Kníška Karla Kryla

Poezii nevyhledávám, ale Krylovo texty mám ráda a tak jsem si vychutnala tuhle kratičkou sbírku s chutí. Verše, které znám ve zhudebněné podobě jsem díky tomu procítila podstatně silněji.
"Přílišná oddanost ideálům končívá tím, že v rámci boje za potírání alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek."
"K výkazu ztrát připište sebe, že jste jen couvali mlčky a kvapně,
za to když brát chtěli vám nebe, že jste jim kývali, Bože tak trapně!"
"Co řeknou ty dámy co sedí tu s kukátky, tehdy až o pravdě zakážou hrát?
Vím budou zas ochotně poslouchat pohádky o tom, že pravdy je třeba se bát!
Co řeknou ti všichni kdož dnes ti tu tleskají tehdy až mocní ti umlčí hlas?
Zas budou jen tančit jak jiní jim pískají, hopsat tak dlouho až zlámou si vaz!"

Texty Karla Kryla jsou nadčasové. Nebyl poplatný žádné době a v mnoha směrech byl až vizionářský. Škoda, že musel tak brzy zemřít. I když mnohým politikům to asi přišlo vhod...

Krásné. Hladivé. Burcující. Dojímavé. Těžké. Co více dodat k básním Karla Kryla? Možná mě děsí, po jak dlouhé době jsou aktuální. Ti, co mu vyčítali přílišný pesimismus změn ve společnosti, mohli by si toto přečíst. A porovnat. Jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.

Velmi zajímavé čtení. Přestože kniha nemá příliš stran, nedá se číst rychle - nad každou básní je třeba se zamyslet. Některé jsou složitější k pochopení, jiné jsou jasné hned na první přečtení. Kniha sice asi není pro každého, ale já jsem si její čtení užila, obsahuje jak něco romantického, tak vlasteneckého a pacifického.

Tyto verše a myšlenky v nich obsažené nepřestanou být nikdy aktuální. Zvláště v dnešní době. Byl jste moudrý člověk, pane Kryle.

Mučivo znepokojivé, mučivo pravdivé a mučivo aktuálne - aj to je Karel Kryl dnes, rovnako, ako bol pred 40-timi rokmi. Umocnené tým, že som pri čítaní zároveň počúval hudobné stvárnenie a neostáva iné, ako ticho skloniť pomyselný klobúk. Bravo - no chýbate tu i dnes...

Kdykoli si čtu v knihách a hlavně kdykoli slyším písně Karla Kryla, mám husí kůži, zvláštní tlak u srdce a často i slzy v očích. Tento pokrytectvím neposkvrněný vlastenec má navždy své místo v mém srdci. Je fascinující, jak je spousta jeho textů stále aktuálních.

S úsměvem mudrce
si vlastní kapsy plnit
Dát ruku na srdce
a jako had se vlnit
Rozmlouvat o právu
a bezprávím se živit
Nadávat na slávu
a pro slávu se křivit.

Patřím k lidem, kteří si myslí, že mu puklo srdce žalem, když viděl, co se tady po naší "slavné" sametové revoluci začalo dít :-(

I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku k nedůvěře.

Už nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděční dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce ...

- jak pravdivé tenkrát a alarmující právě dnes !!!

I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne - nejsme na kolenou
Ryjeme držkou v zemi !

Člověku je z těchto veršů vskutku úzko právě proto, jak jsou pravdivé :-(

Čest věčné památce Karla Kryla !!!

Naprosto nepřekonatelný textař a hudebník, Jeho nahrávky nás doprovázejí v autě a nedávno mě rozesmál syn, který jel s námi v autě a u písničky Morituri te salutant si s námi zpíval Cesta je tér a prach a udusaná hlína....
Tohle prostě přežije do dalších generací a Krylovi to z celého srdéčka přeji, zaslouží si úctu nejen naší ale i budoucích generací.

Nevěř ostnatému drátu, byť se stokrát tvářil jako stonek růže

Kníška, ve které najdete úžasnou tvorbu tohoto skvělého folkaře, jehož písně jsou nadčasové a i dnes aktuální. Písně romantické, protiválečné, vtipné, ale hlavně textově fantastické. Jeho nejznámějši Bratříčku zavírej vrátka, Veličenstvo kat, Anděl, Salome, Bílá hora a mnohé další, při kterých vám bude znít v hlavě jeho hlas a budete si tyto písně podvědomě zpívat s ním.

Byl hrozný tento stát
když musel jsi se dívat
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo
Poručili dětem
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat

Mě osobně v této sbírce zaujaly i jeho méně známé texty, které když pomalu čtete a necháte na sebe působit, tak vás pohltí svou syrovou realitou. Karel Kryl byl jedním z našich nejlepších zpěváků, který svou tvorbou přesahuje několik generací.

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periférií
Tančila na provaze trolejí na konečné
nekonečně dlouhý svlékací tanec
odkládajíc
plot po plotu
komín po komínu
zeď po zdi
čenošedé šaty
a vyprávě mi o lidech
kteří pro oči nevidí

Srdcovka.

