Lenka4 komentáře u knih

"Svět, který jsme tak dobře znali, přestal z ničeho nic existovat. Někteří z nás mají možná pocit, že je všemu konec. Není. Ale říkám vám na rovinu, že může být všemu konec - když my to dovolíme." Nadčasový varovný příběh.

Očekávala jsem trochu optimističtější konec. Jenže život není pohádka a realitou bylo, je a bude, že zvířata, která jsou si méně rovna, musí svůj denní chléb těžce v potu tváře dobývati, držet pusu a krok a nepřemýšlet.

Tento příběh nedá čtenáři usnout. Ne pro děsuplné krvavé scény (ty tam naštěstí nejsou), ale ze zvědavosti, kterou vzbuzuje rozkrývání životů obyvatel idylické vísky. V každém se může probudit podřimující drak. Všichni jsou zároveň svým způsobem lidsky sympatičtí. Snad to nakonec dopadlo dobře i s tou uhlířkou.

Zhuštěním všech tragických dějů v životě různých členů širší rodiny za delší časové období sice autorka získala prostor pro zachycení významných společenských událostí z různých pohledů, ale již jí nezbylo více místa na líčení radostných období. Kronika se tak stala dost depresivním čtením.

Každý region má své specifické problémy, jejichž kořeny nejsou všeobecně známy. Zpracovat románovou kroniku tak, aby obsahovala vše podstatné z historie a přitom čtenáře opravdu zaujala, je dost obtížné, ale záslužné. Pokud se dílo dobře podaří, jen tak nezmizí pod prachem zapomnění a na Ostravsko-Karvinsku ani pod vrstvou prachu uhelného.

Do prozářené idyly nenápadně vstoupí strach, zabydluje se v ní a spoutává hrdiny i čtenáře. Čtenáře někdy možná ještě více než hrdiny. Psychologie postav je výborně vykreslena, takže i ve své svéráznosti působí normálně a uvěřitelně.

I tak objemné dílo lze „zhltnout“ za pár dní. Až na několik málo úseků je totiž velmi čtivé. Prvotní nadšení však s odstupem času nahrazuje rozpačitost a otázky. Bylo nutné za všech okolností tak pevně propojit příběhy všech hlavních osob? Zbytečně to zeslabuje uvěřitelnost děje. Zatímco se je zdařile navozena atmosféru strachu, suše popisné líčení zázraků emoce nevzbuzuje. Zvolený způsob přejmenování je dost rušivý, hlavně u všeobecně známých postav ministra zdravotnictví a Felixe.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Každý by si měl nechat nějaké věci jen pro sebe. Gábině přeju, aby ji za pár let, až se zklidní emoce, nemrzelo, co všechno nyní napovídala. Vydání knihy bylo zbytečně uspěchané, text by potřeboval ještě upravit a doladit.

Idylická detektivka. Až na ty komáry. Ovšem jejich využití pro vypuzení hostů je velmi chytré.

Názorný příklad toho, že tahání kostlivců z hrobů ve jménu vlastní pravdy se může zvrtnout a vést k hořkým koncům. Určitě je přínosnější odpustit, než se roky zbytečně trápit a ničit si tak svůj život. Minulost změnit nejde, zapomínat na ni by se nemělo, ale nesmí být přítěží na cestě k budoucnosti.

Hodně smutné čtení. Režim používá k udržení disciplíny osvědčené prostředky, lidé se prostředí přizpůsobují a snaží se v něm v rámci možností slušně existovat. Únik jednotlivců důkladné a jištěné sešněrování nerozvolní. Náznaky nějakého organizovaného odporu v rozhovorech nejsou. Radikální změnu politiky nejspíš nejvyšší místa neplánují, stávají stav tak může vydržet ještě dlouhá léta.

Autorce se podařilo po celý děj udržet napětí a vyvolávat obavy, že se někomu něco stane. A to vše v takové míře, že se čtenář snaží knihu přečíst na jeden zátah, ale nepřivodí mu noční můry. Skvělá detektivka!

Výjimečná poezie, zajímavá stylem i obsahově. Je to příběh nejen o lásce k dívce, ale hlavně o hluboké lásce k člověku, a to k člověku starému a nemocnému - dědečkovi. Ve všední péči o něj, která je psychicky hodně náročná a ve snaze o přizpůsobení se jeho světu, se projevuje hrdinova (autorova) hluboká lidskost.

Je potěšitelné, že děj má racionální vysvětlení. Stačí respektovat dopravní značení a dovolená v Beskydech bude naprosto bezproblémová. Pro jistotu se ale raději vydám do Řecka.

Přílišná oddanost ideálům končívá tím, že v rámci boje za potírání alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.
Texty burcující, vtipné, varovné, hravé, pozapomenuté i notoricky známé, jejichž melodie se uhnízdí v hlavě.
Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína

Vyprávění stejně drsné, jako situace, které se autor prožíval. Jako jeden z mála měl dost síly, odvahy a štěstí k tomu, aby své svědectví mohl podat. Ty, jejichž konec života provázelo nepředstavitelné utrpení, je třeba si stále připomínat. Jejich osud je totiž i varováním do budoucna.

Výborný román. Přiměl mě k zamyšlení, zda bych byla v podobné situaci schopna přežít. Hrad ani domácí zvířectvo nemám, tak bych patrně skončila v potulné tlupě vyhladovělých nešťastníků a litovala, že mě nepostihla rychlá smrt.

Linda se nebojí chodit do lesa, doma za plotem ano. Pohádá se kvůli vypůjčené ruské kolébce, do ruského obchodu však nakupovat chodí. Na zvíře by nevystřelila, proti člověku pušku obrátí. Její jednání je poněkud rozporuplné, ale snad se dá ještě charakterizovat jako mladická nevyrovnanost. Vojenský újezd a klišé spojené s jeho ruským osazenstvem je originální kulisou, ovšem událost, ze které vyplývá hlavní nosné téma, se může odehrát kdekoliv. Situace na hájovně po Lindině návratu přímo vybízí k vystavění psychologického dramatu. K tomu však autorce chybí literární zkušenosti a více spisovatelského nadání. Nicméně příběh i přes těžkopádné vkomponování celospolečenských polistopadových dovede až k uvěřitelnému závěru.

Krásné, nápadité verše, které ukazují drobné detaily velkého světa, kterých by byla škoda si nepovšimnout.
Tráva jako my
"Na konci léta
okolo tratí hoří tráva
neslyšným, bílým plamenem.
Vagóny míjejí a míjejí i dny
s náklady těžkými jak vykácená tma.
Hlomozí dlouhé vlaky.
A náspy hoří.
Neslyšně hoří ostrá suchá tráva,
má divné jméno mezi očima.
Sveřep.
Sveřep tak trochu vzpřímený."

Originální téma, výborné zpracování. Od knihy nelze odejít, děj je plíživě napínavý, některá místa dojmou k slzám. Autorce se podařilo vystihnout i důležité psychologické momenty související s vírou a pověrčivostí, využitím či zneužitím schopností a vědění. A hlavně jak ničivá je lidská zloba.