makushenka komentáře u knih
Marbo mi mluví z duše, naprosto souhlasím. Ze začátku jsem se smála, pak toho ale ubývalo... Neskutečná poklona překladateli, musel to být křest ohněm. :)
Přečteno na doporučení. Pro mě osobně nekončící nuda, ale dočetla jsem.
Adrian mi zvedal náladu posledních pár dní. Jak mě bavilo číst o dospívajícím chlapci s úžasným básnickým střevem, který sázel vtípek za vtípkem, jako kdyby byl opravdu zrozený pro psaní televizních komedií. Ke knížce jsem přistupovala bez očekávání a dostala jsem víc, než co jsem si mohla přát. Kdyby mi bylo čtrnáct, určitě bych právě s takovým intelektuálem a rebelem jako jsi ty, Adriane, chtěla chodit. ♥ :))
Dobrodružné příběhy dvou hodných krysáků, jednoho sádrového trpaslíka a potkana Edy. Občas se člověk i zasměje, a to díky zkomoleninám, které kamarádi vypustí z pusy (Koza Líza od da Pinčiho mě opravdu pobavila :)). Trochu méně zábavné jsou rozpory mezi tím, co si kdo myslí a co kdo ve skutečnosti řekne. To je takový nelichotící odkaz na to, jak to vypadá u lidí. Závěr knížky je hřejivý, protože i já věřím, že přátelství může fungovat na dálku.
Jediné, co mě asi štvalo, byla věta typu "Tož, ogaři, co s tím uděláme..." Kromě téhle věty snad v knížce není po nářečí ani památky, takže mi pak ogaři a "tožové" připadali jako pěst na oko. :)
Moc pěkná knížka. Otec Mozarta je (stejně jako ve filmu) zpodobněn jako hrůzostrašný "stín". Obdobně jako například ve Zdi i tady se můžeme setkat s kontrastem barevného a černobílého. Ve Zdi byl černobíle zobrazován bezbarvý život u nás, tady je to zase Mozartův pokoj, ve kterém ho otec nutil cvičit, ale který rozjasňovala jeho hudba. :) Něco od Síse bych ve své knihovničce určitě uvítala...
Krásná dětská knížka, ve které se střetává svět pohádkový s tím naším, což je nejednou zdrojem komiky. Brycz píše opravdu hezkým jazykem, hraje si se slovy a to s naprostou lehkostí. Bavila jsem se výborně. Nicméně s-reader má pravdu, děti jsou znalé (pomohlo by, kdyby maminka nic neříkala jen o jednom dítku, pak by se to dalo zahrát do outu i vysvětlením, že maminka nechtěla nic prozradit, protože měla v úmyslu všechny překvapit) - za tohle šla hvězdička dolů.
Plné hodnocení si vždycky dvakrát rozmyslím, ale tady ani přemýšlet nemusím. Tuhle si určitě koupím do své knihovničky.
Opravdu pěkná poezie pro děti, která určitě padne do noty i kdejakému dospělému. Díky podzimu sbírka působí melancholicky, ale ne depresivně, spíš velmi hravě, ať už díky obrazu skotačícího pána v jedné z básní nebo díky autorově hraní si s jazykem. :)
Velmi zajímavý počin. Je to už pár let, co jsem "knihu" četla a stále na ni vzpomínám.
Styl Lustiga není vůbec čtivý, ale jeho knihy hovoří o silných příbězích, tudíž by každý měl přečíst alespoň jednu knihu od tak významného autora. Modlitba je podle mě docela dobře schůdná, když se člověk nevzdá hned na začátku. Atmosféra postupně houstne, závěr je perfektně vygradovaný. Po přečtení jsem pak musela uvažovat nad otázkou "Proč?". Ačkoliv jsme si s panem Lustigem úplně nesedli stylem, novela vzbuzuje v člověku znepokojení a touhu pídit se po odpovědích, proto hodnotím velmi kladně. :-)
Literární brak jako bič. Nedávám tomu odpad, protože to bylo vcelku čtivé a oproti Padesáti odstínům šedi na lepší úrovni (srovnávám to, protože je to taky brak). Každopádně chování postav je naprosto příšerné, neumím si představit, že by se takhle někdo choval a byl tak vygumovaný... ani v pubertě.
Ve svých teenagerských letech jsem se asi nesetkala s ničím, co bych tak náruživě četla opakovaně jako právě tuhle sérii. Bylo to dávno předtím, než se knihy zfilmovaly, a dávno předtím, než vypukla jakási mánie. Milovala jsem upíří tematiku, když se to zkombinovalo s romantikou, byla to pro mě výhra. Není to samozřejmě ta nejkvalitnější literatura na světě, ale je velmi čtivá a přitáhne i ty dívky, které normálně nečtou, což je výhra sama o sobě. A právě proto dávám plný počet hvězd, protože je to děsná nostalgie. :-)
Naštěstí jsem po Barvě kouzel nesáhla jako po prvním příběhu ze Zeměplochy, protože by mě to odradilo. Nedokázala jsem se knížkou prokousat do konce ani na několikátý pokus, jak moc mě nudila. Mort nebo Sekáč je pro začátek podle mě lepší. :) Hodnotím ale dost zpětně, je to už pár let, co jsem Pratchetta četla, třeba by teď bylo všechno jinak.
Na mě to působí sluníčkově, až kýčovitě, ale hrozně se mi to líbilo, nemůžu si pomoct. Cedrik si získal srdce dědečka i mé. ♥ Až budu mít jednou dítě, určitě mu budu chtít tuhle knížku předčítat. Cedrik by byl pro děti skvělým vzorem.
Nestačím se divit, kolik úžasné četby pro děti a mládež u nás v současné době vzniká. M. Fišarová vytvořila příběh o hledání cesty uvnitř sebe sama, a tak se s hlavní hrdinkou Nikolou pouštíme do boje s těžkou životní situací. Nevím, jestli i v reálném světě žijí paní Stoklasové, ale doufám, že ano. Kapesníčky doporučuji mít po ruce. :)
Co na to říct. Když už odpočinkovou knihu, tak aspoň kvalitnější. I když člověk nemá zrovna načteno, tak přeci musí vidět, že nejen příběh je hloupý, ale i forma je příšerná. Jazyk je jednoduchý, příběh prvoplánový a cílem knihy není rozpoutat čtenářovu fantazii, ale naopak ji svazuje konkrétními popisy, jejichž cílem je pouze uspokojení pudového vzrušení. Mě osobně hrozně rozčilovalo dost časté opakování se. Tak to dopadá, když vezme do ruky pero někdo, kdo to řemeslo vůbec neumí. Ale i takové knihy jsou potřeba, protože si pak člověk snáz dosadí reálnou knihu do rovnice s literárním brakem.
Hodně čtivé. Stejně jako Eva pode mnou musím složit poklonu autorovi za prostudování spousty informací, aby z nich mohl čerpat ve své knize. V porovnání s filmem je kniha mnohem lepší (tvrdí i má maminka). Je to taková jednohubka na odreagování, nic hlubokomyslného.
Na detektivky nejsem, ale musím uznat, že tahle se mi líbila moc. Hodně napínavé, musela jsem knihu chvilkami odkládat, aby mě nekleplo. :) Rozuzlení jsem vůbec nečekala. Už chápu, co na Nesbøvi všichni mají, je to zábava.
Koupena s nadšením, ale po přečtení přišlo zklamání. Chyběla mi v příběhu nějaká hloubka, jak už tu někdo psal. Příběh pěkný, tanec miluju, ale tohle mi teda nesedlo.