Toxický squat
Hana Kavurová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26643/bmid_toxicky-squat-C3A-26643.PNG
3
163
24
Syrově upřímná exkurze do světa tvrdých drog Toxický squat od mladé autorky Hany Kavurové naléhavě osloví širokou škálu čtenářů napříč generacemi. Toto působivé dílo se nejen výpovědní silou i autenticitou příběhu dvou sester v područí omamných látek, ale především literární kvalitou může směle řadit po bok již téměř klasických bestsellerů tohoto žánru, jakými jsou třeba tituly Děti ze stanice ZOO či Memento. "Snažím se vrátit do normálního života a chovat se, jakoby nic. Mluvím s lidma a přemýšlím, jak se k nim zase dostat o krok blíž. Ale moc se mi nedaří... Nechápu je. Ignoruju jejich problémy, se kterými se mi svěřujou. A občas si říkám, o čem to vůbec melou. Copak vědí něco o životě?! A potom si vzpomenu, co a jak jsem řešila já. Fety fetem. Fetem fety... Jinak snad vůbec nic. Den co den. Roky... "... celý text
Přidat komentář
Nebylo to špatné, celkově mě kniha bavila, měla jsem ji přečtenou velice rychle. Jasně, na Děti ze stanice ZOO to prostě nemá, to je špička. Musím také říct, že není tak drsná jako jiné knihy o drogách. Pár úryvků si odnáším, určitě mi Toxický squat něco dal. Prostě a jednoduše... “Zastavte svět. Zastavte, prosím, svět, když jsme konečně šťastný. Snad!!! Ale ono to stejně nejde...”
Ano, Děti ze stanice zoo to nejsou... Ale mnohem lepší než Memento, které jsem nebyla schopná dočíst. Autorka trochu skáče v čase a rodiče se chovali dost nelogicky, ale styl psaní s vulgarizmy mi vyhovoval. Bylo to syrové a autentické. Myslím, že by to měla být povinná četba. Doporučuji! A dá se přečíst za den.
Obdivuju napsání příběhu s drogovou tématikou. Kniha mě hodně dostala, zanechala ve mně spoustu nepříjemných pocitů, ale nelituju, že jsem ji četla. Jen mi připadalo naprosto nereálné chování rodičů po Annině návratu a občas jsem se ztrácela v čase.
Naprosto jsem se ztotožňovala s autorkou. Chápala jsem ji. Ty myšlenky, co se roděj v hlavě, to všechno, na co člověk dokáže přijít.. vymyslet, říkat a následně se nějak "chovat" k lidem..
Tahle zpověď a výpověď "feťácké duše a jeho já" se mi moc líbila. Prostě.. ne každej, kdo fetuje, na to vypadá. Jen většina má společnej cíl. Osobně se nejvíc ztotožňuju s tím, co je psáno zde v anotaci a také na posledních stranách knihy.. takže první odstavec str.265. To je pro mě TOP a pak ještě tyto dva malé útržky..
"Narkoman zná konec, ale i přesto si tam musí dojít sám."
"Žijeme v haluzi vlastní výroby."
Velmi zajímavá kniha. Příběh nebo spíše myšlenky hlavní postavy, která je feťačka jsou zajímavé a velmi odstrašující. Kniha určitě stojí za přečtení. Pokud však hledáte něco jako My děti ze stanice ZOO, tohle vám váš požadavek nesplní.
Souhlasím s komentáři, že se děj nijak výrazně neposouval kupředu. Sledujeme především vnitřní život hlavní hrdinky. Bohužel jsem se do postavy Jablka hodně vžila a možná je to jen tím, že mám teď svá vlastní PROČ, PROČ, PROČ. :-)
Velmi dobře zpracované duševní pochody feťačky. Jinak se ovšem děj knihy nijak neposunuje, autorka zde evidentně přešlapovala na místě. Fajn čtení pro příští případné uživatele fetu. Pokud to ovšem pomůže, o čemž pochybuji.
