Markét.t komentáře u knih

Jediné, co mě na knize bavilo, byly některé myšlenky.
Jinak jsem se do čtení musela většinou nutit.

"Smrt není opak života, smrt je jeho součást."

31.07.2016

Knihy od Jojo Moyes se pro mne již staly takovou sázkou na jistotu. Autorka mne nikdy nezklamala a všechny její knihy, které jsem zatím měla možnost přečíst (v čele s Než jsem tě poznala), mě opravdu zaujaly a jejich čtení jsem si užila.
Nejinak tomu bylo u tohoto příběhu.
Asi jako většině se mi rozhodně víc líbily části z 1. světové války. Ale i příběh z pohledu Liv byl zajímavý.

"Myslím, že krása je v očích toho, kdo se dívá."

6 31.07.2016

Nejhorší na tom je skutečnost, že se něco takového opravdu stalo.

5 29.07.2016

Kniha, která mě dokázala opravdu zaujmout a přečetla jsem ji prakticky najednou.
Celou dobu mě zajímalo, jak to celé dopadne.
Může se zdát, že se neděje téměř nic, ale nakonec se to celé tak zvrtne.
Autorce se skvěle podařilo vykreslit mezilidské vztahy. Za mě rozhodně lepší než Manželovo tajemství.

3 24.07.2016

Terapie láskou se velmi dobře četla. Od jejího děje jsem ale asi čekala něco jiného.
Celé mi to přišlo utahané, místy zbytečně natahované a ano... občas jsem se u čtení nudila.
Na druhou stranu se na hlavní hrdiny jako byl Pat, tak často narazit nedá.

22.07.2016

Opravdu zajímavý námět. Bavila mne hlavně první polovina, kdy jsem s napětím očekávala, co dalšího Bea a Florin při svém pátrání objeví. Oba jsou sympatičtí a zajímá mě, jak bude jejich vztah pokračovat.
Konec mi přišel celkem useknutý a překombinovaný.
Nicméně už se těším na další díl.

1 11.07.2016

Skvělá kniha s nevšedním námětem.
Nejvíce mě bavily pasáže ze současnosti. Lukovy vzpomínky na jeho život mezi vlky mi totiž často připadaly na hraně uvěřitelnosti.
Jinak se kniha četla opravdu lehce a zajímalo mne, jak to celé dopadne.

"Protože nenávist je jen odvrácená strana lásky... Když nevíš, jaké to je někoho milovat, jak bys mohla vědět, jaké to je, nenávidět? Jedno bez druhého nemůže existovat."

2 25.06.2016

Protože názory na tuto knihu byly hodně rozporuplné, rozhodla jsem se, že si ji přečtu, abych to mohla posoudit sama.
A hodnotím kladně. Velmi čtivý příběh plný napětí. Až na začátek - tam to bylo mírně zdlouhavé.
V dnešní době už se sice nejedná o nijak převratný a originální nápad, ale i tak mě celou dobu zajímalo, jak to celé dopadne.
Ale Zmizelá je Zmizelá...

3 15.06.2016

Skvěle napsaná kniha, která se četla úplně sama.
Forma dopisů mi nevadila, právě naopak kniha měla větší spád. Občas mě ale mrzelo, že některým událostem nebyl věnován takový prostor, jaký by si zasloužily.
Oba hlavní hrdinové mi byli sympatičtí. Už jenom kvůli tomu, že je známe prakticky od dětství.
Už od začátku bylo jasné, jak to celé dopadne. Oproti filmu to ovšem trvalo o něco déle.
Film určitě také stojí za zhlédnutí. Trochu mě mrzí, že jsem ho viděla dříve než knihu.
Čteno v originále.

"Life is funny isn't it? Just when you think you've got all figured out, just when you finally begin to plan something, get exited about something, and feel like you know what direction you're heading in, the paths change, the sings change, the wind blows the other way, north is suddenly south, and east is west, and you're lost."

1 15.06.2016

Další milé překvapení v rámci povinné četby.
Krátké, dobře napsané, čtivé.
Jen děje bych ocenila trochu víc.

"Žít se musí... Jakmile člověk myslí, přestává žít..."