Přílišná oddanost ideálům končívá tím, že v rámci boje za potírání alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.
Texty burcující, vtipné, varovné, hravé, pozapomenuté i notoricky známé, jejichž melodie se uhnízdí v hlavě.
Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína

Mé radosti a smutky, mou duši, pýchu a protesty, mé mládí.... to vše KK ovlivňoval, toho všeho se dotkl. Mně a generaci mé i dřívější KK dával odvahu i naději. Písně KK jsou jednoduché, a přitom tak hluboké. Dnes takřka nemožné, neb slovo se skutečnou váhou jen obtížně hledá cestu v průtrži twitterových, FBových či novinových článků. Člověk dnes slova neváží, neskrývá významy a myšlenky do metafor, pluje po povrchu a zkracuje do hesel s úderností pokud možno ocelového kladiva. S odchodem KK nastala doba absolutního verbálního expresionismu, a právě proto jeho písně neztrácí své kouzlo a přitažlivost. Člověk dnes, podobně jako dříve, zažívá lidské nespravedlnosti, byť k omezování svobod slova a pohybu už nepotřebuje Ústřední výbor strany (té jediné, co si uzurpovala vládu), ale většinou jen sám sebe. Dříve bylo zřejmé, kdo představuje dobro a kdo zlo. Dnes je důležité, kdo se jak dobře má. A přece právě dnes opět vyvstává duch KK. Jeho písně jsou vybroušené jazykové perly. Nikoho neurážel, nikomu nenadával, jak je dnes zvykem. A přece uměl strhnout lid. Býval to fenomén, býval svůj a jeho odkaz je nesmrtelný.

„Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy,
Poslové noci, která do zad bodá dýku,
Tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi,
Však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků,
Však díky za železné holubičky míru
A díky za polibky s chutí hořkých mandlí,
V krajině přelíbezné zavraždili víru,
Na cestě rudé šípky jako pomník padlých.....“

Dějiny se opakují a my jsme nepoučitelný.

Opět děkuji čtenářské výzvě, že jsem si mohla připomenout tohohle úžasného básníka a písničkáře. Pravda je, že při čtení v hlavě zní kytara a Krylův nezaměnitelný hlas.

Srdcovka pro zralé ročníky.
Některé verše zůstaly v době minulé, některé mají přesah do budoucna.
A k některým si okamžitě vybavím melodie, kytaru, oheň a letní večer.

... Salome
netanči nechceš-li
Salome
hosté už odešli
Jenom roj komárů
dopíjí z pohárů
krůpěje vína ...

Folkař jsem nikdy nebyl, ale Krylovy písničky se mi líbily na první poslech. O to víc, že tehdy měly příchuť zakázaného ovoce.
Karel Kryl byl malý postavou, ale velký svým hlasem a srdcem. Škoda, že odešel tak záhy, a zklamaný ze svobody, na kterou tolik let čekal!

Kníška Karla Kryla.

Název knížky, který každého na maličký okamžik zarazí:
"Jéé, tam je chyba.."

Tuhle knížku jsem si v roce 1990 nesla hrdě domů.
Jeden z mých skvostů.

S L E Č N A P E R I F E R I E

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
a prst po prstu
závoru po závoře
líbal jsem jí ruce
Sypala z rukávů déšť
a gulášovou vůni
a rezavé plotýnky z páteře kamen
a kameny
a louže
a na xylofon pražců
domovním klepadlem vyťukávala voňavou
melodii noci

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií ulicí
a noční ptáci sezobávali nepatrný zbytek hvězd
a karfiól
a sasanky
a ulice plakala z děravých okapů
blátěné slzy
aby si zaběhlá psiska mohla umýt nohy

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Měla dlouhé nehty
pod něž si ukryla
šlápoty myší
a kroky polopanen
a páternoster
a šelest
a když už neměla ani trochu místa
kam by schovala zaprášenou trávu
sedla si se mnou před kostel
a poslouchala vlaky
a stařeny o holích
o berlích
o velikonočních nedělích hovořících
o zmrtvýchvstáních
A stíny slečny Periferie visely na zdech
dlouhými stínovými nehty
zaryty do oprýskané omítky
a zvětralých říms
a roztouženýma očima osleplých oken
hleděly na rubín semaforu
jejž slečna Periferie rozsvěcí kvečeru
na pozdrav bdícím bláznům

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Tančila na provaze trolejí na konečné
nekonečně dlouhý svlékací tanec
odkládajíc
plot po plotu
komín po komínu
zeď po zdi
černošedé šaty
a vyprávěla mi o lidech
kteří pro oči nevidí
a kteří nikdy - pro oči - neuvidí
a na úplně nový
světle zlatý nápěv
zpívala mi píseň
pro moje děvče

Karel Kryl je pro mne osobně zásadní a (troufám si říci) i životní autor. Naprostá virtuozita a genialita. Myslím, že skrze něj mohou mnozí lidé najít cestu k poezii. Až při čtení jeho veršů poznává čtenář hloubku slov, která mu při prostém poslechu jeho písní uniká. Není však jen velkým básníkem a hudebníkem, ale i velkou osobností českých dějin.

Karel Kryl je pryč - ale jeho tvorba tu zůstala....

Mezi mé nejoblíbenější patří Nevidomá dívka :

" rukama dotýká se květů a neruší ji motýli ...."

A také :

Nechej ho spát .... " s otvorem ve spánku volání skřivánků neuslyší ...."

Anebo :

Píseň neznámého vojína :

Nejlíp je mi
když kočky na hrobě
v noci se mrouskají
ježto s těmi
co střílej po sobě
vůbec nic nemají....

Kníšku mám nějakou chvíli doma, postupně do ní nahlížím a říkám si :

" Nevěř ostnatému drátu, byť se stokrát
tvářil jako stonek růže ...."

Když je básník i zpěvákem, je to geniální souhra. A když ty texty mají duši a básník charisma, je to Karel Kryl. Nadčasové dílo!