Řvi potichu, brácho

Jednoduše, ale přesto velmi poutavě a věcně napsaná kniha, která člověku pootevře dveře a nechá ho nahlédnout do života rodiny, která pečuje o dítě s autismem. Kniha se četla dobře a zároveň těžce. Nemohu se zbavit otázky, jak dlouho a jestli vůbec bych dokázala pečovat o dítě jako byl Jeremiáš. O dítě, které milujete, ale zároveň péče o něj vás ždíme na dřeň.
Není možné soudit nikoho, kdo výchovu dítěte s těžší formou autismu nezvládne. Zároveň cítím úctu k těm, kdo se o to ze všech sil pokouší.

Jednoduché čtení to tedy nebylo. Jsem za tu zkušenost vděčná a musím už at, že se kniha Březinové opravdu povedla. S dětmi trpícími autismem jsem se v různých podobách již setkala, ale toto mi přišlo jako nejbližší setkání. Moc se mi líbilo, kolik lze z knihy vytěžit informací, jak různorodou škálu situací kniha nabídla. Bylo to napsáno citlivě, s velkou mírou realistických prvků, které napomáhaly, abych se cítila v příběhu přítomna, byla jsem jen pozorovatel, ale stejně mi přišlo, že jsem uvnitř příběhu.
Pamela byla skvělá, opravdu, takovou dceru by si asi přál každý a fakt jsem jí i její mamince moc fandila. Taky jsem doufala, že bude Šárina dobrou kamarádkou. Trochu bych si ještě přála, aby se sousedé i Pamelini spolužáci chytli za nos a uvědomili si, co svým jednáním vlastně způsobovali.

Těžké téma, které je velmi pěkně zpracované. Ke knížce jsem se dostala na základě doporučení.

Kniha je čtivě a zábavně napsaná. Jedná se však o náročnější téma, takže jsem občas měla problém v čtení pokračovat, když už toho bylo na mě moc. Spisovatelka velmi dobře a poutavě popisuje rodinu, jejíž součástí je autistický chlapec. Kniha odkrývá téma, o kterém se až tolik nemluví. Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky. DOPORUČUJI k přečtení!

Čtivě napsaný příběh matky, která je sama na výchovu dvojčat- syna a dcery. Syn je těžce autistický a i přes pár úsměvných rituálů je život s nim těžký. Jak roste, tak sílí, začíná být nezvladatelný…

Náhled do světa autismu se velmi povedl. Bylo mi líto Pamely i maminky. Patrik mi připomněl Sheldona z TV seriálu. Moc se mi líbily ilustrace doplňující text. Úplně z nich čišela ta bolest a zoufalství zúčastněných.

Se jménem paní Březinové jsem se poprvé potkal v rámci literární soutěže Cena Ivony Březinové. Rozhodl jsem se si také něco od Ivony přečíst a má volba padla právě na Řvi potichu, brácho. Samotný styl, jakým je knížka napsána, není složitý. Žádný složitý syntax ani mnoho odborných termínů. Díky tomuto stylu se ale kniha dostane do širší skupiny čtenářů, což je jedině dobře. Já sám znám jednoho kluka, který trpí autismem, a musím říci, že autorka tuto nemoc popsala velmi dobře, bez efektů, tak jak to doopravdy je.

Čtivě napsaný příběh jedné neobvyklé rodiny nás nutí k zamyšlení nad našimi všedními životy. Jsem ráda, že mnohé školy zařadily tuto knihu do povinné četby. Pomáhá nám lépe porozumět okolnímu světu a tomu, že nejsme všichni stejní. Příběh plyne velmi rychle a čte se téměř sám. Je však smutný, a proto rozhodně doporučuji, abyste si o něm s dětmi popovídali.

Kniha Ivony Březinové je hodně vtipným i citlivým vhledem do života autistického dítěte. Čtenář zatím může sledovat linie dalších postav - permanentně vyčerpané, ale pozitivně naladěné matky, pubertální sestry či chápavých prarodičů. Extrémní forma autismu hlavního hrdiny dává tušit konec příběhu.

Jeremiáš autista a jeho dvojče Pamela. Kniha se mi líbila, což o to, je to velice silná kniha, poučná kniha, ale. Proč to kazí ty jména? Proč Jeremiáš a Pamela? Maminka je v knize vysokoškolačka, nevím proč, ale když dáte dětem taková jména, evokuje to ve mě nepříliš vysoké iq rodičů. Zaráželo mě více věcí, třeba to, jak se chovají děti v osmé třídě, takové chování bych spíše zařadila až na střední. Jak Pamela obětavě pomáhá s Jeremiášem mamince, neříkejte mi, že se někdy necukla, byla v knížce až moc přeochotná. Ale takových věcí je tam více. Pokud bych se jako maminka autisty přestěhovala do nového domu, určitě bych sousedy seznámila s tím, že syn je autista a co to obnáší za problémy, abych se vyhnula situacím, které jsou v knížce popsány. Nevím, jak píšu, příběh dobrý, ale to okolo mi do příběhu nesedělo.

