Lenka4
komentáře u knih
Legenda o Bílé paní, Matka kopce
Marie Kubátová
Originální styl obou novel klade na čtenáře větší nároky. To však bohatě odměňuje zážitkem z objevování niterných pocitů hrdinů a jejich proměny.
Červený obr
Tereza Bínová
Čím méně slov narušuje prázdnotu, tím větší prostor zbývá pro vlastní interpretaci.
"Jíst syrovou olivu
je hrozné."
Říká si obr, pod nímž se rozpadly hliněné nohy. Tak si dá angrešt, nebo raději měchuňku, či ještě lépe srstku. Byla to bílá perla, o kterou si ulomil zub. Zčervenal zlostí. Kdyby mi bylo osm let, tak bych se to snažila zrýmovat.
Hanbinec v domě hrůzy
Kristýna Pivodová
Se zpracováním kriminálních případů si autoři moc práce nedali, občas se dokonce opakují.
Vše o mé dceři
Kim Hjedžin (p)
Majetnická matka nesnášející snachu na korejský způsob. Myslím, že obdobně by se chovala, kdyby měla syna a on si přivedl ženu dle vlastního výběru. „Ta holka“ by si zasloužila svatozář, což se o dceři říci nedá. Její postava je hodně nedotažená. Zato pohled do léčebny seniorů vyznívá velmi realisticky.
Nepečené dezerty Kateřiny A.
Andrea Čekanová
Psychopatovy skutky mimo domácnost působí hodně zveličeně, což ubírá příběhu na zdání reality. Přitom důvody soužití s tyranem jsou ukázány velmi dobře od samého počátku vztahu. Rovněž tak uvažování Kateřiny i její obavy svěřit se. Smutné je, že pokud oběť nenajde opravdu silnou oporu, která jí uvěří a bude pomáhat, těžko se sama z takové situace dostane. Zbavit se úplně strachu z tyrana snad ani nejde a utéci před ním na konec světa při dnešních komunikačních možnostech také nemusí být úspěšným řešením. Co tedy dělat?
Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Příběh připomíná skalní bludiště, ve kterém se částečně odehrává. Je spletitý, občas končí ve slepé uličce, či se objeví nečekaný pohled. Když se bloudící čtenář s úlevou nakonec ze skal i z příběhu vymotá, nemá už sil procházet celou cestu znovu a pečlivě sledovat, zda vše v ději do sebe opravdu zapadá.
Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
Pěkné postřehy o chovu i chování psů a koček. Po desetiletích, která uplynula od napsání knihy, jsou vidět změny, ke kterým v přístupu k těmto domácím společníkům došlo. Ovšem třeba zamyšlení nad chovem psů z hlediska módnosti plemen je aktuální i dnes. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy na ulici viděla erdelteriéra. Oko potěší velmi zdařilé ilustrace.
Doktorka
Francis Roe
Lékařské prostředí bez příkras. Širší záběr románu umožňuje sledovat více problémů, které musí řešit mladá lékařka vstupující do mužského prostředí. Dovedu si představit, že podobné nátlaky od farmaceutických firem nejsou jen americkým specifikem.
Šlapací ponorka
Vladimír Bernášek
Výborné čtení pro navození dobré pohody. Nejen velké příběhy zaujmou. I všední dny přinášejí řadu námětů k přemýšlení a vzpomínkám.
Pařát smrtky
Jan Bauer
Škoda, že si smrtka Blasia neodnesla. Měli bychom jistotu, že už ani omylem nesáhneme po knize, v níž místo očekávané napínavé historické detektivky bude mnich neustále přemýšlet o svém milostném životě a hledat podnik, kde za něj někdo zaplatí pití.
Klášterem obchází ďábel
Jan Bauer
Dle názvu by se mohlo jednat o nervy drásající horor. Naštěstí tomu tam není. I přes značný počet nebožtíků se jedná o celkem poklidné čtení. Takže i během závěrečného velkolepého líčení událostí v kostele je možné přemýšlet nad tím, zda se porážením dubových kostelních lavic prchající sám zbytečně nezdržuje a představovat si hýbající se rakev.
Transplantát
Leonard S. Goldberg
Napětí zcela chybí, postavy jsou téměř bezduché loutky, které odehrají svoji roli a zmizí ze scény, aniž by je kdokoliv postrádal. Děj je předvídatelný a místy připomíná parodii. Škoda že autora nenapadl efektní závěr - vrácení ledviny na původní místo.
Velký, nepochopitelný hlad
Thomas Bernhard
Náměty povídek jsou dobré, ale jejich zpracování provází jistá bezradnost. Postavy nemají sílu vzbudit emoce.
Dybuk a ďábel
David Jan Novotný
Kniha má jedinou chybu – obrázek na obálce. Budí dojem, že obsah bude tuze vážný, drsný, na nervy neblaze působící. Netřeba se ale báti. Jedná o čtení milé, laskavé, trochu dojemné, chytré, nápadité, vtipné, ba dokonce i třeskutě veselé (např. když se tři smrťáci hádají o nebožtíka).
Jezero
Bianca Bellová
Dost chatrný příběh, jehož některé části postrádají logiku. Není jasné, co chce autorka čtenáři sdělit. Krom poukazu na dopady hospodářské činnosti na ekologii. O řešení jí ale nejde, stejně jako k ekzémům lhostejnému obyvatelstvu.
Moje paličaté IQ
Stanislav Rudolf
Pěkná připomínka života na sklonku socialismu a v počátcích 90. let minulého století, kdy se do podnikání pouštěli i různí podnikavci bez skrupulí.
Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Povídky mají lehce posmutnělý nádech, třebaže je jejich vyznění vesměs optimistické.
Nepláče, zpívá
Amélie Sarn-Cantin
Studené, nehezké čtení, zahalené v oblacích cigaretového dýmu a neřešeného traumatu. Pokud se člověk necítí dost silný, aby řekl neřádovi pravdu do očí (v bdělém stavu), měl by ho vytěsnit z mysli a zcela se od něj odpoutat. Jinak si zbytečně dál ničí svůj život.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Autorka má evidentně velmi racionální pohled na svět, proto se rozhodla, že šeptuchám žádnou reklamu dělat nebude. Vylíčila je tak, že se čtenář diví, jak za nimi vůbec mohou lidé do zapadlého kraje zoufalců jezdit. Roztěkaný styl psaní má možná maskovat skutečnost, že kniha je tak nějak o ničem.
Třináctá komnata
Vladimír Neff
Výborný psychologický román zalidněný svéráznými postavami plnými duševního neklidu, či neklid u druhých vzbuzujícími.