1 23.05.2016

Jedno se knize upřít nedá - čtivost. Chvílemi jsem se vážně nemohla odtrhnout.
Ale samotný příběh už mě tolik nezaujal.
Nemůžu si pomoct, ale kniha mi přišla vcelku neoriginální a předvídatelná.
Nebo jsem možná nebyla zrovna v té správné náladě pro čtení takové knihy.
Nicméně jako odreagování fajn.

"Lidé málokdy říkají to, co si opravdu myslí a ještě méně často říkají, co cítí. Nikdo není až tak upřímný."

2 13.05.2016

Pro mě velké zklamání.
Jen pro silné povahy? Nemyslím si.
Začátek mě celkem bavil, ale pak jsem se zasekla a dlouhou dobu na knihu nesáhla. V ději jsem často měla zmatek, obzvlášť v postavách.
Dočetla jsem ji v podstatě z donucení.
Ani tak otevřený konec mě nepřesvědčil, abych dala šanci druhému dílu.

6 08.05.2016

Nebýt povinné četby, tak bych se k ní pravděpodobně nedostala.
Četlo se mi velmi dobře, až jsem se divila, jak rychle jsem byla u konce.
Určitě doporučuju.

30.04.2016

Úžasná. Nezapomenutelná. Chtěla bych žít ve světě, který by projektoval Theodor Finch. Někdy stačí poslouchat.

"Vaše naděje spočívá v tom, že přijmete svůj život jaký teď je, navždy změněný. Pokud to uděláte, dovedete se s tím postupem času smířit."

"Poslouchej, já jsem magor. Jsem podivín. Výtržník. Rvu se. Ničím lidi... Ale já nejsem soubor příznaků. Nejsem oběť rodičů na hovno ani žádných chemikálií. Nemám problém. Nemám diagnózu. Nejsem nemocný. Není od čeho mě zachraňovat. Jsem člověk."

2 12.03.2016

Jednoduše...

"Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné"

1 22.02.2016

Čtení této knihy jsem poměrně dlouho odkládala a dávala jsem přednost jiným knihám v domnění, že nedělám chybu.
Tuto knihu jsem si schovávala na chvíle, kdy budu chtít číst něco oddechového. Chyba, měla jsem se do ní pustit, co nejdříve to šlo.
Ač kniha obsahovala neskutečné množství klišé, které osobně úplně nenávidím, tak jsem si její čtení náramně užila a nemohla jsem se odtrhnout.
Myslím, že čtivost této knihy je jejím hlavním plusem. Vážně. Knihu jsem víceméně přečetla celou najednou. A toho si u knih cením nejvíce.
Ze začátku jsem opravdu vnímala jistou podobnost s Hunger Games a bála jsem se, že kniha bude jen kopírovat něco, co už tu bylo. A mimochodem jsem vážně velkým fanouškem HG, takže tohle by mě hodně naštvalo.
Jak se ale příběh vyvíjel dál, už jsem si na HG ani nevzpomněla - tolik mě to pohltilo.
Ano, občas jsem sice nad některými situacemi trochu kroutila hlavou, ale...
Aspen nebo Maxon?! U mě zatím vede Maxon. Ale uvidíme...
Takže se hned jdu pustit do Elity.
Jo a ta obálka je vážně skvělá!

"A když je někdo tichý, lidi nechápou, jestli mlčí ze strachu, nebo že si o sobě moc myslí. Koukají na tebe jako na hmyz, aby ses jako hmyz začala cítit."

