marara
komentáře u knih
Cizinka
Diana Gabaldon
Už jsem četla několik knih s tématem návratu v čase, tak to trochu ztratilo na přitažlivosti. Děj byl dramatický, možná trochu moc, ale četlo se to snadno. Moc se mi líbil popis Skotska a života v něm před 200 lety. Trochu mi to ale připadalo, že autorka urputně chce popsat život na všech typech míst - zemanský dvůr, vojenská pevnost, chatrče, klášter... A co se mi nelíbilo vůbec, bylo množství popisovaného sexu. To knížku vyloženě degraduje.
Lucemburská zahrada
Michal Ajvaz
Tohle bylo dost zvláštní čtení. Byla tam zajímavá témata - magická řeka, kterou ale Paul i Claire vnímají zcela odlišně, banální omyl, který hrdinovi změní život, vlastně i promyšlenost pomsty Paulovy manželky, to bylo zajímavé. Na druhou stranu toho cestování po světě bylo trochu moc, některé postavy (matematička na Svaté Lucii) jen tak nahozené. Setkání s ní sice pro Paula smysl mělo, ale tato žena jako by se v ději nakonec rozpustila.
Pilíře země
Ken Follett
Už dlouho jsem nečetla nic z takto dávné historie a teď nemůžu pochopit proč. Je to výborné čtení. Člověk se dozví spoustu věcí o tom, jak lidé žili a mysleli, prožívá jejich osudy a na nich rychle vidí, co v životě smysl má a co ne. Zase jsem si jednou doplnila vzdělání o tom, jak konkrétně mohly vypadat středověké spory mezi církví a světskou mocí a jaký vliv měly na životy obyčejných lidí. Skvěle byl ztvárněný život chudých, měšťanů i kláštera. Nejvíc mě ale bavilo číst o stavbě katedrály a o tom, jak se románský sloh měnil v gotiku. Není pochyb o tom, že stavitelé katedrál byli géniové, ale museli to být lidé s obrovskou trpělivostí, disciplínou a vášní pro svou práci. Důležité byly i jejich ženy, které je musely zcela podpořit i za cenu, že obětují svou představu života, budou se protloukat bídou jako Tomova Agnes, nebo žít od svého muže odloučeně jako jeho Ellen a jako Jackova Alliana. I když žena ve středověku mnoho neznamenala, nedostávalo se jí vzdělání a šanci na kariéru měla maximálně jako obchodnice, bez silných žen by nebylo silných mužů a jejich úspěchů.
Ztracena v bílém šumu
Javier Castillo
Hodně svižné čtení, zase po delší době kniha, po které jsem sahala v každé volné chvíli. Přitažlivé téma pátrání po ztracené tříleté Kieře, neústupnosti mladé novinářky a pouze omezené kapacity policejního pátrání. Právě ta poslední linka knihy bylo to jediné, co mi vadilo. Jako by to téma bylo jen hrubě nahozené, stejně jako náznaky, že novinářka Miren bere spravedlnost do svých rukou. Na jednu stranu je zajímavé, že ji autor vykreslil nečernobíle, ale tohle téma je zpracované dost povrchně.
Skandál století
Vladimír Přibský (p)
Kniha přináší dokonce několik zajímavých teorií o tom, jak by se mohlo stát, že Rukopis královédvorský je pravý, ale byl usvědčen jako falzifikát. Jenže ani jedna z těch teorií není dotažená do konce. Jsou to jen teorie. Hanka z obavy před cenzurou či metternichovským systémem mohl nechat pořídit opis, cenzura pak původní pergameny zabavila. Mohlo by být. Kniha by ale musela mít druhé dějství, kde by autor svou teorii dovysvětlil. A vadí mi, že Dobrovský je zde líčen jako ten, kdo potvrdil pravost rukopisu, ale není zde dodáno, že o něco později o jeho pravosti pochyboval. Nijak zvlášť mě ale neuchvátilo ani vylíčení doby. Vše je jen tak nahozeno, ale nedrží to pevně u sebe.
Chladný den pro vraždu
Dana Stabenow
Z tohoto moc nadšená nejsem. U knížek mi nijak nevadí, když děj neletí kupředu, když je dobře vylíčena atmosféra nebo motivace hrdinů, spíš to mám ráda. Ale tady to bylo dost pomalé čtení, do kterého jsem se trochu nutila. Na druhou stranu jsem se ráda dozvěděla něco o životě na Aljašce, i když život aljašských indiánů a Aleutů je vylíčen zcela bezútěšně.
