Lenka4
komentáře u knih

Myslím, že v praxi by se vyšetřovatelé od počátku nezaměřili výhradně na účastníky kurzu, z nichž někteří viděli oběť prvně a naposledy už před několika týdny, ale pokusili by se získat výpovědi štamgastů či sousedů v bydlišti. Nicméně příběh se čte dobře.


Pěkně zpracovaná vzpomínková kniha může být pro každého inspirací k podobnému počinu.


Každý region má své specifické problémy, jejichž kořeny nejsou všeobecně známy. Zpracovat románovou kroniku tak, aby obsahovala vše podstatné z historie a přitom čtenáře opravdu zaujala, je dost obtížné, ale záslužné. Pokud se dílo dobře podaří, jen tak nezmizí pod prachem zapomnění a na Ostravsko-Karvinsku ani pod vrstvou prachu uhelného.


Škoda, že kniha nevyšla dříve. Vyprávění o totálním nasazení na práci v doku pro ponorky v Norsku jsem slyšela od přímého účastníka, teprve nyní se však dozvídám širší souvislosti. Bohužel, už si s ním nemohu o tématu zasvěceněji povídat.


Kniha má hodně kolísavou úroveň. Pěkné pasáže se střídají s úlety, jimž dominuje Sinatra. Výsledný dojem je tak dost rozpačitý.


Forma knihy není šťastně zvolena. Každý oddíl tvoří obecný historický úvod, životopisy osobností a rozhovory s nimi. Informace v životopisech a rozhovorech se však opakují. Zpovídaní pánové většinou prošli stejnou cestu, proto jsou si i jejich zážitky velmi podobné. Osobitější výjimkou je Karel Vaš. Prostor věnovaný každému jednotlivci není velký, neumožňuje proto detailnější seznámení s každodenní realitou pracovních táborů. Nejdrsnější svědectví tak vydává až závěrečný článek Ludvíka Kellnera.


Autorka ukazuje anglický venkov zbavený veškeré romantiky. Příběh připomíná skládačku, jejíž poslední článek zaklapne v samém závěru knihy. Jen nevím, proč překladatelka někdy uvádí název domu Stará bouda a jindy Stará chata.


Život je pouze napoprvé. Odvíjí se kontinuálně, nejde se vrátit do nějakého bodu a zkusit jinou cestu. Každý se musí přizpůsobit změněným podmínkám a poprat se s problémy, které ani nemusí být zdravotního rázu. Nikdo své nitro jen tak novinářce neotevře. Výsledkem její práce jsou proto jen sterilní rozhovory.


Idylická detektivka. Až na ty komáry. Ovšem jejich využití pro vypuzení hostů je velmi chytré.


Výlet do minulých životů je velkým lákadlem, ale zároveň i značným rizikem. Křehké lidské duši může poznání přinést dvojnásobnou tíhu, aniž by jí pomohlo a ukázalo východisko z aktuálních problémů. Zapomnění při vstupu do nového života má svůj význam.


„Dobře, že rodiče nevědí, že za chvíli půjdu do boje, velmi by se o mne strachovali. Jistě i tak mnoho nocí nespí a myslí na mne a já nemohu pomoci jim ani sobě. Z té mé bezmocnosti je mi smutno, velmi smutno. Říkalo se nám „Každý strůjcem svého štěstí a fatalismus je nesmysl“. Věřil jsem tomu, ale je to skutečně pravda i dnes? Kdybych se mohl svobodně rozhodovat, vybral bych si takový úděl já nebo kterýkoli z těch, kteří tu se mnou leží? S nákladem jako soumar pochodovat kilometry těmi špinavými městečky a vesnicemi, o hladu a žízni, v horku a prachu a spát na zemi nebo na hnoji? Přitom se nechat štvát a střílet jako lovná zvěř? Ovšem mohl jsem odmítnout jít na frontu, ale pak bych šel – opět proti své vůli – na popraviště.“


Myslím, že všechno to přemísťování mrtvol postrádá logiku a v praxi by bylo těžko proveditelné.


Šité horkou jehlou. Jediné, co se místy podařilo, je úspěšné přenesení hrdinovy deprese na čtenáře.


Dlouhé popisy evokují poklidnou atmosféru venkova skýtajícího letmým pohledem jen málo rozptýlení. Zdařile jsou vykresleny sny mladé Emy, tak podobné snům většiny dívek. S nimi v mysli je někdy těžké přijmout realitu všedního života a najít spokojenost s málem. Cesta za prchavým štěstím, kterou si Ema zvolila, však také není uspokojivou náplní života.


Drobné odkazy a odbočky, které autor do textu přilepil s tím, že s daným místem také souvisí, nejsou s hlavními příběhy příliš konzistentní. Delší děje však v sobě nesou atmosféru staré Malé Strany s nádechem idylické romantiky. Přesně takové, jakou si představujeme při prohlížení dobových fotografií, které kniha přináší v hojné míře. Mnohé popisované události nejsou obecně známé a svým přesahem do současnosti přinášejí i nové informace o událostech a obyvatelích této částí Prahy.


Nebezpečí, které tato kniha přináší, spočívá v tom, že zvědavý čtenář knihu na rozdíl od domácích prací neodloží, dokud ji nedočte až do konce.


Skladba ukolébává posluchače dvěma opakujícími se základními motivy. Vzruch nepřinášejí ani drobná vykročení z všednodennosti, neboť jsou hrána ve stejné tónině.


Autor otevírá staré případy, aniž by měl v ruce nějaká nová fakta k jejich řešení. Předkládá jen některé informace vytažené ze spisů, popis děje působí nepřehledně až zmateně. K nedobrému pocitu z odbyté knihy přispívá i množství gramatických chyb.


Patrně se jedná o pokus o román na faktických základech. Ty se autorce daří celkem dobře do textu vkomponovat. Pokud podklady nemá, na půdě fantazie si počíná dost bezradně. Takže způsob opuštění lodi a případný následný život nebožtíka si čtenář musí domýšlet sám. Velký prostor je v knize věnován cestovatelově sbírce starožitností. Škoda, že není k dispozici její současné odborné zhodnocení, zejména zaměřené na to zda a v jaké míře obsahuje falza.


Konstrukce s děním kolem vražd je hodně šílená. Bez ní by to byl slušný psychologický román z prostředí psychiatrické léčebny.
