LooneyCZ komentáře u knih

Četla jsem to jedním dechem, nemohla se od příběhu odtrhnout, ale ke konci mi čím dál tím víc bylo jasné, že to nikam nepovede. Skok ve vyprávění a náhlý závěr mě docela zaskočily. Nejsem z těch, co potřebují mít v poslední kapitole vše vyřešené a vyjasněné, ale na můj vkus tu bylo až moc dějových linek, které bohužel vyšly naprázdno.
Nemůžu se zbavit dojmu, že tomu zkrátka něco chybělo, ačkoli to rozhodně nebylo špatné. Z námětu a popsaných případů vraždících matek mi každopádně běhá mráz po zádech ještě teď. Kdyby to šlo, dala bych 3,5 hvězdy.

6 15.02.2020

Nedočteno. Začala jsem příběhem Veroniky a po cca 90 stranách jsem to znechuceně odložila. Bylo to moc sluníčkové, moc limonádové, povrchní, málo uvěřitelné. Pak jsem to zkusila ještě z druhého konce, ale po 40 stránkách Jáchyma jsem usoudila, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na knihu, která mě nebaví, ba přímo štve. Nesedl mi jazyk, nesedl mi děj a nezachránil to ani neobvyklý nápad se čtením z obou stran. Druhá, ale pravděpodobně poslední kniha, kterou jsem od Hartla četla.

6 07.12.2019

Skvělý román, díky kterému jsem i já propadla kouzlu Vily Tugendhat, a jsem rozhodnutá se tam jet podívat (i přes to vysoké vstupné a dlouhé čekací lhůty). Nepamatuju se, že by se mě někdy dřív osud budovy tak dotknul a natolik jsem ho prožívala, občas snad i víc než osudy lidí z románu, jako u téhle neobyčejné vily.
První cca polovina knihy je skvělá, pak se to ale autorovi trochu vymklo z rukou a závěr už opravdu přestřelil. (Nebudu konkrétní, ať někomu nezkazím čtení.)
I přes to všechno dávám pět hvězd a doporučuji. Ono je to totiž jako celek vážně dobré. A že si v druhé půlce knihy autor poněkud zapřeháněl, to jsem mu prominula.

6 27.02.2019

(SPOILER) Zvláštní styl prolínání dvou příběhů, několik časových rovin, otevřený konec. Za mě dobré a zase trochu jiné. Obě hrdinky mají docela bohatou sbírku traumat, ale navenek se snaží působit dokonale a nad věcí. Anna mi ale lezla na nervy o něco víc. Je to přesně ten typ hrdinky, který nechápu. Rozervaná a věčně nespokojená, samé kňú, zajištěná, s dostatkem času nechat se drásat každou blbostí. Ani Lucie není zrovna adeptka na nejoblíbenější postavu, ačkoli ona za sebou aspoň má zážitky, které si s sebou do života vláčet nechceš. Takže má člověk trochu pochopení. No a pak je tu Hynek. Totální vůl, který v sobě skrývá něco, pro co ho obě ženy (a zřejmě ještě pár dalších) obdivují. Přitom by zasloužil leda tak pár facek. Toto panoptikum doplňuje spousta dobře propracovaných vedlejších postav jako Julie nebo Heda.
Čtení to není zrovna veselé, ale čtivé to je hodně. Někoho možná nepotěší pojetí konce, mě tahle varianta přišla jako důstojné uzavření...

5 25.01.2024

Svižné, vtipné, napínavé, a ty hlášky v hantecu, ty si musím zapamatovat. Druhý Viktor Náplava nezklamal, opět hodně povedená detektivka.

