Lily96 komentáře u knih

Po Rubínu jsem se nemohla dočkat, až se vrhnu na druhý díl této série. Nebyla jsem zkamaná - druhý díl se mi líbil ještě více než ten první.

Gwendolyn jsem si oblíbila ještě více, naproti tomu Gideon mě stále ještě nepřesvědčil. Nejlepší "postava" z celé knížky? Rozhodně Xemerius.

Jakkoliv se mi to zdá nemožné, u tohoto dílu jsem se smála ještě mnohem více než u prvního. V každé kapitole se našlo něco, u čeho jsem se prostě musela nahlas rozesmát. Jednak to byly Xemeriovy poznámky, které mě rozesmály téměř všechny, a pak taky některé věty, které si Gwendolyn pomyslela. Tento díl mi přišel tak o 100 % vtipnější než Rubín.

Velmi se mi líbily citáty na začátku každé kapitoly. Ty výňatky z deníků nebo proroctví už mě tolik nebavily, ale ty citáty stály za to. Taky mě mile překvapil prolog a epilog, protože (jak už jsem psala v komentáři u Rubínu) Lucy a Paula jsem si hrozně oblíbila, i když zatím nedostali moc prostoru.

Co se týče velmi překvapivého závěru...no, překvapivého. Vlastně jsem tomu ani nevěřila, bylo mi jasné, že se to ve třetím dílu vysvětlí. Ale pořád jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu konec knížky. Otočila jsem stránku a tam - epilog. Nějak mi to nesedělo, bylo to takové...neukončené. Asi to tak bylo schválně, abychom se těšili na poslední díl, ale mně se to moc nelíbilo. Vůbec jsem nepoznala, že už to končí. Bylo to jako konec kapitoly a pak jsem najednou zjistila, že žádná další už není...

Naštěstí už jsem měla doma z knihovny půjčený i třetí díl, takže jsem na nic nečekala a rovnou jsem se na něj vrhla. ;-)

10 18.08.2013

Tuhle knížku jsem měla jako povinnou četbu ve škole a jsem hrozně ráda, že jsem si ji přečetla. Protože to vyprávěla osmiletá holčička, nebylo to příliš komplikované a velmi dobře se mi to četlo. Příjemně mě překvapilo, že hlavním tématem knížky vlastně nebyl pouze případ Toma Robinsona, ale život v malém americkém městečku na počátku 20. století - se všemi klady a zápory.

Mou nejoblíbenější postavou je jednoznačně Atikus Finch - vždy pevný ve svých zásadách, spravedlivý a dobrý člověk, laskavý ke svým dětem (to, jak jim uměl všechno vysvětlit, jak pro ně byl vždy vzorem a jak na něho byly jeho děti hrdé, to je neuvěřitelné).

Také vztah sourozenců Jema a Čipery stojí za zmínku. Přestože se často hádali, prali, každý měli své mouchy, tak si dokonale rozuměli, nikdy na sebe nedonášeli, naopak se vždy navzájem podpořili - to je to, co se mi asi líbilo nejvíce. Plus samozřejmě jejich zprvu naivní pohled na svět a postupné zjišťování pravého stavu věcí. Že všechno na světě není jen hezké. Že všechno není spravedlivé. Že lidé jsou i zlí. Že klidně předem odsoudí nevinného. A že většina z nich si nemyslí, že všichni jsme si rovni.

Kéž by všichni lidé na světě smýšleli stejně jako děti. Kéž bychom všichni chápali, že jsme si rovni...

8 19.04.2013

Podle mě je tato kniha opravdu povedená. Přestože knihy o válce obvykle nepatří k mým oblíbeným, jsem ráda, že jsem si "Dívku, která spadla z nebe" přečetla. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, její zážitky jsem doslova "hlatala" a prožívala s ní. Není to jen typická válečná literatura, kde se většinou dočítáme jen o dalších a dalších zemřelých a vůbec se u ní nezasmějeme. Tahle knížka dokáže zaujmout. A musím se přiznat, že tak nečekaný konec má málokterá kniha, myslím si, že to, co se v závěru stane, nikdo nečeká... Rozhodně všem doporučuji!

7 22.01.2013

Opravdu výborná kniha na odpočinek. Jak už tady někdo psal, tahle knížka má (na rozdíl od většiny románů podobného typu) spád, vtip, inteligenci, humor, ale ještě mnohem víc. Tahle knížka má duši.