Realita.
S autismem se setkávám celkem často - moje teta s autistickými dětmi pracuje, takže nám občas vypráví různé, někdy docela hrůzné, okamžiky které zažila. Někdy jdu s ní i "jejími" dětmi na výlet, takže na vlastní oči (a uši) jsem toho taky nezažila málo.
Tahle kniha je hodně reálná, krásně napsaná ale strašně smutná.
Umožnilo mi to nahlédnout také do toho, jak autismus vnímají jejich rodiny.
Moc děkuji Capybarce*, přes ní jsem se k této krásné knize dostala.
Rozhodně doporučuji.

*capybara18

Silný psychologický román zaměřený na problematiku autismu a jeho dopadu na rodinu. Příběh se soustředí na sourozenecký vztah mezi Lamelou a jejím bratrem Jeremiášem, který trpí autismem.
Hlavní hrdinka Pamela je dospívající dívka, která se snaží žít normální život, ale její každodenní realita je ovlivněna faktem, že její starší bratr má autismus. Jeremiáš nerozumí sociálním pravidlům, jeho reakce jsou nečekané, a často se dostává do situací, které okolí vnímá jako podivné nebo problematické. Pamela se snaží vyrovnat s tím, že její život nikdy nebude takový jako u jejích vrstevníků. Musí čelit nejen bratrovým nevyzpytatelným náladám, ale i reakcím lidí, kteří jejího bratra nechápou.
Pamela je velmi empatická, ale frustrovaná dívka. Snaží se vyrovnat s tím, že život s autistickým bratrem jí neumožňuje žít tak, jak by si přála. Jeremiáš je typický kluk s autismem. Jeho svět je plný rituálů, stereotypního chování a nepochopení emocí druhých. Jediné co dokáže vycítit je láska jeho sestry. Matka je typický prototyp vyčerpané ženy, která své děti miluje, ale cítí se na pokraji sil. Péče o dítě s autismem musí být šíleně náročná.
Příběh je psán čtivě. Lehce sarkasticky a emotivně.
Kniha velmi věrně ukazuje, jaké výzvy přináší život s autistickým sourozencem. Myslím, že nikdo z nás si to nedokáže představit. Počas příběhu se Pamela musí naučit přijmout svou situaci a vyrovnat se s tím, že její rodina nikdy nebude „normální“. Myslím, že to zvládla bravurně. Bylo smutné sledovat, jak různě lidé reagují na člověka, který je na první pohled jiný. Někteří s porozuměním (těch je však málo), jiní s odsouzením. Co se mi na celé knize líbilo nejvíc, tak že Pamelina láska k bratrovi, i když často podbarvena frustrací, byla velmi hluboká.
Když to shrnu. Za mě velmi silná a emotivní kniha, která realisticky zachycuje život s autistickým sourozencem. Nabízí nejen vhled do problematiky autismu, ale i silný příběh o lásce, přijetí a boji se společenskými předsudky.

Knihu jse četla do školy a strašně moc se mi líbila

První pěti hvězdičkova kniha tohoto roku! Ta kniha je taaaaak... smutná? Asi nemůžu najít slov.
Zvlášť ke konci se mi chtělo brečet, ta bezútěšnost té situace. Kdy je Jeremiáš už moc silný a Pamela s maminkou už nejsou schopny ho zvládnout. Přitom se ho máma nechce vzdát a dát ho do ústavu.
...............................................................Je to skvělá ale v některých chvílích neuvěřitelně smutná kniha. 5

Četla naše desetiletá dcera s mírným PAS, ale postava Jeremiáše se jí opravdu nelíbila, protože je agresivní. Více jí asi sedla postava Patrika, k němu má zřejmě blíž. Příběh se jí líbil a přečetla ho neuvěřitelně rychle, teď je řada se čtením na mně, abychom si o knížce a jednotlivých postavách mohly popovídat.

Pěkně napsaná. Měli by si knihu přečíst všichni. Autistů je dost a lidé by se měli umět k nim chovat..

Kniha napsaná pro děti, aby jim přiblížila problematiku dětí s autismem, jaké jsou jejich projevy a jak může vypadat každodenní život.
Jako maminka dítěte s PAS jsem ocenila knihu vyprávěnou z perspektivy sourozence autisty, protože ti to mají často daleko těžší.
Na začátku jsem se zhrozila, co vše za projevy hlavní hrdina má. Z praxe vím, že to nebývá běžné a není tolik projevů dohromady. A kdyby ano, není to udržitelné 14let jako v příběhu. Chápu ale záměr autorky.
Knihu doporučuji dětským čtenářům i těm dospělým.

Moc se mi kniha líbila, přečtena jedním dechem. Úžasně popsána problematika autismu. Moc zajímavé.

Zajímavé, ale ne moc.