2 03.01.2016

Co k tomu vlastně říct?
Můj absolutně nejoblíbenější příběh. Srdcovka.
Četla jsem v anglickém originále i češtině.
S Charliem jsem se poprvé setkala u filmového zpracování, které mě uchvátilo. Vážně. Film za knížkou v žádném případě nezaostává. V tomto případě jsou na zhruba stejné úrovni. A i když dávám ve většině případů přednost knize, tady mám film také hrozně moc ráda a viděla jsem ho nesčetněkrát.
Tento příběh je mojí srdcovou záležitostí pravděpodobně proto, že jsem si s Charliem v mnoha věcech podobná. Řekla bych, že mám hodně podobnou povahu jako on. A asi proto je Charlie moje vůbec nejoblíbenější knižní (i filmová) postava. Hrozně bych s ním chtěla prohodit pár slov...
Ostatní hrdinové jsou také skvělí. Mít přátele jako Sam a Patrick?! Jednoznačně ano!
Další věc, kterou na knize zbožňuji jsou její myšlenky a úvahy. Tato útlá knížečka jich obsahuje hotovou spoustu. A vážně je z čeho vybírat. Já sama jsem si spoustu z nich vážně zamilovala.
Troufám si říct, že Charlie mě změnil. A to hodně. Změnil můj pohled na svět, na lidi. Hlavně mne donutil přemýšlet. V mnoha ohledech mi také strašně pomohl.
A abych nezapomněla, také jsem se zamilovala do Asleep od The Smiths. Je skvělá.
Tato kniha pro mne má opravdu velký význam. Asi to ani nejsem schopná vyjádřit slovy. I forma dopisů, kterou normálně moc nemusím, mi v tomto případě vůbec nevadila.
Nicméně, pokud ještě váháte, tak neváhejte a do knihy se pusťte. Nebudete litovat... Protože cítit se nekonečně stojí za to.
Děkuju, že tento příběh existuje.

"Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení."

10 26.12.2015

Kde začít?
Harry je fenomén, o tom není pochyb. Film jsem viděla několikrát a knihu četla kdysi dávno.
Vždycky jsem chtěla mít doma celou sérii, takže jsem moc ráda za nové ilustrované vydání, které je vážně povedené.
Harryho první rok v Bradavicích jsem stačila přečíst během jediného odpoledne.
I když jsem si myslela, že znám příběh nazpaměť a vím, co se bude odehrávat na další stránce a už mě nemůže nic překvapit, tak mě to vážně moc bavilo.
S Harrym jsem prožila doslova kouzelné chvilky.

"Jsou různé druhy statečnosti," pronesl Brumbál s úsměvem. "Potřebujeme hodně statečnosti, abychom se postavili svým nepřátelům, stejně tolik ale i tomu, abychom se postavili svým přátelům."

10 26.12.2015

Vlastně moje první kniha z povinné četby.
A jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tuto.
Lepší než jsem původně vůbec očekávala.

2 23.10.2015

Wow!
Dnes v jednu hodinu ráno jsem knihu dočetla.
Tak nějak si nejsem jistá, jak přesně vyjádřit, jaký dojem z ní mám.
Kniha mě chytla už na začátku. Začetla jsem se hned po prvních stránkách. Styl psání mi náramně sedl, takže jsem neměla sebemenší potíže. Strhlo mě to.
Nejlepší knihy bývají ty, které vám navodí pocit, jako byste stáli přímo vedle hlavních hrdinů a prožívali jejich příběh spolu s nimi. A přesně takový pocit jsem při čtení měla.
Stejné je to s knihami, které při čtení odkládáte a říkáte si: "Ne to snad ne, to není možný, to nemůže být pravda!". Takové knihy, které umí neustále překvapovat.
Prostředí, postavy, popis tehdejšího života... To všechno bylo tak uvěřitelné a reálné.
I když moc nemusím červenou knihovnu, protože mi většinou přijde jako strašné klišé, které má už předem dáno, jakým směrem se bude ubírat a málokdy mě dokáže překvapit, tak příběh Taťány a Alexandra mě chytil... a už nepustil.
Četla jsem a četla, kdykoliv jsem měla chvilku volného času.
Souhlasím, že část v Lazarevu byla trochu jednotvárná a zbytečně protahovaná. Nicméně to tak asi mělo být.
Kniha, nad kterou neustála přemýšlím.
Kniha, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat.
Kniha, která si mě získala.
Kniha, jejíž hrdinové mi utkví v paměti.
Kniha, která by si zasloužila mnohem více čtenářů.
Kniha, na kterou nezapomenu.

„A můj závěr je takovýhle: všechny velké věci, které za něco stojí, vyžadují velké oběti."

„Nedělejte si starosti. Někdy věci nevyjdou tak, jak bychom očekávali, že? Bez ohledu na to, jak moc jsme si je plánovali či přáli. Je to tak?"

10 22.08.2015