5 03.04.2023

Další kniha, ve které se osudy jednotlivých postav proplétají, aby se vzájemně doplnily a ukázaly příběh z jiného úhlu. Nebylo to špatné, ale takových knih už tu bylo mnoho, a Čekání na spoušť z té řady nijak zvlášť nevybočuje. Je to sice čtivé, jenže to místy drhne. Některé dějové linky zůstaly nedokončené (Hana, Libor - toho jsem, upřímně řečeno, nepochopila), k jiným se autorka kostrbatě vrací na konci (Vlaštovka) a proč je věnováno tolik prostoru panu Zábranskému, to mi uniklo. Pokud bych knihu četla déle, asi bych si musela jména zapisovat. Vždy naštěstí platí, že pokud se nějaké jméno opakuje, pak jde vždy o stejnou poszavu. Ano, je to TA Jarmila a TEN Pavel. A my se dozvídáme o dění na pozadí události a co by bylo kdyby... Pro někoho možná zajímavé téma a zpracování, já jsem bohužel asi už nasycený roztok... teda čtenář.
Mimochodem, plynulost textu dost skřípala při vyjmenovávání termínů v části o Pavlovi (prostředí lesa a řezbářství) a Liborovi (fotografování). Jako by autorka chtěla využít získané vědomosti, a tak popisuje vybavení Pavlovy dílny stylem pana Kosa z filmu Na samotě u lesa (při čtení mě to pobavilo, ale obávám se, že to nebyl záměr).

5 06.11.2022

Mrzí mě, že jsem v knihovně sáhla zrovna po této knize, která je považována za jeden z autorčiných slabších kousků.
Sice to nebylo špatné, ale místy byly postavy trochu těžkopádné, tým vyšetřovatelů nedostal v textu mnoho prostoru a odhalení Kadeřníka proběhlo v závěru jaksi zničehonic a trochu uspěchaně. Nicméně dám asi autorce i Josefu Bergmanovi ještě šanci. Jen pro příště zkusím vybrat některou z lépe hodnocených detektivek.

5 30.07.2022

Josef Chuchma v Respektu označil knihu za "příspěvek do dějin chcípáctví". Výstižné. Mně tyhle hysterické, traumatizované hrdinky, které neví, co se životem, prostě nesedí. Ze začátku mě to ještě celkem bavilo, ale ke konci knihy už to byla opakující se terapeutická nuda. A strana 142? WTF?
Co se jazykové stránky týče, doteď netuším jestli některé obraty autorka myslela vážně nebo ironicky.
A možná ze mě jen mluví závist, ale na to, že se o Amáliině zaměstnání mnoho nedozvíme, asi to musel být zlatý důl. Taky by se mi líbilo jen si tak zaletět do Japonska.
Po dočtení mám pocit, že ve mě příběh nezanechal vůbec nic. Poselství mi holt uniklo.

5 14.04.2022

Bylo to dobré, ale že bych si z toho sedla na zadek, to zase ne. První část byla výrazně zajímavější, jak dějová linka z vesmíru, tak ta z minulosti. Krátkou vsuvkou to bohužel skončilo a celému vyprávění spadl řetěz. Nejdřív to bylo divné (Rusové), pak zase takové užvaněné (Lenka, Zajíc). Posledních třicet stran už jsem se těšila na konec. Autorovo filozofování tu bylo jaksi navíc a jeho podstata mě bohužel minula, naštěstí samotný závěr byl důstojný.

5 21.01.2022

Milá sbírka úvah nejen o jízdě autem. Nejvíce mě pobavil fejeton o zahrádkaření.

5 22.01.2021

Neurazilo, nenadchlo. Naštěstí mě to nic nestálo, knihu jsem získala zdarma v rámci pandemické akce na Palmknihách. Jako "letní oddechovka pro nenáročné ženy" to obstojí, ale slibovaný Josefínin humor mě nějak minul, zápletka průměrná, pár dramatických momentů tu ovšem bylo, a kdybyste náhodou nepochopily(i), co se vlastně stalo, poslední kapitola vám to objasní.

5 31.05.2020

U téhle knihy jsem se neustále pohybovala od "jo, je to dobré" k "šmarjá, to je blbý". Jazykově to místy bylo hodně povedené, takové neobvyklé, ale jindy zase skoro až vyumělkované. S obsahem to bylo stejné; zajímavé vyprávění se střídalo s přílišným filozofováním. Skoky v čase a místě mě docela zamotaly. Hlavní hrdinku jsem stokrát měla chuť proplesknout. Ačkoli jsem s autorkou ze stejné generace, tyhle pocity existenční marnosti prostě nemívám a ani je moc nechápu. Po dočtení jsem měla chuť zakřičet: Už se sakra vzpamatuj! A zároveň jsem si tím pádem připadla jaksi stará...

