Lenka_J - Příspěvky

Harry Potter – Filmová kouzla (druhé, doplněné vydání)Harry Potter – Filmová kouzla (druhé, doplněné vydání)B. Sibley

Přiznám se, že na první pohled mě zaujala knížka především z vizuálního hlediska a toho, že bych mohla mít svůj vlastní dopis z Bradavic, Pobertův plánek a další spoustu věcí. u kterých jsem po prvním spatření konstatovala, že bez nich jednoduše nemůžu nadále plnohodnotně existovat. Na druhý pohled, když jsem se do knížky skutečně začetla, jsem zjistila, že nabízí mnohem mnohem více než jen tyto skvělé rekvizity. Nabízí totiž jedinečný pohled do zákulisí natáčecího procesu, o kterém jsem zjistila, že nemám ani zdaleka ponětí, jak je náročný. Od poznámek producenta, přes poznámky herců, po samotné vytváření kulis a rekvizit pro film, všechno je nesmírně fascinující a až neuvěřitelné. Veškerá obdivuhodná práce tvůrců filmů na mě v konečném důsledku působila stejně záhadně jako samotný svět magie, protože po přečtení knížky nechápu, že takto do nejmenších detailů byli schopní během, dá se říci jednoho roku, vytvořit každý z filmových dílů. Takže klobouk dolů jak tvůrcům knížky, která je fascinující po obsahové i po vizuální stránce, ale i tvůrcům filmů, kteří obohatili nejen mé dětství, ale i mé post-dětství a stále mě nepřestávají ani po letech udivovat.

01.01.2015


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJ. Jonasson

Švédský Forrest Gump, který místo běhání vyhazoval do vzduchu mosty a všechno, co bylo potřeba. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale od setkání Alana s generálem Francem stály ty flashbacky za to. A hlavně od té doby, kdy se začaly čím dál víc prolínat a zmiňovat i v té současné dějové lince.
Celkově se jedná o nesmírně chytře napsanou knihu. Ale je třeba chápat souvislosti, bez znalostí průběhu španělské revoluce, korejské války, ale hlavně průběhu Studené války, asi spousta věcí a vtipů vyzní do prázdna. A samotná postava Alana je prostě dokonalá, chlapík, který nemá rád politiku a přesto do ní promluvil více než kdokoli jiný. Jeho hlášky o Stalinovi a dalších významných osobnostech a událostech mi budou ještě dlouho znít v mysli. Nejraději bych je tady rovnou vypsala, ale místo toho jen doporučím všem, které baví historie a mají rádi na jedné straně chytrý a na druhe straně naprosto absurdní humor, aby si to sami přečetli a mohli se při mnoha pasážích od srdce zasmát.

31.12.2014


Temné koutyTemné koutyG. Flynn

Mé první a určitě ne poslední čtenářské setkání se současnou královnou thrillerů, Gillian Flynn, proběhlo velice intenzivně, což znamená, že jsem Temné kouty přelouskala za necelých dvacet čtyři hodin. Těch důvodů, proč jsem nebyla schopná se od knížky odtrhnout, je mnoho, ale tím hlavním je pro mě bezesporu um spisovatelky, která si se čtenářem výborně pohrává a servíruje mu neustále novou a novou dávku napětí, nové zauzlení příběhu, nebo naopak rozuzlení některé jeho části. A tak se přiznám, že se ji po celou dobu dařilo mě mást, hrát si s mou myslí a držet mě v napětí téměř až do poslední strany.
Co se mi na knížce líbilo, byly postavy, všimla jsem si, že spoustě lidem vadilo, že v příběhu nefigurovala prakticky ani jedna vyloženě kladná a obecně sympatická postava. Mě, jakožto příznivce příběhů, které nejsou černobíle vykresleny, to potěšilo. Protože ani ve skutečném životě nikdo nejsme dokonalí a stejně jako hlavní postavy v Temných koutech i my občas v myšlenkách zabrousíme do svých temnějších zákoutí, i když samozřejmě v porovnání s hlavní hrdinkou budou mít jiný nádech, a možná, že právě proto mi například postava Libby byla sympatická. Že není dokonalá, že po její návštěvě si člověk musí zkontrolovat, jestli mu nechybí rtěnka, ale přesto mi její povaha přirostla k srdci, i díky tomu, že se tak nějak vymyká takovému klasickému modelu oběti. Celkově si myslím, že se autorka skvěle vyhýbá jakýmkoli stereotypům, čemukoli, co bychom znali z dalších desítek thrillerů jak knižních nebo filmových. Bez klišé, napínavé a naprosto pohlcující, to byly alespoň pro mě Temné kouty.

