Oranžová je nová černá - Můj rok v ženské věznici
Piper Kerman
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224167/mid_oranzova-je-nova-cerna-Dvo-224167.png
3
169
50
Piper Kermanová si užívá fajn kariéru, fungující vztah se svým přítelem a milující rodinu. Málokdy si vzpomene na svůj dávný lesbický románek s pašeračkou drog, které před deseti lety pomohla převézt jeden kufřík. Kufřík plný peněz z drogových obchodů. Minulost ji však přesto nečekaně dožene. Po odsouzení na patnáct měsíců je vzdělaná a slušňácká Piper převezena do neslavného federálního nápravného zařízení v Danbury ve státě Connecticut a stává se číslem 11187–424, jedním z milionů bezejmenných, které pohltil americký trestní systém. V prostředí plném přísných pravidel a drsných vězeňských manýrů si musí Piper zajistit své místo a vyrovnat se se situací, na kterou nikdo z nás nemůže být připravený.... celý text
Literatura světová , Romány , Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Cosmopolis
Originální název:
Orange Is The New Black - My Year in a Women’s Prison , 2010
více info...
Přidat komentář
Bohužel jsem před přečtením viděla seriál, čímž jsem z knihy byla dosti zklamaná. Bylo to takové... Nijaké. Nějaký příběh tam je, ovšem na knihu, potažmo na seriál je prostě slabý. Seriál pobaví, kniha zklame.
Kniha nebyla špatná, ale čekala jsem , že tam bude víc rozebrán vztah Piper a ,,Alex", tak jako seriálu. Možná jsem zhýčkaná :)
Už při čtení knížky jsem si v duchu říkal co napíšu do komentáře. Teď když mám přečteno nevím jak to popsat nejupřímněji. Můj důvod proč jsem si knihu vybral je jednoduchý, byl jsem zvědavý jestli se prostředí amerických věznic podobá tomu našemu nebo tomu jaké známe třeba z filmů. Asi největším problémem je, že příběh není tak zajímavý na sepsání knížky. Pořád jsem čekal nějaký zvrat. Ze začátku byl krátký popis činu, pak pohoda ve vězení a konec o ničem. Kdyby Piper věnovala půl knihy pikantnějším popisem pašování a nějakým problémem ve věznici mohlo to být zajímavější. Místo toho jsme zjistili, že byla naivní po deseti letech odsouzená na jen "14 měsíců" (víc u nás dostanu, když dám někomu v hospodě pěstí) a pak šťastně propuštěná na svobodu. Všem odpuštěno a Piper napravená. Další problém byl v popisu soužití ve věznici, což mě skoro až pobavilo. Chvilku jsem si myslel, že to byl takový tábor nebo škola v přírodě, kde i já jsem zažíval víc dobrodružství. Tím nechci zlehčovat pošramocenou psychiku odsouzených z odloučení od rodiny a stísněným pobytem za mřížemi. Jenže k sepsání knihy je to bohužel málo. Nedávno jsem viděl několika dílný dokument z českých věznic popisující život odsouzených žen a troufnu si tvrdit, že to bylo odlišné od zkušenosti Piper.
Asi som mala knihu prečítať skôr ako som videla seriál...dosť to ublížilo tomu ako som ju vnímala. V porovnaní so seriálom to bola nudná kniha v podstate s nulovým vývojom v deji. Ak by som seriál vytesnila z mysle (neviem či sa to úplne dá ), tak by to mohol byť zaujímavý náhľad do života väzenkyne, ale aj napriek tomu bola kniha veľmi plocho písaná a v podstate si z nej nič nepamätám, bola pre mňa utrpenie. Nikdy viac.
