lenkaabooks komentáře u knih
Kniha je všechno, jen ne veselá. I když by, alespoň zpočátku taková měla být, čtenář vycítí, že to dobře nedopadne. A přitom je zde spousta smíchu, veselí, tance, bláznivých skopičin, boření zajetých konvencí. A hlavně lásky mezi rodiči a synem. A i přesto, že z lásky se dá přimhouřit oči nad čímkoliv, na duševní nemoc to nestačí.
Můj brácha je jiný. Očichává popelnice, fascinují ho zipy, jídlo musí mít kulatý tvar a v pondělí musíme mít modré triko. Takhle nějak by svého bratra dvojče popsala 14 letá Pamela. Jeremiáš je těžký autista a život s ním není vůbec jednoduchý. Táta situaci nezvládl a odešel. Z knihy je cítit jak moc maminka s Pamelou Jeremyho milují, jak bojují se sousedy, sociálkou, samy se sebou, jen aby bratr neskončil v ústavu.
Kniha je určena pro čtenáře od 10 let, podle mého nejen jim, ale i dospělým má rozhodně co říci.
Poslední kniha z autorčina pera a kdyby nebyla napsána, o nic bych nepřišla. V poznámce se píše o shovívavosti k pokročilému věku autorky, kdy je znát jistá nepropracovanost příběhu. Musím říct, že dvojice Tommy a Pentlička nikdy nepatřila k mým oblíbeným detektivům a po knize jsem sáhla z důvodu Výzvy 18.
Komiks pro tak zhruba 18 leté a trochu starší slečny. Mám v tom věku dcery a v knize jsem je viděla. Jak moc chtějí být dospělé a zároveň dětmi bez starostí. Komiks mě bavil a před spoustou let bych se v něm poznala taky :-)
620 stran, které jsem četla měsíc a půl a tudíž nestihla do Výzvy 17 jako oblíbenou knihu rodičů. Kniha je nabitá životem sedmi generací. Počínaje Kuntou Kintem z Afriky, kterého odchytili lovci otroků a konče samotným autorem knihy. Je to krásná kniha, kronika rodu, kterou stojí za to číst.
Pro čtenáře od 10 let . Citlivější děti by mohly ještě rok, dva počkat. Příběhy byly povedené, konce děsivé a já jako dospělák si je fakt užila. Splním si jeden rest a zlousknu celou sérii.
Peníze, moc, sex, vládnou světem. Ovlivňují lidské životy, zabíjejí, trhají přátelství. A o tom je vlastně celá série. Ale taky je o lásce a v tu věřím.
To, co se mi líbilo na prvním díle, zde chybí. Pořád je to čtivé, ale už ne tak svěže sarkastické. Přečtu si i třetí díl a pak se vrátím k četbě přiměřené mému věku :-)
Tak přesně toto jsem potřebovala. Odreagovat se, pokochat úžasnými ilustracemi, zlomyslně se usmívat :-)
Knihu jsem si vybrala do Výzvy a prala se s ní asi tři týdny. Nejde o to, že by byla špatně napsaná, to vůbec ne, ale jakoby se tam nic nedělo. Klidně jsem přestala číst v půli strany, nečetla pár dnů a vůbec jsem neměla to nutkání vědět, co bude dál. Je to zvláštní, válečné téma mi nevadí, kapitoly psané z pohledu více osob také ne, vše na sebe plynule navazuje, ale tak nějak táhle a prostě tomu chyběla "šťáva". Přesto dávám 4 tak trochu rozpačité hvězdičky.
Knihu jsem četla před mnoha lety a teď se k ní vrátila díky Výzvě. Bohužel už si nepamatuji s jakými pocity jsem ji četla tenkrát, ale teď jsem rozhodně cítila obdiv a pokoru před těžkou každodenní prací kolem slepičí farmy. A že můj názor co se týče slepic jako hloupých zvířat, sdílí i autorka, to mně potěšilo :-) Bylo to fajn čtení, plné laskavého humoru a nezištného přátelství.
Žena, oblečena do červené, sloužící k tomu, aby otěhotněla. Nic víc z ní není. Nemá vlastní rodinu, ani jméno, jde tam, kam ji přidělí, aby při ponižujícím rituálu za účasti manželky posloužila svému pánovi. Jediné co služebnice má, jsou vzpomínky a touhy. Konec je otevřený, a tato vize budoucnosti naprosto šílená.
Super. Komiks o tom, proč běhat. Je to zábavné, ale i k zamyšlení. Autor nepopírá, že běhat bolí, ale zároveň vtipně osvětlí, jak si bolest vychutnat a dostat ji pod kontrolu, jak utéct svým démonům, nebo je dát na vodítko :-)
Kniha, která se mi nečetla zrovna lehce a tedy jsem jí louskala delší dobu. 60.léta na americkém Jihu, bílé paničky a černé hospodyně. Je to příběh tří žen - Sketter, Aibí a Minny. Sketter sepisuje vyprávění hospodyň o bílých pánech. Jak moc je to nebezpečné a co nakonec kniha odstartuje, jak se projeví skutečné povahy, obavy, ale i hrdost a láska, to vše je velmi dobře napsáno a moc by mně zajímalo i filmové zpracování.
Taková milá jednohubka. O začínajícím vztahu, o lásce, o těch drobnostech, které potěší. Třeba si vzájemně uvařit čaj, nebo se přitulit u sledování televize. Je to grafický zápisník jedné lásky - komiks.
Příhody tříleté Viki jsem poprvé četla asi před rokem a bavila jsem se. Pak mi byla kniha darována a tedy se mi hodila do Výzvy. Tak jsem si ji přečetla podruhé. A zdaleka už to nebylo ono, s odstupem se mi zdá, že hodně příhod je vyumělkovaných, jen aby to bylo zábavné. Takže na hodnocení uberu.
Začala jsem Veronikou. Je to zajímavý nápad, knihu rozdělit a napsat z pohledu dvou sourozenců. Příběh měl ohromný spád, vše šlo strašným fofrem, čtenář sotva vydýchá jedno a hned je tu další situace, která sune děj úplně jinam. Pohled Jáchyma některé linky osvětlil, jiné hodně překvapily. Kniha se četla dobře, jen některé vulgarismy mi přišly opravdu zbytečné.
Mnoho povyku pro nic. Kniha je čtivá, i když rozhodně ne na jeden zátah. Hlavní hrdinka Rachel je buď opilá, nebo má k tomu nakročeno. A pak si vyfantazíruje dokonalý pár, který vídá z okna vlaku a ono to tak není. No a k tomu bývalý manžel a jeho nová, na první pohled báječná rodinka. A tak si Rachel koupí lahvinku, nebo radši dvě a z dobré vůle jede vlakem pomoci manželovi zavražděné. Kniha mně štvala - nepochopitelná jednání Rachel - opilost není omluva, děj se stále nějak protahoval a konec , i když jsem vraha neuhádla, mě na lopatky nesložil, spíše jsem si ulevila, že mám zas jeden "bestseller" za sebou.
Fajn čtení o lásce, která má různé podoby a někdy není vůbec jednoduchá.
Jediné co mně na příběhu zaujalo, byla nadprůměrná inteligence malého Eliáše. Kniha je ovšem hlavně o jeho sobeckém otci, který má paralelně dva vtahy. Až Eliášova nehoda se situací zamává. No, jsem ráda, že mám dočteno, a to jen ze setrvačnosti.