Velice zajímavé vyprávění hrdinky, která se nebojí vyprávět o ničem. Důkaz toho, kam dokážou drogy člověka zavést a kolik toho dokážou vzít. Spadnout do toho je strašně jednoduché, ale dostat se z toho a odrazit se ode dna nahoru stojí moc úsilí. Poklona všem, kteří mají silnou vůli a řeknou ne. Knihu můžu doporučit všem, kteří se o tuto tématiku zajímají. Děti ze stanice ZOO jsem nečetla, jen jsem viděla film, ale až tuto knihu vstřebám, chystám se na ni.
Prostě mě bavila od začátku do konce. Věřila jsem každému slovu a líbily se mi vnitřní monology hlavní hrdinky, feťák zákonitě nemusí byt ubohá troska
Hodně kvalitní čtení. Na My děti ze stanice ZOO to nemá, ale pěkně ji to šlape na paty :) Pokud někdo má rád tuto tématiku knihu si určitě přečtěte, neprohloupíte :)
Toxický squat jsem četla před několika lety a uchvátil mě. Vím, že bych tuto knihu chtěla určitě pořídit do mé knihovny, i když čtení.... to stačilo jednou.
Za mě totální špička drogové tématiky hned po Dětech ze stanice Zoo! Měla pomalejší rozjezd, ale tolik zvratů v jedné knize snad ani není možné stíhat. Tuhle knihu by si měli přečíst všichni puberťáci a neměla by rozhodně chybět v jejich knihovnách. Silná kniha!
Na toto téma jsem přečetla celkem dost knih a tahle mi z nich přijde asi nejméně zajímavá... Těžko říct čím to je, ale klasikám jako Memento a My deti... to nesahá ani po kolena
Tuhle knížku musím vychválit. četla jsem jí asi v 17 letech a tenkrát to pro mě byla naprosto zlomová kniha. Mám jí ráda a určitě jí chci do své knihovny.
Není tak drsná jako knížky z tohoto prostředí a možná proto mě tolik chytla za srdce.
Já budu knížku chválit. Sice nedosahuje takových kvalit jako ostatní drogové knihy, ale není zlá. Je to začínající spisovatelka a oproti té druhé knize, kterou psala je to rozdíl. Tohle už má děj. Jazyk je psán asi účelově, ale sedí mi takový styl psaní.
Příběh o vztahu sester, nakonec smutný konec.
Autorka je možná dobrou spisovatelkou, ale tato kniha není až tak úplně jejím dílem. Celé úryvky knihy a jednotlivé myšlenky jsou posbírané z příspěvku lidí, kteří si drogovou závislostí skutečně prošli, a své myšlenky zveřejnili na diskuzi internetových stránek nejznámějšího českého centra, které se touto problematikou zabývá. Kniha navíc není příliš realistická.
Rozhodně nesouhlasím s jakýmkoli srovnáváním knih jako My děti ze stanice ZOO nebo Memento.
Protože české autory nemám ráda, nakonec jsem dlouho váhala zda knihu přečíst. Když jsem se začetla šlo to všechno samo a knihu jsem dočetla téměř během chvilky. Nemohla jsem si pomoct, byla to úžasná knížka. A opravdu nelituju, že jsem jí četla. Dokonce mě pár kapitol rozbrečelo. Když jsem si k nějaké postavě vytvořila citový vztah nakonec vinou drog zemřela. Al taková je i realita ~
Kniha se řadí kvalitou vedle špiček jako My děti ze stanice Zoo. Vůbec mi to tak ale nepřišlo. Hana opět píše chvilkama zmateně a člověk se ztrácí. Né tedy tolik jako v Pekelném spasiteli ale i tak je to zmatečné chvilkama. Některé scény mi přišli krapet ujeté. Hlavně ona se po dvou letech vrátí domů a rodiče ji ani nepozdraví a následně je pro ně vzduch? Který rodič by se takho zachoval? I po jakém koliv průseru rodiče řeknou aspon ahoj nebo co tu děláš?
Štítky knihy
Kniha Toxický squat je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 258x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 73x |
| Chystám se číst | 67x |
| Chci si koupit | 13x |
Jak bylo již nespočetněkrát zmíněno, Toxický squat nelze ani zdaleka přirovnat k literárním skvostům drogové tématiky. O žádný, dechberoucí, příběh v tomto případě nejde, postavy jsou nesympatické a ke konci jste zmatenější, než když jste začali.