Ve skříni
Tereza Semotamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390723/bmid_ve-skrini-Mdj-390723.jpg
3
114
22
Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah k rodině, mužům, kamarádům, k sobě samé. Jsme svědky hrdinčina boje o holou existenci; vypravěčka jej sice vytěsňuje, nakonec však není zbytí. Léto totiž končí a do skříně zatéká. Bezejmenná vypravěčka nás provádí svou životní krizí, do níž vyústil nedávno skončený trýznivý partnerský vztah. Její vyprávění však nezabředává do nějaké uvzdychané sebelítosti (jíž se podobný typ psaní tak často nedokáže vyhnout), a to především díky živosti jazyka, prodchnutého slangovými obraty, popkulturními narážkami, všemožnými hříčkami, do nějž se ovšem tu a tam vlamují i „vyšší“, abstraktnější polohy, zejména v reflexivních, až meditativních pasážích, které tvoří jakýsi refrén vypravěččina monologu. Před čtenářem se tak postupně skládá jakási tragikomická mozaika, v níž se odráží jedna etapa života mladé ženy, etapa plná nálezů a ztrát, strnulosti, ale také odhodlání žít jinak a touhy po lásce.... celý text
Přidat komentář
Hledání místa v životě, a to doslovně, se postupně v této velmi sugestivní výpovědi o smyslu života, mění v boj o přežití. Mladá žena, která se vrací ze zahraničí po ukončení nepříliš šťastného vztahu se nedokáže zařadit do běžného života a na ty, kteří to zvládají, se dívá se značným despektem. Ten příliš ironický pohled na tzv. normální společnost od někoho, kdo si nedokáže svou existenci zajistit jinak, než přežíváním ve skříni, mi přišel až urážlivý. Každý máme právo na určité názory a postoje, ale pokud nejsem schopen dělat něco smysluplného a najít si fungující vztahy, tak bych se měl spíše zamyslet sám nad sebou. Takže za mě, příliš sebestředné a značně depresivní. Nicméně velmi dobře napsané, ale osobně se s tímto životním postojem nejen nemohu ztotožnit, ale ani ho moc nechápu...
Tak jsem konečně knihu dočetla. Docela jsem se na ni těšila a nakonec mi trvalo 3 měsíce, než jsem ji přelouskala. Na to, že kniha obdržela jakousi literární cenu (už nevím jakou a nechce se mi to hledat), tak pro mě nic moc. V knize mi vadilo, že jednotlivé kapitoly přeskakovaly v čase a třeba i 2 stránky mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde se časově nacházím a u některých kapitol se mi to ani identifikovat nepodařilo. Knihu jsem tak odkládala a když jsem se k ní po čase vrátila, zase jsem nevěděla, kde jsem. Tak dávám jen dvě hvězdičky.
KNIHA: Na téhle knize jsou nejlepší filosofické úvahy. Některé věty bych si chtěla rovnou vypsat. Je to čtivě napsáno a líbí se mi i břitkost, cynismus a jakási odevzdanost osudu, s níž je kniha psaná - má to něco do sebe. Je to originální. A sám nápad se skříní je neotřelý. Jenže to má také řadu nedostatků. Například oné skříni je věnováno strašně málo prostoru. Těžko se člověk orientuje v čase. Minulost je popisována s přítomností bez varování a do toho se ještě pletou sny... Ke konci se doslova ztratím, čtu, ale už nevím, kam to zařadit. A závěr je zcela nedovařený. Otevřený. Nic neříkající. Co chtěl příběhem autor říct, kromě samotných úvah během něj? A chtěl jím vůbec něco říct? Nebylo to špatné, ale něco tomu chybělo.
Zaručeně nejhorší kniha, kterou jsem kdy četl. Na obálce zní pozoruhodně, pod ní naprostý odpad. Jednání postavy zcela nevěrohodné a autorka čtenáři nijak nepomáhá zorientovat se v zbytecnych dějových linkach. Kniha se měla jmenovat PROČ?! Proč je tak strašně špatná, proč je vnitřní monolog najednou ve slovenstine? Proč je angličtina psaná foneticky ve spojení six houndred crowns? Proč se autorka věnuje skříni jen na pár strankach? PROČ JE TA KNIHA TAK ŠPATNÁ?