(SPOILER) Takže si shrňme, jak to vypadá ve vězení (ano, vím, že s minimální ostrahou, na rozdíl od Piper nemám místo mozku p**u) : Je to vlastně celkem flákačka, kde si s ostaními BFFkami můžete zajít ke kadeřnici, na jógu, na pedikůru a můžete si koupit téměř co chcete, a když si to nekoupíte, tak se to tam nějak propašuje a ti hodní strejdové, co Vás tam mají hlídat, Vám to neseberou, protože chápou Vaši situaci a hlavně se všichni diví, co že tam jako děláte. Sice se nemusíte kamarádit se všemi, ale všichni se tam mají celkem rádi a když ne, tak si jdou z cesty. Vybrečíte si na strejdech telefon, kdykoli. A všichni kamarádi tam za vámi mohou chodit na návštěvy jako domů a to nemluvím o spoustě balíčků a dopisech, co Vám všichni posílají. A když se dostanete ven, tak se s Vámi všichni kamarádí a všichni si myslí, jak nejste statečná.
Knihu jsem sháněla,protože jsem slyšela dobré recenze na seriál.Nejdřív to byla e kniha ve které bylo tolik chyb ,že jsem to vzdala,Tak jsem si počkala na knihovnu.Dobře Piper byla naivní a udělala chybu,ale čekat šest let než ji zavřou je zvláštní.Celkově nezanechlo vyprávění žádný velký dojem,brzy zapomenu.
Piper Kermanová je jen fňukna, co nedokázala přijmout trest za trestný čin, který opravdu spáchala. Institucionální rasismus zde funguje na 100%, což v USA není nic zvláštního. Piper je ale holka z vyšší bílý třídy takže se po 365 dnech ve vězení stane co? Vůbec nic, jede se dál. A ještě vydělá na knížce. Žádný existenciální problémy, nic. Jediný problém je v Piper hlavě, který má sama se sebou.
Stejně jako řada dalších lidí, i já jsem knihu objevila na základě zhlédnutí stejnojmenného seriálu. Byla jsem zvědavá, do jaké míry se to bude shodovat a zda bude kniha stejně šokující jako byl svým způsobem seriál v době, kdy začal vycházet a kdy se většina lidí teprve dozvěděla, že existuje také nějaká kniha.
S knihou se shoduje tak možná první série seriálu, která byla také "nejrealističtější". V dalších sériích už je vidět, že se tvůrci zaměřili více na divácký zážitek než na autenticitu, což je s ohledem na popularitu tohoto díla vlastně docela pochopitelné. Pokud jste ale jako první viděli seriál a teprve potom se chystáte přečíst knihu, budete možná trochu zklamaní, zejména pokud od ní očekáváte spíš zábavu než touhu po porozumění principům, které jsou nám, běžným lidem, kteří ve vězení nikdy nebyli, víceméně skryty. Vězeňkyně jsou v knize líčeny jako vlastně úplně normální ženy, nijak zvlášť nevyčnívající, což souvisí i s tím, že jde o vězení s pouze lehkou ostrahou, kam jsou umísťovány ženy za lehčí přečiny, které by (s trochou nadsázky) mohl udělat vlastně kdokoli. Jednotlivým osobnostem není věnováno zase tak moc prostoru, aby si člověk k některé z nich dokázal utvořit citový vztah, takže kniha působí spíše jako "výčet lidí, které jsem v base potkala" než jako ucelený autorčin příběh doplněný příběhy ostatních. Na druhou stranu se není čemu divit, protože jde o reálné osobnosti a nebylo by fér, kdyby autorka "vyžvanila" vše, co jí o sobě během pobytu ve vězení prozradily.
Pokud jde o informativní hodnotu, ta je mnohem lepší. Dozvíme se něco málo o tom, jak funguje v Americe právní systém i drogový kartel, jaká je běžná vězeňská rutina, jak se vězni vypořádávají s uvězněním i následným propuštěním, jak vězení prožívají jejich rodiny. Pokud v knize hledáte spíš tohle, tak to tam i najdete.
Oranžová je nová černá asi nebude patřit k těm dílům, které bych měla touhu číst pořád dokola alespoň jednou ročně, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla alespoň jednou, jak tomu u mnohých děl také bývá. Kdo se o problematiku zločinnosti zajímá, ten by ji ve svém repertoáru nejspíš neměl postrádat.