Vrány
Petra Dvořáková
Strhující kniha, která mě zasáhla. Příšerné vztahy v rodině velmi zajímavě dokresluje motiv vran, který nečekaně vygraduje v silném závěru. Fascinující je zde téma vztahu mezi matkou a její umělecký založenou dvanáctiletou dcerou. Je jasné, že vychovávat umělecký založené dítě je složité, ale Bára se tak snažila! Matka se naopak nesnažila vůbec, jen chtěla mít klid. Hrůza.
Ti druzí
C. J. Tudor
Rychlá víkendovka. Jediné, co mě víc zaujalo, byla hloubka žalu, který Gabe prožíval po smrti ženy a dcerky. Nemohl pokračovat ve svém životě, prodal dům, koupil obytný vůz a žil na dálnici. Fascinující. Škoda, že jeho přesvědčení o tom, že dcera žije, bylo rozmělněné podobnou jistotou dalších postav o životě či smrti jejich blízkých. Toho tam bylo moc
Rodina odvedle
Sally Hepworth
Nevím, proč jsem čekala, že se bude jednat o detektivku. Toto očekávání mě půlku knihy dost mátlo. Na můj vkus bylo v osudech 3 rodin koncentrováno příliš mnoho rodinných dramat. Přidávám se k těm, které při čtení potřebovaly tahák. Já měla výhodu, zdědila jsem ho po předchozí čtenářce, která mi jej v knize laskavě zanechala :)
Dcery Sparty
Claire Heywood
Bylo hezké číst o všech těch postavách, které znám z Aischyla a Sofokla. Klytaimnéstra, Agamemnon, Meneláos, Oidipus, Elektra, dokonce i Orestés. Zajímavé je, že se na příběh můžeme podívat z úhlu pohledu ženských hrdinek. Nahlédla jsem do jejich myšlenek a motivů a dostala odpovědi na některé své otázky: Litovala Helena svého útěku, když ztratila růžové brýle zamilovanosti? Jak se smiřovala s tím, že se stala příčinou války a že kvůli ní umíralo mnoho lidí?
"Oni nekrvácejí kvůli mě, chtěla říct. Bojovali spíš za to, co představovala."
Jen příběh Ifigenie mě překvapil, ten znám jinak. Zajímavé bylo i téma postavení žen ve společnosti. Dívky z královských rodin byly často provdány už ve věku kolem 13 let, v nepřítomnosti manžela byly v nebezpečí ony i jejich děti.
Nevhodný návrh
Julia Quinn
Příjemné čtení. Tak nějak přirozeně mi zakončilo vánoční období, bylo to, jako kdybych se koukala na nové zpracování pohádky o Popelce. Jen pro dospělé :)
Mizející dívky
Lisa Regan
Pro mě to byla další knižní jednohubka. Čtivá detektivka, která mě stále drží v napětí, ke čtení se ráda vracím, ale že by mi něco utkvělo v paměti, na to bych nesázela. Pěkně napsané, zajímavé postavy s pohnutou minulostí, napětí - je tam vše potřebné.
Zahradní slavnost
Václav Havel
Za mě výborné! Celá hra je učebnicí absurdního dramatu, všechny jeho rysy jsou tam dovedené do absurdity. Socialistické fráze kombinované s poesií jsou třešničkou na dortu tohoto díla. Skvěle jsem se bavila. Shodou náhod jsem to četla po Terry Prattchetovi, a to mi čtenářský zážitek ještě zesílilo. Oba autoři mají dost společného.
Mort
Terry Pratchett
Konečně jsem se k Terry Pratchettovi dostala. O tomto autorovi vím už mnoho let, ale až čtenářská výzva mě přiměla po něm sáhnout. Fantasy není úplně můj šálek kávy, ale toto vcelku zábavné čtení. Pratchett má specifický humor křížený s filozofickými úvahami, a to dává knize šmrnc.
Jen trochu lásky
Katarína Gillerová
Toto jsem si přečetla kvůli výzvě. Sice jsem to slupla jako malinu, ale za pár dní už asi nebudu vědět, o čem to bylo. Příběh je dost překombinovaný a závěr vysloveně banální. No ale výzva splněna!
