Lenka4 komentáře u knih

To snad ne! Chrabrý policista Andy se bojí duchů?! Při detailní pitvě děje by se objevilo několik slabých míst v logice, ale celkově jde o pěknou detektivku vhodnou obzvláště pro období zimních sněhových kalamit.

Kniha je jako ta díra. Okamžitě člověka vtáhne a nepustí ho, dokud si neprojde peklem osobních vazeb maloměsta a manipulativních sdělovacích prostředků až do úplného konce. Každá jiskérka naděje je ihned nemilosrdně uhašena a propad do temnoty se stále stupňuje. Tlak na čtenáře je na samé hranici únosnosti.

Rudolf Diesel možná svoji smrt ve vodách La Manche přežil, ale autor jeho příběh zcela zabil nudným a nemožně amatérským zpracováním.

Střídání vzpomínek vkomponovaných do uceleného představení soukromého i profesního života pana Čermáka s faktickými údaji o parametrech přehrad a průběhu jejich staveb včetně administrativní stránky, zaujme a rozšíří vědomosti o tomto oboru i naprostým laikům.

Identita pachatele pro mne zůstala skryta až do konce. Naštěstí vyšetřovatel překonal útrapy způsobené sobotním během, prohlížením nemovitostí na prodej a odpíráním si sušenek a všechna pivovarská tajemství úspěšně odhalil.

Tajemství výroby lékořice konečně odhaleno!

Některým povídkám lze vytknout přílišnou (a někdy opravdu jalovou) upovídanost, nehodnou lenivého člověka. Myšlenky většinou jalové nejsou, dokonce některé ani nelze považovat za zastaralé. Snad s výjimkou kapitoly o dětech, kde autor čtenáře varuje před nazváním mimina, jehož pohlaví mu není známo, „to“. Dnes by mohl narazit na extravagantní rodiče, které by naopak rozezlilo, kdyby dítko nazval holčičkou nebo chlapečkem. To stvořeníčko si přeci určí samo, kým nebo čím se cítí být.

Poeticky laděné letmé vzpomínky na lidi a místa, které si s odstupem času idealizujeme.

Zajímavé zločiny se odehrávají na anglickém venkově zalidněném svéráznými postavami. Zvláště vydařeným exemplářem je Harmony.

Autorka nasazeným tempem úspěšně maskuje chabou logiku některých událostí i myšlení hrdinů. Pátrání amatérských detektivů na vlastní pěst je dost rozčilující, obzvláště v častých situacích, kdy by se jim mohlo něco přihodit.

Myslím, že výčitky svědomí časem ztrácejí na intenzitě a po desítkách let by už chmelový strašák měl působit spíše otravně než děsivě. Leda by oběť začala pozbývat zdravého rozumu, což není případ Julie. Postrašit by si ale zasloužil korektor, aby byl příště při čtení textu pečlivější.

Těžkopádný sloh neumožňuje vklouznout lehce do děje. Dokola opakované charakteristiky postav rozmělňují děj, kterému se nedostává napětí.

Zdá se, že jednou z vlastností pana Welzla byla jistá vychytralost. Pomáhala mu překonávat všeliké nástrahy a trable, se kterými se setkával na nehostinném severu i v Evropě. Ostatně náčelník nemůže být naivní prosťáček.

Neoriginální nápad, povrchní zpracování. Zcela chybí zásadní informace, jak se ženy prvně zkontaktovaly. V reálu lze mít pochybnosti o úspěšnosti provedení vražd, zejména té na lodi.

Vyšetřovatelé by potřebovali školení o týmové spolupráci a kapitánovi by spíše než návštěvy fary prospělo uchýlit se na čas do klidného nervového sanatoria. To, jakým způsobem ústřední dvojice jedná, je dost nepochopitelné. V porovnání s předchozími příběhy z řady u tohoto nelze hovořit o poklesu kvality, ale přímo o jejím úpadku.

Otravný vyděrač mohl tušit, že na něj někdo vezme jed. Ale jak k tomu přijdou chudáci kocouři? Ti představují snad jediné milé a sympatické postavy v celém příběhu..

Kniha přináší rozporuplné pocity. Chvilku se tváří jako dívčí románek, pak si hraje na tajemno, vydává se do historie, parodii připomíná vytahování kostlivců a někde v koutě skomírá detektivka. Napětí se autorce vykřesat nepodařilo, spíše vzbudit prázdninovou náladu, kdy je člověk příliš líný nad příběhem přemýšlet.

Celkovému ponurému ladění dominuje negativní psychické rozpoložení vyšetřovatele řešícího své osobní problémy. Škoda, že není více prostoru věnováno sousedům v domě, kde žila oběť. Příběh by byl barvitější. Vysočina rozhodně není tak depresivním prostředím, jak by se z knihy mohlo zdát.

Představa, že bychom krom vlastních hříchů ještě životem vláčeli viny svých předků, je dost šílená. Každý zodpovídá jen sám za sebe, minulost změnit nelze. Otázka je, zda se do ní vnořit a pátrat. Některá zjištění mohou totiž zvědavce uvrhnout do ještě větší deprese. V každém případě je třeba věnovat velkou pozornost výběru terapeuta.

Poučení zabalené do bajky či drobného příběhu se lépe a nenásilně usadí v paměti.