Hlavního hrdinu - Dona - si nemůžete nezamilovat. Ta jeho zdánlivě přísná upjatost a neschopnost uvolnit se je prostě tak roztomilá, že se po celou dobu čtení musíte jenom shovívavě usmívat. Hrozně se mi líbilo, že byl příběh vyprávěn z jeho pohledu, v ich-formě. Donova povaha, jeho styl vyprávění a nepochopení některých (pro většinu z nás obyčejných) situací způsobují tolik komických a neskutečně vtipných situací, že jsem až kolikrát musela přestat číst a musela se jenom smát. Opravdu, tahle kniha je přímo nabitá neotřelým, inteligentním humorem.

Rosie je v anotaci charakterizovaná jako kuřačka, barmanka, která věčně chodí pozdě, což na mě dělalo dojem jakési drsné, věčně nespolehlivé ženské, prostě absolutní záporačka, ale stejně jako Don jsem i já později zjistila, že realita je úplně jiná. Ne, určitě jsem se nad ní nerozplývala tolik jako nad Donem, faktem ale je, že mi rozhodně přirostla k srdci. Společně s Donem tvoří skvělý pár.

Možná bych knížce vytkla jedinou maličkost - uvítala bych ještě trošičku víc romantiky.

Nejzajímavější na knížce je, že než se nadějete, vtáhne vás do sebe a najednou zjistíte, že jste na konci a že (bohužel) už nejsou další stránky ke čtení. Hrozně vás to zklame, zároveň ve vás ale přetrvá úžasný pocit, že jste zase jednou měli šťastnou ruku a strávili jedno odpoledne/noc/den ve společnosti skvělé knížky, která ve vás jistě dlouho zůstane.

Tuhle knížku doporučuji jednak všem beznadějným romantikům, ale i těm, kteří čekají od knihy něco víc než jen pár frází a polibků. Věřte mi, rozhodně nebudete litovat a na Dona s Rosie dlouho nezapomenete.

6 28.04.2014

Tuhle knížku jsem jako malá milovala, četla jsem ji snad dvacetkrát, je myslím ještě po mamce nebo dokonce babičce, teď už je schovaná někde ve sklepě mezi mými dětskými knihami, ale stále na ni ráda vzpomínám. Trochu jiný kalibr než zbytek mé dětské literatury, ale možná právě proto jsem ji měla tak ráda - vždycky se mi líbily knížky z minulých dob.
Nemyslím si, že bych to jakožto "moderní dítě" tehdy nepochopila, sama jsem se ztotožnila s těmi dětmi a říkala jsem si, jak to muselo být hezké, běhat pořád venku, hrát si s ostatními dětmi, bydlet na vesnici,...
Takže podle mě by to i dnešní děti bavilo, problém je, že se takové knížky vyskutují stále méně a méně, už jenom jako historické kousky, takže děti spíš nemají možnost se k nim dostat.

6 18.05.2013

Jistě, není to kniha, o které by se za pár let děti učily ve škole, ale provázela dětství tisíců dětí na celém světě. Já jsem Harrymu Potterovi taky naprosto propadla. Byly doby, kdy jsem četla knihy o Harrym Potterovi každý den a stále dokola, znova a znova. Myslím, že ještě dnes bych možná dokázala odcitovat některé pasáže. Tolik mě to zaujalo, že jsem dokonce v jednu chvíli čekala, že uvidím sovu, která mi přinese dopis se zprávou o přijetí do Bradavic (a myslím, že jsem nebyla jediná).
Před J. K. Rowlingovou musíme opravdu smeknout. Vytvořila strhnující a dokonale propracovaný příběh. Nejen příběh. Vytvořila nový svět, svět, o kterém budou děti v celém světě ještě dlouho snít a přemýšlet.
Kouzelný svět Harryho Pottera.

6 13.10.2012

Ke knížce jsem se dostala díky povinné četbě. Už kdysi dávno jsem viděla stejnojmenný film, což mě teď docela mrzelo, protože jsem se tak připravila o tu závěrečnou pointu, ale co se dá dělat. I tak rozhodně nelituju, že jsem si knížku přečetla.