28.12.2014


Papírová městaPapírová městaJ. Green

Čtenářům, kteří podnikli výlety i do předchozích příběhů Johna Greena zajisté neunikne jistá podobnost Papírových měst s Hledáním Aljašky, ale obě dvě knihy jsou si tolik podobné a zároveň tak jiné. Stejně jako v předešlých knihách i zde se objevuje sympatický Greenův humor, který je plný metafor a odkazů, sympatické postavy, které nepůsobí vyumělkovaně a dokonale, ale naopak velice lidsky, takže jsem měla pocit, že celou cestu za poznáním, za přátelstvím, za láskou, podnikám spolu s nimi. Velice se mi líbil i koncept celého vyprávění, mám ráda postupné indicie, při kterých můžu sama postupně skládat puzzle, které po dočtení dají nádherný obraz, který mám ještě po dlouhou dobu problém dostat z hlavy. Nehledě na to, že celý nápad s papírovými městy je dokonalý a nutí k zamyšlení. Rozhodně všem, kterým se líbila předešlá díla tohoto skvělého autora, můžu jen a jen doporučit.

25.10.2014


Oranžová je nová černáOranžová je nová černáP. Kerman

Na vydání české verze knížky jsem se těšila od doby, kdy jsem první sérii seriálu, kterému kniha posloužila jako námět, zkoukla během pár dnů. Mírným překvapením pro mě bylo, že seriál sice skutečně z autobiografie čerpal, ale mnohem jinak než jsem čekala. Líbilo se mi odkrývat střípky ze seriálových postav v těch skutečných, ať už šlo o inspiraci jménem, určitou příhodou, vlastnostmi. Ale nutno podotknout, že televizní zpracování žije naprosto svým vlastním životem a nelze tak očekávat, že bude čtenář svědkem přenesení všech psaných vět na plátno, spíše naopak. Samotná Jenji Kohan se nechala slyšet, že se samozřejmě seriál knihou inspiruje a to hlavně ze začátku poměrně hodně, ale postupem času se z něj stává úplně jiný příběh.
Samotná kniha se mi líbila především v tom, že se její autorka při psaní neutápí v kajícných slovech, ale vše přijímá tak, jak je. A s tím se pojí i to, že její vyobrazení života ve vězení vyznělo velice reálně, odlehčeně a rozhodně čtivě.

23.10.2014


19841984G. Orwell (pseudonym)

Cítím se poněkud barbarsky, že u nejdůležitějšího antiutopistického díla přemýšlím, jestli mu dát hvězdičky tři nebo čtyři. Nevím si rady, jak ohodnotit knihu, která vyobrazuje totalitní svět v té nejextrémnější podobě a zobrazuje ho naprosto dokonale. To, jak George Orwell popsal tento utopistický svět obdivuji, vše mělo své místo, vše bylo dotaženo do nejmenších drobností, líbila se mi teorie třech hlavních regionů, kde se možná inspiroval taktéž velice zajímavou avšak reálnější teorií geopolitika Spykmana. A s těmito superlativy bych v otázce myšlenky knihy, jejího významu, mohla jen pokračovat. Problém u mě osobně nastává v samotném stylu knížky, obvykle moc nemusím popisné části knih, v tomto případě to bylo přesně naopak. Popis společnosti a světa mě udivoval, ale samotné vyprávění postav mě nechalo poměrně chladnou a postupem času mi připadalo, že se spousta věcí opakuje. Je to možná z části i problém toho, když člověk čte knížku, o které už předem ví až moc. Každopádně to nic nemění na tom, že obsah a myšlenka knihy jsou skvělé, až je to děsivé a že rozhodně stojí za to si knihu přečíst.

03.10.2014


Nejsem jako vyNejsem jako vyJ. Picoult

Netradiční detektivka, kde dle mého nejde až tak o rozřešení případu, i když stejně jako Jacob, i autorka postupně odhaluje malé nápovědy, které si člověk poskládá dohromady počas čtení. Ale hlavní doménou knížky pro mě jednoznačně byla jednotlivá vyprávění z pohledu velice reálně vykreslených postav. I když zrovna u vyprávění Jacoba jsem občas měla pocit, že byly používány věty, které by člověk s Aspergerem neřekl, v několika případech se tam objevily dokonce i metafory, těžko říct, jestli se však objevily i v originále nebo to bylo překladem. Rozhodně šlo o velice zajímavou sondu nejen do života člověka s Aspergerem a umožnění náhledu na svět jeho očima, což mě osobně vždy fascinovalo. Co pro mě bylo však ještě zajímavější, a s čím jsem se v knihách do této doby zase tolik nesetkala, byl pohled z druhé strany, tedy od lidí, kteří s Jacobem žili a nebo se s ním setkali v průběhu příběhu. Ať už to byla Jacobova rodina v čele s mámou, která by pro svého syna udělala cokoli, ale často zapomínala na potřeby svého druhého syna, který to moc dobře pociťoval, nebo právník, který se nikdy s člověkem s Aspergerem nesetkal a postupně si zvykal na vzájemnou komunikaci. Jednoduše všichni působili reálně, kdyby mi někdo řekl, že je to napsané podle skutečného příběhu, tak bych tomu asi neměla problém uvěřit. Takže klobouk dolů spisovatelce, nejen, že je kniha napsaná neskutečně čtivě, ale jde vidět, že si dala velkou práci se zkoumáním rodin s Aspergerem a rozhodně to přineslo své ovoce (jsem ještě tak ponořená do příběhu, že mi ihned na mysl vyvstala pomyslná reakce Jacoba, že je nemožné, aby zkoumání rodin přineslo ovoce, přeci lidem na hlavách nerostou pomeranče ani citróny...).