5 06.03.2020

Trpký příběh o dětství v rozvojové zemi, kde to sice nestojí za moc, ale aspoň se tam cítíte být doma. Snění o lepším životě v té úžasné a všemi opěvované Americe. A nakonec samozřejmě vystřízlivění, protože v nové zemi nic není tak jednoduché a skvělé, jak si jedna malá holka představovala. Život není zase o tolik lepší a navíc vámi všichni ti, které jste opustili a "nechali je tam", začnou pohrdat. Žádný happyend nečekejte (ačkoli autorka sama si podle doslovu svůj americký sen opravdu splnila).
Smutná a v dnešní době plné i/migrace pořád dost aktuální kniha.

5 13.02.2020

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se mi víc líbila Malinka nebo Běsa. Pak jsem došla k tomu, že když člověk přečte obě knihy v tomto pořadí, tak Běsa Malinku krásně doplní, jako celek to je prostě dobré. Běsa se mi četla asi trochu lépe, ačkoli skoky v čase, ději a prostředí byly dost divoké. Příběh byl opět hodně silný, postavy někdy nesnesitelné a nepochopitelné, ale hlavně ze začátku jsem se od čtení jen těžko odtrhávala. Chytlo mě to. Pak tempo vyprávění polevilo, ale pořád to bylo dobré. Až po stranu 290. Pak přišlo ono velké WTF, cca šest stran, nemocniční pasáž s Bohou a Smrtem, kvůli které jsem strhla hvězdičku v hodnocení. Co to bylo? Proč? Komu tím prospějete? Ona tedy ta záležitost s Milošovou tetou už byla dost divná, ale tohle? Naprosto zbytečná část těsně před koncem (nepočítám-li epilog), který už se ovšem opět vrátil k příčetnosti. A pak zajímavý epilog. Bohužel, pachuť z ONÉ pasáže to nepřebilo, nakonec tedy 4 hvězdy.

5 10.10.2019

Možná, že kdybych tu knihu četla když mi bylo 16, byla bych nadšená. Jenže je mi dvakrát tolik, a tak bych obsah shrnula cimrmanovským "nuda, nuda, šeď, šeď". Je to taková červená knihovna s LGBT přesahem, babrání se v pocitech, ale jinak naprosto ploché (o Eliovi vlastně nic nevíme), letní poflakování v luxusní vile u moře (možná ze mě mluví závist), nějaký ten sex, láska a problémy (ano, milé Bravíčko) a sebelítostivá poslední kapitola. Nesmím zapomenout ani na ten příšerně lyrický jazyk, plný vzletných obratů, který mi vůbec nesedl. Zkrátka ne, ne, ne. Nejsem cílová skupina, sorry. Bylo to několik dlouhých dní čtenářského utrpení.
Dočteno jen ze dvou důvodů: kniha se mi hodí do čtenářské výzvy + nerada nechávám knihy nedočtené (ale příště se na to vykašlu).

5 30.06.2019

Japonsko je zvláštní země. Alespoň podle toho, co jsem četla a co mi vyprávěla kamarádka, která tuto zemi navštívila. Je to tam zkrátka jiné. Proto doteď netuším jak moc je příběh Keiko Furukurové reálný a nakolik jde o přehánění, které má zdůraznit hlavní myšlenku: Pokud jsi odlišný a nezapadáš, tvoje okolí ti to dá sežrat.
Hlavní postavy jsou hodně extrémní, jejich jednání jsem často nechápala, ale i tak bylo zajímavé sledovat příběh a přemýšlet nad tím, jak moc člověka ovlivňuje okolí a očekávání, které od nás ostatní mají.
Jediné, co mi při čtení trochu vadilo, byly občas poněkud šroubované dialogy. Nevím, možná to bylo schválně. Nebo se takhle v Japonsku fakt mluví.
Přečteno opět v rámci čtenářské výzvy, a tentokrát nelituji, že jsem do výzvy zvolila zrovna tuto útlou knížku (tedy, čteno elektronicky a kvůli výpůjčce z knihovny přes eReading jsem většinu přelouskala v mobilu, takže štěstí, že Za sklem je opravdu krátké dílo).
Běžně knihy od asijských autorů nečtu a tohle byla vážně zajímavá změna. Asi o tom budu ještě pár dní přemýšlet...