Příjemně mě překvapilo, jak rychle děj ubíhal. Steinbeckův styl mi naprosto vyhovoval, žádné zbytečně dlouhé popisy, vše tak akorát, abychom si mohli všechno barvitě představit, ale aby zase popis nepřevládal nad dějem. Čekala jsem něco mnohem...lyričtějšího, ale jsem ráda, že tomu tak nebylo. Novelu jsem přečetla asi za tři dny a docela mě překvapilo, že už jsem na konci.

Bohužel na mě "překvapivý" a silně vypointovaný závěr nezapůsobil tak silným dojmem, jaký by asi vyvolal nebýt již zmíněného filmu, i tak ale hodnotím pěti zaslouženými hvězdičkami a Steinbeckovu novelu si určitě zařadím jako jednu ze svých maturitních otázek.

5 30.01.2014

Zajímavá kniha, kterou stojí za to si přečíst - jednou. Hrozně se mi líbil styl, kterým to Pat celé vyprávěl, připomínalo mi to Forresta Gumpa, kterážto kniha se mi taky moc líbila, takže asi proto mě to zaujalo i v Terapii láskou. Ovšem čekala jsem od toho něco víc. Myslela jsem, že mě to nějak....strhne, více zaujme, že se začtu a už nebudu moct přestat.

Ano, knížka se čte dobře, ale není to nic extra, co vás donutí jenom číst a číst a číst, najíst se a zase číst. Není na ní zajímavý ani tak ten příběh, jako spíše ten Patův pohled a jeho vyprávění.

Hrozně moc se mi líbí Patova teorie o "černých mracích se stříbrným lemováním"!!! To je na celé knížce to nejlepší a moc mě mrzelo, že i název není přeložen úplně přesně z originálu - The Silver Linings Play Book. Byla jsem moc ráda, že tato myšlenka prostupuje celým románem a v určité podobě se objevuje téměř v každé kapitole.

Pata jsem si opravdu oblíbila, ale Tiffany mě bohužel moc nezaujala. Naopak Jake si mě získal. Líbilo se mi, jak stál za svým bratrem prakticky v každé situaci, i když to pro něj nebylo vždy jednoduché.

Bylo hrozně zajímavé sledovat, jak se Pat vyvíjí, jak přemýšlí, jak si pomalu začíná zvykat na život venku a snaží se smířit s realitou. Strašně se mi líbily jeho názory na klasické knížky, protože s ním naprosto souhlasím - taky nesnáším špatné konce u nádherných knížek.

Opravdu nejsem fanouškem amerického fotbalu, ale ty scény tam prostě byly důležité, bez nich by asi celý příběh neměl smysl, takže mi vůbec nevadily.

A závěr? Ten mě taky nezklamal - bylo fajn, že autor neudělal typický americký happyend (myšleno - Pat je vyléčený, Tiffany je vyléčená, oba jsou naprosto normální a koná se velká svatba), protože Pat a Tiffany prostě byli divní - a to na nich právě bylo to krásné a zajímavé...

Takže celkově - jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsem se do té knížky nedokázala pořádně začíst, přestože byla velmi čtivá. Za originalitu, nádherné myšlenky (mraky, literatura), některé postavy (Pat, Jake) a hlavně celkovou reálnost (opravdu, je to příběh, který se klidně může stát vám nebo někomu ve vašem okolí) a uvěřitelnost, dávám zasloužené čtyři hvězdy.

5 19.10.2013

Od téhle knížky jsem očekávala něco trochu jiného. V anotaci se totiž píše, že se zamiuje "napříč časem", takže jsem čekala, že se zamiluje do někoho z minulosti, což se vlastně nestalo. Ale rozhodně nelituju, že jsem si ji přečetla. Bylo to zase něco jiného, s "akorátní" dávkou nadpřirozena, romantiky a vtipu.

Gwendolyn mi byla od začátku sympatická, je hrozně vtipná a u některých vět, které si pomyslela, jsem se dokonce musela smát nahlas. Věta, která mě úplně dostala? "Musím si bezpodmínečně pořídit nový mozek" :-D
Naproti tomu Gideon pro mě není úplně typ kluka, do kterého bych se zamilovala. Přišlo mi, že autorka tak nějak zbytečně skákala od "nafoukaného Gideona" ke "galantnímu Gideonovi" a abych pravdu řekla, docela mě to mátlo. Díky tomu jsem nedokázala přesně říct, jestli mi spíš je nebo není sympatický.