Ukázka života v ženském federálním vězení s mírnou ostrahu (takže trochu čajíček). Nesdílím autorčin názor z doslovu. Vězení je trest, ne příležitost pro lepší život. Je vidět, že jóga, vegetáriánství a vytrvalostní běh jí zatemnily mozek.
Knihu bych přesto doporučil, až na zmíněný doslov mě bavila.
Začala jsem nejdříve seriálem a pak jsem měla chuť si přečíst knihu, podle kt. byl natočen stejnojmenný seriál na Netflixu. Pokud srovnám seriál vs. knihu tak je to jednoduše nerovnatelné, seriál se nechal hodně unést a cílí na diváka, tak aby se mu to co nejvíce líbilo. Knížka byla oproti tomu hodně poklidná, žádné velké zvraty a krásně popsala rok autorky v ženské věznici. Některé kapitoly byly malinko nudné, ale celkově hodnotím knížku kladně. Autorka měla štěstí, že ji podporovala celá rodina, kamarádi a známí. Myslím, že měla velké štěstí oproti jejím spoluvězeňkyním, kt. měli osud po propuštění nejspíš krušnější.
Knihu jsem se rozhodla přečíst, protože znám seriál. Není to nejhorší čtení, poznávám některé postavy a jejich charakter, které znám ze seriálu, ale kdybych se měla rozhodnout, co mě bavilo víc, tak v tomto případě by (bohužel) vyhrál serál.
Kniha se nečte špatně, jen bych ubrala pasáže, které se opakují vícekrát. S Piper jsem ani moc nesympatizovala. Celou dobu nesnášela Noru, za to že ji práskla (otázka, zda práskla či ne), přitom si odpykávala zločin, který spáchala vědomě a o své vůli. Nečekejte děj, který znáte ze stejnojmenného seriálu. Kniha pro něj byla hodně, ale opravdu hodně volnou předlohou. Některé postavy v knize ze seriálu poznáte, i když je to víc charakterů v jedné seriálové postavě. Znovu bych už nečetla.
P.S. Myslíte si, že vás kniha může připravit na to "jak přežít ve věznici"? O tom dost pochybuji.
Ačkoliv vím, že tato kniha se mnohým nelíbila, tak mě naprosto uchvátila. Soucítila jsem s hlavní hrdinkou a to přesto, že mi né ve všem sedla. Byla totiž trošku povrchní a někdy přeci jen nedostatečně empatická. Brečela jsem. Smála se. Dostala jsem také od této knížky takový hezký hřejivý pocit. Zároveň jsem si uvědomila, co všechno se skrývá za tou 'krásou a oslnivostí' USA. Hodně mě toho naučila a to nejen to jak přežít ve vězení, ale taky to, že člověk nikdy nemá být na nic sám. Nikdy totiž na nic sám ani není. Také mně ukázala, jak moc je důležité s lidmi vycházet. Chápu, že někomu přišla kniha nudná, ale tento výtvor má co nabídnout. Jsou to ale spíš pocity a zkušenosti než akce. Jediná má výtka patří k tomu, že je těžké se zorientovat v postavách. Autorčin styl psaní se mi líbil. Takže klobouk dolů před touhle její prvotinou.
zajímavý pohled do prostředí ženské věznice, ale celkově mne kniha tolik neoslovila, musím se přiznat že jsem ji asi ve 3/4 nedočetla a přečetla si pouze závěr když už byla z vězení venku jak to vlastně dopadlo, ale příběh byl na mne zdlouhavý a nevtáhnul mne do děje.
Ani nevím proč, ale čekala jsem, že to bude humornější, taková víc "komedie". Ne že by vadilo, že to tak nebylo, jen mě to překvapilo. Je to každopádně zajímavé čtení, při kterém se člověk i něco dozví. Dost mě překvapilo, že vězeňkyně byly úplně obyčejné, "normální" ženy. Nicméně i tak to byla chvílemi dost nuda. Zkusím kouknout na seriál.
