Květinka008 komentáře u knih

Nenadchne - neurazí. Rodinná sága přeložená čtenáři v lineárním příběhu, jen s občasnými retrospektivními zastávkami u jednotlivých postav. Ohledně techniky výstavby textu a jazykové úrovně není co vytknout (za to ty hvězdy). Příběh mě nezaujal, ke druhé třetině jsem se musela donutit a poslední dočítala jen "z povinnosti". Znovu se mi potvrdilo, že čím víc je něco (kniha, film...) považováno za všeobecné WOW!, tím spíš mně nic nedá. Nejsem motivovaná číst další knihu autorky.

8 01.12.2019

Asi nejtěžší kniha letošní výzvy... Mám dočteno 24 hodin a stále nevím, co k tomu napsat. Snad jen, že doufám, že nikdy žádnou válku nezažiji... A své pocity vypovím pár citáty:

"Srbský styčný důstojník, Paja. Můj kamarád. Tahle válka je směšně nesmyslná. Společně jsme vyprovodili rodiny na autobus ze Sarajeva. A moje odjela do Srbska a jeho do Chorvatska, a ne obráceně. Nyní jsme oficiálně spíš nepřátelé. Ale toho válka ještě nedosáhla. Oficiálně možná, ale v praxi ne. Paja mi mává na pozdrav." s. 187

„Ani jsme nevěděli, že se lišíme, dokud nepřišli tihle politici, kteří nás rozdělili jako ovce v ohradě a pobili se o louku. My jsme ovce určené k porážce. Postavili nás do řady.“
Sarajevo 19. 5. 1992 – dr. Abdulah Nakaš – Nale

"MY – to jsme my normální lidé všech národů, a ONI – to jsou zločinci také všech národů, a to je jediné rozdělení, které uznávám. Bohužel pod jejich neustálým tlakem nenávist v paměti národa trvá. Zlí vůdci dosáhli svého. Otrávili nenávistí bývalou Jugoslávii, možná na několik příštích generací. A nenávist není dobrá. Člověk, který nenávidí, je nešťastný člověk. Nenávist je třeba zavrhnout kvůli sobě a vlastnímu štěstí. A napomáhat spravedlnosti. Spravedlnost samozřejmě neexistuje, ale právě proto je ji potřeba podporovat. Třeba někdy i zvítězí. Budeme-li jí pomáhat. Aby nám naše princezny žily." s. 280

„Ať to teď vypadá sebenemožněji, válka skončí a lidé se snad znovu stanou lidmi, Jednou bude znovu nedůležité, kdo je z kterého národa, a důležité bude, kdo jaký je. Za to jsme bojovali: Ne snad?“
Sarajevo 9. 8. 1992 – Semir Divovic, kvadruplegik

8 24.11.2019

Při prvním čtení před několika lety jsem si Garpa zamilovala, nyní jsem se ke knížce vrátila a nejsem tolik nadšená. Asi záleží na rozpoložení... anebo jsem již více kritická k razantním ženám, které přebíjí v mužích vše mužské a dělají z nich bačkory. Chudák Garp to schytal od matky i od manželky :-) A i kdyby člověk zapomněl na celý děj, v hlavě mu vždy zůstane jedinečné početí tohoto člověka, které nikdo nevymyslí - až na Irvinga :-)

8 23.04.2018

Oblíbená kniha rodičů... moc se mi do ní nechtělo, ač nemám s tlustými a popisnými knihami problém. Prostředí australské divočiny ani doba 1. poloviny 20. století mi nejsou blízké. Prvních asi 100 stran jsem se nutila, zdlouhavost, málo děje. Posledních 50 mě nebavilo, Justina mi byla celou dobu čtení nesympatická a "na facku", tyto strany byly oproti předchozím velmi plytké.

Manžel knihu komentoval slovy "a byl tam vůbec někdo normální?!" - no, nebyl :-) Jako v životě... Proto bych nenazývala příběh tragickým, je to zkrátka život. Drsný, nevyzpytatelný, nesvatý, kvůli lásce se trápící, naplněný sobeckostí, ambicemi a špatnými rozhodnutími, kterých lze na konci litovat. Anebo ne...

Když jsem se začetla, hltala jsem příběh nedočkavě, čekala jsem, jak vše dopadne. Nejvíce mě bavila proměna Fee, odhalení její minulosti a pohnutek. Meggie s Ralphem jsem moc přála ta tajná dostavení a projevy lásky, zasloužili si to. Kdybych psala Meggie, nenechala bych ji zahořknout, ale chápu ten projev vzdoru a pomstu Ralphovi, Bohu...

Co mně osobně kniha dala - připomenutí si, jak čas rychle plyne a život člověku uteče. S Meggie jsme se setkali jako s malým děvčátkem a rozloučili se s babičkou... Na 525 stranách...