Na jednu stranu jsem byla trochu zmatená z množství nových informací, které jsem musela pobrat, a ze začátku mi dělalo trochu problém ve všem se orientovat, na druhou stranu se mi líbilo, že autorka měla vše do detailu propracované a myslela na každou maličkost.

Velké plus má u mě prolog a epilog. Líbilo se mi, že u prologu jsem vůbec nevěděla, o kom nebo o čem se mluví a co se vlastně řeší, ale během celé knihy jsem se k tomu pomalu propracovávala a závěrečný epilog už mi dával smysl. Je to napsané tak, abychom měli určité tušení, ale nic nevěděli jistě, to se mi na tom moc líbilo.

Taky se těším, jak se bude dále vyvíjet příběh Lucy a Paula, protože ačkoliv v knize moc dlouho nevystupovali, byli mi hrozně sympatičtí a nemůžu se dočkat, až se dovím, jak to s nimi bude dál a hlavně - jak to vlastně bylo!

Věc, kterou na všech knížkách miluju, je nějaký citát nebo úryvek na začátku každé kapitoly, takže tady jsem byla naprosto nadšená. :-)

I po dočtení Rubínu mám pořád spoustu nezodpovězených otázek, takže doufám, že se nejedná o pozapomenutí autorky, ale že se všechno dozvím v dalších dílech, do kterých se určitě v nejbližší době poustím.

5 02.08.2013

Tuto knihu jsem četla nedávno a naprosto mě odzbrojila. Byla to jedna z nejúžasnějších knížek, které jsem kdy četla. Strašně se mi líbí doba, ve které se to odehrává, někdy bych si taky přála žít v takové době, kde k sobě byli všichni zdvořilí, milí a tak dále.

Samozřejmě jsem se (jako asi většina lidí) naprosto zamilovala do pana Darcyho...Škoda, že v dnešní době už to tahle nefunguje a takoví lidé snad ani neexistují.... Oblíbila jsem si také hlavní hrdinku, líbilo se mi, jak Elizabeth na všechno našla odpověď. Rozhodně si přečtu i jiné knížky od Jane Austenové, ale nevím, jestli ještě nějaká překoná dojem z Pýchy a předsudku.

Přestože jsem se na film Pýcha a předsudek podívat nechtěla (z vlastní zkušenosti vím, že film většinou zkazí dojem z knížky), pouštěli nám ho ve škole (a v originále) a byl rozhodně srovnatelný s knihou. Tak nějak jsem si to při čtení představovala.

5 13.10.2012

Tuhle knížku mi doporučila moje teta, která si říkala, že se mi to (jakožto nenapravitelné romantičce) bude moc líbit, taky z důvodu, že mám ráda knížky odehrávající se v minulosti, protože si někdy říkám, že bych tam sama chtěla žít. Totéž jsem si říkala u této knížky - ne, že by se mi líbil přístup mužů k ženám v tehdejší době, ale chtěla bych taky být jednou z toho mála žen, které burcovaly ostatní, šly vlastním příkladem, překonaly spoustu překážek a něco dokázaly.

Samantha Hargraveová je jednou z nich, pro mě neskutečně sympatická hlavní hrdinka, která ví, co chce, a přestože se jí do cesty stavějí další a další problémy a spousta lidí jí háže klacky pod nohy, nevzdává se. Je odhodlaná, cílevědomá, inteligentní, laskavá, soucitná,... Celou dobu jsem jí držela palce, tak trochu jsem "pobrekávala", když jí někdo zase(!) sobecky překazil plány a napjatě čekala na konec, který (jak jsem doufala) už snad konečně bude úplně šťastný...

Neprozradím, jestli byl nebo ne, ale rozhodně doporučuju přečíst, a to jak těm, kteří mají rádi romány, tak těm, kteří se chtějí dozvědět něco o lékařství, popř. o postupném pronikání žen do této vědy. Rozhodně všech pět hvězdiček!

4 17.05.2013

Tak když jsem narazila na tuto knížku, čekala jsem nějaký tuctový nezajímavý příběh. Nestalo se. Knížka mě ohromila a vtáhla do sebe, přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Na konci jsem samozřejmě brečela...
Jediné mínus má tedy u mě za špatný konec, protože špatné konce u knížek nenávidím! Ale na druhou stranu - nebýt toho konce, nedávalo by to smysl...