5 16.03.2019

Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Niny Špitálníkové a v knihovně zrovna měli k dispozici Severku, tak jsem sáhla právě po ní.
Čtení je to drsné, ale zajímavé, jen to moc nefunguje jako román (proto hvězda dolů). Je to spíš popis, rozhovor a biografie. Takže trochu tápu, kolik je v tom příběhu fikce a co je pravda. Bohužel (pro Koreu) se většina popisovaných věcí zřejmě přesně takhle odehrává. Je to síla. Smutná kniha, o které budu ještě dlouho přemýšlet.

4 12.05.2024

Nečekala jsem, že tahle kniha bude tak silná, tak emotivní. Je o síle vzdělání, ale hodně taky o rodině, o vztazích a vnitřním boji. O respektu a toleranci. Ačkoli to zní jako otřepaná fráze, je i o tom, co je člověk ochoten obětovat.
O mormonech toho moc nevím, ale v tomhle příběhu, jak uvádí sama autorka, nejde o náboženství. Rodina Westoverových rozhodně nepředstavuje typickou mormonskou rodinu. Když se spojí u autoritativního otce duševní porucha s fanatismem a paranoiou, je jedno v co věříte. Je to prostě složité. Jako ateistka sice některé věci nedokážu pochopit, co jsem si ale z příběhu odnesla je to, že jako vnější pozorovatel nikdy neznáte všechny detaily, a tak byste neměli soudit. Nemůžu říct, že všichni mormoni jsou blázni, co pohrdají vzděláním.
Obdivuji autorku za její odhodlání i za to, že šla s kůží na trh. Bylo opravdu těžké číst o tom, jak moc ji stálo rozhodování, zda přetrhat vazby s rodinou nebo si stát za svým. A nebylo to jen o vzdělání.
Příběh Tary Westoverové mi určitě bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě. Je inspirativní i pro nás, kdo kvůli vzdělání nemusíme bojovat ani s rodinou, ani sami se sebou.

4 31.12.2023

Výborné povídky: Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Každá byla zajímavá jiným způsobem, obě s dobrou zápletkou, líbily se moc. Transit a Lesní lišky se mi líbily o něco méně, ale pořád to bylo dobré. Čarodějná kolébka a Gordonův příběh mě nějak minuly, asi jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říct. Povídka Motýl mi pak přišla úplně o ničem, stále jsem čekala, co z toho vyjde a ono nic.
Celkově ale bylo těch povedených povídek víc, takže hodnotím kladně.

4 07.05.2023

Trochu ošuntělá a blednoucí poetika okrajových částí Prahy, které pomalu ustupují budovatelskému úsilí, a panoptikum lidí na okraji tohoto okraje. Hlavní hrdina Beny je ze začátku jednoznačný klaďas, život se s ním až doteď moc nemazlil a teď se mu konečně začíná blýskat na lepší časy. Jasně, je to klikař, ale zhruba od půlky knihy je těch šťastných náhod jednoduše příliš, a tak jsem Benyho nakonec měla plné zuby.
Na rozdíl od předchozího Všichni sou trapný, kde se toho vlastně taky moc neděje, to tady zkrátka tak dobře nefunguje. Rozehrané to přitom bylo slušně, atmosféra opět úžasná (třeba téma nouzových kolonií mě zaujalo, a tak jsem si o nich vygooglila víc), ale příběh je bohužel nedotažený a něco mu chybí, škoda. Špatné to není, detaily se mi ale zřejmě brzy vykouří z hlavy.

4 15.03.2023