Neotřelý nápad, celkem čtivě a svižně zpracovaný, ale spousta věcí zůstala nedořešených a otevřených. Děj osvěžovaly autentické dialogy psané hovorově a "tak, jak nám zobák narost", s nimi pak zajímavě kontrastovaly různé filozofické postřehy. Ale na víc než tři hvězdičky mi tam něco chybělo, aniž bych dokázala říct, co.
U téhle knihy jsem se neustále pohybovala od "jo, je to dobré" k "šmarjá, to je blbý". Jazykově to místy bylo hodně povedené, takové neobvyklé, ale jindy zase skoro až vyumělkované. S obsahem to bylo stejné; zajímavé vyprávění se střídalo s přílišným filozofováním. Skoky v čase a místě mě docela zamotaly. Hlavní hrdinku jsem stokrát měla chuť proplesknout. Ačkoli jsem s autorkou ze stejné generace, tyhle pocity existenční marnosti prostě nemívám a ani je moc nechápu. Po dočtení jsem měla chuť zakřičet: Už se sakra vzpamatuj! A zároveň jsem si tím pádem připadla jaksi stará...
Jsem ráda, že to mám za sebou. Autorka děsně tlačí na pilu v touze po nějakém hlubším sdělení a filozofování, ale moc jí to nejde a snaha vyznívá křečovitě. Navíc je to celé vyprávěné velmi arogantním jazykem - "hrdinku" bych v reálném životě poznat nechtěla, a pokud by se tak stalo, rozhodně by mi nebyla sympatická, staví se do pozice nějaké životem protřelé, skeptické mentorky, "opájí se vlastní výjimečností", ale nic z toho jí nevěřím, nemá to žádnou autenticitu.
Pacilo sa mi to dost, beriem knihu ako istym sposobom generacnu vypoved, a hoci je hl. hrdinka na facku, asi jej aj rozumiem.... Kniha je i formou tak trochu chaos, co ale zas koresponduje so zivotom a myslienkami Hany.
Románů s ústředním motivem o hledání sama sebe a single ženách (i mužích) 30+ je opravdu hodně a moc se v ničem neliší. Ve skříni vyniká aspoň tím, že je postaven do absurdního prostředí skříně. Takový lepší průměr, nic víc.
Příběhy o single, nezakotvených třicátnicích už mi sice připadají jako klišé, protože jich je jak naseto, ale stejně si je vždycky přečtu, protože mám s tématem vlastní zkušenost. Rozumím třeba jejich komplikovanému vztahu k dětem (zde nazývány jako Dítě I, Dítě II). Semotamová mi rozhodně sedla víc než Teorie podivnosti Pavly Horákové nebo všechny ty bylinkářky (Anna Bolavá) nebo houbařky (Viktorie Hanišová).
Protagonistka Skříně je z těchhle žen, které nevědí co se sebou, vlastně nejpříčetnější, i když udělá zdánlivě nejbláznivější věc, nastěhuje se na ulici do skříně. Na jejím uvažování je mi sympatický humor a ironický nadhled. Ten to podle mě docela zachraňuje, aby vyprávění nesklouzlo k plačtivosti a sebelítosti.
Doporučuju ke čtení spíš holkám a ženám, které asi spíš budou mít schopnost se do hlavní postavy vcítit. Klukům a mužům by nejspíš její jednání připadalo uhozené, nesmyslné. (Omlouvám se za "genderový stereotyp", ale vidím to tak.)
Místy absurdní a často chaotické.
Ale právě tohle dost dobře vystihovalo realitu.
Jenom mi vadilo, že jsem místy netušila, "kde a kdy" se zrovna nacházím.