4 16.10.2012

Ano, je to knížka, která se nedá číst jedním dechem, je docela složitá a musí se u ní přemýšlet, přesto je to jedna z mých oblíbených. Ač jsem si některé pasáže musela číst vícekrát, abych je pochopila, celková myšlenka je nádherná. Tak čistá a upřímná láska uprostřed hrůz války...
Knihy o válce moc ráda nečtu, ale tahle je jiná. Snad proto, že nezobrazuje válku jako takovou, ale lidé, kteří za války žili. Jak ji prožívali, jak se snažili utéct a jak se jim to (alespoň na chvíli) podařilo.

4 13.10.2012

Ačkoli se může zdát, že jde o typický dívčí román, jde v knížce "Poslouchej" o mnohem víc než jen o vztah kluka s holkou a jejich postupné hledání. Tématem jsou vztahy mezi lidmi, problémy, které kolikrát vzniknou jen kvůli tomu, že se bojíme spolu mluvit, bojíme se reakce, odmítnutí, a tak raději neuděláme nic a zbytečně se trápíme. Je o tom, jak jednodušší by vše bylo, kdybychom se nebáli mluvit, ale na druhou stranu si také naslouchat, kdybychom říkali hlavně pravdu a vnímali ostatní lidi kolem sebe,...

Annabel je podle mě hrozně sympatická. Byla mi hrozně blízká povahově, takže jsem jí hrozně fandila a držela palce. Na druhou stranu si myslím, že doopravdy by to takhle být nemohlo - myslím tím, že doopravdy by úspěšná modelka (která je modelkou téměř celý život) asi těžko byla citlivá, skromná, někdy až plachá, nespolečenská, uzavřená, bojící se projevit svůj názor. Ale v knížce to k sobě tak nějak pasovalo. :-)

Tenhle typ knížky mě vždycky spolehlivě rozbrečí. Nejde o to, že by tam byl špatný konec, někdo umřel nebo něco takhle typicky smutného a k pláči, ale jde o to, jak je tam popsána ta osamělost. Hlavní hrdinka (v tomto případě Annabel) je tak sama a přitom vlastně není o nic horší než ostatní, třeba udělala pár chyb, ale kdo nechybuje? A stejně se k ní všichni otáčí zády, cítí se vyřazená, osamocená, izolovaná, uvědomuje si své vlastní chyby a připadá si vyloženě špatná.

Připomnělo mi to knížku "Blbá sázka o fajn kluka" - tam jsem cítila něco podobného.

Takové knížky mě vždycky hrozně rozesmutní. Tahle k nim patří, ale během čtení mnou probíhala spousta emocí, od radosti, smíchu až k pláči a smutku a zpátky ke smíchu, a to se mi na knížkách líbí. Hlavně proto má tedy ode mě "Poslouchej" všech pět hvězdiček, určitě doporučuju všem "citlivkám". :-D

3 11.07.2013

Tak tahle knížka byla hodně netypická. Žádnou podobnou jsem asi nikdy nečetla... Na můj vkus zde bylo trochu moc politiky, ale chápu, že politika byla důležitou součástí příběhu a bez jejího vylíčení by bylo asi vše nepochopitelné. Nicméně jsem čekala, že se příběh bude více točit kolem Erny a Dmitrije. Místo toho to byl spíše takový "životopis" Ernina otce.

Konec mě hrozně překvapil, lépe řečeno mi vyrazil dech. Po přečtení jsem musela jít za svým taťkou (který mi knížku doporučil), abych se ujistila, že jsem tomu dobře porozuměla, že to tak opravdu skončilo.

Rozhodně nelituju, že jsem si knížku přečetla - jednak mi objasnila lecos z historie, jednak z ní mám celkově dobrý pocit a jsem ráda, že jsem četla taky něco z trochu jiného soudku. A moc se mi líbil styl, jakým byla napsána - teprve postupně jsem zjišťovala, jak to vlastné všechno bylo, postupně byly odhalovány jednotlivé skutečnosti a fakta...