26.09.2014


SiloSiloH. Howey

Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se do Sila začetla, ale i přes to, že jsem knihu odkládala v mnohem častějších intervalech než je u mě zvykem, jsem to vzdát nechtěla. A teď jsem za to neskutečně ráda, protože ze stránky na stránku, když jsem do tajů Sila pronikala více a více, jsem zjistila, že se čtením nemůžu přestat a nutně potřebuji vědět, jak to bude pokračovat. I přes pomalejší rozjezd se autorovi podařilo stupňovat strhující atmosféru. Veškeré náznaky, drobnosti, které se objevují už od začátku knihy, mají svůj smysl a dohromady dávají spletitou mozaiku Sila, která se postupně čtenáři odkrývá a alespoň já jsem se po čas čtení neubránila vytvářením všemožných teorií ve své hlavě, což jen dokazuje, jak se mi celý příběh dostal pod kůži.

05.09.2014


Christiane F. – Můj druhý životChristiane F. – Můj druhý životC. V. Felscherinow

Jako asi každého, kdo tuto knihu četl, i mě zajímalo, jak pokračuje život Christiane F., ženy, o jejímž osudu jsem četla před mnoha lety. V tomhle ohledu to mé očekávání splnilo a rozhodně nelituji času stráveným nad čtením dalších eskapád Christiane, i díky tomu, že je to psané čtivě a zvědavost, co bude pokračovat, mě nutila číst pořád dál a dál. Nicméně bylo pár věcí, které mi na knížce vadily a díky nimž jsem i přes čtivost musela hodnocení snížit. Jednou z nich je to, že časový úsek, který je popisován, je poměrně dlouhý a chvílemi jsem se naprosto ztrácela a nebyla jsem schopná si zařadit jednotlivé kapitoly nebo jejich úseky do časového období. K tomu přispívá i fakt, jak už tady bylo v komentářích zmíněno, že styl psaní je zvláštní, často jsem měla pocit, že čtu příběh patnáctileté holky a ne dospělé ženy, nevím, zda to bylo úmyslné nebo jen Christiane taková je. Osobně jsem měla mnohem větší problém její život po vydání knihy pochopit. Na jednu stranu samozřejmě moc dobře vím, že psychika každého člověka je jiná, že každý reagujeme na situace jinak a že neexistuje nic jako vyléčený závislý člověk. A rozhodně nejsem typ, co by někoho odsuzoval. Ale chvílemi mi vadilo neustálé obviňování a především moralizování ohledně výchovy dětí, které je prezentováno způsobem, že jen její metody byly správné a ostatní jsou hodné odsouzení. Ale to všechno asi k "dítěti ze stanice ZOO" prostě patří a já jsem ráda, že jsem mohla do jejího života po letech zase nahlédnout.

09.08.2014


Listy z Brabantska a FlanderListy z Brabantska a FlanderI. Šebestík

Vyprávění všedních i nevšedních zážitků ze známých i méně známých míst, doplněné o exkurzi do historie, stejně tak jako o zajímavé filozofické myšlenky, to vše dohromady tvoří krásný výlet do oblasti Flander a Brabantska, který je napsán neskutečně čtivou a literárně bohatou formou. Z knihy dýchá skvělá atmosféra, při které jsem si mohla zavzpomínat na místa, která jsem navštívila a naplánovat si cestu do míst, kde bych se jednou chtěla vydat. Jedinou nevýhodou je, že po dočtení má člověk chuť se hned sbalit a jet navštívit veškerá popisovaná zákoutí, ochutnat belgické dobroty od pralinek, přes výborné pivo až po dary moře a prozkoumat zástupy antikvariátů a knihkupectví, která jsou rájem pro každého nadšeného knihomola.

08.08.2014


Dlouhá cesta z rájeDlouhá cesta z rájeL. Chishugi

O rwandské genocidě a problému uprchlíku jsem toho za poslední roky tolik přečetla, ale pokaždé když čtu o nějakém dalším lidském osudu, který ovlivnila tato hrůzná událost, tak mě to zasáhne stejně jako když jsem poprvé viděla Hotel Rwandu a začala jsem se s problematikou seznamovat. Rozhodně můžu knihu doporučit, oceňuji na ni především to, že se nezastavuje jen u vyprávění samotného útěku, ale nastiňuje další problémy, které jsou stále i v dnešní době v této oblasti aktuální a rozhodně je dobře, že se i díky tomu o nich rozšiřuje povědomí.

04.08.2014


Pán muchPán muchW. Golding

Skvělý román o tom jak je tenká linie mezi civilizací a barbarstvím, jak i slušně vychované děti z anglické školy mohou během chvíle zapomenout na veškeré morální zásady. Jedna z knih, která mě naprosto dostala.

16.01.2011