Chceš-li rozesmát pánaboha

6 08. února

Při čtení této knížky jsem litovala, že já o své rodině mám do hloubky tak málo informací. V dnešní době už dokumentujeme téměř vše, naši potomci už litovat nebudou, ovšem kdoví, jestli nás budou chápat taky tak shovívavě, jako pan Třeštík své předky.
Knížku jsem přečetla na doporučení, ale není to typ literatury, kterou sama vyhledávám, místy mě nudila, za mne tedy jen tři hvězdičky.

15 19.12.2022

Asi se nedá zobecňovat, pokud jde o přístup k citlivým, soukromým datům. Určitě se najdou jedinci, kteří si píší deníky, paměti a vzpomínky s (podvědomou nebo deklarovanou) snahou je „odkázat“ a šířit, a na druhé straně ti, kteří takové památky schovávají za trámem na půdě, v kotlině stromu anebo pod uvolněnou parketou nepoužívaného pokoje, případně je rovnou po sepsání spálí, aby se nedostaly nikomu do ruky. Každopádně pro jedny i druhé uplyne pár desítek let, po autorských/majetkových právech se slehne zem a zachované pikanterie se mohou stát veřejnými…
Už při čtení válečných vzpomínek autorova otce jsem váhala, ke které skupině tvůrců patřil, a zda by byl za zveřejnění svých zápisků rád. A pochybnosti jsem neztratila ani na dalších stránkách, jakkoli je zřejmé, že rodiče Michaela Třeštíka se mu snažili předat jak podrobnosti ze svých životních období, tak to nejlepší, co si představovali pod výchovou a zajištěním. A Michael rozhodně rodinné tradici neodporuje, svěřuje se (i v jiných knížkách) s lecčím… Umí rozlišovat mezi dobrem a zlem a jeho práce je mravenčí.
Ale jakkoli rovná puzzle z často až titěrných dílků, dokáže pak velkou část skládanky, když už je obrázek skoro hotový, klidně zalepit výstřižkem z novin, nechat ho prázdný a nebo ho spojit jakoukoli páskou, kterou má zrovna po ruce. Mohou ho k tomu vést dobré důvody, ale coby vypravěčský postup je to ošidné. V osobní rovině jako by měl někdy radši věci než lidi, ale ani k těm vlastně nemá citový vztah. Co se mi četlo podobně nesnadno jako jemu doklady o morálních přešlapech nejbližších, byla samozřejmost, s kterou od skromných anebo z jiných důvodů spořivých osob přijímal peněžitou i hmotnou podporu. Tím, že tuto okolnost přiznává a je si jí vědom, jako by (alespoň pro něj) ztrácela negativní podtext, ale pro jiné přesto může být dál přítomný…
Autor na mě působí jako optimista, který se s potížemi všeho druhu netrápí příliš dlouho. A to mu malinko závidím a moc přeju. Knížku hodnotím třemi hvězdičkami ne pro její obsah, který je namnoze zajímavý a dostává se pod kůži, ale pro formu, která není odbytá, ale ani literární. Je to jen můj pocit, ale bezprostředně po dočtení se mi zdá, že právě autorova matka Libuše by proti takovému stylu psaní měla největší výhrady, i když zrovna synovi by je nejen nesdělila, ale předem odpustila.
Název knížky jako by vznikl dodatečně a s obsahem příliš neladí – což ovšem nevadí :-). Co podprahově mrzí mě, je jakási samozřejmá bianco omluvenka, která knížku provází, ať už jde o motivy chování jednotlivých postav, anebo samotné zpracování. Michael Třeštík jako by v životě i tvorbě tančil, jak nejrychleji dokáže. Jako by to, že ještě něco může a smí, obhájilo, že někde jinde něco zapomněl. A jak jsem napsala o kousek výš, neodsuzuji to a naopak mu v jeho aktivním přístupu fandím. Jen jeho další knížky budu brát do ruky opatrně.

22 11.11.2022

Každopádně parádní nápad a úžasné zpracování.

Mám moc ráda způsob vyjadřování pana Třeštíka. Mám na panu Třeštíkovi vlastně ráda hodně věcí, které jsem se směla kdy dozvědět. A obdivuju jeho ženu.
Mám ráda osobní vzpomínkové knihy, které jsou zároveň obrazem určitého historického období. Vážím si uchovávání doteků toho, co až příliš rychle mizí z paměti.

Takže? Proč to teda zatím zní jako obhajoba, že nedávám plný počet nadšených hvězdiček?
Jsou mi blízké komentáře Roubas, ale taky DiskretniBarman a v zásadě i drobné postesknutí petunkav.

Dva lidé, kteří toho stihli opravdu hodně, v neklidném 20. století...
Úvodní deníky z fronty, které si psal mladičký legionář (co byl čerstvě uznaným muzikantem a skladatelem) podivně archaickým jazykem, jenž podtrhoval absurditu dění i konání, a posléze zcela "jiná" válka a statečná účast v odboji patřily k částem, které jsem četla s největším zaujetím a respektem. Bavily mě i drobničky z rodinných prostředí, dětství, mládí, studia...
Imponovala mi šíře zájmů, vědomostí i dovedností, které budily pozornost narůstajícího množství zajímavých lidí z nejrůznějších oblastí a zároveň jsem troskotala na výčtech jmen a jmen. Na jednu stranu bylo fascinující, s kým vším se dvojice v životě setkala, znala a něco žila, na druhou stranu už bylo jaksi únavné, že paní Libuši snad neminul muž, který by jí nebyl zcela uchvácen. Asi to tak bylo, jasně, ale jako by to zaujímalo až příliš mnoho prostoru. Určitě to byla žena mimořádná, ale nepochybně v ledasčem i jaksi tvrdá, a já "fandila" spíš otci Třeštíkovi ('starému muži s mladou ženou' jak stálo v jednom dopise), pro jeho ztráty, věrnost i slabosti.
Ocenila jsem, že se autor vyhýbá hodnocením, píše nezaujatě jak to jen jde, a než by tahal ze čtenáře emoce, uchyluje se ke svému osobitému křehkémi humoru.
A tak vznikla knížka /kronika, která nemusí sednout každému, ale určitě je pozoruhodná.

6 20.09.2022

Kniha mě velmi mile překvapila, vůbec jsem nečekala, že půjde o tak krásně napsaný a přitom zajímavý text. Pohltila mě.

19 26.08.2022

Ráda jsem se seznámila s příběhem autorových neobyčejných rodičů, hlavně osobnost maminky na mě udělala velký dojem. Úžasná žena. Za sebe knihu doporučuji.

6 21.08.2022

Krásně napsaná životopisná kniha o autorově rodině. Při čtení mi v hlavě běžela myšlenka, kéž by se podařil tak rozsáhlý životopis i o naší rodině. Na knize velmi oceňuji zapsaná přátelství a setkání s různými lidmi.

25 06.08.2022

Mám ráda životopisné knížky, kde se dozvídám i něco z historie doby, kdy se děj odehrává. Tady mi přišlo, že to bylo až moc podrobné a přesná data, kdy se kdo s kým setkal, to mi přišlo dost zdlouhavý. Co mi v knížce vzpomínek chybělo, tak byly nějaké fotky, když pan Třeštík sám píše, že v šuplícich po mamince byly fotografie, mohl nějaké vložit i do této knížky.