2 09.12.2013

Bohužel mě tato kniha trochu zklamala. Podle nádherné obálky (samozřejmě z nakl. CooBoo) a takového....poetického názvu jsem očekávala nějaký srdcervoucí příběh, který mě zasáhne "přímo do srdce". Bohužel, ta knížka se podobala obyčejným dívčím románům. Bez hlubší myšlenky, málo rozvinutá a lehce odhadnutelná, naprosto ničím nepřekvapující.

Ovšem za tu obálku, název a ukrácení času - dvě hvězdy.

2 09.12.2013

Druhá knížka od Blanky Matragi mě příjemně překvapila, rozhodně se mi lbíbila více než první díl. Přišlo mi to takové čtivější, zajímavější. Asi je to tím, že mě více zaujalo líčení její práce, její projekty, prostě celý ten svět módy, šatů, vyšívání. První díl byl takový spíše o jejím dětství a životě. Tohle mě zaujalo víc.

2 09.12.2013

Bohužel se musím přidat k těm pár ojedinělým komentářům, jejichž pisatelům se knížka vůbec nelíbila a hrozně je zklamala. Já jsem se na ni hrozně těšila a zklamání pro mě bylo opravdu velké, protože o knize s tak vysokým hodnocením jsem opravdu nepředpokládala, že mě vůbec, ale vůbec nezaujme a ještě se při jejím čtení naštvu.

MOŽNÉ SPOILERY!!!
Tak především - Sam nemá vůbec perfektní život. Kdybych žila jen jeden den z jejího života, po zbytek svého(!) života se zahrabu pod zem a stydím se vystrčit hlavu. Kam dala proboha rozum? Jo, možná je opravdu život na americké střední škole těžký a být něčím výjimečná se možná jednodušeji řekne než udělá, ale jak se někdo může chovat jen podle toho, jak se na něj ostatní budou dívat? Jak může dělat věci, které se mu nelíbí, za které se hrozně stydí, které mu připadají špatné, jen proto, aby ho ostatní chválili a aby vypadal dobře? V knize je prakticky popsán jediný den jejího života - a jen se podívejte, kolika lidem za ten jediný den ublížila... Celý její život je vlastně jedna velká přetvářka. Ta dobrá holka, která tam snad někde v hloubi duše byla, byla úplně odstrčená a zadupaná nefalšovanou středoškolskou mrchou (omlouvám se za ten výraz).

Navíc několik dnů z těch sedmi promarnila tím, že dělala pořád stejně hnusné věci, chovala se stále naprosto odporně k ostatním lidem, stále někoho zraňovala nebo někomu ubližovala - jenom aby nebyla zraněná ona sama. Byla opravdu hrozně sobecká.

Pak se teda začala chovat o něco lépe, ale to mám ještě podezření, že se začala chovat jinak jen proto, že věděla, že se jí nic nemůže stát a že ať udělá cokoliv, další den si to stejně nikdo nebude pamatovat.

No a nakonec? Rozhodně se nedá říct, že by zemřela jako jiný člověk nebo že by napravila své chyby. Prostě jenom pár věcí udělala jinak (a já bych rozhodně neřekla, že lépe). Jak už tady v jednom komentáři bylo, nejsmutnější na tom nebylo to, že zemřela, ale to, že zemřela a neopravila většinu svých chyb, i když k tomu měla příležitost...

Teď něco k samotné knize. Ten nápad opakovat jediný den několikrát je úžasný a je hrozná škoda, že ho autorka nedokázala dostatečně využít. Takže jsem se u druhého dne začala docela nudit a jen s přemáháním jsem celou knížku dočetla (utěšovala jsem se pouze tím, že to přece takhle nemůže jít všech sedm dnů - marná naděje). Každý den se sice děl trošičku jinak, ale prakticky stejně. Sam pořád stejně uvažovala a to její rádoby filozofování - omlouvám se, ale to prostě nebylo vůbec uvěřitelné...
KONEC SPOILERŮ!!!

S opravdu velikým překvapením jsem přečetla všechny nadšené komentáře a jen maličko mě uklidnilo, že můj negativní není jediný... Je možné, že jsem to vůbec nepochopila, ale pro mě je tato kniha opravdu velikým zklamáním a myslím, že dlouho zůstane jedním z největších.

Dvě hvězdy jsou za skvělý nápad, nádhernou obálku a zajímavý název knihy (jak v originále, tak v českém překladu).

