci. Jsem z ní nadšená, četla jsem už několikrát a pořád mě stejně baví. Je to česká nenahraditelná klasika, která nikdy nezklame :-) Doporučuji a sama se k ní zase brzy ráda vrátím. Je to jedna z nejvtipnějších knih, jakou jsem kdy četla.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Tahle kniha mě hodně ovlivnila. Předem říkám, není to pěkné čtení, pro slabší povahy rozhodně ne. Přesto si myslím, že bychom se téhle knize neměli vyhýbat, je velmi důležitá a rozhodně stojí za přečtení. Díky ní jsem se začala zajímat o další knihy s tématikou drog. Je až děsivé, jak jednoduše lze tomu všemu propadnout a o kolik těžší ještě je se z toho všeho dostat... Po přečtení však mám alespoň snahu pochopit lidi, kteří tento problém mají... Kniha mi byla doporučena a já ji ráda doporučuji dál! Je to pro mě jedna z těch zásadních knih, které by si člověk během života měl rozhodně přečíst.
Nikdo to tu nepřežije
Jerry Hopkins
Povinná četba pro milovníky The Doors, Jima Morrisona nebo Klubu 27. Jim je legenda, zanechal tu geniální hudbu. Při čtení knihy doporučuju mít jako kulisu puštěné The Doors, potom je to teprve dokonalý zážitek. Jim byl šílenec, ale přesně proto ho milujeme, přesně proto se nám tak dobře četla tato kniha a přesně proto dávám 5/5*! Doporučuji, stojí to za to!
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Tahle kniha byla skvělá, čtivá, hodně jsem se nasmála. Ale první díl je prostě nejlepší, další už jsou dost podobné prvnímu. Na odlehčení super, můžu doporučit :-)
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Námět sám o sobě nebyl špatný, na tohle téma jsem přečetla už dost knih. Ale Nabarvené ptáče bylo už i na mě moc.. Z téhle knihy mám pocit, že je to z většiny jenom výčet těch nejhorších věcí, co se člověku mohlo v tomto období stát a to vše je naloženo na jednoho malého kluka. Místy je kniha až odporná a nechutná, autor se v tom zřejmě vyžíval.. Líbilo se mi přirovnání k ptáčkovi s nabarvenými křídly, ale to je tak všechno. Napadá mě srovnání s Tarantinem, který také dost přehání. Uvažuju, jestli budu mít odvahu podívat se na film.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ je moje láska. Miluju všechny ty myšlenky, které v knize nacházím. Ale chápu, že se každému nelíbí. Z vlastní zkušenosti vím, že se k této knize musí dospět. Já jsem byla nucena číst ji na prvním stupni základní školy, v tom věku mi absolutně nic neříkala, přišlo mi to jako hrozná blbost a nesnášela jsem, že ji musím číst. Až když jsem se po cca 15 letech rozhodla dát jí druhou šanci, konečně jsem pochopila a nelitovala jsem. Patří teď k mým nejoblíbenějším knihám a nedám na ni dopustit :-)