Trochu se mi ulevilo, že kniha nemá stejně barvité vyprávění z vězeňských cel, tak jako tomu bylo ve stejnojmenném seriálu. Přesto nás autorka neošidila o popis né zrovna příjemné, denní rutiny vězenkyn. Další obavy při výběru této knihy pramenily z počtu stran, ale můžu vás ujistit, že postava Piper vás natolik natolik vtáhne, že se nebudete chtít od její životní zkušenosti za mřížemi odtrhnout. Naopak budete vděčni za každou další stránku, kterou můžete s hlavní hrdinkou strávit.
Pro koupi knihy jsem měla podnět ze seriálu Orange is the new black, stejně, jako asi většina, co se po knize sháněla. Musím uznat, že pár věcí mi kniha rozšířila, jako například některé postavy, ale jinak bych určitě o nic nepřišla, kdybych si ji nepřečetla. Je to netypické, ale zrovna v tomto případě je předloha horší, než její seriálové zpracování. Ale možná je to spíše tím, že kniha je memoárem a seriál musí být přece jen zajímavější pro publikum.
Ovšem, pokud si někdo rád rozšíří pohled na ženské věznice, proč ne, určitě je to zajímavé počtení.
Kniha mě zaujala svým názvem totožným s populárním seriálem. Přestože jsem seriál neviděla (nebo možná právě proto) jsem se těšila na vyprávění o tom,jak to chodí v americkém vězení vycházející z vlastní zkušenosti autorky. Knížek o chytání zlončinců je spousta,ale už se nedozvíme,jak to s nimi bylo dál. Kniha mě nejprve zaujala, ale posléze jsem z ní měla pocit stagnace vyprávění, jen sepsání určitých příhod (veskrze pozitivních), které na sebe nijak nenavazují dějově a občas ani v čase. Po přečteni knihy ani nemám tendenci seriál vidět,i když mu dám možná šanci, prý je oproti knize výrazně lepší.
Jedno očekávání se mi každopádně splnilo: nebyl to žádný nový Motýlek. Při srovnání knížky Piper Kerman a zmiňovaného Motýlka je ovšem nad slunce jasné, že se autorka při vyprávění víc držela reality, i když si taky nepochybně něco přibarvila. Její 13měsíční pobyt ve vězení byl zjevně vcelku poklidný, žádné dramatické zvraty jako z Prison Break se nekonaly, takže se o nich logicky ani nemůžeme dočíst. Jedná se spíš o popis každodenního života, ve kterém autorka situace s větším dramatickým potenciálem kupodivu zmiňuje jen na okraj.
Piper Kerman není spisovatelka a knížka podle toho taky vypadá. Struktura textu není nijak úžasná a autorku netrápilo ani to, že stejné úvahy uvádí na různých místech opakovaně, případně že v jedné kapitole něco načne a k dovyprávění se (bez nějakého patrného záměru) vrátí až za pár desítek stran (pokud vůbec).
Dost bodů knížce ubírá mizerná práce překladatele (často příliš doslovné překlady, jejichž výsledkem jsou nečeská spojení) a korektora ("oficiálně ztvrdit vztah" - vážně?!?).
I když jsem kvůli nabytým poznatkům o fungování vězeňství v USA docela ráda, že jsem si knížku přečetla, jsem ještě radši, že se pustím do nějaké další :-)
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice autobiografické prvky zfilmováno – TV seriál
Oranžová je nová černá - Můj rok v ženské vězniciKniha Oranžová je nová černá - Můj rok v ženské věznici je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 247x |
| Čtenářské výzvě | 78x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 118x |
| Chystám se číst | 116x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 3x |
Jak už zde bylo zmíněno, kniha má se seriálem jen pramálo společného. Bohužel seriál byl za mě o hodně lepší, kniha byla taková plytká a vlastně chvílema i bez emocí, sice tam ty emoce byly popsány, ale někde se to ztratilo a nedokázalo to doputovat až ke mě. Americký soudní systém je pro mě záhadou a chvílemi jsem si říkal, že i celkem nesmysl. Prostředí věznice velmi zvláštní, ale oukej. Pokud seriál milujete asi není potřeba knihu číst, nicméně, pokud si chcete doplnit informace o skutečné předloze, tak prosím. Neurazí, ale ani nenadchne.