Pro mě ideální oddechová knížka. Přiměřený rozsah, zajímavý příběh, sympatické postavy, romantika i nečekané rozuzlení. Nemohla jsem se odtrhnout a ráda si ji za pár let přečtu znovu. Doporučuju na páteční večer nebo na dovolenou :-)

8 05.09.2017

Knížka dost dobrá, vysvětlující vše. Film zbabraný a neúplný, co dodat. Snad jen, že po dočtení jsem měla pocit, že po letech přicházím o kamarády a už se nikdy neuvidíme... :-( (a hlava by strašně chtěla vědět, co bude dál, jestli i mladý Malfoy bude sviňák... :-D) A nakonec stejně pořád nevím, co byl zač ten Snape...!

8 25.07.2017

O životě Coco Chanel jsem nic nevěděla a nikdy po tom nepátrala. Knížka ke mně přišla náhodou přes kamarádku a ihned mě přitáhla... Přiznám se, že nejvíc mě zaujalo dětství a dospívání obou nemajetných dívek, rodinné zázemí, výchova v klášteře, těžký vstup do dospělosti, se kterým se snažily popasovat, jak nejlépe uměly. Ačkoliv by se s tím člověk zcela neztotožnil...

Vyzdvihla bych hlavní myšlenku, která mi šla celou dobu hlavou - jak ženu ovlivní vztah k otci, který si vytvořila jako dítě, na celý život a vzhledem k dalším vztahům s muži. A jak je to rozdílné u sourozenců... Antoinettinu vztahu s Luchem jsem velmi dobře rozuměla :-(

Na knížce také vysoce oceňuji krásný jazyk a stylistiku, přesto nedávám plných pět. Hodnotila bych na 4,5 :-)

7 06.04.2024

Puvodni plan s knihou byl, ze ji poslu dal. Ale rozhodla jsem se nezbavovat se univerzalnich knih, ktere obsahuji moudra a pravdy predchozich generaci. Neni to jen kucharka, ale domaci radce v oblastech stravovani, stolovani, zehleni ruznych prusvihu... :-) az jednou prijde black out, jeste se muze hodit :-)

7 15.12.2022

Můj první Hartl a musím říct, že rozhodně ne poslední! Baví mě jeho jazyk, obraty, postavy. Výborná myšlenka, že člověk má vlastně každý rok 52 příležitostí užít si něco neobvyklého, zajímavého, kdy může rozbít tu týdenní (pracovní) rutinu a třeba i něco změnit. Hvězda dolů za množství postav, ve kterých jsem měla dlouho docela chaos a trvalo mi pojmout jejich vztahy. Obecně jsou ale všechny uvěřitelné a autentické, i se vší svou ne/sympatičností.

7 27.04.2022

Zatím ji mám novou, než bude úplně přečtená a užitá, uplynou měsíce až léta... Ale početla jsem si v čekárně u doktora a dopředu smekám a chválím - jednoduché a přehledné recepty i řazení, neobvyklé a pro mě neznámé druhy sladkého k slaného pečiva a především hezké fotky. Tohle obvykle na moderních kuchařkách a blozích nesnáším - rádobyuměleckou naaranžovanost, zde ale fotky přiměřené a vypovídající o tom hlavním - pečivu. Diky za tento počin!

7 27.05.2021

Nostalgický příběh, ke kterému vlastně ani nevím, co napsat. Prošel mým čtenářským životem jako vánek, svou lehkostí osvěžil, ale nezanechal žádnou spoušť ani hlubší dojem. Budu si knihu pamatovat, ale znovu číst nepotřebuji a poputuje dál. Proč? Přece jen potřebuji klasické schéma, jednu hlavní postavu, jasný děj a něco, k čemu si utvořím vztah. Buď některý charakter, vztah, prostředí... Tady nebylo přese všechno pro mě nic natolik výrazného.

7 16.09.2020

Téma holocaustu a 2. sv. války mě nezajímá globálně, ale ráda čtu tyto literárně zpracované konkrétní příběhy, ať reálné, nebo fikce... Clařina válka, Anna Franková, Gerta Schnirch, Leni Freiwald... Kdy se na pozadí širších a politických událostí člověk vcítí do konkrétní osoby a rodiny. Příběh Hany Bradyové je zase jiný, prolíná se zde dějová linie současnosti - pátrání, vlastně jakéhosi "projektu" a historie rodiny Bradyových a osudů jejích členů. Knížku určitě schovám pro své budoucí děti.