Vtipný styl, neotřelé dialogy, zajímavé nápady, dobré postřehy ze života a snové fantazie. Celkově velmi příjemná kniha o trampotách lehce excentrické introvertní hrdinky. Připomněla mi Teorii podivnosti Pavly Horákové, jen tady chybí fantastická linka v příběhu.
Na knihu jsem se těšil ale celkově mě zklamala. Hodně chaotické čtení ,kdy jsem chvílemi nevěděl co je sen ,nebo současnost a minulost. Kniha nebyla špatná ale styl psaní mi nesedl.
„Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady, od agamy po žraloka, tvoří chaos. Jak se do toho celosvětového chaosu vklínit?“, říká hlavní hrdinka Hana někde v druhé polovině knihy. Řekla bych, že chaos je to, v čem právě žije. Chaos v myšlenkách, pocitech, vztazích i životních hodnotách. A tak je jakýmsi chaosem i celá kniha, ve které se prolíná současnost s minulostí a snad i budoucností, skutečnost se sny a meditativními stavy. Hrdinka hledá svoje místo ve světě i v životě, hledá vlastně cestu ze skříně, která jí slouží jako jediné bydliště i útočiště. A přitom je to psáno lehce, svižně, s nadhledem a vtipem a pokud se čtenář rozhodne nehledat, co je kdy a jak, a nechá prostě příběh plynout, může si užívat autorčiny hrátky se slovy a držet Haně palce.
Tohle prostě nejde, nezáživné, nudné. Nelíbí se mi hlavní hrdinka,ani styl psaní autorky. Přeskakování z minulosti do současnosti nezajímavému ději vůbec nepomáhá + plno hrubek = 1 hvězda.
"Přijde okamžik, kdy se obraz našeho života oddělí od života samého, stane se nezávislým a začne nám vládnout." Je to těkavé a bezvýchodné, ale pochopitelné - a navzdory tomu nudné.
Po delší době česká knížka, která mě fakt upřímně bavila. Hravá, chytrá, hluboká. Už se těším na další autorčinu knížku :)
Tak tohle bylo velmi příjemné překvapení, vlastně po delší době jedna z nejzajímavějších knih, co jsem četla. Dokonale časově propletené obrazy, detaily, myšlenky, krásný jazyk, který si občas pohrává s říkadly a písněmi. Konečně má člověk pocit, že čte opravdu kvalitní literaturu a ne jen knížku, která má hezký obal a vypadá dobře na instagramu. Nominaci na Magnesiu Litera si rozhodně zaslouží.
Myslím, že je důležité, ba přímo nutné, číst knihu v určitém rozpoložení. Nejde o žádnou odpočinkovou četbu ani jednoduchý/jednoznačný příběh. Je to jako jízda po hlavní, kde je však nespočet rohů, uliček a zákoutí, kam člověk jen krátce nahlédne. Stejně jako tolik zmiňovaná skříň. Skříň jako metafora, jako zázemí a jediná jistota, kterou hlavní hrdinka skutečně má či vlastní, jakkoli šíleně to snad zní.
Autorčin styl mi trochu připomínal Myškovou a její Nícení, ale přeci jen si jela svou vlastní, osobitou lajnu – psaní lehké, vtipné, komické, až ironické. Líbilo se mi střídání jazyků (čeština, němčina, angličtina), neologismy spojené s hovorovou řečí, odkazy na díla jiných autorů i myslitelů apod. Mně kniha zkrátka sedla a nominaci na Magnesii Literu si podle mě právem zaslouží.
Štítky knihy
česká literatura hledání smyslu života Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ve skříni |
| 2016 |  Počong aneb O pinoživosti lidské existence |
| 2007 |  Čtyřikrát jinak |
| 2013 | Německé rozhlasové hry 50. let |
| 2016 | Rozhlasová kritika a současné reflexe auditivní tvorby |
Kniha Ve skříni je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 137x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 69x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 1x |
Super myšlenky střídá chaos. Zajímavé čtení, které se ale postupně rozpadlo na těžko identifikovatelné ale vlastně autentické kousky.