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Osudy celé rodiny mě opravdu zasáhly. Meziválečné události sice znám, ale opět jsem se mi připomnělo, že romány nám je umožňují spolu s hrdiny prožít. Na této knize byla znalost historie tak trochu přítěží, protože zatímco hrdinové se po krizi oklepali a těšili se na klidná léta, čtenář ví, že co jim osud chystá, bude ještě mnohem horší.
Celou dobu jsem byla zvědavá na závěr, ale na konec války jsem se moc netěšila. Děsila jsem se pomstychtivosti, která se může vymstít všem těm, kteří zvolili zápis na volkslistu. A na úplný závěr jsem si uvědomila, že z historie jsme se moc nepoučili:
"Tihle vykřikovači jednoznačných názorů! Jak jen si může v dnešní době někdo myslet, že pravda leží na povrchu? Ano, byli tací, co si volkslistu pořídili z prospěchářství, a s těmi je třeba tvrdě zamést. Ale drtivá většina lidí se ocitla v německém národním soupisu z donucení, ze strachu, z obyčejné lidské touhy zůstat naživu a s rodinou. Kdo má právo je soudit? Co vznikne z pomstychtivosti, která neumí rozpoznat nevinu? Jenom další zlo."
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Krásný příběh, ze kterého na mě dýchla atmosféra hornatého, drsného kraje východního Kentucky. Lidé to zde ve 30. letech neměli jednoduché, kraj byl chudý, a dodnes asi je, ale přesto dokázali žít naplno. Kniha je plná silných hrdinů, zajímavých mužů a silných, nezávislých žen. Zvlášť ty ženské postavy jsou obdivuhodné. Marge, která se dokázala vymanit z konvencí a žít si po svém, ale zároveň být ostatním užitečná a obětavě pomáhat. Alice, která touhu po nezávislosti v sobě měla už v Anglii, ale ke skutečné nezávislosti se musela tvrdě propracovat. Téma Koňské knihovny, kdy knihovnice šířily radost, osvětu a vzdělání, mě fascinovalo.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kniha je napsaná moc hezky, tak jak jsem u paní Mornštajnové zvyklá. Jen to byl příběh smutně beznadějný. Kniha by se klidně mohla jmenovat promarněné roky. Viníkem všeho toho byl pro mě Svatopluk. I když to byla postava veskrze nepříjemná, která mě od začátku iritovala už svými komunistickými názory. Těšila jsem se, kdy prohlédne, ale k ničemu takovému nedošlo. Prostě jen politováníhodný člověk, který své názory a postoje (teď už nemyslím jen ty politické) nedokáže podrobit kritickému zkoumání a který se jich zuby nehty drží celý život. Nejsou mu nic platné životní rány, zůstává stále ve svých názorech, přesvědčeních a postojích. Jeho smůla, která ale bohužel ovlivnila i jeho blízké.
A pak je tam ještě silné téma viny a trestu.
"Mám takový život, jaký si zasloužím. Po vině má následovat trest a potom snad přijde odpuštění. Tím, že jsem utekla, jsem potrestání neunikla, jen jsem je přetavila v nekonečnou agonii, z níž není úniku.
Porodní bába na Syltu
Gisa Pauly
Škoda, že hlavní zápletka byla od začátku průhledná. Možná by pomohla změna kompozice, kdy by prolog byl posunutý do druhé části knihy. Jenže ono tam bylo tolik dalších záhad k řešení, že by to už text asi neunesl.
Vinařova žena
Kristin Harmel
Román jsem zhltla jako jednohubku, i přestože jsem trávila pár dní uprostřed nádhery Říma. Je to napsané čtivě a pár věcí mě na tom zaujalo. Válka vyhrotila vše - vztahy, závažnost chyb a bezvýznamnost správných rozhodnutí, kterých se člověk během života zákonitě dopouští. Člověk, který zažil válku, má smůlu, že jeho omyly měly mnohem závažnější dopad.
Jenže člověk si musí umět odpustit. Inés to neuměla. Její vina byla veliká, stála životy jejích blízkých, ale nic z toho nezpůsobila vědomě a záměrně. Její vinou byla naivita, lehkovážnost a sebestřednost. Ale který mladý člověk takový není?
Jediné, co nám může umožnit, abychom dělali chyb co nejméně, nebo aby alespoň neměly velký dosah, je stanovit si hodnoty, cíle a za nimi jít. Rozvíjet je, pečovat o ně. A musíme si dovolit dělat chyby. A musíme se přinutit umět se z nich poučit.