7 03.09.2020

Už se vám někdy stalo, že byste si koupili knihu jen podle přebalu a nezjišťovali, o čem je?! Už když vyšla, zamilovala jsem se do obalu a věděla jsem, že ji jednou musím mít! Přišla letos bazárkem… A rozhodně nelituji! I přes to/nebo právě proto, že nesleduji politiku a jak se někde v knize podotýká - o moderních válečných konfliktech se ve školách neučíme - mě téma naprosto dostalo. Kdo to má stejně, že doposud povrchně vnímal "Izrael - Židi = ti hodní, Palestinci - násilí = ti špatní"?! :-o Strhující čtení, od kterého jsem se nemohla odpoutat, ale tak silné, že jsem musela v půlce na pár týdnů přestat (nedávám líčení toho, co se stalo mladé Nazmíje i malé Marjama a vzápětí Núr). Druhou polovinu jsem zhltala dneska v noci... Zůstane v mé knihovně mezi TOPkami, a rozhodně ne jen kvůli obalu...

7 13.05.2020

Bylo dobře, že se mi v jednu v noci, po první třetině knihy, samy zavřely oči. Kdybych četla ještě chvíli a dostala se do té části, kde se začnou prolínat dvě roviny, nepustila bych ji do rána :-) Pak už se totiž nedalo vůbec odtrhnout a realita šla stranou... Šílenost moje, šílený příběh, ale za mě nejlepší kniha od D. Ch., kterou jsem četla.

7 21.11.2019

Chtěla jsem knihu do čtenářské výzvy, ale bohužel. Po prvních několika desítkách stran jsem si říkala, že deníku jedné ženy z roku 1945 už stačilo... Přeskočila jsem, přeskočila... Všude stejné. Další kniha, kterou odkládám a nerozumím, proč je takovou klasikou. Každý máme vzpomínky na své dětství, pubertu, chození s budoucím manželem a těžké budování svého prvního hnízdečka - a některé z nás to umí napsat i do deníků... Ale "neobtěžují" tím knižní svět. V dnešní době stovek blogů (včetně matek na mateřské, které se potýkají se současnými potížemi) a dennodenních komentářů lidských životů na facebooku, kterými jsme zaplaveni, je kniha už jen přežitkem své doby. Nicméně se Betynce nedá upřít, že byla zřejmě první a pravzor :-)

7 31.03.2018

Milý příběh v knížce, která si čtenáře jemně připoutá a pustí s poslední stránkou za den a půl. Čte se velmi dobře, plyne, přenese čtenáře jako ve snu na skotskou Vysočinu, do víru slavnosti Slunovratu... Ale chápu, že prvních sto stran může dělat někomu problém, protože se příběh moc nevyvíjí. A nápad s krámkem je opravdu parádní! :-) Moje první knížka od autorky a ráda si přečtu i jiné, jen mě trochu odrazují podobně laděné názvy a obávám se opakování schématu.

7 26.03.2018

Dobrý potenciál příběhu, ale podle mého názoru ho nedokázala autorka zúročit. Dokážu si představit lepší a barvitější zpracování. Pro mě nuda. Poslední dvě strany doporučuji vůbec nečíst, shodí vše!!!

7 12.05.2017

Zřejmě je to můj osobní dojem, ale kdyby byla kniha psaná současným jazykem, určitě by děti bavila a četly by ji rády. Já ji nedočetla ve 4. třídě z povinnosti a bohužel i teď jsem se s tím stále trápila. Prostě ne, potřebuji děj.

Kniha pro mě rozporuplná. Člověk hodnotí vždy na základě svých životních zkušeností, ať z manželství, tak rodičovství... A na základě toho s postavami souzní - anebo jsou mu protivné, což má vliv na vše ostatní. Cindy pro mě byla "na průplesk", bylo mi líto mladší dcery kvůli nespravedlivosti a zaslepenosti matky, zbožšťování šíleného fracka... Dopadlo to vskutku románově, realita by byla ve skutečnosti spíše jiná. Od Fieldingové jsem četla i lepší knihy.

6 17.09.2023

Během studia jsem musela přečíst hodně pedagogicko-psychologických knih. V tomto případě jde spíš o populárně-naučné pojetí, snahu o moderní přístup k pedagogice, nicméně text na mnoha místech téměř kopíruje Moderní didaktiku. Nic divného - stejný autor, který vyrábí jednu knihu za druhou, ale nemyslím, že by to tak mělo být. Také přemýšlím, co je "líného" na přístupu, kdy má učitel naopak věnovat žákům zvýšenou pozornost, pracovat s formativním hodnocením, slovním hodnocením... Líného učitele si představuji jako naprostý opak - že rozdá písemku, nafláká pár známek do žákovské a hluboce nad tím nepřemýšlí. Série knih "Líný učitel" má podle mě jediný cíl - vydělávat peníze :-/

6 04.06.2023