Chceš-li rozesmát pánaboha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dramatický a emotivní příběh „Chceš-li rozesmát pánaboha“ klade otázky po smyslu odvahy a strachu, štěstí i utrpení, paměti a zapomínání, piety i lhostejnosti. Má pevnou románovou formu, přestože všechny postavy i všechny děje jsou přísně autentické. Název, který je části bonmotu Wooddy Allena „Chceš-li rozesmát pánaboha, řekni mu své plány“, odkazuje k nepředvídatelnosti lidských osudů obecně a ve dvacátém století obzvlášť....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156838/big_chces-li-rozesmat-panaboha-156838.jpg 4.4158
Nahrávám...

Komentáře (48)

Kniha Chceš-li rozesmát pánaboha

Péťa1950
15. září

Po přečtení komentářů už nic nového nevymyslím. alef, Lenka4 a další moje pocity vyjádřily. Doporučuji.

alef
10. září

„Miloval hudbu, divadlo a Boženku, ale jeho identita stála na novém klobouku, kabátu, obleku a vysvědčení z konzervatoře. (…) V kufříku měl nový oblek a vysvědčení a bylo mu dvacet let.“
(Vladimír Třeštík mobilizován v listopadu 1914 a odveden k 28. pěšímu pluku)

Michael Třeštík v této poměrně útlé knížce „zrekonstruoval“ rodinné deníkové záznamy a spolu s autentickými příběhy v rodině tradovanými a vlastními, řekněme až intimními, vzpomínkami nám čtenářům předal příjemně lehce vtipně a s nadhledem sepsanou výpověď o životních osudech páně Třeštíkových předků.

„Šaty světlé, zimník, klobouk i výstupní vysvědčení k tetě na Smíchov nakonec přece jenom donesl a otci napsal omluvný dopis, ale ten ho už nedostal, protože dřív než Vladimír dal dopis na poštu, přišel telegram: „Otec mrtev. Matka“

Čeká vás příjemné emotivně laděné a citlivě vyprávěné ohlédnutí za generací, která toho na pozadí rychle pádící historie hodně prožila … pan Třeštík vás lehkým krokem provede skrze všechny ty zvraty, se kterými se museli, nejenom rodiče pana Třeštíka (oba nevšedně zajímaví lidé), potýkat … první republika, 1. světová válka, druhá republika, 2. světová válka, nástup komunismu, 50-tá léta – budování komunismu až k 68 a normalizaci, aby své vyprávění ukončil někde na hranici dalšího z historických milníků naší malé zemičky – 89.

Časosběrný dokument který tak vznikl je docela povedené dílko se zajímavou přidanou hodnotou …

„Stýkal se s architektem Vojtěchem Kerhartem, se kterým se naposledy viděl těsně před zajetím na haličské frontě, i s jeho bratrem Oldřichem, malířem (Park v Poděbradech, olej na plátně, 75 x 85 cm, co visíval nad máminým gaučem), se sochařem Janem Laudou (porcelánový medvěd s modrým podglazurním věnováním bratru Vlad. Třeštíkovi na břiše, co stával na tátově psacím stole) nebo spisovatelem Josefem Koptou (desítky různých vydáních Třetích rot, Hlídačů číslo 47 a jiných jeho knih v knihovně) nebo s o trochu starším italským legionářem, novinářem Antonínem Pešlem (nic).“

… a navíc s (mezi řádky vykukující) ještě jednou opravdu zajímavou myšlenkou …
Plánujte si, jak chcete a co chcete, osud si stejně nakonec prosadí svou! :-)

PS: Třeštíkova pocta rodičům poputuje jako dárek k těm mým, a doufám, že potěší i pobaví (ČV – knížka, kterou po přečtení někomu darujete).


Lenka4
02. května

Dobrý pokus o zbeletrizování rodinné kroniky a její povýšení na čtivou připomínku obecných dějin 20. století. Balancování na přechodech mezi skutečností a fantazií působí zpočátku rušivě, ale postupně si na ně čtenář zvykne, nebo je přestane vnímat pro zaujetí dějem.

PaníLenka
23. dubna

Největší a nejneuvěřitelnější dramata píše sám život

Heyhey
23. ledna

Obdivuhodné dílo historie rodiny. Zpracování skutečnosti jako vyrovnání se se svou přítomností.

J&B
03. ledna

Dějiny jedné rodiny. Skvěle napsáno s nadhledem a elegancí. Knihu doporučuji, určitě jsem nečetl naposledy.

bigbabe
03. ledna

Naprosto úžasná kniha, nejen svým stylem (šla jsem spát až zítra), že jsem jí přečetla jedním dechem, ale i tématem.
Už jsem tu párkrát psala, že miluji knihy, které popisují skutečné příběhy a toto bylo přesně to, co v podstatě pořád hledám.
Příběh lidí odrážející cca 100 let jejich života a co všechno se v té době dělo, 1.sv, 2.sv, okupace, atd. Všechny osobnosti té doby, že si člověk konečně uspořádá, kdo s kým se mohl potkat a tak.
Já sama nejsem žádný spisovatel, tak moje komentáře asi nejsou moc literární ...
Paradox je, že mám takový seznam (asi jako všichni) knih, které si chci někdy přečíst. Ale protože nejsem nijak moc pečlivá, tak už vůbec nevím proč a kdy tato kniha na seznam přišla. A do ruky se mi dostala, když jsem v záchvatu, že zavřou knihovny v 14:00 po práci hned běžela do knihovny a nabrala všechny knihy ze seznamů, které jsem kde měla (mobil, lístečky, diář).
A ještě jednu poznámku. I loni se mi stalo, že ČV jsem splnila v podstatě tak jako omylem. Většinu knih jsem si nevybrala, prostě do ní zapadli a případě této knihy mám pocit, že dokonce zapadá do několika témat.

simona5r
07.11.2020

Bohužel jsem se zpočátku hodně zamotávala do všech těch jmen a historických událostí. Pak jsem si to konečně začala užívat, vše pěkně odsýpalo. Ale ke konci už jsem se jen těšila, až knihu dočtu.

1