2 01.09.2013

Bohužel jsem si od Sarah Dessen přečetla nejdříve Poslouchej! a teprve poté Ukolébavku, takže jsem byla trochu zklamaná. Čekala jsem, že to bude knížka, na kterou nezapomenu, stejně jako tomu bylo u Poslouchej!, knížka, ve které se bude hlavní hrdinka pomalu měnit a poznávat své pravé já, čekala jsem, že Dexter Remy opravdu převrátí život vzůru nohama... ALE...

Za prvé jsem se u některých pasáží neskutečně nudila. Většinou se mi v knížkách líbí popisování pocitů hlavní hrdinky, její přemítání a úvahy, ale tady jsem se přes to prostě nemohla prokousat a musím se přiznat, že jsem mockrát přeskočila třeba i půl stránky, protože mě úvahy Remy prostě nebavily.

Remy mi upřímně řečeno nebyla ani moc sympatická - celou dobu říkala, jak se změnila, ale vůbec se podle toho nechovala. Na druhou stranu mě samozřejmě dostal Dexter - prostě sympaťák, jedině u rozhovorů s ním jsem se fakt smála.

Taky to téma mi už připadalo trochu ohrané. Nechápu, proč v tolika knížkách hlavní hrdinka dělá něco, co vlastně vůbec dělat nechce, a to, co by doopravdy chtěla, si vůbec nechce připustit a ještě dělá všechno pro to, aby to nedostala. Prostě se pořád drží svých minulých názorů a i když se spousta věcí změní, nehledě na okolnosti, ona se prostě zatvrzele změnit odmítá. Poslední dobou mě už takové knížky přestávají bavit, protože vždycky předem vím, jak to asi bude dál...

Co se mi vůbec nelíbilo, byl vztah Remy ke své matce. Jednu chvíli se s ní objímala a říkala, jak ji má ráda a jak ji chápe, druhou chvíli ji popisovala jako strašnou ženskou, co jenom uhání chlapy a není schopná se o nic postarat a u ničeho vydržet. Podle toho mi taky někdy byla hrozně nesympatická, ale pak mě to totálně zmátlo, protože najednou ji Remy popisovala jako "svou skvělou mámu", která prostě "neměla štěstí", ale stejně je "skvělé, že ji mám". No a po chvíli se to zase otočilo, takže jsem už byla úplně vedle a doteď nevím, co si mám o postavě mámy Remy myslet.

Taky se mi nelíbil samotný text Ukolébavky, ale to už je jen moje věc a můj názor, tohle není vina autorky...
Co mě naopak hrozně zaujalo, je obálka knihy. která se mi hrozně líbí a je to asi hlavní důvod, proč jsem si knížku přečetla.

Hrozně mě mrzí, že jsem si nepřečetla nejdříve Ukolébavku a pak teprve Poslouchej!, protože v tom případě by se mi Ukolébavka tak normálně líbila a z Poslouchej! bych byla nadšená. Bohužel jsem po perfektním Poslouchej! čekala mnohem více, a tak jsem teď trochu zklamaná. Pokud se někdo chystáte číst knížky Sarah Dessen, určitě začněte Ukolébavkou a teprve potom si vychutnejte Poslouchej!. ;-)

2 03.08.2013

Tahle knížka mě mile překvapila. Byla velmi poutavá a přestože knih s tématikou cestování časem je spousta, takhle byla v něčem jiná. Měla hloubku, byla tam spousta věcí k zamyšlení a po přečtení si uvědomíte, jakou má život vlastně cenu a jak křehké je cokoli, co se vám třeba teď může zdát naprosto samozřejmé a věčné.

Líbilo se mi, jak tam byla popsána láska. Bylo to něco opravdu hlubokého, trvalého, nikdy nekončícího. Myslím, že právě ta jejich vzájemná láska jim dávala sílu jít dál, i když se zdálo, že je to zbytečné. Láska byla v této knize pojmuta jako opravdový, trvalý cit. Přestože nebyla popisována mnoha slovy, teatrálně, pateticky nebo zbytečně dramaticky, ten její význam z toho prostě vyplývá a je to celé takové hodně citové, emocionální.

V některých částech se mi zdálo, že zbytečně moc popisuje nějakou nevýznamnou věc nebo místo, ale nijak to nekazí celkový dojem. Pro mě je tato kniha příjemným překvapením.

2 25.07.2013